ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.219.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 219/2023-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) Městskému soudu v Praze , se sídlem v Praze 2, Spálená 2, o zaplacení 1 440 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 92/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. 20 Co 348/2021-43, takto:
I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. 20 Co 348/2021-43, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 8. 2021, č. j. 21 C 92/2021-30, ve výroku I, jímž bylo odmítnuto podání žalobce ze dne 14. 5. 2021 doručené soudu dne 24. 5. 2021, zastavuje ; jinak se dovolání odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 1 440 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu.
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. 8. 2021, č. j. 21 C 92/2021-30, odmítl podání žalobce ze dne 14. 5. 2021 doručené soudu dne 24. 5. 2021 (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a rozhodl, že žalobci se zástupce z řad advokátů neustanovuje (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žaloba je změtí neurčitých a místy nesrozumitelných tvrzení, na jejichž základě nelze identifikovat skutkový děj za účelem jeho právní kvalifikace, což ji činí zcela nezpůsobilou k věcnému projednání. Za situace, kdy podaná žaloba neobsahuje základní náležitosti, nejsou dány předpoklady pro osvobození žalobce od soudních poplatků ve smyslu §138 odst. l o. s. ř. a nelze ani vyhovět návrhu žalobce na ustanovení zástupce podle §30 odst. l a 2 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Usnesením ze dne 2. 12. 2021, č. j. 21 C 92/2021-48, doručeným žalobci dne 20. 12. 2021, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si ve lhůtě 20 dnů pro podání dovolání v této věci zvolil dle §241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s tím, že nebude-li do 20 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, o níž bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 2. 2022, č. j. 21 C 92/2021-79, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 4. 2022, č. j. 21 C 92/2021-86, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 6. 10. 2022, č. j. 20 Co 110, 330/2022-109, tak, že se žalobci zástupce z řad advokátů neustanovuje. Usnesením ze dne 12. 12. 2022, č. j. 21 C 92/2021-112, byl žalobce soudem prvního stupně opětovně vyzván ke zvolení advokáta pro podání dovolání v této věci. Na něj žalobce reagoval opětovnou žádostí o jeho ustanovení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) a písm. j) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení a v rozsahu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Ve zbývajícím rozsahu musí být dovolatel podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení přitom byla již dříve pravomocně zamítnuta.
V situaci, kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání v uvedeném rozsahu zastavil.
Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 2. 2023
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu