ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1979.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 1979/2023-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) České republice – Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice , se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 135, o zaplacení částky 8 201 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 110/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2022, č. j. 23 Co 52/2022-87, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se podáním ze dne 30. 9. 2019, označeným jako žaloba o náhradu škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu, domáhal částky 8 201 000 Kč.
Protože podání nesplňovalo náležitosti řádné žaloby, byl žalobce vyzván usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 12 C 110/2020-67, k jeho řádnému doplnění, přičemž byl poučen o způsobu doplnění žaloby a o nepříznivých následcích případné procesní nečinnosti.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 5. 2021, č. j. 12 C 110/2020-73, podání žalobce ze dne 30. 9. 2019 (pro neodstranění vad žaloby) odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, aniž byl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle §241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v §241 o. s. ř. viz též §241b odst. 3 věta třetí a §243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 6. 2022, č. j. 12 C 110/2020-94, které bylo žalobci doručeno dne 12. 7. 2022, vyzval žalobce, aby si zvolil pro dovolací řízení zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, a usnesením ze dne 24. 6. 2022, č. j. 12 C 110/2020-93, které bylo žalobci doručeno dne 4. 7. 2022, jej pak vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Současně jej poučil, že nebude-li ve stanovené lhůtě soudní poplatek zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno s tím, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Žalobce na tyto výzvy reagoval žádostmi o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, doručenými soudu prvního stupně dne 13. 7. 2022. Usnesením ze dne 11. 10. 2022, č. j. 12 C 110/2020-99, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 1. 2023, č. j. 23 Co 29/2023-104, které bylo žalobci doručeno dne 13. 2. 2023, soud prvního stupně žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznal a zamítl i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť v případě žalobce se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021).
Z dovolání nevyplývá, že by žalobce byl právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením §243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení §241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Přestože si je dovolací soud vědom toho, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v obdobných řízeních zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti a opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020), aniž by kdy vyměřený soudní poplatek zaplatil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 7. 2023
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu