ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2359.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2359/2022-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobců a) P. V. , nar. XY, a b) A. V. , nar. XY, obou bytem v XY, zastoupených Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 7, Plynární 1617/10, proti žalované České republice – Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu , se sídlem v Praze 8, Pod Sídlištěm 1800/9, o zaplacení částky 3 125 666 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 261/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2022, č. j. 30 Co 38/2022-315, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobci se v řízení domáhali vůči žalované náhrady majetkové a nemajetkové újmy v celkové výši 3 125 666 Kč s příslušenstvím, která jim měla být způsobena sérií pochybení Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrálního pracoviště Praha, v důsledku nichž byla z katastru nemovitostí vymazána služebnost chůze a jízdy váznoucí na pozemku V. D. parc. č. XY, nacházejícím se v katastrálním území XY, obec XY, která zde byla zapsána ve prospěch pozemků žalobců parc. č. XY a XY nacházejících se v tomtéž katastrálním území a obci. Požadovaná částka sestávala z částky 139 666 Kč připadající na náhradu škody, jež odpovídala nákladům vynaloženým na architektonické studie a projekty týkající se přestavby domu č. p. XY, který je umístěn na zmíněném pozemku žalobců parc. č. XY, dále z částky 986 000 Kč odpovídající ušlému zisku z neuskutečněného pronájmu bytu žalobců v době od června 2016 do března 2021 a konečně z částky 2 000 000 Kč, na kterou žalobci vyčíslili náhradu nemajetkové újmy způsobené jim duševními útrapami souvisejícími s vedením soudních a jiných sporů a s nemožností jejich nemovité věci užívat.
Obvodní soud pro Prahu 8 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 10. 2021, č. j. 30 C 261/2018-265, žalobu zamítl (výrok I), dále žalobcům uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok II) a v souvislosti s rozšířením žaloby ze dne 14. 4. 2021 žalobcům uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem zmíněný rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I a II jako věcně správný potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v plném rozsahu včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Otázka, zda lze shledat absenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím katastrálního úřadu a vznikem újmy na straně žalobců na základě toho, že vedle protiprávního jednání státu jednala protiprávně také vlastnice zatíženého pozemku V. D., jež se na vzniku újmy podílela tím, že velkou část do té doby využívaného přístupového koridoru mezi veřejnou komunikací a pozemky žalobců přehradila betonovým oplocením, tj. otázka, při jejímž řešení se odvolací soud dle názoru žalobců odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozsudky ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Cdo 192/2007, a ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2490/2012, přípustnost podaného dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá.
Odvolací soud ve shodě se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně dospěl k závěru (viz body 17 a 18 odůvodnění napadeného rozsudku), že právo chůze a jízdy přes služebný pozemek odpovídající služebnosti zřízené ve prospěch pozemků žalobců existovalo i v době, kdy tato služebnost nebyla v katastru nemovitostí v rozmezí let 2015 až 2021 evidována, přičemž výstavba plotu na služebném pozemku v roce 2016, kterou V. D. realizovala bez stavebního povolení a v odvetě za negativní postoj žalobců k původnímu plotu, jenž zde byl umístěn od roku 2014 a existující služebnost respektoval, nebyla důsledkem pochybení žalované, jež se dne 6. 8. 2015 odrazilo ve vydání nezákonného rozhodnutí o výmazu služebnosti. Příčina ztížení přístupu žalobců k jejich nemovitostem přes služebný pozemek totiž dle odvolacího soudu spočívala výhradně v jednání jmenované vlastnice služebného pozemku, která předmětný plot na hranici tohoto pozemku v roce 2016 vybudovala, a to v době, kdy ve vztahu k výmazu služebnosti byla v katastru nemovitostí již vyznačena poznámka spornosti (dne 29. 10. 2015) a bylo též zahájeno soudní řízení o určení existence této služebnosti (dne 23. 11. 2015), přičemž jej neodstranila ani poté, co existence předmětné služebnosti byla deklarována soudním rozhodnutím, jež nabylo právní moci dne 6. 1. 2021, a co v březnu 2021 byla do katastru nemovitostí tato služebnost opět zapsána.
Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody či újmy – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Výše zmíněné závěry odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou událostí v podobě nezákonného rozhodnutí o výmazu služebnosti a tvrzenou újmou žalobců) přitom nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Nejvyšší soud je však skutkovými zjištěními odvolacího soudu vázán, pročež vycházejí-li žalobci ve svém dovolání z odlišného skutkového základu, přičemž současně zpochybňují skutkové závěry odvolacího soudu, uplatňují tím nepřípustný dovolací důvod (srov. §241a věta prvá o. s. ř. a contrario). Nelze-li v dovolacím řízení revidovat skutková zjištění, z nichž při meritorním rozhodnutí vycházel odvolací soud, pak dovolací argumentace, jež právě na takové skutkové revizi buduje oponentní právní závěr, nemůže být způsobilá k tomu, aby dovolací soud na jejím základě dovodil přípustnost podaného dovolání podle §237 o. s. ř.
Otázka, zda může odvolací soud dospět k právnímu závěru, že existují dva solidární škůdci, jež oba porušili právní povinnost, avšak jeden z nich za škodu vůbec neodpovídá , tj. otázka, při jejímž řešení se dle názoru žalobců odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu představované rozsudkem ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 11/2004, nebo ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3333/2019, přípustnost podaného dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. rovněž nezakládá. Na posouzení otázky solidární odpovědnosti žalované s jinou osobou totiž napadené rozhodnutí nestojí, neboť odvolací soud tuto otázku neřešil, vyšel-li z již zmíněného závěru, že odpovědnost žalované není vůbec dána vzhledem k absenci vztahu příčinné souvislosti mezi vydaným rozhodnutím o výmazu služebnosti a vznikem újmy na straně žalobců (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2001).
Tentýž závěr se uplatní i ve vztahu k otázce, zda se v poměrech projednávané věci může stát zprostit své odpovědnosti poukazem na to, že hlavní příčinou vzniku negativních důsledků na straně žalobců byla činnost jiné osoby, odlišné od státu, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od závěrů plynoucích z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007, ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 443/2013, a ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2150/2012, nebo z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4158/2009, jakož i od judikatury Ústavního soudu představované nálezy ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 1774/08, a ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 3516/20. Z výše vyložených důvodů totiž ani na řešení této otázky napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Podané dovolání není přípustné ani v části směřující proti výroku napadeného rozsudku týkajícímu se nákladů řízení, neboť tak stanoví §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
K námitkám, jejichž prostřednictvím žalobci poukazují na údajná procesní pochybení odvolacího soudu týkající se hodnocení důkazů a absence jejich řádného procesního poučení, pak dovolací soud v souladu s §242 odst. 3 větou druhou o. s. ř. může přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Tato podmínka však v posuzovaném případě splněna není.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Za situace, kdy žalovaná, která nebyla zastoupena advokátem, nedoložila výši svých hotových výdajů, jedná se o náhradu v paušální výši stanovenou na částku 300 Kč, a to podle §151 odst. 3 o. s. ř. a §1 odst. 3 písm. a) a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu