ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.924.2023.1
3 Tdo 924/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2023 o dovolání, které podal obviněný A. C. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 6 To 497/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 4 T 123/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. C.., odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 9. 2022, sp. zn. 4 T 123/2020 , byl obviněný A. C.., uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
dne 14. 2. 2020 kolem 07:15 hodin v XY, v době mimo svou službu, jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Octavia, RZ XY, při jízdě po ulici XY ve směru od ulice XY k ulici XY, poblíž budovy č. XY, nedůvodně nedbal svých důležitých zákonných povinností, když své chování nepřizpůsobil situaci v provozu na pozemní komunikaci a neřídil se pravidly provozu na pozemních komunikacích, neboť jako řidič vozidla jedoucího za jiným vozidlem neponechal za ním dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jelo před ním, čímž porušil §4 písm. a), b), §19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v důsledku čehož přední částí jím řízeného vozidla narazil do zadní části vozidla tovární značky Opel Astra, RZ XY, řízeného J. S., nar. XY, které jelo v jízdním pruhu před ním a zastavilo z toho důvodu, že zastavilo také před ním jedoucí vozidlo tovární značky Škoda Octavia, XY, řízené Z. V., nar. XY, a následkem nárazu do zadní části vozidla RZ XY došlo také k nárazu přední části vozidla RZ XY do zadní části vozidla RZ XY, přičemž v důsledku jím způsobeného střetu mezi všemi uvedenými vozidly došlo jednak ke zranění J. S., jenž utrpěl zranění spočívající ve zhmoždění měkkých tkání v bederní krajině a podvrtnutí krční páteře, kteréžto poranění si vyžádalo dobu léčení nejméně od 14. 2. 2020 do 6. 3. 2020 a omezení v obvyklém životě, a jednak k majetkové škodě na motorovém vozidle RZ XY, jehož vlastníkem byl J. S., a na motorovém vozidle RZ XY, jehož vlastníkem byla E. V.
2. Za shora uvedený přečin byl obviněný A. C. soudem prvního stupně odsouzen podle §148 odst. 1, §67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 350 Kč, celkem tedy ve výši 35 000 Kč. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému uloženo zaplatit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně na náhradě škody částku ve výši 4 404 Kč a podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. S. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali odvolání obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 6 To 497/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §148 odst. 1, §67 odst. 2 písm. b) a §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 350 Kč, celkem tedy ve výši 35 000 Kč. Obviněnému dále podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku. Odvolání obviněného pak odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný A. C.., prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Uvedl, že dovolání podává proti všem výrokům, tedy jak výroku o trestu, o vině, tak proti výroku o náhradě škody. Ve skutečnosti však uplatnil pouze výhrady proti výroku o vině, resp. proti té části výroku z rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo zamítnuto jeho odvolání proti výroku o vině.
5. Obviněný namítá, že předmětnou dopravní nehodu nezpůsobil. Poukazuje na to, že soud vzal za prokázaný skutkový děj tak, jak jej popsal poškozený S., ačkoliv výpověď tohoto svědka je nevěrohodná a v mnohém se rozchází, a to ať už jde o vznik dopravní nehody, tak o jeho zdravotní obtíže po nehodě. Tato výpověď nekoresponduje s výpovědí obviněného a dalšími důkazy. Soudy měly namísto poškozenému S. uvěřit obviněnému. U poškozeného nebyl provedený test na omamné a psychotropní látky. Rozhodná skutková zjištění tak jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Byla porušena zásada in dubio pro reo , neboť zde byla řada pochybností o vině obviněného.
6. Další námitka obviněného se týká neprovedení navrhovaných důkazů. Podle obviněného měl být vyslechnut svědek D. P., jehož výpověď je pro věc klíčová. Měli být rovněž opětovně vyslechnuti někteří svědci, neboť jim nebyla položena otázka, zda slyšeli pouze jeden náraz či nikoliv.
7. Obviněný konečně poukázal na to, že nebylo zohledněno spoluzavinění poškozeného, neboť z vozidla poškozeného vypadl „náklad“, který zásadně ovlivnil brzdnou dráhu a tím i celou dopravní nehodu, jakož i to, že od dopravní nehody uplynula již velmi dlouhá doba.
8. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby buď obviněného sám zprostil obžaloby, popř. mu uložil nižší trest, nebo aby odvolacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
10. Státní zástupce upozornil na to, že obviněný v podstatě pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, nicméně soudy dříve ve věci činné se s nimi správným a dostatečným způsobem vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. Již tento fakt podle něj indikuje neopodstatněnost podaného dovolání.
11. Podle státního zástupce je zřejmé, že námitky obviněného primárně cílí do oblasti dokazování a skutkových zjištění, přičemž v konečném důsledku míří k prosazení skutkového závěru obviněného, podle kterého tím, kdo způsobil nehodu, byl poškozený S., resp. alespoň se na vzniku nehody svým neopatrným jednáním poškozený S. podílel; dokazování je neúplné, skutková zjištění rozporná, o vině tak panují důvodné pochybnosti. Těmito otázkami se velice podrobně zaobíral odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž dospěl ke správnému a řádně odůvodněnému závěru, že na podkladě provedených důkazů byla vina prokázána bez důvodné pochybnosti. Krajský soud zároveň dostatečným způsobem vysvětlil, proč neuvěřil obhajobě obviněného, a s jeho námitkami se přesvědčivým a dostatečným způsobem vypořádal. Se stanoviskem soudů se státní zástupce plně ztotožňuje, odkazuje na něj a z hlediska uplatněných dovolacích důvodů doplnil, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky stanovené v §125 odst. 1 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Zcela správně zde soudy vycházely z usvědčujících důkazů v podobě výpovědí svědků S. (poškozený), D., H., H., M., N., P., L. či V. Zmínit lze též závěry znalce MUDr. Kameníčka, protokol o dopravní nehodě a jeho přílohy či lékařské zprávy. Jestliže skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech oporu, což v řešeném případě jednoznačně mají, nelze přitakat obviněnému, když namítá zjevný rozpor ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Fakt, že nehodu způsobil svým ledabylým jednáním výlučně obviněný, z provedených důkazů zřetelně vyplývá, a to bez jakékoliv pochybnosti. Současně z provedených důkazů vyplývá a krajský soud jasně vysvětlil, že poškozený S. se na vzniku nehody nepodílel, a tak nelze dovozovat jeho spoluzavinění. To vylučuje naplnění obviněným rovněž označeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
12. Dána podle státního zástupce není ani vada opomenutých důkazů. Krajský soud totiž důkazní návrh na výslech svědka P. nepřehlédl. Naopak o něm řádně rozhodl a důvodně ho označil za nadbytečný. Nadbytečnost je přitom podle ustálené judikatury uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu. Nelze přitom konstatovat, že by neprovedení některých dalších důkazů zmíněných obviněným představovalo chybu – i tyto by totiž byly nadbytečnými, neboť skutkový stav byl zjištěn úplně a bez důvodných pochybností.
13. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
15. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř.
16. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
18. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. O důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak jde v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný A. C.., jím brojí proti výroku o vině přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, resp. proti tomu výroku z rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Uplatnil přitom námitky skutkové, resp. procesní povahy, přičemž nesouhlasí s tím, že soudy uvěřily poškozenému S. a že neprovedly některé důkazy. Okrajově poukázal též na spoluzavinění poškozeného a na dobu, která od činu uplynula.
23. Předtím, než se Nejvyšší soud mohl věcně zabývat posouzením důvodnosti a opodstatněnosti dovolání, je podanému dovolání nejprve nucen vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo mj. zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest a povinnost k náhradě škody. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) .
24. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
25. Dále je nutno upozornit, že ačkoliv obviněný v podaném dovolání uplatnil mj. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , tento nenachází odraz v konkrétních dovolacích námitkách. Je tomu tak proto, že obviněný neuplatnil žádnou námitku, jejímž obsahem by byly výhrady proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotněprávnímu posouzení. Jeho dovolací argumentace je čistě skutkové, resp. procesní povahy, kdy jednak nesouhlasí s tím, jakým způsobem soudy hodnotily věrohodnost poškozeného, jednak vznáší výhrady proti rozsahu dokazování. Za právní námitku nelze považovat ani kusý a blíže neodůvodněný poukaz obviněného na údajné spoluzavinění poškozeného, neboť není zřejmé, čeho se obviněný v této souvislosti domáhá (pouze nad rámec lze přitom uvést, že soudy dospěly k závěru, že poškozený se na vzniku dopravní nehody nepodílel). Je tak možno konstatovat, že dovolání neobsahuje žádnou argumentaci odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a že tento důvod dovolání byl uplatněn toliko formálně.
26. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak lze uvést následující. Je skutečností, že obviněný s poukazem na tento dovolací důvod uplatnil mj. námitky proti závěrům soudů o věrohodnosti poškozeného S. Skutečnost, že soudy tomuto svědkovi uvěřily, má podle obviněného za následek zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů.
27. Uvedenou argumentaci není možné pod rozsah citovaného důvodu dovolání podřadit. Je tomu tak proto, že zakotvením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
28. Skutečnost, že soudy nižších stupňů hodnotily věrohodnost poškozeného způsobem, který neodpovídá představám obviněného, pokud dostály požadavkům na volné hodnocení důkazů vyplývajícím z §2 odst. 6 tr. ř. a své úvahy rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí, zpravidla nemůže založit zjevný (extrémní) rozpor učiněných skutkových zjištění s tímto důkazem ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 3 Tdo 39/2021, bod 165.).
29. Je navíc nutno upozornit, že dovolací námitky obviněného v zásadě odpovídají námitkám, které obviněný uplatnil již v předchozím průběhu trestního řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s nimi dostatečně a správně vypořádaly. Za této situace je zpravidla podané dovolání nutno označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
30. V nyní projednávané věci se odvolací soud otázkou věrohodnosti poškozeného S. zabýval v bodě 18. odůvodnění napadeného rozsudku. Stejně tak se v bodě 11. vypořádal i s otázkou (ne)provedení testu na zjištění ovlivnění omamnými a psychotropními látkami u poškozeného. Jeho závěry jsou odůvodněné a přezkoumatelné a netrpí žádnými vadami, natož vadami, pro které by Nejvyšší soud mohl ve výjimečných případech zasáhnout do oblasti zjišťování skutkového stavu a hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů.
31. Pouze nad rámec vypořádání této námitky obviněného je navíc možno uvést, že soudy při zjišťování průběhu nehodového děje a jeho příčin nevycházely toliko z výpovědi poškozeného S., jehož věrohodnost obviněný zpochybňuje, ale i z dalších ve věci provedených důkazů. Jde zejména o svědecké výpovědi ostatních účastníků silničního provozu a listinné důkazy týkající se dopravní nehody, ze kterých se podává jednoznačný závěr, že předmětnou dopravní nehodu zavinil výlučně obviněný tím, že zezadu naboural do vozidla poškozeného. Podkladem pro spolehlivý závěr o vině obviněného tak není toliko výpověď poškozeného S., nýbrž tento má oporu i v ostatních provedených důkazech. Jelikož o vině obviněného pochybnosti nepanují, nebyla porušena ani zásada in dubio pro reo .
32. Pokud jde o námitky obviněného týkající se rozsahu provedeného dokazování, je možno připustit, že tyto lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně pod jeho třetí alternativu. Jde nicméně o námitky věcně neopodstatněné.
33. Stran navrhovaného výslechu svědka P. je nejprve nutno upozornit, že obviněný v řízení před soudem prvního stupně souhlasil se čtením úředního záznamu o podaném vysvětlení tohoto svědka. Z toho důvodu byl namísto výslechu jmenovaného svědka podle §211 odst. 6 tr. ř. přečten úřední záznam o podaném vysvětlení. Pokud obviněný v dalším průběhu řízení před soudem navrhoval jeho slyšení, odvolací soud se s tímto návrhem dostatečným způsobem vypořádal v bodě 13. odůvodnění napadeného rozhodnutí, když výslech svědka P. pro nadbytečnost odmítl. S tímto postupem lze souhlasit i po věcné stránce, přičemž lze dodat, že svědek P. nebyl účastníkem předmětné dopravní nehody, ke které se dostavil až se zpožděním, a k jejím příčinám by nemohl ničeho uvést.
34. Pokud jde o návrh na doplňující výslech ostatních svědků za účelem položení otázky, zda slyšeli pouze jeden náraz, Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že ve veřejném zasedání před odvolacím soudem obviněný výslovně uvedl, že navrhuje vyslechnout toliko svědka P. Soud druhého stupně se tak nyní uplatňovaným důkazním návrhem nezabýval a nelze mu proto klást za vinu, že se s ním nevypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pouze nad rámec uvedeného lze navíc konstatovat nadbytečnost tohoto důkazního návrhu, neboť průběh nehodového děje byl spolehlivě zjištěn na základě dosud provedených důkazů a nelze očekávat, že by opětovný výslech navrhovaných svědků mohl přinést něčeho nového.
35. Konečně, pokud obviněný závěrem podaného dovolání stroze poukázal na dobu uplynulou od spáchání činu, není zřejmé, čeho se v této souvislosti domáhá. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu domýšlet za obviněného jeho dovolací argumentaci, neboť toto je primárně úlohou obhájce, jehož prostřednictvím se dovolání podává.
36. Nejvyšší soud tak uzavírá, že námitky obviněného jednak ve své většině neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům, a jednak jde o námitky neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že nebyly naplněny obviněným uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nemohl být naplněn ani související dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
37. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného A. C., rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
38. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu