ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1036.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 1036/2023-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 10 553 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 24 C 34/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022, č. j. 30 Co 195/2022-30, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 10 553 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. 3. 2022, č. j. 24 C 34/2022-19, odmítl žalobu (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že ani přes výzvu soudu prvního stupně není ze žaloby zřejmý skutkový děj, na jehož základě žalobce uplatňuje své právo, tak aby nemohl být zaměněn s jiným skutkovým dějem, a nelze proto jednoznačně dovodit, jaký skutek má být předmětem řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Usnesením ze dne 5. 8. 2022, č. j. 24 C 34/2022-35, doručeným žalobci dne 22. 8. 2022, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů doplnil podané dovolání a aby si pro podání dovolání v této věci zvolil dle §241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s tím, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, soud dovolací řízení zastaví. Nebudou-li odstraněny další vady dovolání, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání odmítne.
Žalobce na tuto výzvu reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, o níž bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 11. 2022, č. j. 24 C 34/2022-43, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 2. 2023, č. j. 30 Co 51/2023-54, tak, že se žalobci zástupce z řad advokátů neustanovuje.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení přitom byla již dříve pravomocně zamítnuta.
V situaci, kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2023
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu