ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3146.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 3146/2022-285
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně TORION, projekční kancelář, s.r.o. , IČO 61169111, se sídlem v Plzni, Mánesova 1999/1, zastoupené Mgr. Tomášem Kudějem, advokátem se sídlem v Dýšině, Plzeňská 395, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 1 230 845,20 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 11/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 23 Co 10/2022-259, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 23 Co 10/2022-259, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 7. 2021, č. j. 28 C 11/2021-219, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 11/2021-252, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 7. 2021, č. j. 28 C 11/2021-219, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 11/2021-252, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 1 230 845,20 Kč (výrok I), a současně žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II).
2. Takto rozhodl o žalobě, jejímž prostřednictvím žalobkyně požadovala vůči žalované nahradit škodu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Plzni spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, jež u něj bylo vedeno pod sp. zn. 49 Cm 104/2009. Požadovaná částka přitom sestávala z částky 928 200 Kč, která odpovídala výši pohledávky, jež byla žalobkyni v uvedeném řízení pravomocně přisouzena, a dále z částek 27 000 Kč a 275 645,20 Kč připadajících na náhradu nákladů řízení, která byla žalobkyni v uvedeném řízení přiznána.
3. V rámci skutkových zjištění, ke kterým soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování, tento soud uvedl, že žalobkyně byla účastníkem posuzovaného řízení, v němž vystupovala rovněž v procesní pozici žalobkyně, přičemž se vůči společnosti AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o. domáhala zaplacení částky 928 200 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené odměny za provedené dílo (část zpracované projektové dokumentace). Posuzované řízení trvalo od 27. 2. 2009, kdy žalobkyně příslušnou žalobu u Krajského soudu v Plzni podala, do dne 22. 9. 2018, kdy nabyl právní moci rozsudek zmíněného soudu ze dne 4. 7. 2018, jímž bylo žalobě zcela vyhověno a žalobkyni byla též přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 275 645,20 Kč a 27 000 Kč. Exekuční návrh, kterým se žalobkyně domáhala nuceného vymožení přiznaných nároků, byl podán dne 10. 10. 2018, v následně vedené exekuci se však žádné plnění dosud vymoci nepodařilo. Jediný postižitelný majetek společnosti AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o. představovaný jejími nemovitostmi (pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a dále pozemky parc. č. XY a XY, vše v katastrálním území a obci XY) byl totiž na základě smlouvy uzavřené dne 7. 1. 2013 zatížen zástavním právem k zajištění dluhu společnosti BTG Holding s.r.o. vůči společnosti Unis a.s. ve výši 1 000 000 EUR s příslušenstvím (tj. 1 267 287,67 EUR, což při tehdejším kurzu české koruny odpovídalo částce 32 260 190,10 Kč) a poté, co byl v roce 2018 sepsán v rámci probíhajícího insolvenčního řízení do majetkové podstaty zmíněného dlužníka, byl dne 3. 4. 2019 zpeněžen, a to za částku 11 900 000 Kč (když znalecky odhadnutá tržní cena těchto nemovitostí tehdy činila 14 000 000 Kč, čímž se oproti stavu z roku 2011 současně snížila, neboť tehdy odpovídala částce 17 000 000 Kč). Dále se soud prvního stupně zaměřil na průběh posuzovaného řízení z pohledu časové posloupnosti jednotlivých procesních úkonů, které byly v jeho průběhu realizovány, jakož i vydaných rozhodnutí, přičemž zejména zjistil, že poté, co žalobkyně k výzvě soudu ze dne 17. 3. 2009 uhradila soudní poplatek ze žaloby, byl dne 3. 4. 2009 ve věci vydán platební rozkaz, proti němuž však společnost AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o. podala odpor, načež se dne 21. 12. 2010 konalo první jednání ve věci. Další jednání se konala ve dnech 8. 4. 2011, 12. 7. 2011 a 25. 10. 2011. Usnesením ze dne 14. 12. 2011 soud ustanovil ve věci znalce k podání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a tento posudek mu byl předložen dne 29. 5. 2012. Další jednání ve věci bylo nařízeno na den 27. 11. 2012, avšak k žádosti společnosti AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o. bylo odročeno na den 22. 3. 2013, kdy však bylo opět k žádosti jmenované společnosti odročeno na den 11. 6. 2013. V tento den se nařízené jednání konalo, následně však bylo odročeno na neurčito za účelem mimosoudního vyřešení věci a případného doplnění dokazování. Další jednání bylo dne 23. 12. 2013 nařízeno na den 27. 1. 2014, k žádosti žalobkyně však bylo odročeno na den 4. 3. 2014, načež bylo opět odročeno na neurčito, a to za účelem vyhotovení dalšího znaleckého posudku znalcem z oboru stavebnictví, který byl za tím účelem ustanoven dne 24. 4. 2014. Tento znalecký posudek byl po opakovaných urgencích předložen soudu dne 12. 12. 2014 a další jednání bylo nařízeno na den 28. 1. 2015, avšak k žádosti žalobkyně bylo odročeno na den 20. 2. 2015, kdy bylo opět odročeno na neurčito, přičemž usnesením ze dne 9. 9. 2015 soud nařídil první setkání s mediátorem. Vzhledem k tomu, že k žádnému setkání účastníků sporu s mediátorem poté nedošlo, soud další jednání ve věci nařídil na den 15. 11. 2016, které však k opakovaným žádostem společnosti AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o. odročil na den 9. 12. 2016 a poté na den 17. 1. 2017, kdy soud opět vedl účastníky ke smírnému vyřešení sporu, a jednání proto odročil na neurčito. Usnesením ze dne 25. 5. 2017 byl ve věci opět ustanoven znalec k podání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, který byl soudu předložen dne 25. 9. 2017. Soud následně nařídil ve věci jednání na den 19. 12. 2017, avšak k žádostem společnosti AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o. jej znovu opakovaně odročil, a to až na den 25. 5. 2018, kdy se však toto jednání pro nepřítomnost předvolané znalkyně opět nekonalo a bylo odročeno na den 26. 6. 2018. Dne 4. 7. 2018 soud vyhlásil rozsudek, který, jak již bylo zmíněno, nabyl dne 22. 9. 2018 právní moci.
4. Žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne 3. 6. 2020, avšak bez úspěchu.
5. Po právním posouzení uvedených skutkových zjištění, které vycházelo z aplikace zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobě nelze vyhovět. V souvislosti se zodpovězením otázky, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudu, se soud prvního stupně zaměřil na zhodnocení přiměřenosti celé délky tohoto řízení, a to ve světle konkrétních okolností, jež toto řízení provázely, s tím, že není významné, zda též došlo k jednotlivým průtahům, když ani výskyt těchto průtahů nemusí vést k porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené době. Posuzované řízení, které trvalo 9 let a 7 měsíců, přitom dle soudu prvního stupně bylo nepřiměřeně dlouhé. Soud prvního stupně však zároveň poukázal na vyšší skutkovou obtížnost tohoto řízení, neboť si vedle výslechu účastníků a řady svědků vyžádalo též zpracování tří znaleckých posudků a výslech znalce, přičemž procesní komplikace souvisely jak se zajišťováním podkladů pro zadané znalecké posudky, tak i se zajištěním účasti některých svědků na jednáních a s častými žádostmi účastníků o odročení těchto jednání. V době od 11. 6. 2013 do 23. 12. 2013 nadto účastníci řízení vedly mimosoudní jednání o předmětu jejich sporu a v roce 2015 soud nařídil mediaci, pročež bylo řízení od 9. 9. 2015 do 7. 10. 2016 přerušeno. Nebylo tedy reálné, aby přede dnem 7. 1. 2013, kdy byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva na nemovitostech společnosti AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o., toto řízení pravomocně skončilo, a to ani tehdy, pokud by soud účastníky řádně poučil o koncentraci řízení. Za reálnou přitom soud prvního stupně označil dobu trvání posuzovaného řízení v délce pěti let od jeho zahájení. Pokud pak cena zatížených nemovitostí dosahovala k uvedenému datu cca 16 000 000 Kč až 17 000 000 Kč, přičemž tento majetek sloužil k zajištění pohledávky společnosti Unis a.s. ve výši 32 260 190,10 Kč, nebylo již reálné, aby se žalobkyně po dni 7. 1. 2013 domohla uspokojení své pohledávky z tohoto majetku. Mezi nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Plzni a škodou, kterou žalobkyně utrpěla, proto není dán vztah příčinné souvislosti.
6. K odvolání žalobkyně poté ve věci rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací, který v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která zhodnotil jako správná, a ztotožnil se také s právním závěrem, k němuž na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl, uzavřel-li, že nárok žalobkyně vůči žalované na náhradu tvrzené škody dán není pro absenci vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a touto škodou. Upřesnil však, že pro účely posouzení věci je namístě zohlednit nikoliv datum uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitému majetku společnosti AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o., ale až datum, na který připadl vznik právních účinků vkladu tohoto práva do katastru nemovitostí, tj. den 9. 1. 2013. Na správnosti závěrů soudu prvního stupně to však nic nemění. Dále odvolací soud dodal, že soudu nelze v posuzovaném řízení vytýkat rozsáhlé dokazování, jež reagovalo na tvrzení a důkazní návrhy stran sporu, a stejně tak mu nelze vytýkat ani to, že určitý čas věnoval snaze dosáhnout smírného vyřešení sporu. Žalobkyně se sice na délce řízení sama nepodílela, zároveň však nebylo prokázáno, že by vyvinula jakoukoliv aktivitu směřující k jeho urychlení. Odvolací soud rovněž konstatoval, že pokud by byl v posuzovaném řízení rozsudek vynesen v době, kdy ještě bylo možné nemovitosti společnosti AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o. k uspokojení pohledávky žalobkyně využít, jmenovaná společnost by patrně měla „více důvodů se proti rozsudku odvolat, než tomu bylo v roce 2018“, kdy již tyto nemovitosti byly zahrnuty do majetkové podstaty úpadce BTG Holding s.r.o. Otázkou je dle odvolacího soudu také to, jaký by za uvedeného stavu byl případný průběh exekučního řízení. Tvrdila-li pak žalobkyně, že hodnota předmětných nemovitostí byla ve skutečnosti taková, že by postačovala k uspokojení její pohledávky i po zatížení těchto nemovitostí zástavním právem, toto své tvrzení neprokázala. Za současného konstatování, že rozsudek soudu prvního stupně není nepřezkoumatelný, jak žalobkyně v odvolání namítala, a že úkolem soudu v odškodňovacím řízení není zhodnocení jednotlivých kroků, které soud v posuzovaném řízení učinil, proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu v jeho celém rozsahu napadla žalobkyně včasným dovoláním.
9. Přípustnost podaného dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, a to, zda lze za podstatnou příčinu vzniku škody, kterou žalobkyně utrpěla, považovat průtahy, kterých se soud v posuzovaném řízení dopustil svým nesprávným postupem, a zda lze dovodit povinnost žalované k náhradě tím způsobené škody i pokud k uvedené příčině přistupuje další příčina představovaná zřízením zástavního práva k nemovité věci jejího dlužníka. Tuto otázku odvolací soud dle přesvědčení žalobkyně nesprávně právně posoudil, když chybně vyhodnotil význam jednotlivých příčin, které vedly ke vzniku škody. V této souvislosti žalobkyně zdůraznila, že zástavní právo k předmětným nemovitostem vzniklo až po čtyřech letech trvání posuzovaného soudního řízení, přičemž možnost dosáhnout uspokojení své pohledávky z tohoto majetku žalobkyně definitivně ztratila dne 3. 4. 2019, kdy byl tento majetek prodán v dražbě. V posuzovaném řízení však bylo možné meritorně rozhodnout podstatně dříve. Zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem tudíž přetržení příčinné souvislosti mezi průtahy v soudním řízení a vznikem škody nezpůsobilo.
10. Zmíněné průtahy v řízení nadto nastaly v důsledku procesního pochybení soudu. Po skončení prvního jednání ve věci, které se konalo dne 21. 12. 2010, soud předně účastníky nepoučil o zákonné koncentraci řízení, čímž jim otevřel ničím nelimitovanou možnost uvádět další tvrzení i navrhovat důkazy, čehož společnost AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o. zneužila k obstrukcím. Další pochybení soudu spočívalo v tom, že nebyl ochoten projednávaný spor autoritativně rozhodnout, byť od počátku řízení bylo zřejmé, že strany nemají zájem na smírném řešení. Z tohoto pohledu tak bylo zcela zbytečné v roce 2015 nařizovat ve věci mediaci. Prodlevy mezi jednotlivými úkony soudu, ke kterým v řízení docházelo, pak neodpovídaly složitosti sporu, jehož předmětem byla odměna za provedené dílo. V této souvislosti žalovaná poukázala na skutečnost, že mezi doručením odůvodnění odporu, který společnost AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o. ve věci podala proti vydanému platebnímu rozkazu, a nařízením prvního jednání ve věci uplynulo bezmála jeden a půl roku. Nadto se žalobkyně domnívá, že procesní obrana, kterou jmenovaná společnost v řízení uplatnila, byla spolehlivě vyvrácena již v průběhu roku 2012.
11. Za nepřípadnou pak žalobkyně označila úvahu odvolacího soudu, podle které při dřívějším vydání konečného rozhodnutí, které by bylo pro společnost AŽR - Apartmány Železná Ruda s.r.o. nepříznivé, by tato společnost měla více důvodů se proti tomuto rozhodnutí odvolat. I v případě, že by snad zmíněná společnost takto skutečně postupovala, žalobkyně by mohla hned po vyhlášení prvostupňového rozhodnutí podat návrh na nařízení předběžného opatření ukládajícího zákaz zcizení a zatížený dotčených nemovitostí, který by odůvodnila obavou, že by budoucí výkon vyhlášeného rozhodnutí mohl být zmařen. Lze přitom předpokládat, že by tomuto jejímu návrhu bylo vyhověno.
12. Žalobkyně proto navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil a její žalobě vyhověl, popř. aby tento rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
13. Žalovaná se ve svém vyjádření k podanému dovolání vyslovila pro jeho odmítnutí, popř. zamítnutí. Jeho obsahem je totiž podle jejího názoru pouhá polemika se závěry odvolacího soudu, a to zejména se závěry skutkovými, které však nelze v dovolacím řízení měnit. Pro posouzení věci je dle žalované klíčové jednak datum 7. 1. 2013, kdy bylo zřízeno zástavní právo na nemovitostech společnosti AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o., jednak zjištění, že posuzované řízení nebylo možné před tímto datem skončit, neboť mohlo být ukončeno přibližně až za pět let od jeho zahájení. Žalobkyně současně netvrdila ani neprokázala, že by hodnota těchto nemovitostí byla taková, aby po jejich prodeji uskutečněném po datu 7. 1. 2013 mohlo reálně dojít nejen k uspokojení pohledávky zástavního věřitele, ale též k následnému uspokojení její pohledávky. Nemohla tudíž očekávat, že její pohledávka bude po uvedeném datu z prodeje předmětných nemovitostí skutečně uspokojena.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
15. Dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, a to za splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 a 4 o. s. ř., přičemž současně obsahuje všechny náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda se jedná o dovolání přípustné.
16. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
17. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
18. Dovolání není přípustné v části směřující proti výroku napadeného rozsudku týkajícímu se nákladů odvolacího řízení, neboť tak stanoví §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato skutečnost nicméně nebrání tomu, aby v případě, bude-li napadené rozhodnutí podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušeno ve výroku o věci samé, dopadl tentýž procesní následek i na nákladový výrok jako na výrok závislý (akcesorický).
19. Ve zbývající části však dovolání žalobkyně přípustné je, neboť při řešení otázky vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtahovém postupu soudu v posuzovaném řízení a škodou, jež měla žalobkyni vzniknout v důsledku následné nevymahatelnosti pohledávky, která jí byla v posuzovaném řízení přisouzena, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
20. Dovolání je důvodné.
21. Podle §13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
22. Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, že odpovědnost státu za škodu spočívající ve ztrátě pohledávky (nebo její reálné vymahatelnosti) způsobenou průtahy v soudním řízení je dána tehdy, pokud nečinnost soudu v tomto řízení byla rozhodující příčinou, pro kterou oprávněná osoba přišla o možnost uspokojení svého nároku, tedy že nebýt takového porušení povinnosti, ke škodě by podle obvyklého chodu věcí nedošlo (oprávněná osoba by svou pohledávku vůči povinné osobě úspěšně vymohla). Odpovědnost státu je přitom v této situaci nutno odlišit od odpovědnosti za porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu §13 odst. 1 OdpŠk. Pro účely posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě se totiž na řízení hledí jako na celek, tj. relevantní je celková délka řízení (§31a odst. 3 písm. a/ OdpŠk), která se posuzuje optikou kritérií uvedených v §31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk se závěrem o její přiměřenosti či nepřiměřenosti, aniž by se určovalo, do jaké doby byla ještě délka řízení přiměřená. Naproti tomu v případě tvrzené škody spočívající ve ztrátě pohledávky (nebo její reálné vymahatelnosti) jako důsledku nepřiměřené délky řízení je však dobu, ve které řízení mohlo a mělo proběhnout, třeba určit. Bez tohoto určení totiž není možné stanovit okamžik, který je rozhodný pro vznik povinnosti státu nahradit škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Pro tyto účely se tudíž nevychází z délky řízení jako celku, nýbrž z jakési – ex post určené – délky řízení bez průtahů.
23. V případě nároku na náhradu škody proto nesprávný úřední postup spočívá nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, kterou by soud hodnotil mj. i z pohledu kritéria postupu orgánů veřejné moci v jeho průběhu [§31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.], ale v průtazích v řízení ve smyslu nečinnosti na straně soudu. Přitom nelze mechanicky (bez dalšího) přihlížet ke každému období, v němž soud nekonal, ale zohledňují se jen taková období nečinnosti soudu, která neodpovídají běžnému průběhu soudního řízení a péči, jíž je soud povinen za účelem rychlé a účinné ochrany práv věci věnovat. Poukázat lze v této souvislosti konkrétně za závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7/2013, jakož i na judikaturu reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1943/2013, ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4420/2015, ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3728/2016, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2208/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 3035/18, a dále usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3393/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 3553/15, ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3889/2016, ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1549/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 3631/13, nebo ze dne 20. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1726/2021, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. II. ÚS 3085/21.
24. Zmíněnou judikaturu Nejvyššího soudu přitom aproboval též Ústavní soud, jak patrno z jeho nálezu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 3553/15, a ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20 (viz bod 59 jeho odůvodnění).
25. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) však řešenou věc uvedeným způsobem neposuzoval, zaměřil-li se na otázku, zda celková délka posuzovaného řízení byla či nebyla přiměřená, přičemž nesprávný úřední postup soudu, za který žalovaná při splnění všech zákonných podmínek může být odpovědná, spojil se závěrem, že tato délka již přiměřená nebyla. Jeho právní posouzení věci je tedy z tohoto pohledu nesprávné.
26. Dospěl-li pak odvolací soud ve shodě s prvostupňovým soudem dále k závěru, že posuzované řízení mohlo skončit nejdříve pět let po jeho zahájení, pročež zde není dán vztah příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a uvedeným nesprávným úředním postupem soudu (což odvolací soud dále doplnil o málo srozumitelnou úvahu o možné reakci společnosti AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o. na rozsudek, který by byl v tomto řízení vydán dříve, než jak se ve skutečnosti stalo), z odůvodnění jeho rozhodnutí, a to ani ve spojení s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně, není v rozporu s §157 odst. 2 o. s. ř. zjistitelné, na základě jakých konkrétních skutečností týkajících se průběhu posuzovaného řízení tento závěr učinil. Z tohoto pohledu je tedy napadené rozhodnutí též nepřezkoumatelné, neboť uvedený nedostatek jeho odůvodnění byl žalobkyni zjevně na újmu při formulaci adekvátních dovolacích námitek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3342/2016, a ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4704/2018), přičemž se současně jedná o vadu řízení mající vliv na správnost rozhodnutí ve věci ve smyslu §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. [podle kterého je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci].
27. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v souladu s §243e odst. 2 o. s. ř. i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
28. Soudy nižších stupňů jsou ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právním názorem dovolacího soudu, jenž byl v tomto rozsudku vysloven. V dalším řízení se tedy zaměří na posouzení, zda bylo posuzované řízení zatíženo konkrétními dílčími průtahy ve smyslu nečinnosti soudu, a pokud ano, jaká byla délka těchto průtahů. Následným odečtením délky takto identifikovaných průtahů od celkové délky posuzovaného řízení dospějí k určení okamžiku, do kterého mohlo být posuzované řízení skončeno, pokud by průtahy zatíženo nebylo, načež zhodnotí, zda by tento okamžik spadal do doby, v níž bylo možné přisouzenou pohledávku žalobkyně z majetku společnosti AŽR – Apartmány Železná Ruda s.r.o. uspokojit či nikoliv.
29. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu