ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3038.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3038/2023-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce P. R. , proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 475 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 131/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 6. 2021, č. j. 15 C 131/2020-54, a Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, č. j. 35 Co 6/2022-91, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 6. 2021, č. j. 15 C 131/2020-54, zastavil řízení (výrok I), rozhodl o nákladech řízení (výrok II) a neustanovil žalobci zástupce z řad advokátů (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu, stejně jako usnesení soudu prvního stupně, žalobce napadl dovoláním, řízení o něm však Nejvyšší soud podle §243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, zastavil, neboť dovolání směřující proti usnesení odvolacího soudu nebylo sepsáno a podepsáno advokátem. Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, přitom představuje zvláštní a obligatorní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku představuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, (jen) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by žalobce byl právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením §243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení §241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Ačkoli dovolatel nebyl podle obsahu spisu soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že dovolatel podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu ať již majetkové škody nebo imateriální újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si žalobce musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván.
Žalobce v průběhu řízení před soudy nižších stupňů opakovaně žádal o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů (a to i pro dovolací řízení), aniž by mu kdy bylo vyhověno. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů v tomto řízení, jakož i z rozhodovací činnosti dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2971, 2972, 2973, 2974, 2975/2022, nebo usnesení ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2732, 2734, 2735 a 3184/2022) se nadto podává, že žalobce o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce z řad advokátů žádá v desítkách řízení a byl již nesčetněkrát marně vyzýván k osvědčení tvrzení o svých majetkových a výdělkových poměrech.
Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18; ke zneužití práva na osvobození od soudních poplatků srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 4 As 38/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle §41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
V situaci, kdy Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobce nesplnil podmínky pro to, aby mu byl ustanoven advokát pro řízení o dovolání, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Pokud dovolání směřovalo též proti usnesení soudu prvního stupně, pak lze uvést, že rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a §201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle §243b a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 10. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu