ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3553.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 3553/2023-423
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, v právní věci žalobkyně J. S. , zastoupené JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II 1062, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 - Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 196 294,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 4/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 28 Co 360/2021-385, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2021, č. j. 27 C 4/2020-237, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 122 421 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu ohledně částky 35 073,50 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a vyslovil, že žalovaná je povinna „nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení“ ve výši 184 983,60 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím (poté, co byl jeho předchozí rozsudek k dovolání žalobkyně v celém jeho rozsahu zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2022, č. j. 30 Cdo 1965/2022-311) rozsudek soudu prvního stupně na základě odvolání podaného žalovanou ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I) změnil tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 1 122 421 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 1 196 294,50 Kč v souvislosti s domovní prohlídkou, která byla provedena dne 7. 9. 2015. Domovní prohlídka byla uskutečněna na základě příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 37 Nt 5099/2015, ze dne 7. 9. 2015. Prohlídka byla provedena v prostorách rodinného domu – budovy č.p. XY, na adrese XY, XY, která je ve vlastnictví L. S., syna žalobkyně. V místě domovní prohlídky byla přítomna žalobkyně, jinak matka vlastníka výše uvedených nemovitostí (a manželka tehdy podezřelého), která tamtéž bydlela. Příkaz k provedení domovní prohlídky byl vydán vzhledem k tomu, že bylo dáno podezření, že v uvedeném objektu se nachází věc důležitá pro trestní řízení (zejména pěstírna drog). Žalobkyně byla podle obsahu žaloby v brzkých ranních hodinách „přepadena policejním komandem“, a to bez předchozí výzvy k zpřístupnění či opuštění obývaných nemovitých věcí, přitom došlo k poškození skleněné výplně na obou křídlech dveří vedoucích z obývacího pokoje domu na terasu a dále byl poškozen rám levého křídla dveří. Doručení příkazu k domovní prohlídce předcházelo nenadálé vniknutí „policejního komanda“ do předmětného objektu a poškození jeho částí. V důsledku nepřiměřeného postupu policie vznikly u žalobkyně psychické problémy.
Rozsudek odvolacího soudu žalobkyně napadla v rozsahu jeho výroku I o věci samé dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
V podaném dovolání žalobkyně (dále též „dovolatelka“) formulovala čtyři dosud podle ní v judikatuře Nejvyššího soudu neřešené otázky, a to: 1) zda je nesprávným úředním postupem postup policejního orgánu spočívající v tom, že policejní orgán přistoupí v časných ranních hodinách za účelem provedení domovní prohlídky za pomoci beranidla s odkazem na ustanovení §85a odst. 2 tr. ř. k provedení domovní prohlídky obydlí, ačkoliv ještě před jejím započetím odpadl důvod neodkladnosti takového úkonu uvedený v příkazu k domovní prohlídce (případně následně i v protokolu o provedení domovní prohlídky); 2) zda je z hlediska ustanovení §85a odst. 2 tr. ř. k přijetí závěru o tom, že osoba, vůči níž směřuje domovní prohlídka, provedení takového úkonu neumožnila, právně významná skutečnost, minimálně po jak dlouhou dobu policejní orgán vyčkává od výzvy ke zpřístupnění prostor, kde má být provedena domovní prohlídka, do překonání odporu nebo vytvořené překážky, zejména pak má-li být domovní prohlídka prováděna v nočních hodinách; 3) zda je nesprávným úředním postupem postup policejního orgánu spočívající v jeho opomenutí přehodnotit vhodnost způsobu vstupu do objektu, kde má být provedena domovní prohlídka, poté, co byla podezřelá osoba dle příkazu k domovní prohlídce zadržena na jiném místě, pokud původní hodnocení vhodnosti způsobu vstupu do objektu bylo odvislé od podezření, že se v objektu nachází podezřelá osoba; 4) zda je nesprávným úředním postupem postup policejního orgánu spočívající v násilném vstupu do obydlí (rodinného domu) osoby, o níž nemá poznatek, že by šlo o osobu vyšetřovanou, podezřelou dle příkazu k domovní prohlídce či trestně stíhanou, když osoba podezřelá dle příkazu k domovní prohlídce již byla zadržena, v nočních hodinách za účelem provedení domovní prohlídky za pomoci beranidla s odkazem na ustanovení §85a odst. 2 tr. ř., aniž by policejní orgán předem zazvonil na zvonek u domu. Žádná z těchto otázek však přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá
Skutečnosti, že „ ještě před započetím (domovní prohlídky – poznámka Nejvyššího soudu) odpadl důvod neodkladnosti takového úkonu“ uvedený v příkazu k jejímu provedení [dovolací otázka 1/], že orgány činné v trestním řízení „opomenuly přehodnotit vhodnost způsobu vstupu do objektu, kde má být provedena domovní prohlídka, poté, co byla podezřelá osoba dle příkazu k domovní prohlídce zadržena na jiném místě“ [dovolací otázka 3/] a konečně, že došlo k násilnému vstupu do obydlí (rodinného domu) „ osoby, o níž nebyl poznatek, že by šlo o osobu vyšetřovanou, podezřelou dle příkazu k domovní prohlídce či trestně stíhanou, když osoba podezřelá dle příkazu k domovní prohlídce již byla zadržena“ [dovolací otázka 4/] ze skutkových zjištění soudů v nejmenším neplynou. Své odlišné právní posouzení věci tak žalobkyně konstruuje na jiném /oponentním/ skutkovém zjištění než odvolací soud, a takto uplatněné námitky proto přípustnost dovolání nemohou založit, neboť jde ve skutečnosti o námitky proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Z přezkumné povahy činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolací soud je vázán skutkovým základem věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. Judikatura Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v závěru, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z vlastní, odlišné skutkové verze dovolatele. Argumentace vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, není kvalifikovaným zpochybněním právního posouzení věci (srovnej např. důvody rozsudku ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, a ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011, či důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 3737/2012, uveřejněného pod č. 60/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).V dovolacím řízení, v němž je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, se skutkovými otázkami zabývat nelze (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Lze doplnit, že odvolací soud v důvodech nyní napadeného rozsudku podrobně vysvětlil, že prohlídky v domě užívaném žalobkyní v XY i v jiné nemovité věci situované v XY, kde byl nakonec zadržen podezřelý (manžel žalobkyně), byly provedeny synchronizovaně zhruba v tentýž časový okamžik, přičemž z ničeho neplyne, že by zasahující policejní orgány měly přesnou vědomost o tom, kde se podezřelý nachází a navíc domovní prohlídky si kladly za cíl především nalézt věci důležité pro trestní řízení (v domě užívaném žalobkyní byla takto vedle nelegálně držené funkční zbraně s náboji nalezena rovněž pěstírna omamných a psychotropních látek); bylo proto vcelku nerozhodné, kde se v době prohlídek nacházel podezřelý (předměty doličné může v obecné rovině samozřejmě zničit či zašantročit i jiná osoba, než podezřelý). Žalobkyně rovněž předmětem žaloby učinila, co do popisu škodní události, výlučně jen způsob, jakým bylo vniknuto do obydlí jí užívaného, nikoliv navazující provedení domovní prohlídky (srov. odstavec 46 předchozího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2022, č. j. 30 Cdo 1965/2022-311 [dále jen „předchozí rozsudek dovolacího soudu“], přijatého v této věci), tedy ani případné dodatečné zjištění policejního orgánu, že byl na jiném místě zadržen podezřelý, by nemělo na již provedené zahájení domovní prohlídky v XY žádný vliv.
Přípustnost dovolání ovšem není spjata ani se zbývající otázkou pod bodem 2/, zda je při posuzování zákonnosti domovní prohlídky právně významná skutečnost, minimálně po jak dlouhou dobu má policejní orgán vyčkávat od výzvy ke zpřístupnění prostor, kde má být provedena domovní prohlídka, do překonání odporu nebo vytvořené překážky, zejména pak má-li být domovní prohlídka prováděna v nočních hodinách, neboť jde o otázku, jež byla vyřešena v předchozím rozsudku dovolacího soudu v této věci. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1965/2022, byl za účelem sjednocení rozhodovací činnosti soudů a po jeho projednání v občanskoprávním a obchodním kolegiu Nejvyššího soudu dne 13. 9. 2023 uveřejněn pod číslem 74/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Překonání odporu osoby či jí vytvořené překážky bez předchozí výzvy k dobrovolnému zpřístupnění domovních prostor při provádění domovní prohlídky ve smyslu §85a odst. 2 trestního řádu, může představovat nesprávný úřední postup podle §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. O nesprávný úřední postup však nejde, jsou-li dány důvodné obavy, že by výzva k dobrovolnému zpřístupnění domovních prostor mohla znamenat ohrožení života či zdraví domovní prohlídku konajících osob nebo že by tím mohlo dojít ke zmaření účelu domovní prohlídky“. Nejvyšší soud se v uvedeném rozsudku (srov. jeho odstavce 34 a násl.) podrobně zabýval ústavněprávním rozměrem posuzované situace, zejména pak kolizí práva na ochranu soukromí s právem na život a zdraví a s podrobnější argumentací vyslovil, že v určitých případech nepředstavuje nezákonný postup, jestliže orgány činné v trestním řízení (vůbec) nevyzvou osobu přítomnou v místě konání domovní prohlídky ke zpřístupnění místa, kde je prohlídka prováděna. V uvedeném závěru je nepochybně obsažena (negativní) odpověď na obecně dovolatelkou koncipovanou otázku, jaký má být (minimální) časový odstup mezi výzvou ke zpřístupnění daných prostor a okamžikem, kdy si orgány činné v trestní řízení za případného násilí zjednají do oněch prostor nucený přístup.
I k této otázce lze připomenout skutková zjištění odvolacího soudu, jimiž je Nejvyšší soud vázán, totiž, že žalobkyně byla opakovaně a bezúspěšně vyzvána ke zpřístupnění jí užívané nemovité věci (odstavec 15 rozsudku odvolacího soudu), přičemž sama uvedla, že byla před započetím domovní prohlídky vzhůru (vzbudil ji předtím kůň ve stáji, který zřejmě zaregistroval v okolí domu přítomné policisty), přesto nerozsvítila a na opakované výzvy policie (křik „policie otevřete“) činěné proti dveřím vedoucím z terasy, za nimiž se žalobkyně bezprostředně nacházela, nijak nereagovala (rozsvícením světla, odpovědí na výzvy apod.). Doplňující otázka, zda v popsané skutkové situaci je dána povinnost policejních orgánů obligatorně použít ještě domovní zvonek, představuje ve smyslu 243c odst. 1 o. s. ř., zjevně bezdůvodné dovolání.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu