ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3010.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3010/2023-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 42/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. 36 Co 204/2023-52, takto:
I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. 36 Co 204/2023-52, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 4. 2023, č. j. 14 C 42/2023-46, ve výroku I, jímž bylo odmítnuto podání žalobce ze dne 1. 12. 2022, zastavuje.
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 6. 2023, č. j. 36 Co 204/2023-52, ve výroku I potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 4. 2023, č. j. 14 C 42/2023-46, kterým soud prvního stupně odmítl podání žalobce ze dne 1. 12. 2022 (výrok I), neustanovil žalobci zástupce (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III); odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné v rozsahu směřujícím proti té části výroku I usnesení odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku II o zamítnutí návrhu žalobce, aby mu byl ustanoven advokát k ochraně jeho zájmů, a to podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. Dovolací soud proto v této části dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř odmítl.
Ve zbývajícím rozsahu musí být dovolatel podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. V situaci, kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání v uvedeném rozsahu zastavil.
Ačkoli žalobce nebyl vyzván, aby si pro podání dovolání proti napadenému usnesení zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, je nutno konstatovat, že z rozhodovací činnosti je dovolacímu soudu známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, a tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, popřípadě v projednávané věci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 30 Cdo 888/2023). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a že poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.
Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Přestože si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 11. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu