ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3504.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3504/2023-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně E. S. , zastoupené Mgr. Lenkou Čihákovou, advokátkou se sídlem ve Slavkově u Brna, Palackého náměstí 67, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 200 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 2/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2023, č. j. 25 Co 131/2023-37, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2023, č. j. 25 Co 131/2023-37, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 4. 2023, č. j. 37 C 2/2022-31, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 200 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (tj. ve výši 15 % ročně) z této částky od 1. 7. 2022 do zaplacení jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem soudů v řízení vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 11 C 1548/2003.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 4. 2023, č. j. 37 C 2/2022-31, odmítl žalobu ze dne 28. 12. 2021, doplněnou podáním ze dne 23. 12. 2022 (výrok I), rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 2 000 Kč žalobkyni (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok III).
3. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně ani po výzvě k odstranění vad podané žaloby a po poučení, v jakém směru je tuto žalobu třeba doplnit, vady žaloby ve stanovené lhůtě neodstranila. Ze žaloby tak dle soudu prvního stupně neplynou základní skutkové okolnosti, ze kterých by bylo patrné, čeho se žalobkyně domáhá, jaký nesprávný úřední postup napadá a z jakých zákonných důvodů, příp. jaké rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť všechna tvrzení žalobkyně zůstala v obecné rovině a neumožňují jednoznačnou individualizaci skutku a vyloučení možnosti záměny s jiným.
4. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
5. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 12. 2022, č. j. 37 C 2/2022-18, řádně a podrobně vyzvána k odstranění nedostatků žaloby, resp. k doplnění podstatných skutečností, na což reagovala pouze dalším, blíže neurčitým podáním [např. na dotaz soudu, jakým způsobem vyčíslila újmu částkou ve výši 200 000 000 Kč, odpověděla, že k této částce dospěla tak, že na kalkulačce zmáčkla jedenkrát číslo 1 (správně má být uvedeno 2; poznámka Nejvyššího soudu) a osmkrát 0, což je zcela zřejmě nedostačujícím tvrzením]. Odvolací soud tudíž uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud nesrozumitelnou, neúplnou a ve svém důsledku neprojednatelnou žalobu odmítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které podle svého obsahu směřovalo jen proti výroku I v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně. V dovolání uplatnila žalobkyně následující dovolací důvody.
7. Dle žalobkyně spočívá napadené usnesení na vyřešení otázky procesního práva, a to aplikace §79 a 43 občanského soudního řádu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (zejm. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 315/2004, 2 Cdon 245/96, 30 Cdo 442/2017, 30 Cdo 1542/2014, 30 Cdo 3527/2014 nebo 29 Odo 186/2022), která řeší náležitosti žaloby odlišně. Žalobkyně namítala, že odvolací soud vyložil předmětné procesní normy velmi striktně a že žaloba všechny náležitosti včetně určitého petitu obsahovala, byť byla stručná, a nebyla tak neprojednatelná, neboť bylo zřejmé, o jaký skutek jde.
8. Závěrem žalobkyně navrhla zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Pokud jde o podání sepsaná přímo žalobkyní, a to podání doručené soudu prvního stupně dne 16. 8. 2023 a dopsané na okopírovanou první stranu dovolání sepsaného advokátkou žalobkyně, a dále podání ze dne 13. 11. 2023, doručené Nejvyššímu soudu, tak k obsahu těchto podání Nejvyšší soud nepřihlížel (§241a odst. 5 občanského soudního řádu), neboť nebyla sepsána advokátkou žalobkyně.
10. Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
12. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a §241a odst. 2 o. s. ř.
13. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
14. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Dovolání je přípustné pro řešení otázky aplikace §79 odst. 1 o. s. ř. upravujícího náležitosti žaloby a na ni navazující otázky vad žaloby a splnění podmínek pro její odmítnutí podle §43 odst. 2 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
16. Dovolání je důvodné.
17. Obsahové náležitosti návrhu na zahájení řízení vymezuje §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) musí obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
18. Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
19. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, přijal a odůvodnil závěr, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (srov. shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96), tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor. V usnesení ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 442/2017, Nejvyšší soud dodal, že z hlediska projednatelnosti žaloby není podstatné, jestliže soud v žalobě neshledá všechny skutečnosti významné z pohledu hmotného práva, tedy v rovině do úvahy přicházejícího právního posouzení tvrzených skutečností. K tomu žalobce v občanském soudním řízení z hlediska způsobilosti jeho úkonu směřujícího k řádnému zahájení řízení povinován není. Sama tato skutečnost k odmítnutí žaloby nepostačuje, není-li možná záměna s jiným skutkem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, a ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014).
20. Žaloba nemusí obsahovat všechna skutková tvrzení, ze kterých soud vychází při dokazování a rozhodnutí o věci samé, nýbrž jen taková tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby bylo zřejmé, o čem má soud jednat a rozhodnout (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016). I když žalobce v žalobě neuvedl tvrzení o všech skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, představuje nedostatek všech potřebných tvrzení vadu žaloby ve smyslu §43 o. s. ř. jen tehdy, jestliže nelze jednoznačně dovodit, o jaký skutek jde (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2142/2004).
21. V projednávané věci je z podané žaloby po jejím doplnění zřejmé, že se žalobkyně domáhá proti žalované náhrady (jediné a nedělitelné) nemajetkové újmy ve výši 20 000 000 Kč a tvrdí, že tuto újmu, spočívající v psychické újmě (stresu a právní nejistotě, kterou časově vymezila od 22. 10. 2003, kdy bylo řízení zahájeno, do 3. 1. 2022, tedy do podání žaloby v této věci), utrpěla v důsledku nesprávného úředního postupu, jehož se měl dopustit Okresní soud v Břeclavi v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 11 C 1548/2003 a tento postup měl spočívat v tom, že v důsledku rozhodnutí soudů v tomto řízení byla žalobkyně „vyděděna českou justicí“, že soudy rozhodovaly v rozporu s §37 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a „neplatnou závěť a listinu o vydědění ze dne 26. 4. 1999 doplňovaly dle §120 o. s. ř.“, svědci vypovídali rozdílně, což (soudy) neřešily a (svá rozhodnutí) neodůvodnily dle §157 odst. 2 o. s. ř., nezabývaly se čestným prohlášením ze dne 27. 10. 2008, procesní vadu dle §126 o. s. ř. pak (soudy) neřešily v opravných prostředcích (obnova řízení vedená pod sp. zn. 11 C 193/2009). Přes zjevnou stručnost žaloby i její ztíženou srozumitelnost jsou tak z jejího obsahu v základních rysech zjistitelná taková tvrzení, kterými žalobkyně po skutkové stránce vymezila předmět řízení dostačujícím způsobem tak, že nehrozí jeho záměna s jiným skutkem.
22. Vytýká-li pak odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) žalobkyni, že v žalobě ani v jejím doplnění řádně nevysvětlila, na základě jakých úvah požadovanou částku vyčíslila, jedná se za situace, kdy žalobkyně uplatňuje jediný nárok, který se dále nedělí na samostatné dílčí nároky, již o požadavek, který je relevantní až pro účely hmotněprávního posouzení věci, nikoli však pro účely posouzení projednatelnosti žaloby z hlediska procesního práva (tj. pro nezaměnitelnost žaloby po stránce skutkové). Důvodem pro odmítnutí žaloby v projednávané věci tak nemůže být skutečnost, že žalobkyně v rozporu s požadavkem soudu řádně nevysvětlila, jak k vyčíslení výše nároku dospěla (srov. například výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014).
23. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za potřebné rovněž dodat, že právní kvalifikace nároku učiněná žalobkyní vyjádřením jejího přesvědčení, že by se mělo jednat o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem soudu, není náležitostí žaloby ve smyslu §79 odst. 1 o. s. ř. Podle ustálené soudní praxe i právní teorie je posouzení skutku (skutkového děje) po právní stránce vždy úkolem soudu; žalobce nemusí svůj nárok právně kvalifikovat, a pokud tak učiní, není soud jeho právním názorem vázán (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4504/2008, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2744/99, nebo ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 1310/2004).
24. Za situace, kdy bylo dovolání shledáno přípustným, se Nejvyšší soud ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. zabýval i tím, zda ve věci existují zmatečnostní vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., případně jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existenci takových vad žalobkyně netvrdila a takové vady se nepodávají ani z obsahu soudního spisu.
25. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, a to jak v části jeho výroku I, kterou byl potvrzen výrok I usnesení soudu prvního stupně o věci samé, tak v potvrzení závislých výroků o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku ze žaloby, a dále v závislém výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení [§242 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí rovněž pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. také usnesení soudu prvního stupně, a to jak ve výroku I o věci samé, tak v navazujících výrocích II a III o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku ze žaloby, a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
26. Soudy nižších stupňů jsou v dalším řízení vázány právním názorem dovolacího soudu v tomto rozsudku vysloveným (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
27. Vzhledem k tomu, že v podání ze dne 23. 12. 2022 žalobkyně na rozdíl od žaloby požaduje úrok z prodlení ze žalované částky ne od 1. 7. 2022, ale až od 4. 7. 2022, neopomene soud prvního stupně vyjasnit, zda se v tomto podání jedná jen o chybu v psaní, nebo jím žalobkyně hodlala vzít svoji žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 000 000 Kč od 1. 7. 2022 do 3. 7. 2022 částečně zpět.
28. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu