ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.293.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 293/2023-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České televize, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II č. 1132/4 (identifikační číslo osoby 000 27 383), zastoupené JUDr. Daliborem Kalcsem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Resslova 956, proti žalovanému P. R. , bytem v XY, o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 37/2021, o dovolání žalovaného proti blíže neoznačenému rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 12 C 37/2021, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2022, č. j. 19 Co 219/2022-49, takto:
I. Řízení o dovolání proti blíže neoznačenému „ rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 12 C 37/2021 “ se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2022, č. j. 19 Co 219/2022-49, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 8. 2022, č. j. 19 Co 219/2022-49, odmítl odvolání, které žalovaný podal dne 19. 4. 2022 proti blíže neoznačenému usnesení Okresního soudu v Nymburce ve věci vedené pod sp. zn. 12 C 37/2021. Učinil tak poté, kdy žalovaný vady svého podání neodstranil, přestože k tomu byl řádně vyzván usnesením Okresního soudu v Nymburku ze dne 9. 5. 2022, č. j. 12 C 37/2021-46, s poučením, že neodstraní-li vytčené vady svého podání, které brání pokračování v řízení, soud odvolání podle §209 a §211 o. s. ř. odmítne.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně rovněž proti „ všem výrokům rozhodnutí Okresního soudu v Nymburku sp. zn. 12 C 37/2021 “ podal žalovaný dne 26. 10. 2022 dovolání, jehož přípustnost zdůvodnil tím, že „ odvolací soud posoudil nesprávně všechny jeho nároky a návrhy z důvodu svévolné, protiústavní a záměrně protiprávní aplikace relevantních procesních a hmotněprávních předpisů, kdy se jedná o právní otázky zásadního významu, na kterých spočívalo napadené rozhodnutí odvolacího soudu, které nebyly dosud vyřešeny v rozhodovací praxi dovolacího soudu“. Je přesvědčen, že došlo k porušení jeho základních a ústavou garantovaných práv na přístup k soudu, na soudní ochranu, na nestranný soud a na výkon spravedlnosti. V dovolání odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího i Ústavního soudu, které nebyly podle jeho názoru odvolacím soudem respektovány.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, proto řízení o dovolání žalovaného směřujícímu proti ( blíže nespecifikovanému) rozhodnutí Okresního soudu v Nymburku podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, ze dne 26. 10 2011, sp. zn. 20 Cdo 3313/2011, nebo ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016).
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání přípustné podle §237 proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Usnesení ze dne 22. 8. 2022, č. j. 19 Co 219/2022-49, jímž Krajský soud v Praze odmítl odvolání žalovaného, je sice rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí, nicméně proti takovému rozhodnutí není dovolání podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (objektivně) přípustné, když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, ze dne 30. 3. 2016, sen. zn. 29 NSCR 57/2016, nebo ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1398/2016). O tom byl žalovaný poučen v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu proto Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu