ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.362.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 362/2023-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. R., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 172/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 172/2020-97, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 172/2020-99, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2022, č. j. 20 Co 165,166/2022-111, takto:
I. Řízení o dovoláních proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 172/2020-97, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 172/2020-99, se zastavují .
II. Dovolací řízení se v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2022, č. j. 20 Co 165,166/2022-111, zastavuje .
III. Dovolání se v rozsahu, v němž směřuje proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2022, č. j. 20 Co 165,166/2022-111, odmítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 172/2020-97, zamítl návrh žalobce na přerušení řízení.
Usnesením z téhož dne, č. j. 28 C 172/2020-99, soud prvního stupně zastavil řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2021, č. j. 20 Co 101/2021-43 (výrok I), zastavil řízení o dovolání žalobce ze dne 14. 6. 2021 (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2021, č. j. 20 Co 101/2021-43 (výrok III), nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2021, č. j. 20 Co 224/2021-67 (výrok IV) a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2021, č. j. 20 Co 224/2021-67 (výrok V).
Usnesením identifikovaným v záhlaví Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 172/2020-97 (výrok I usnesení odvolacího soudu), usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 172/2020-99, potvrdil ve výrocích I, IV a V a ve výrocích II a III je zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu, tak jako i obě usnesení soudu prvního stupně napadl žalobce dovoláním ze dne 1. 8. 2022, které Nejvyšší soud projednal, resp. rozhodl o něm, podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Podle §238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle §241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.
Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; podle ustanovení §201 o. s. ř. je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení o dovolání proti usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 172/2020-97, a ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 172/2020-99, podle §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti výroku II usnesení soudu odvolacího, v části, v níž byly potvrzeny výroky I a IV usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 172/2020-99, není objektivně přípustné podle výše citovaného §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. Dovolání proti výroku II usnesení odvolacího soudu, v části, v níž byl potvrzen výrok V usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 172/2020-99, pak není objektivně přípustné podle výše citovaného ustanovení §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. Dovolání proti té části výroku II usnesení odvolacího soudu, jíž byly zrušeny výroky II a III usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2022, č. j. 28 C 172/2020-99, není objektivně přípustné podle výše citovaného §238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. Proto dovolací soud v tomto rozsahu dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Co se týče dovolání žalobce v části směřující proti výroku I usnesení odvolacího soudu, je třeba uvést následující.
Z obsahu dovolání (ani z obsahu spisu soudu prvního stupně) nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení (§241 odst. 1 o. s. ř.), a nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o tomto dovolání.
Žalobce v průběhu řízení před soudy nižších stupňů opakovaně žádal o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů (a to i pro dovolací řízení), aniž by dokládal dostatečně své majetkové poměry, resp. dostatečně odůvodnil, proč není schopen soudní poplatek zaplatit. Z tohoto důvodu nebylo jeho první žádosti vyhověno (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2021, č. j. 28 C 172/2020-26, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 6. 4. 2021, č. j. 20 Co 101/2021-43, proti nimž směřující dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2022, č. j. 30 Cdo 2208/2022-116, odmítnuto). Další obdobné žádosti nebylo vyhověno z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva žalobcem (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2021, č. j. 28 C 172/2020-80, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 20 Co 375/2021-90).
Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů v tomto řízení, jakož i z rozhodovací činnosti dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2971, 2972, 2973, 2974, 2975/2022, nebo usnesení ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2732, 2734, 2735 a 3184/2022) se nadto podává, že žalobce o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce z řad advokátů žádá v desítkách řízení a byl již nesčetněkrát marně vyzýván k osvědčení tvrzení o svých majetkových a výdělkových poměrech.
Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18; ke zneužití práva na osvobození od soudních poplatků srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 4 As 38/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle §41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
V situaci, kdy Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobce nesplnil podmínky pro to, aby mu byl ustanoven advokát pro řízení o dovolání, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání v rozsahu směřujícím proti výroku I usnesení odvolacího soudu podle §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tímto postupem pak žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu, když podává mnohočetné návrhy na zahájení různých řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání; takové počínání pak lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4936/2017).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 3. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu