ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.872.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 872/2023-2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2023 o dovoláních, která podali obvinění D. F. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a T. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 8 To 26/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 16 T 49/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných D. F. a T. K. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023, č. j. 16 T 49/2022-1727, byl obviněný D. F. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným jednak pod bodem 1) a 2) pokračujícím zvlášť závažným zločinem znásilnění dle §185 odst. 1 alinea 1, 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku, jednak pod bodem 1) a 3) pokračujícím přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku, dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku, dále pod bodem 1), 2), 3) přečinem ohrožování výchovy dítěte dle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, pod bodem 3) zvlášť závažným zločinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 alinea druhá, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 4) zvlášť závažným zločinem znásilnění dle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 5) přečinem znásilnění dle §185 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, pod bodem 6) přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněná T. K. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) byla tímto popsaným rozsudkem uznána vinnou jednak pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem znásilnění dle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku, jednak pod bodem 1) přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku. Příslušný skutkový děj je popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za popsané jednání byl obviněný D. F. podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deset let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněná T. K. byla podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pět let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným stanovena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené AAAAA (pseudonym) na náhradě nemajetkové újmy – jiné nemajetkové újmy částku ve výši 300 000 Kč. Dále byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému D. F. stanovena povinnost nahradit poškozené BBBBB (pseudonym) na náhradě nemajetkové újmy – jiné nemajetkové újmy částku ve výši 200 000 Kč, poškozené CCCCC (pseudonym) na náhradě nemajetkové újmy – jiné nemajetkové újmy částku ve výši 150 000 Kč, poškozené DDDDD (pseudonym), na náhradě nemajetkové újmy – jiné nemajetkové újmy částku ve výši 100 000 Kč, poškozené G. K. na náhradě nemajetkové újmy – jiné nemajetkové újmy částku ve výši 125 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené AAAAA, BBBBB, CCCCC, DDDDD a G. K. odkázány se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy – jiné nemajetkové újmy odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání obou obviněných, státní zástupkyně, poškozených G. K., AAAAA, CCCCC, DDDDD a BBBBB rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2023, č. j. 8 To 26/2023-1883, tak, že podle §259 odst. 2, odst. 3 tr. ř. napadeny ́ rozsudek z podn ětu odvolání státní zástupkyně doplnil, že obviněnému D. F. podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Motorola a SIM karty. Odvolání obviněných a poškozených byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli oba obvinění dovoláními, která shodně opřeli o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
4. Obviněná namítla zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a jejich založení na procesně nepoužitelných důkazech.
5. Namítla, že výslechu nezletilé poškozené AAAAA, na jejíž výpovědi je téměř výlučně založeno odsouzení obviněné, se nemohl zúčastnit obhájce obviněné s ohledem na provedení tohoto úkonu podle §158 odst. 9 tr. ř. za podmínek §158a) tr. ř. jako neodkladného a neopakovatelného před zahájením trestního stíhání. Realizace důkazu v hlavním líčení přehráním obrazového a zvukového záznamu o výslechu nezletilé poškozené AAAAA podle §211 odst. 2 písm. b) tr. ř., který není v poslední větě §158 odst. 9 tr. ř. vůbec uveden, byla nezákonná. Odvolací soud shledal tuto námitku oprávněnou, použitelnost tohoto důkazu ovšem dovodil ve smyslu §102 odst. 2 tr. ř., přičemž tento důvod původně soud prvního stupně shledal jako nepoužitelný. S takovým názorem obviněná ve svém vyjádření vyslovila nesouhlas a odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 7 Tdo 559/2013. Poukázala na to, že odvolací soud sám ve vztahu k citovanému judikátu konstatoval, že vylučuje postup provedení důkazu podle §102 odst. 2 tr. ř., avšak učinil z něj jistou výjimku s ohledem na závěr znaleckého posudku, který opakování výslechu svědkyně AAAAA nedoporučil. Takové rozšíření použitelnosti důkazu – protokolu o výslechu svědka učiněného před zahájením trestního stíhání – nemá oporu v trestním řádu, je i v rozporu s odkazovanou judikaturou. Doplnila, že v celém řízení nedala souhlas s provedením tohoto důkazu ve smyslu §211 odst. 1 tr. ř.
6. V daném postupu obviněná shledala porušení jejího práva na spravedlivý proces a odkázala na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na nález ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 2852/14 a na nález ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 375/06. Důkaz přehráním audiovizuálního záznamu protokolu o výslechu poškozené AAAAA provedený při hlavním líčení dne 7. 11. 2022, o nějž oba soudy opřely svá rozhodnutí, je důkazem procesně nepoužitelným, neboť pro jeho přehrání nebyly splněny trestním řádem vyžadované podmínky. Rovněž má za to, že důvody pro neodkladnost a neopakovatelnost úkonu – výslechu poškozené AAAAAA, nebyly v souladu s poznáním skutkového stavu věci v době, kdy výslech probíhal. Ačkoli policejní orgán uvedl jako důvod, že se jednalo o neznámého pachatele, totožnost podezřelého byla policejnímu orgánu od samého počátku známa. K tomu se odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 7 Tdo 559/2013.
7. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 16 T 49/2022 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne ze 10. 5. 2023, sp. zn. 8 To 26/2023, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Současně navrhla podle §265h odst. 3 tr. ř. odložit výkon jejího trestu.
8. Obviněný ve svém dovolání kromě námitky zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s provedenými důkazy, a jejich založení na procesně nepoužitelných důkazech, dále namítl, že nebyly nedůvodně provedeny jím navrhované podstatné důkazy.
9. Uvedl, že výpověď AAAAA obsahuje řadu nepřesností a nekoresponduje se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětská gynekologie. V posudku znalkyně vyloučila, že by zjištěná zranění panenské blány u nezletilé poškozené byla způsobena zavedením penisu dospělého muže do její vagíny, neboť v takovém případě by muselo dojít k defloraci panenské blány a k signifikantnímu poranění genitálu nezletilé poškozené, které však nebylo zjištěno. Vzhledem k tomu že poškozená popisovala jednání obviněného velmi podrobně, nebylo možné zásadní nepřesnosti v její výpovědi přejít vágním odkazem na šednutí paměti či obecným odkazem na možnou záměnu zavedení předmětu do pochvy se zavedením předmětu do konečníku. Obviněný dále namítl rozpornost výpovědi AAAAA s výpovědí nezletilé poškozené BBBBB, která popřela že by se měl obviněný na AAAAA dopouštět dalšího jednání, která poškozená AAAAA popisovala. Daným rozporem a zejména jeho možnými důvody se soudy obou stupňů blíže nezabývaly a nijak nezkoumaly ani specifickou věrohodnost poškozených. Podle obviněného nelze znalecky ́ záv ěr o obecné věrohodnosti nezletilých poškozených bez dalšího interpretovat tak, že se jedná o výpovědi pravdivé. Poukázal přitom na skutečnost, že znalci zhotovili posudky v době, kdy spisový materiál neobsahoval znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví dětské gynekologie, přičemž ve věci nezletilých poškozených AAAAA a CCCCC závěry tohoto znaleckého posudku nejsou v souladu se zdravotními zprávami, které měli znalci k dispozici. Zatímco dle lékařských zpráv byl výsledek vyšetření u obou jmenovaných se závěrem non virgo, v rámci znaleckého zkoumání byl zjištěn závěr opačný. Zároveň závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví dětské gynekologie, jakož i další provedené důkazy, prakticky vylučují, aby se skutky staly tak, jak jsou popisovány nezletilými poškozenými. Obviněný k tomu blíže uvedl, že závěry psychologické části posudků jsou výsledkem klinického úsudku znalce a nikoli výsledkem forenzně psychologického postupu, který by bylo možné přezkoumávat.
10. Obviněný rovněž vytkl, že výslechy nezletilých poškozených AAAAA, BBBBB, CCCCC a DDDDD byly provedeny před zahájením trestního stíhání jako úkony neodkladné a neopakovatelné, aniž by pro tento režim splňovaly zákonné podmínky. V tomto ohledu obviněny ́ vytkl soudu prvního stupn ě nesprávné užití §158a) tr. ř. Daným postupem byl zkrácen v právu na obhajobu, neboť neměl možnost klást doplňující a upřesňující dotazy. Rovněž poukázal na skutečnost, že výslechy nebyly vedeny v souladu s trestním řádem, jelikož nezletilým poškozeným byly kladeny návodné otázky, byl na ně vyvíjen nátlak pokládáním opakujících se otázek, dokonce poškozená DDDDD byla opakovaně nucena čelit nařčení ze lži.
11. Obviněný dále namítl neprovedení podstatných důkazů, zejména revizních znaleckých posudků k hodnocení věrohodnosti nezletilých poškozených v návaznosti na nové skutečnosti, zejména závěry gynekologických posudků. K odstranění rozporů mezi jednotlivými důkazy navrhoval rovněž výslech nezletilých poškozených. Obviněný byl v rámci obhajoby odkázán pouze na vyvracení jednotlivých skutečností, a pokud mu tento postup nebyl bez závažných důvodů umožněn, navíc za situace, kdy nemohl klást doplňující a upřesňující dotazy v rámci výslechu nezletilých poškozených, bylo tím zásadním způsobem narušeno jeho právo na obhajobu. Obviněný také navrhl doplnění dokazování o dotazy směřující k úvěrům a zápůjčkách G. K. st., aby bylo zjištěno, kdy byl dokončen pokoj v XY, kde mělo docházet k souzenému jednání, přičemž svědeckou výpověď G. K. st. zpochybňoval. Dále vyjádřil nesouhlas s tím, že nebyl proveden výslech P. T. a nebyla vyžádána jeho komunikace na platformě Lidé.cz.
12. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z jeho podnětu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 8 To 26/2023, jakož i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 16 T 49/2022, a to ve všech jejich výrocích, a věc vrátil k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze.
13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovoláním obviněných uvedl, že přestože jsou jejich dovolací námitky formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jedná o dovolání zjevně neopodstatněná.
14. Za stěžejní námitku označil narušení principu kontradiktornosti trestního procesu tím, že soudy vycházely z výpovědí nezletilých poškozených učiněných ve fázi prověřování bez možnosti obviněných klást jim dotazy. Takový postup by podle státního zástupce mohl v obecné rovině zakládat porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále „Úmluva“), nikoli však v projednávaném případě. Právo obviněného na spravedlivý proces totiž není nadřazeno dalším základním lidským právům, a to ani právu na zvláštní ochranu dětí garantovanému čl. 32 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod (dále „Listiny“) i Úmluvou o právech dítěte, k čemuž odkázal na judikaturu. Byl-li v projednávané věci proveden výslech nezletilých v režimu §102 tr. ř., je zjevné, že byla tímto postupem sledována zvýšená ochrana dětí za účelem zamezení jejich sekundární viktimizace a možného nepříznivého ovlivnění jejich duševního nebo mravního vývoje. Za nutné při poměřování v kolizi dvou stojících základních lidských práv označil potřebu přiměřeného kompenzování deficitu kontradiktornosti např. tím, že se ohledně rozhodných skutečností provedou jiné, byť nepřímé, důkazy. V té souvislosti poukázal na znalecké posudky a výpovědi rodičů, pedagogů, případně zletilé poškozené G. K. ml. anebo bývalé známosti obviněného M. M. Tyto důkazy vyloučily, aby si nezletilé poškozené vše vymyslely.
15. Ve vztahu k namítaným rozporům ve výpovědích se státní zástupce ztotožnil s odvolacím soudem v tom, že je zřejmé, že poškozené vypovídaly po delší době, a bylo by zvláštní, pokud by reprodukovaly vše úplně přesně. Námitka rozporů mezi výpověďmi nezletilých poškozených AAAAA a BBBBB, jež se měly týkat i charakteru jednání, dle vyjádření státního zástupce postrádá opodstatnění. Jednání pachatele vůči různým obětem totiž nemusí být zcela totožné.
16. K odkazu obviněných na judikaturu Nejvyššího soudu ohledně aplikace ustanovení §102 tr. ř. se státní zástupce odkázal na bod 32. rozsudku odvolacího soudu, s nímž se ztotožnil a doplnil, že takový postup byl aprobován Ústavním soudem v rozhodnutí ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 2272/22. Za nepřípadnou považoval námitku absentujícího hodnocení specifické věrohodnosti nezletilých poškozených. Pouze a právě soud v rámci volného hodnocení důkazů posuzuje specifickou věrohodnost obviněného či svědka, a to hodnocením jejich projevů neurovegetativní povahy.
17. Ve vztahu k namítaným opomenutým důkazům odkázal státní zástupce na body 169.-171. rozsudku soudu prvního stupně a bod 34. rozsudku odvolacího soudu, kde se nadbytečností důkazních návrhů tyto soudy dostačujícím způsobem zabývaly.
18. Státní zástupce proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., bylo nutné posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy současné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán skutkový základ soudních rozhodnutí. Ani podle současného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé ze tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených – extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, důkazy opatřené v rozporu s procesními předpisy a tzv. opomenuté důkazy. Vždy se však uvedené vady musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Uvedený dovolací důvod tedy nemůže být naplněn prostou polemikou dovolatele s hodnocením důkazů soudy a předkládáním vlastních hodnotících úvah a skutkových tvrzení.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Vzhledem k obsahu podaných dovolání lze uzavřít, že uplatněnými námitkami obvinění dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně naplnili, obviněný ve všech třech jeho alternativách, obviněná v alternativě první a druhé, ovšem zjevně neopodstatněně. Nejvyšší soud dále konstatuje, že obvinění opakují své námitky, které uplatnili před soudem prvního stupně i v rámci svého odvolání, a s nimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, vypořádaly.
23. Pokud se týká námitek dovolatelů k prvé alternativě namítaného dovolacího důvodu, je třeba konstatovat, že v projednávané věci není dán žádný, natož zjevný, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Je třeba zdůraznit, že obecné soudy nevyšly pouze z jediného typu důkazu a nadto procesně neúčinného, tj. výpovědí nezletilých poškozených AAAAA, BBBBB. Takový závěr z rozhodnutí, jak je zjevné z bodu 175.-177. odůvodnění prvostupňového soudu a bodu 39.-45. odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího, dovodit nelze. Obvinění jsou usvědčováni výpověďmi nezletilých poškozených, které byly v přípravném řízení zachyceny prostřednictvím obrazového a zvukového záznamu a vzájemně jednání obviněných vůči nim potvrzují. Tento důkaz soud prvního stupně realizoval jeho přehráním v hlavním líčení a mohl tak současně posoudit průběh celého výslechu. Z obsahu záznamů o výslechu poškozených zjevně vyplývá, že vzhledem k povaze popisovaného jednání, jejich věku a psychickému rozpoložení, jim způsob výslechu v pokládání otázek vyhovoval lépe než spontánní výpověď, které nebyly schopny. Stručnější odpovědi nezletilých poškozených zejména stran konkrétních sexuálních praktik obviněných vůči nim, které popisovaly se zjevným studem a spíše prostým, stylisticky chudým způsobem, byly k prokázání šetřeného jednání dostatečné. Otázky pokládané nezletilým poškozeným současně nelze hodnotit jako otázky sugestivní, policejní orgán s nimi komunikoval způsobem odpovídajícím jejich věku a intelektu. Odmítnout je třeba i námitky obviněného stran rozpornosti výpovědí nezletilých poškozených vzájemně. Nelze totiž přehlédnout, že ke stíhanému jednání docházelo v období, kdy bylo nezletilým poškozeným 5-8 let, tudíž se logicky vzhledem k jejich věku, vývojové úrovni i uplynulému časovému odstupu mohou jejich výpovědi odlišovat, ovšem v podstatných momentech tyto výpovědi spolu korespondují. Námitky obviněného stran údajných rozporů výpovědi nezletilé poškozené AAAAA ve vztahu k závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie jsou rovněž liché, jelikož obviněný závěry znalkyně jednak nesprávně interpretuje a jednak vytrhává z kontextu, když v té souvislosti lze odkázat na bod 142. a 177. odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu. Současně je nutné zdůraznit, že výpovědi nezletilých poškozených, byť jde o důkazy zásadní, nejsou důkazy jedinými. Jsou totiž v souladu s výpověďmi dalších svědků, a to K. P. a J. B., kamarádky a učitelky nezletilé poškozené AAAAA, kterým se svěřila, dále osob z rodiny nezletilé poškozené AAAAA, svědků G. K. st. a ml., její matky a sestry, přítele sestry V. C., kterým rovněž jednání obviněných potvrdila, či V. Ž., babičky nezletilé poškozené, která registrovala změny v chování vnučky a sebepoškozování. Akcentovat je třeba i svědectví M. M., krátkodobé přítelkyně obviněného, která potvrdila zálibu obviněného v sexuálních praktikách s dětmi a viděla i videa s touto tematikou v jeho telefonu.
24. Tvrzení nezletilých poškozených bylo podpořeno dále závěry znaleckých posudků z oboru psychiatrie a psychologie, které osobnosti nezletilých poškozených zhodnotily. Znalci u nezletilé poškozené AAAAA nezjistili narušení paměti, její výpověď hodnotili jako emočně ukotvenou a obsahově konzistentní, obecnou věrohodnost odpovídající jejímu věku. Současně konstatovali, že nezletilá poškozená trpí v důsledku činu posttraumatickou stresovou poruchou s předpokladem přechodu do syndromu týraného dítěte (CAN). Rovněž ve vztahu k nezletilé poškozené BBBBB znalci shledali schopnost zapamatovat si a vybavit události, jakož i obecnou věrohodnost odpovídající jejímu věku a vývojové úrovni, nezjistili známky patologické lhavosti, manipulace či ovlivňování, co má vypovídat. Výslech nezletilých poškozených před orgány činnými v trestním řízení znalci nedoporučili.
25. Souhrn shromážděných důkazů prakticky vyloučil, že by si obě nezletilé poškozené posuzované jednání vymyslely. Nelze přehlédnout, že obviněnému je kladeno za vinu sexuálně deliktní jednání vůči dalším nezletilým i zletilým poškozeným (viz skutek ad 4.-5. výroku o vině). Ve vztahu k nim, ani dalším skutkům, ovšem obviněný žádné konkrétní námitky s výjimkou procesně neúčinného důkazu jejich výpovědi, jak bude popsáno níže, nevznesl, a proto se dovolací soud stran první alternativy uplatněného dovolacího důvodu zabýval pouze skutky týkajícími se nezletilých poškozených AAAAA a BBBBB.
26. Lze tudíž konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Učinily tak na základě úplného dokazování po pečlivém hodnocení provedených důkazů uvedených v bodech 187.-213. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v bodech 37.-45. odůvodnění odvolacího soudu. Při tomto hodnotícím postupu přihlížely ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Po provedení dokazování nepřetrvávaly důvodné pochybnosti o existenci relevantních skutkových okolností případu ani nebylo možné rozumně dospět k vícerým verzím skutkového děje, neodstranitelným ani provedením dalšího důkazu, aby se uplatnila povinnost rozhodnout ve prospěch obviněného. Dovolací soud tudíž námitkám obviněných k první alternativě označenému dovolacímu důvodu nemohl přisvědčit.
27. Současně Nejvyšší soud neshledal, že by výslech nezletilých poškozených AAAAA, BBBBB, CCCCC a DDDDD splňoval kritéria důkazu opatřeného v rozporu s procesními předpisy, což byla nesporně zásadní výhrada obou obviněných ve smyslu druhé alternativy uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Právo obviněného být přítomen osobně výslechu korunních svědků je nepochybně jedním z podstatných práv zaručujících právo na spravedlivý proces, které je reflektováno právě v čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy. Nicméně jeho omezení je za určitých okolností možné, takže ani skutečnost, že obviněný neměl po celou dobu řízení možnost konkrétnímu svědkovi klást otázky, nemusí nutně vždy zcela vyloučit použitelnost takové výpovědi. Je totiž třeba přistoupit k tzv. třístupňovému testu spočívajícímu v zodpovězení otázek: 1) zda existoval závažný důvod pro nemožnost výslechu svědka obviněným v hlavním líčení, 2) zda šlo z hlediska viny o výlučný či rozhodující důkaz, 3) zda byly dány dostatečné vyvažující faktory, včetně silných procesních záruk, které kompenzovaly obtíže způsobené obhajobě v důsledku přijetí takové výpovědi a zajistily, aby řízení jako celek bylo spravedlivé, jak vyplývá z judikatury Ústavního, Nejvyššího soudu i Evropského soudu pro lidská práva (např. rozsudek ze dne 18. 7. 2006, č.1993/02, ve věci Balšán proti České republice). Právo obviněného na spravedlivý proces totiž není nadřazeno jinému základnímu lidskému právu, a to právu na zvláštní ochranu dětí zaručenému jak v článku 32 odst. 1 větě druhé Listiny, tak i v Úmluvě o právech dítěte (publikované pod č. 104/1991 Sb.). Lze též poukázat na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 2 To 79/2017, podle něhož právo obviněného vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě je třeba v případě neodkladných nebo neopakovatelných úkonů spočívajících ve výslechu dětí vždy poměřovat s Úmluvou o právech dítěte. Z tohoto důvodu tak může nastat situace, že výslech dětského svědka bude před zahájením trestního stíhání proveden bez přítomnosti obhajoby obviněného. V takovém případě je však třeba trvat na tom, aby byl výslech dítěte proveden za podmínek uvedených v §102 odst. 1 a §158 odst. 9 tr. ř. I přesto však nemůže být rozhodujícím důkazem o vině obviněného, ale musí jej podporovat další důkazy.
29. Podle §102 odst. 1 věty prvé tr. ř. platí, že je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu. Podle §102 odst. 2 věty prvé a druhé tr. ř. má být osoba uvedená v odstavci 1 v dalším řízení vyslechnuta znovu jen v nutných případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu provést důkaz mimo jiné i přečtením protokolu i bez podmínek uvedených v §211 odst. 1 a 2 tr. ř.
30. Podle §158 odst. 9 věty prvé a druhé tr. ř. má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v §158a. Jako svědka vyslechne i osobu mladší osmnácti let a osobu, o jejíž schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti. Jestliže lze předpokládat, že další prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména proto, že nebyla zjištěna osoba, u níž je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchala, a v důsledku toho nelze zahájit trestní stíhání a hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi, je možno vyslechnout jako svědka i osobu, jejíž výpověď má podle odůvodněného předpokladu rozhodující význam pro zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že by mohl být na takovou osobu pro její výpověď vyvíjen nátlak, anebo hrozí z jiného důvodu, že bude ovlivněna její výpověď. Lze doplnit, že na výslech svědka mladšího osmnácti let se i z hlediska posouzení vhodnosti či nutnosti postupu podle §158 odst. 9 tr. ř. použijí kritéria §102 tr. ř.
31. Podle §158a tr. ř. je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce; soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší přezkoumávat závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona neodkladný nebo neopakovatelný.
32. Podle §160 odst. 4 tr. ř. je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. V protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován.
33. V posuzované věci byly zahájeny úkony trestního řízení dne 26. 4. 2021 na základě oznámení matky nezletilé poškozené AAAAA vůči neztotožněné osobě jménem D., který se měl dopustit posuzovaného jednání vůči nezletilým poškozeným AAAAA a BBBBB. Výslechy nezletilých poškozených AAAAA, BBBBB, CCCCC a DDDDD byly provedeny podle §158 odst. 9 tr. ř. za podmínek ustanovení §158a tr. ř. jako neodkladný i neopakovatelný úkon, proto jim byl kromě policejního orgánu přítomen i soudce a orgán sociálně-právní ochrany dětí. Výslech nezletilé poškozené AAAAA proběhl dne 12. 5. 2021, přičemž neodkladnost výslechu spočívala v tom, že obviněný nebyl v té době ustanoven a u nezletilé poškozené hrozila ztráta podstatného důkazu – její paměťové stopy. Neopakovatelnost výslechu byla dána postavením nezletilé poškozené jako zvlášť zranitelné oběti a opakování výslechu by mohlo vést k sekundární viktimizaci. Výslech nezletilé poškozené BBBBB proběhl dne 6. 8. 2021, neodkladnost výslechu byla dána tím, že obvinění, kteří již byli ustanoveni, pobývali v zahraničí, nebylo možno předvídat, kdy dojde k zahájení trestního stíhání a u nezletilé poškozené hrozila ztráta podstatného důkazu – její paměťové stopy. Nezletilá poškozená navíc žila v zahraničí a provedení výslechu k postavení svědka ve speciálním režimu dětské oběti by nemuselo být cestou právní pomoci zajištěno. Neopakovatelnost výslechu byla odůvodněna postavením nezletilé poškozené jako zvlášť zranitelné oběti a opakování výslechu by mohlo vést k sekundární viktimizaci. Výslechy nezletilých poškozených CCCCC a DDDDD proběhly téhož dne 26. 8. 2021, neodkladnost každého výslechu spočívala v postavení nezletilé poškozené jako zvlášť zranitelné oběti, s ohledem na její věk, rozumovou a psychickou vyspělost. Uvedený režim policejní orgán správně pojal a odůvodnil v protokole o provedení výslechu nezletilých poškozených, jelikož takové sdělení včetně uvedení skutečností, na jejichž základě je úkon takto definován, je nezbytnou náležitostí protokolu o takovém výslechu. Výslechy byly provedeny po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby je nebylo třeba v dalším řízení opakovat.
34. Usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných bylo vydáno dne 26. 10. 2021 [pro jednání popsané ad 1)–4) výroku o vině], další usnesení o zahájení trestního stíhání pro skutek ad 5) bylo vydáno dne 24. 1. 2022, pro skutek ad 6) dne 4. 2. 2022, přičemž dne 4. 6. 2022 byli obvinění upozorněni na změnu právní kvalifikace.
35. Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzované věci byly výslechy nezletilých poškozených provedeny souladně s dotčenými ustanovením trestního řádu, jednalo se o úkony neodkladné a u nezletilých poškozených AAAAA a BBBBB současně i neopakovatelné. Současně jsou všechny nezletilé poškozené stále osobami mladšími osmnácti let (v době konání výslechu jim bylo od osmi do jedenácti let) a měly vypovídat o sexuálním jednání obviněných vůči nim, což nepochybně spadá vzhledem k jejich věku a charakteru trestné činnosti pod okolnosti, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat jejich duševní a mravní vývoj ve smyslu §102 odst. 1 tr. ř. Je třeba akcentovat požadavky upravující pravidla výslechů obětí trestných činů vyplývající z legislativních aktů Evropské unie, zejména v potřebě minimalizace těchto výslechů, aby se zabránilo druhotnému zraňování ( viktimizaci ) obětí.
36. Byla tak odůvodněna zákonná možnost využít postupu podle §158 odst. 9 tr. ř., přičemž současně byly splněny i podmínky hrozby ztráty důkazu – paměťové stopy nezletilých poškozených vzhledem k jejich věku. Uvedené skutečnosti byly řádně uvedeny do protokolů o výslechu svědka – osoby mladší 18 let. Výslechy nezletilých poškozených odpovídaly též požadavkům §158a tr. ř., neboť na jejich zákonnost dohlížel soudce, nezletilé poškozené byly současně řádně a přiměřeně svému věku poučeny ve smyslu §101 odst. 1 tr. ř. i o právu odepřít výpověď podle §100 tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 1977, sp. zn. 3 Tz 39/76, uveřejněné pod č. 51/1977 Sb. rozh. tr.).
37. Ohledně výpovědí nezletilých poškozených tedy bylo možno v hlavním líčení postupovat podle §102 odst. 2 tr. ř. [a to případně i ve spojení s §211 odst. 2 písm. b) tr. ř.] a audiovizuální záznam jejich výpovědí z přípravného řízení před zahájením trestního stíhání obviněných k důkazu přehrát. Takový postup byl ostatně aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 2272/22 a tento postup reflektoval i závěr znaleckého posudku o nedoporučení výslechu u nezletilých poškozených AAAAA a BBBBB. Lze rovněž souhlasit s argumentací odvolacího soudu, že důkaz přehráním záznamů o výslechu nezletilých poškozených byl proveden, jednalo se o procesně použitelný důkaz a byť soud prvního stupně pro realizaci důkazu zvolil jiný postup (§211 odst.2 písm. b) tr. ř.), nepoužití adekvátního zákonného označení při shodném způsobu realizace důkazu není takovou vadou řízení, které by zakládalo nepoužitelnost uvedeného důkazu.
38. Jelikož se současně nejednalo k usvědčení obviněných ze spáchání trestné činnosti zdaleka o důkazy výlučné, jak je uvedeno v bodu 23.-25. tohoto rozhodnutí, omezení práv obhajoby ve vztahu k výslechu nezletilých poškozených bylo v řízení kompenzováno tím, že skutkový stav byl bez pochybností prokázán i dalšími důkazy, kterých se omezení obhajovacích práv obviněných nedotklo, jejich právo na spravedlivý proces nebylo porušeno.
39. Trestní řízení není zatíženo ani třetí alternativou uplatněného dovolacího důvodu, tj. vadou opomenutých důkazů, jak ve svém dovolání namítá již jen obviněný, nikoli obviněná. K případnému opomenutí důkazů je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
40. Těmto povinnostem, jakož i náležitostem vyžadovaným ustanoveními §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. o odůvodnění rozsudku či usnesení stran návrhů na doplnění dokazování, soudy zcela dostály. Především o důkazních návrzích formálně rozhodly a tato rozhodnutí ve svých rozhodnutích přiléhavě a důsledně odůvodnily. Soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí k odůvodnění svého postupu vyjádřil a podrobně jednotlivé důkazní návrhy konkretizoval, včetně argumentace, z jakých důvodů návrhům nevyhověl, jak vyplývá z bodu 169.-171. Odvolací soud pak doplnil výklad soudu prvního stupně (viz bod 34. odůvodnění jeho rozhodnutí), a uzavřel-li, že doplňování dokazování je vzhledem k dostatečnému souhrnu již shromážděných důkazů nadbytečné, souhlasí s tímto závěrem i soud dovolací.
41. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
42. Na základě uvedeného je zřejmé, že dovolatelem jmenované důkazy nelze považovat za nedůvodně neprovedené, a ani k naplnění třetí alternativy, stejně jako předchozích alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nedošlo.
V.
Způsob rozhodnutí
43. Jak již řečeno, uplatněné námitky dovolatelů, podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
44. Pokud obviněná v dovolání požádala o odklad výkonu napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí. Takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně. V daném případě tak však neučinil. Předseda senátu Nejvyššího soudu přitom důvody pro odložení, resp. přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněné k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
45. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová