ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.158.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 158/2023-1109
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 6 To 330/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 37/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2022, sp. zn. 71 T 37/2020, byl obviněný M. K. a spoluobvinění T. K. a R. M., kteří dovolání nepodali ani nebylo podáno v jejich prospěch či neprospěch, uznáni vinnými přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spoluobviněný R. M. navíc ještě pokusem přečinu podvodu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž této trestné činnosti se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustili tím, že
obžalovaní T. K., R. M. a M. K.
jako příslušníci Policie ČR, Odboru služby dopravní policie, Dálničního oddělení XY, v době své služby, při výkonu pravomoci vykonávané v souvislosti s plněním úkolů spočívajících v dohledu nad dopravní bezpečností a kontrolou provozu na tělese dálnice D 1 v úseku mezi mimoúrovňovým křížením dálnice D 1 na 342,5 km a silnice č. II/647 (MÚK Bravantice) a Polskou republikou na 376,5 km v obou směrech, při plnění svých služebních úkolů jednali v rozporu s §45 odst. 1 písm. a, b) zákona č. 361/2003, o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, tím, že nedodrželi služební kázeň a nezdrželi se jednání, které vedlo ke střetu zájmu služby se zájmy osobními a ohrozili důvěru v nestranný výkon služby, dále v rozporu s §46 odst. 1 zákona č. 361/2003, o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, tím, že neplnili řádně a svědomitě služební povinnosti příslušníka vyplývající z právních předpisů a služebních předpisů, především ve smyslu čl. 4 odst. 5 a čl. 5 odst. 1 pokynu policejního prezidenta č. 161/2017, o úpravě postupu při manipulaci s příkazovými bloky a finančními prostředky vybranými příkazy na místě, tím, že při ukládání pokuty příkazem na místě jako úřední osoby neukládali pokutu v částce zaokrouhlené na celé stokoruny a nepředložili přestupci všechny díly zaplaceného bloku k nahlédnutí, a navíc z pozice velitelů hlídek porušili čl. 12 odst. 1 písm. h) závazného pokynu policejního prezidenta č. 160/2009, kterým se upravuje postup na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tím, že jako velitelé hlídky po ukončení služby nezkontrolovali správnost záznamů v hlídkovém listu, dále v rozporu s §94 odst. 1 zákona č. 361/2003, o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, tím, že nevykonávali službu tak, aby nedošlo k jejich bezdůvodnému obohacení, jakož i v rozporu s ust. §11 písm. a) zák. č. 273/2008 Sb., o Policii ČR nedostáli své povinnosti dbát na to, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma, kdy takto
1. obžalovaný R. M. společně s obžalovaným T. K.
v době okolo 15:30 hod. dne 4. 1. 2018 na úseku dálnice D 1, na 368 km, ve směru jízdy z Brna na Polskou republiku, při výkonu služby T. K. jako velitel hlídky, společně s R. M. jako řidičem a členem hlídky, za vzájemné součinnosti a po předchozí vzájemné dohodě, v úmyslu se neoprávněně obohatit, pod záminkou spáchání přestupku v dopravě, za užití služebního motorového vozidla zn. ŠKODA Octavia Combi s volacím znakem XY, RZ XY, v barevném provedení Policie ČR, R. M. zastavil za pomocí výstražných světel modré barvy, umístěných na služebním vozidle, osobní motorové vozidlo zn. AUDI A3, registrační značky XY, registrované v Polské republice, kdy následně T. K. vědomě uvedl řidiče vozidla M. K., narozeného XY, občana Polské republiky v omyl tím, že mu sdělil neověřitelnou informaci o tom, že se dopustil přestupku, spočívajícího v překročení nejvyšší povolené rychlosti, ačkoliv jejich služební vozidlo nebylo opatřeno žádným certifikovaným měřícím zařízením rychlosti okolo jedoucích vozidel, a aniž by mu předložil jakýkoliv záznam o takto údajně změřené rychlosti, takto nejprve požádal M. K. o předložení řidičského a technického průkazu, a současně mu přikázal, aby vystoupil z vozidla, mimo doslech spolucestujících jedoucích v jeho vozidle, kdy za zadní částí vozidla zn. AUDI A3 a před přední částí služebního vozidla Policie ČR M. K. sdělil, že za tento přestupek mu hrozí peněžitá pokuta, odebrání řidičského průkazu a dokonce zatčení, následně požadoval po M. K., aby vybral z bankomatu částku okolo 3 000 Kč, a tuto mu následně předal v době okolo 18:00 hod. téhož dne na blíže nezjištěném místě v centru Ostravy u XY, a teprve poté, že mu výměnou vrátí jeho řidičský průkaz, který si ponechal, aniž by však M. K. o tomto vydal jakékoliv potvrzení, a umožnil mu z místa odjet, přičemž požadovanou finanční částku obžalovaným M. K. v dohodnutém čase v centru Ostravy nepředal, a T. K. ani R. M. údajné protiprávní jednání řidiče M. K. nehlásili, a po návratu na své pracoviště na Dálničním oddělení v XY tohoto řidiče neuvedli jako pachatele přestupku do IS ETŘ a do předtisku výslednosti hlídky - instruktáž č. XY, ani neodevzdali jeho zadržený řidičský průkaz,
2. obžalovaný R. M. společně s obžalovaným T. K.
v době okolo 23:32 hod. dne 16. 4. 2018 na dálnici D 1, na 368 km, ve směru jízdy z Polské republiky na Brno, při výkonu služby R. M. jako velitel hlídky a řidič, společně s T. K. za vzájemné součinnosti a po předchozí vzájemné dohodě, v úmyslu se neoprávněně obohatit, pod záminkou spáchání přestupku v dopravě, za užití služebního motorového vozidla zn. ŠKODA Octavia Combi s volacím znakem XY, RZ XY, v barevném provedení Policie ČR, R. M., jako řidič služebního vozidla, zastavil za pomocí výstražných světel modré barvy osobní motorové vozidlo zn. Ford Galaxy, registrační značky XY, registrované v Rakousku, kdy T. K. vědomě uvedl řidiče vozidla R. W., narozeného XY, občana Polské republiky, v omyl tím, že mu sdělil neověřitelnou a nepravdivou informaci o tom, že se dopustil přestupku, spočívajícího v překročení nejvyšší povolené rychlosti, ačkoliv jejich služební vozidlo nebylo opatřeno žádným certifikovaným měřícím zařízením rychlosti okolo jedoucích vozidel, a aniž by R. W. předložil jakýkoliv záznam o takto údajně změřené rychlosti, a požadoval po něm uhrazení pokuty na místě s tím, že výši této pokuty musí projednat s kolegou, sedícím ve služebním vozidle, za kterým i s osobními doklady řidiče a doklady od vozidla odešel, a když se po chvíli ze služebního vozidla vrátil, požadoval na úhradu pokuty částku ve výši 100 Euro, s jejíž výší poškozený souhlasil, avšak současně požadoval potvrzení o úhradě této pokuty na místě zaplacené, kdy poté již T. K. po něm úhradu pokuty ve výši 100 Euro nepožadoval a umožnil mu pokračovat v jízdě, přičemž R. M. ani T. K. údajné protiprávní jednání řidiče R. W. nehlásili, a po návratu na své pracoviště na Dálničním oddělení v XY jmenovaného řidiče neuvedli jako pachatele přestupku do IS ETŘ, ani do předtisku výslednosti hlídky - instruktáž č. XY,
3. obžalovaný R. M. sám
v době okolo 10:38 hod. dne 22. 4. 2018 na dálnici D 1, na 361 km, ve směru jízdy z Polské republiky na Brno, při výkonu služby R. M. jako velitel hlídky a řidič, v úmyslu se neoprávněně obohatit, pod záminkou spáchání přestupku v dopravě, za užití služebního motorového vozidla zn. ŠKODA Octavia Combi s volacím znakem XY, RZ XY, v barevném provedení Policie ČR, zastavil za pomocí výstražných světel modré barvy, umístěných na služebním vozidle, osobní motorové vozidlo zn. BMW X1, registrační značky XY, registrované v Německé spolkové republice, kdy R. M. uvedl řidiče vozidla A. A., narozeného XY, občana Polské republiky v omyl tím, že mu sdělil neověřitelnou a nepravdivou informaci o tom, že se dopustil přestupku, spočívajícího v překročení nejvyšší povolené rychlosti, ačkoliv služební vozidlo nebylo opatřeno žádným certifikovaným měřícím zařízením rychlosti okolo jedoucích vozidel, a aniž by mu předložil jakýkoliv záznam o takto údajně změřené rychlosti, takto se prvně snažil vylákat uhrazení pokuty na místě zaplacené ve výši nejméně 2 000 Euro (dle kurzu ČNB 50 680 Kč) s tím, že poškozenému dále sdělil, že se tento přestupek může projednávat u soudu, přičemž mu může být také zadrženo řidičské oprávnění, poté R. M. vyzval A. A. k vystoupení z vozidla, ve kterém cestoval společně s manželkou a dvěma dětmi, následně společně s poškozeným odešel za vozidlo zn. BMW, kde mu nabídl, že pokud nemá požadovaných 2 000 Euro, bude mu stačit částka nejméně 300 Euro (dle kurzu ČNB 7 602 Kč), avšak poškozený neměl u sebe požadovanou hotovost, a proto řidiči A. A. přikázal, aby následoval jeho služební vozidlo Policie ČR až k nedaleké čerpací stanici EuroOil v XY, kde se nachází u prodejny KFC bankomat spol. Euronet Service s.r.o., ze kterého A. A. na pokyn obžalovaného vybral pomocí své platební karty finanční hotovost ve výši 3 600 Kč (dle kurzu ČNB 143,68 Euro), kterou následně R. M. od řidiče A. A. převzal, aniž by však poškozenému o převzetí této částky vystavil jakýkoliv doklad, či s poškozeným sepsal pokutový blok na tuto částku, a následně do předtisku výslednosti hlídky č. XY pod č.j. KRPT–95944/PŘ–2018-070041 R. M. vědom si nezákonnosti svého postupu při kontrole řidiče vykázal udělení pokuty občanu Polské republiky A. A. za porušení ustanovení dle §12 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl poškozený dopustit tím, že mimo obec na pozemní komunikaci o dvou a více jízdních pruzích, vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy, neužil pravý jízdní pruh, za což mu měla být uložena pokuta na místě zaplacená ve výši 400 Kč pod číslem bloku XY, přičemž takto se poškozenému A. A. nejprve pokusil způsobit škodu na majetku nejméně ve výši 50 680 Kč, ale nakonec si ponechal pro svou potřebu rozdíl mezi finanční částkou zaplacenou na místě ve výši 3 600 Kč a oficiálně vykázanou pokutou ve výši 400 Kč,
4. obžalovaný M. K. společně s obžalovaným T. K.
v době okolo 12:00 hod. dne 30. 4. 2018 u kruhového objezdu v Ostravě – Porubě, v úrovni křížení dálnice D 1 s ulicí XY, ve směru jízdy na Brno, v době výkonu služby M. K. jako velitel hlídky a řidič, společně s T. K., členem hlídky, po předchozí vzájemné dohodě a za vzájemné součinnosti, v úmyslu se neoprávněně obohatit, za užití služebního motorového vozidla zn. ŠKODA Octavia Combi s volacím znakem XY, RZ XY, v barevném provedení Policie ČR, kontrolovali na dálnici, tedy v místech, kde je pohyb chodců zakázán, dva stopující občany Polské republiky, a to P. K., narozeného XY, a M. S., narozeného XY, kterým M. K. po kontrole dokladů sdělil, že jsou podezřelí ze spáchání přestupku z důvodu toho, že stopují na dálnici, kde je to zakázáno, a proto jim hrozí pokuta až do výše 5 000 Kč, když mu bylo sděleno, že nemají české koruny, a dotazovali se M. K. na možnost úhrady pokuty v měně Euro, tak poté M. K. po každém z nich požadoval uhradit pokutu ve výši 40 Euro, kdy následně P. K. a M. S. M. K. za stálé přítomnosti T. K., který se do jednání také částečně zapojoval, uhradili požadovanou finanční částku ve výši 40 Euro (dle kurzu ČNB 1 021,60 Kč) za každého zvlášť, celkem tedy 80 Euro, kdy po převzetí finančních částek M. K. i T. K. úmyslně s vědomím, že uvádějí nepravdivé informace, týkající se výše udělené pokuty, každý zvlášť vypsali bloky na pokutu na místě zaplacenou, kdy T. K. vykázal udělení pokuty M. S. pod č. j. KRPT-102355/PŘ-2018-070041 za porušení ustanovení §35 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., na bloku č. XY, a M. K. vykázal udělení pokuty P. K. pod č. j. KRPT–102357/PŘ-2018-070041 za porušení ustanovení §35 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., na bloku č. XY, oba shodně znějící na částku ve výši 500 Kč, a následně do předtisku výslednosti hlídky č. XY vykázali každý za svou osobu uložení těchto pokut na místě zaplacených ve výši 500 Kč, přičemž rozdíl mezi finanční částkou zaplacenou na místě ve výši 80 Euro a finanční částkou vykázanou ve výši 1 000 Kč si ponechali pro svou potřebu .
2. Za spáchání uvedeného přečinu byl obviněný M. K. soudem prvního stupně odsouzen podle §329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Nalézací soud dále obviněnému podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 5 000 Kč sestávající z 20 denních sazeb ve výši 250 Kč. Obviněnému byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služebního a pracovního poměru v bezpečnostních sborech České republiky v trvání 2 roků. Nalézací soud rozhodl také o vině a trestu ve vztahu k oběma shora jmenovaným spoluobviněným.
3. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal odvolání toliko obviněný M. K. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 6 To 330/2022, tak, že je podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Argumentace obviněného směřuje výlučně proti výroku o vině.
5. Obviněný je přesvědčen, že ve věci učiněná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (výslechy svědků K. a S., přepis zprávy o průběhu sledování). Na podkladě vadného dokazování tak soudy podle obviněného došly k nesprávným právním závěrům.
6. Výslechy svědků K. a S. z přípravného řízení, provedené dne 17. 5. 2019 v Polské republice v rámci mezinárodní justiční spolupráce, jsou podle obviněného procesně nepoužitelnými důkazy z toho důvodu, že tito svědci nebyli řádně poučeni ve smyslu §100 a §101 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Před těmito výslechy nebyl zjišťován poměr jmenovaných svědků k osobám obviněných ani poměr k projednávané věci. Svědkům nebyly sděleny informace o totožnosti obviněných, takže se nemohli kvalifikovaně vyjádřit k tomu, zda uplatní své právo odepřít výpověď. Nebyly tak splněny podmínky pro čtení těchto výpovědí z přípravného řízení v hlavním líčení. Za druhý procesně nepoužitelný důkaz obviněný označil přepis zprávy o průběhu sledování, kterému chybí základní náležitosti (není datován a není zřejmé, kdo a na základě jakého důkazu tento přepis vyhotovil). Soudy přitom neprovedly obhajobou navržený důkaz – výslech M. D., který je podepsán pod protokolem o sledování osob, jehož přílohou měl být právě předmětný přepis zprávy o průběhu sledování, a který mohl objasnit a potvrdit existenci samotné zprávy, která měla být tímto přepisem zachycena.
7. Obviněný je přesvědčen, že shora uvedené vady vedly k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně (neuvedl však, jaký by měl být další postup po takovém zrušení).
8. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
9. Státní zástupce má za to, že dovolání obviněného je stejně jako jeho odvolání založeno pouze na zpochybnění procesní použitelnosti klíčových důkazů a na výhradách proti rozsahu dokazování. Státní zástupce proto poukazuje na to, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
10. Podle názoru státního zástupce se soudy s naprosto shodnými námitkami obviněného v rámci trestního řízení vypořádaly. S jejich argumentací se státní zástupce ztotožňuje a odkazuje na příslušné pasáže obou rozhodnutí. Poukázal rovněž na to, že škála usvědčujících důkazů je mnohem širší, než obviněným zpochybňované důkazy, neboť závěr o vině je vystavěn i na celé řadě dalších důkazů listinné povahy (instruktáž Dálničního oddělení XY, výpis z ETŘ, list hlídky Dálničního oddělení XY, bloky o pokutě zaplacené na místě, a podobně). Vyplývá z nich nejen průběh služeb v inkriminovaných dnech, místo, kde byla hlídka vykonávána, a její složení, ale jsou z nich patrny i samotné nepravdivé informace o průběhu služby. Je z nich tedy zřejmé (a to i jen ve spojení s výslechy svědků uskutečněnými v rámci hlavního líčení, kde si již K. a S. všechny údaje podrobně nepamatovali), že obvinění záměrně uvedli pokuty v odlišné výši a nižších částkách, než jaké od poškozených skutečně vybrali.
11. Námitky obviněného tak sice pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné. Dovolací námitky se naproti tomu podle státního zástupce míjí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten by byl relevantně uplatněn jen tehdy, pokud by obviněný vytýkal, že přisouzená právní kvalifikace neodpovídá právě těm skutkovým závěrům, ke kterým soud dospěl v návaznosti na vyhodnocení provedených důkazů a jež také vymezil ve skutkové větě svého rozsudku. To přitom obviněný vůbec netvrdí. Soudy tak podle státního zástupce ve vazbě na řádné dokazování dospěly ke správným skutkovým zjištěním a jednání obviněného přisoudily rovněž odpovídající právní kvalifikaci (proti té ostatně obviněný žádné faktické výhrady nevznáší).
12. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
14. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř. (částečnou vadu dovolacího petitu spočívající v neuvedení toho, jaký by měl být postup Nejvyššího soudu po navrhovaném zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů, nepovažoval Nejvyšší soud za natolik podstatnou, aby bránila projednání dovolání a rozhodnutí o něm).
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
16. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
17. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak jde tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný M. K. jím brojí proti výroku o vině přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp. proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. V rámci svých dovolacích námitek přitom poukazuje na procesní nepoužitelnost některých provedených důkazů (výslechy svědků K. a S., přepis zprávy o průběhu sledování), v důsledku čehož považuje skutkové a právní závěry soudů za nesprávné.
22. Předtím, než se Nejvyšší soud mohl zabývat posouzením samotné důvodnosti a opodstatněnosti dovolání, je nucen nejprve podanému dovolání vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest, ochranné opatření a povinnost k náhradě nemajetkové újmy. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) .
23. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
24. Dále je zapotřebí upozornit, že obviněný tím, že v podaném dovolání uplatnil shora uvedené okruhy námitek proti rozhodnutím soudů nižších stupňů, toliko pokračuje ve své dosavadní obhajobě, se kterou se zejména nalézací soud dostatečně a správně vypořádal. V takovém případě je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
25. Pokud jde o námitky obviněného týkající se použitelnosti důkazů – výslechů svědků K. a S. a přepisu zprávy o průběhu sledování, je nutno konstatovat, že tyto lze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit toliko částečně. Je tomu tak pouze v případě námitky, kterou obviněný rozporuje procesní použitelnost protokolů o výslechu shora jmenovaných svědků. Výpovědi těchto svědků, které byly podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. v hlavním líčení přečteny, jsou totiž klíčovými důkazy, na jejichž podkladě soudy dospěly k závěru o vině obviněného žalovaným skutkem. Namítá-li tak obviněný v nyní projednávaném dovolání procesní nepoužitelnost těchto důkazů, jedná se o relevantní argumentaci ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění , která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech . Po věcné stránce však této dovolací argumentace nelze přisvědčit.
26. Na tomto místě je nutno nejprve připomenout, že výslechy obou jmenovaných svědků byly provedeny v Polské republice tamními orgány v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních. K náležitostem výslechu svědka v dožádaném státě v rámci mezinárodní justiční spolupráce je pak možno uvést, že podle čl. 3 odst. 1 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, který má povahu povahu legis specialis , se provedení či získání dožádaného úkonu řídí procesním režimem dožádané strany, tedy dožádaného státu . Dožádaná strana tak příslušný úkon provede způsobem upraveným v jejím právním řádu . Tento úkon se tedy provede zásadně podle práva cizího státu ( locus regit actum ) – viz NOVOTNÁ, J. Právní pomoc v cizím státu v přípravném řízení trestním . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 104., popř. nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 1999, sp. zn. IV. ÚS 135/99.
27. Výslech svědků K. a S. provedený v Polské republice dne 17. 5. 2019 se proto řídil polským právem, podle kterého byli svědci i poučeni, mj. o právu odepřít výpověď (podle čl. 182, 183 a 1854 polského trestního řádu). Vedle toho, z důvodu procesní opatrnosti, tak aby byla zajištěna plná procesní použitelnost těchto výslechů i v českém trestním řízení, se oběma svědkům dostalo i poučení o jejich procesních právech a povinnostech podle českého trestního řádu (mj. i o právu odepřít výpověď podle §100 českého trestního řádu). Toto poučení oba svědci před výslechem podepsali. Lze proto učinit závěr, že svědkům se při výslechu v Polské republice dostalo plného poučení o jejich právu odepřít výpověď, a to jak podle polského, tak i podle českého trestního řádu.
28. Je dále nutno odmítnout i námitku obviněného, že nebyl zjišťován poměr svědků k obviněnému a k projednávané věci. Z protokolu o výslechu v Polské republice se podává, že tento vztah zjišťován byl, kdy v rubrice „vztah ke stranám“ je uvedeno „cizí“. Tento údaj nelze vykládat jinak, než že se svědci před výslechem vyjádřili v tom smyslu, že k obviněnému nemají žádný poměr a že je pro ně cizí osobou. Žádná jiná skutečnost nebyla v tomto směru ostatně zjištěna ani v rámci výslechu svědků v hlavním líčení v České republice, kdy nalézací soud neměl o věrohodnosti svědků žádnou pochybnost. Z protokolu o výslechu v Polské republice rovněž vyplývá, že oba svědci si byli ještě před výslechem vědomi, čeho se tento má týkat. Těchto výslechů se navíc účastnil obviněný i jeho tehdejší obhájce, přičemž ani jeden z nich proti způsobu vedení výslechu svědků ničeho nenamítal.
29. Obhajobu obviněného, který kromě toho, že poukazuje na údajné formální nedostatky výslechu svědků v Polské republice, aniž by uvedl jedinou konkrétní okolnost zakládající věcné pochybnosti o věrohodnosti obou svědků a pravdivosti jejich výpovědí, je tak nutno odmítnout jako zjevně účelovou. Nebyly zjištěny žádné nedostatky předmětných svědeckých výslechů provedených na základě dožádání polskými orgány, které by mohly zakládat jejich procesní nepoužitelnost, resp. nemožnost přečíst je v hlavním líčení podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. Z toho důvodu nebylo možno uvažovat ani o namítaném porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
30. Pokud jde o druhý okruh námitek obviněného týkající se procesní použitelnosti přepisu zprávy o průběhu sledování osob, tuto námitku, na rozdíl od námitky nepoužitelnosti výpovědí svědků z přípravného řízení, již nebylo možno podřadit pod rozsah druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je tomu tak proto, že důkaz, který byl touto listinou podán, není pro posouzení viny obviněného podstatný – nejsou z něj dovozována rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu . V předmětném přepisu zprávy o průběhu sledování osob, která je přílohou protokolu o sledování osob a věcí podle §158d tr. ř., je totiž uvedeno pouze to, že dne 30. 4. 2018 sledovaný policejní vůz zastavil dva stopaře, muže ve věku asi 25 let, přičemž policisté z vozidla nevystoupili a jednali pouze z okénka, načež zastavení stopaři odešli z dálnice směrem na Svinov a policejní vozidlo pokračovalo v kontrolní činnosti. Jelikož skutečnost, že policejní vozidlo, ve kterém vykonával službu i obviněný M. K., zastavilo předmětný den dva stopaře na dálnici, je nesporná (tuto připustil i sám obviněný), je důkazní význam předmětného přepisu mizivý. Vzhledem k popsanému omezenému rozsahu dovolacího přezkumu proto není možné zabývat se s poukazem na druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou procesní použitelnosti tohoto důkazu.
31. Pokud obviněný v samotném závěru svého dovolání s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítá nesprávné právní posouzení skutku, je nutno konstatovat, že tuto (byť velice kuse odůvodněnou) námitku nebylo možné pod uvedený dovolací důvod podřadit. Obviněný totiž při jejím uplatnění vychází ze zcela jiného skutkového děje, než jaký byl zjištěn nalézacím soudem v důkazním řízení, kdy v zásadě pokračuje v polemice se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však směřuje výhradně k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je tak hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě uvedeného dovolacího důvodu tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože to jsou otázky upravené normami procesního práva, nikoli hmotným právem. Blíže viz ŠÁMAL, P.; PÚRY, F. §265b. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3164. Jinými slovy, dovolací soud je při posuzování dovolání z hledisek dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Námitku obviněného založenou toliko na nesouhlasu se skutkovými závěry soudů tak pod rozsah důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze.
32. Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolací námitky obviněného M. K. částečně nebylo možné podřadit pod uplatněné ani pod žádné jiné ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, a částečně (stran námitky procesní nepoužitelnosti výpovědí svědků v přípravném řízení) se jednalo o námitky sice relevantně uplatněné, avšak věcně neopodstatněné.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
33. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného M. K. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
34. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 3. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu