ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.451.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 451/2023-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2023 o dovolání, které podal obviněný P. M. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. v Psychiatrické nemocnici XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 5 To 8/2023, jako soudu stížnostního ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 Nt 54/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněnému P. M. (dále také jen „obviněný“) bylo usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 0 Nt 1904/2018, uloženo ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 2 Nt 54/2020, bylo následně toto ochranné léčení přeměněno na formu ambulantní. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 2 Nt 54/2020, soud podle §99 odst. 5 tr. zákoníku rozhodl o opětovné přeměně ochranného léčení psychiatrického na formu ústavní.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost . O stížnosti rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 5 To 8/2023, tak, že stížnost podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě . Napadeným usnesením byl podle obviněného z důvodu opožděnosti zamítnut řádný opravný prostředek (stížnost) proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Nejvyšší soud podotýká, že obviněným uplatněný dovolací důvod je po novele trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb. označen písmenem m) .
4. Odvolací soud podle obviněného při posouzení opožděnosti stížnosti došel k nesprávnému závěru, že lhůta pro podání stížnosti počala běžet již od oznámení usnesení při veřejném zasedání dne 14. 12. 2022, neboť vycházel z nesprávné premisy, že tomuto veřejnému zasedání byl obviněný přítomen společně se svým obhájcem. Obviněný namítá, že tomuto veřejnému zasedání přítomen nebyl, což dokládá odkazy na konkrétní pasáže protokolu o tomto veřejném zasedání.
5. Bod 9. napadeného usnesení, dle kterého má přítomnost obviněného na veřejném zasedání vyplývat „nejenom z obsahu písemného protokolu, ale zejména pak i ze zvukového záznamu tohoto veřejného zasedání“, je zjevně nesprávný. Něco takového ani z jednoho z těchto podkladů nevyplývá a vyplývat nemůže.
6. Jelikož tedy obviněný veřejnému zasedání dne 14. 12. 2022 přítomen nebyl, počala lhůta pro podání opravného prostředku proti usnesení nalézacího soudu běžet až jeho oznámením obviněnému ve smyslu §137 odst. 1 tr. ř., tedy až doručením písemného vyhotovení obviněnému dne 30. 12. 2022. Stížnost podaná dne 21. 12. 2022 tedy byla podaná včas a o jejím zamítnutí jako opožděné rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) [správně písm. m)] tr. ř. nesprávně.
7. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky v souladu s §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a aby v souladu s §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
8. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení, dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k přípustnosti dovolání.
9. Státní zástupce poukázal na skutečnost, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou pak taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé a která jediná lze napadat dovoláním. Z rozhodnutí týkajících se ochranných opatření, mezi něž náleží i ochranné léčení, je v citovaném ustanovení jmenován toliko rozsudek či usnesení, kterým se ochranná opatření ukládají. V rámci dovolacího řízení je tedy reagováno toliko na pochybení vzniklá při rozhodování o jeho uložení, nikoli na eventuální vady rozhodnutí o jeho přeměně, dalším trvání a podobně, jak se dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku mylně domnívá.
10. V projednávané věci nebylo ukládáno ochranného opatření, předmětem bylo posuzování skutečnosti zcela jiné, a to podmínek pro nastavení přísnější ústavní formy dříve uloženého ochranného léčení. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně tak není rozhodnutím, které by bylo možno podřadit pod ustanovení §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Státní zástupce tak s odkazem na judikaturu uzavřel, že dovolání proti napadenému usnesení je nepřípustné.
11. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Souhlasí s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
13. Zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda je napadené usnesení Krajského soudu v Brně rozhodnutím ve věci samé, proti němuž je ve smyslu §265a tr. ř. dovolání přípustné. Obviněný totiž bez dalších podrobností uvedl, že jeho dovolání je přípustné podle §265a odst. 1 ve spojení s §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti usnesení dle §265a odst. 2 písm. e) tr. ř.
15. Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
16. Podle §265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
17. Má-li být dovolání přípustné podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., pak je třeba, aby soud napadeným rozhodnutím zamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) citovaného ustanovení. Ochranných opatření (mezi něž ochranné léčení patří) se přitom týká toliko písmeno e) citovaného ustanovení, které hovoří o usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření.
18. Nejvyšší soud i Ústavní soud se již v minulosti zabývaly otázkou, zda lze za rozhodnutí ve smyslu §265a odst. 2 písm. e) tr. ř. považovat toliko rozhodnutí, kterými je ochranné opatření ukládáno , nebo zda takovým rozhodnutím může být i rozhodnutí jiné (např. rozhodnutí o přeměně ochranného opatření či rozhodnutí o jeho dalším trvání).
19. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 3 Tdo 1314/2014 uvedl, že dovolání bylo do právního řádu zavedeno jako mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na ta pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé (§265a odst. 1 tr. ř.), která patří do okruhu uvedeného v §265a odst. 2 tr. ř. Jelikož ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. představuje taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Dovolání proti usnesení o přeměně ochranného opatření proto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.
20. Citované rozhodnutí následně přezkoumal Ústavní soud, který se s jeho závěry ztotožnil (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 3951/14). Totožný náhled na přípustnost dovolání proti rozhodnutím o zamítnutí opravného prostředku proti jiným rozhodnutím týkajícím se ochranných opatření, než jsou rozhodnutí o jejich uložení , přitom zastává Nejvyšší soud i nadále (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 250/2016, ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 8 Tdo 50/2018, či ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1129/2022).
21. Tyto závěry aprobované rozhodnutím Ústavního soudu lze beze zbytku uplatnit i v nyní projednávané věci.
VI.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
22. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné.
23. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 5. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu