ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3093.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3093/2023-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobce P. B. , proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, a 2) České republice – Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce Pardubice se sídlem v Pardubicích, Na Třísle 135, o zaplacení částky 17 750 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 120/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2023, č. j. 8 Co 24/2023-96, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 10. 2022, č. j. 6 C 120/2021-88, zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2022, č. j. 8 Co 566/2022-70 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Usnesením ze dne 9. 3. 2023, č. j. 8 Co 24/2023-96, Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce podáním doručeným soudu prvního stupně dne 13. 4. 2023 včasné dovolání, které dle obsahu směřuje jen proti jeho výroku I v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle §241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v §241 o. s. ř. viz též §241b odst. 3 věta třetí a §243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Vzhledem k nedostatku povinného zastoupení při podání dovolání byl žalobce usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 9. 2023, č. j. 6 C 120/2021-102, které bylo žalobci doručeno dne 13. 9. 2023, vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, a rovněž byl poučen o tom, že pokud tak neučiní, bude dovolací řízení zastaveno. Na tuto výzvu žalobce reagoval žádostí doručenou soudu prvního stupně dne 27. 9. 2023 o ustanovení zástupce z řad advokátů soudem.
Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021).
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle §41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). Nadto žalobce od okamžiku, kdy nebylo jeho předchozím žádostem o ustanovení zástupce pro předchozí dovolací řízení vyhověno (usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 14. 9. 2021, č. j. 6 C 120/2021-36, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 10. 2021, č. j. 8 Co 1204/2021-43, byla první žádost žalobce zamítnuta, neboť soudy dospěly k závěru, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 14. 12. 2021, č. j. 6 C 120/2021-49, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2022, č. j. 8 Co 67/2022-57, bylo řízení o druhé žádosti zastaveno pro překážku věci rozhodnuté a usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 14. 7. 2022, č. j. 6 C 120/2021-83, pak bylo rozhodnuto, že se ke třetí žádosti žalobce nepřihlíží, neboť se jedná o zneužívající procesní úkon), žádné nové skutečnosti, které by změnu předchozích závěrů odůvodňovaly, neuvedl, neboť jeho žádosti jsou obsahově obdobné.
Žalobce nebyl při podání dovolání právně zastoupen, ani netvrdil, že má právnické vzdělání. Tento nedostatek povinného zastoupení žalobce neodstranil ani poté, co byl ke zvolení zástupce pro dovolací řízení soudem prvního stupně vyzván s poučením o následku neuposlechnutí této výzvy. Nejsou tedy splněny podmínky pro pokračování v řízení o dovolání žalobce. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a jeho počínání v řízeních lze pokládat za obstrukční a sudičské, jak je uvedeno již výše (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, nebo ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021).
Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení včetně tohoto dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2023
JUDr. Hana Polášková Wincorová
pověřená členka senátu