ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.1046.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 1046/2023-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2023 o dovolání obviněného L. V. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 3 To 120/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 40/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 1 T 40/2023, byl obviněný L. V., uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„ačkoli si byl vědom skutečnosti, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 11. 2018, č. j. 1 T 64/2018-40, který nabyl právní moci dne 7. 12. 2018, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, a dále rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2022, č. j. 9 T 82/2022-94, který nabyl právní moci dne 27. 9. 2022, mimo jiné další zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců, jejichž postupný výkon započal až 10. 7. 2021 po předchozím výkonu trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 28 měsíců uloženého Okresním soudem v Prostějově ve věci sp. zn. 2 T 92/2018, přesto:
1) dne 21. 3. 2023 v 15:27 hodin v Prostějově, na ulici XY, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Peugeot 807, registrační značky XY, šedé-metal barvy, což bylo zaznamenáno na kamerovém zařízení,
2) dne 23. 3. 2023 ve 14:54 hodin v Prostějově, na ulici XY, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Peugeot 807, registrační značky XY, šedé-metal barvy, kdy byl zastaven a kontrolován příslušníky Obvodního oddělení Policie ČR Plumlov.“ .
2. Za uvedené jednání byl obviněný L. V. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §55 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl zařazen pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 1 T 40/2023, podal obviněný L. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 3 To 120/2023 tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 3 To 120/2023, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když má za to, že v řízení před soudem I. a II. došlo k pochybení, když mu byl v dané situaci uložen nepřiměřeně přísný trest. Má také za to, že byl naplněn dovolací důvod dle ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., kdy došlo k porušení ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku. Uvádí, že soudy obou stupňů se dostatečně nezabývaly rodinnými poměry obviněného a nevzaly dostatečně v potaz nejlepší zájem jeho dětí XXX a YYY. Soud I. stupně sice ve svém odůvodnění konstatoval, že nejlepší zájem dětí promítl ve výměře délky trestu, nicméně se nezabýval především vůbec tím, že se obviněný před nástupem do výkonu trestu staral o svého nezletilého syna YYY výhradně sám. Jedním ze zásadních důvodů odchodu ze společné domácnosti s matkou dětí bylo její časté požívání alkoholických nápojů, kdy v takovém stavu nebyla schopná se o děti postarat. Z tohoto důvodu tedy nástupem obviněného do výkonu trestu dochází k významnému ohrožení řádné výchovy a zdraví jeho dvou dětí. Má za to, že pokud by mu byl změněn druh trestu na některý z alternativních, mohl by o děti na svobodě pečovat a nedošlo by tím k ohrožení jejich řádného vývoje. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tímto Nejvyššímu soudu navrhl, aby v souladu s ustavením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 120/2023 ze dne 19. 7. 2023 a rozsudek Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 1 T 40/2023 ze dne 30. 5. 2023 zrušil a věc se vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání věci.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že soudy námitkám obviněného v uvedeném směru určitou pozornost věnovaly. Nalézací soud uvedl, že péči o syna zohlednil v rámci rozvahy o výši ukládaného trestu odnětí svobody. Protože obviněný zájmem svého nezletilého syna YYY argumentoval i v odvolacím řízení, zabýval se touto otázkou i soud odvolací. Při úvahách o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody vážily závažnost činu a zejména nezodpovědný přístup obviněného, který se sám svým přičiněním dostává do situace, kdy se nebude moci podílet na výchově svých dětí. Z rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že uložení trestu odnětí svobody nebraly na lehkou váhu a sáhly k němu jako k prostředku ultima ratio již nevyhnutelnému, kdy veřejný zájem na ochraně společnosti je značný a převažuje nad nejlepším zájmem dítěte. V posuzované trestní věci je tedy třeba dospět k závěru, že neexistují žádné specifické okolnosti, které by významněji zvyšovaly negativní dopad odsouzení rodiče k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dítě v porovnání s jinými případy, neboť obviněnému již několikrát bylo přičteno dobrodiní zákona ve smyslu ukládání alternativních trestů, ze kterých si však nevzal žádné ponaučení, o čemž svědčí i malicherné důvody, pro které usedl za volant v posuzované trestní věci. Z přístupu obviněného je zjevné, že zájmy svých nezletilých dětí ignoruje, neboť pokud by bral na děti ohled, právě tohoto typu trestné činnosti se mohl velmi snadno vyvarovat. Současně je třeba upozornit na to, že nástup do výkonu trestu odnětí svobody je pro něj nevyhnutelný, neboť musí vykonat zbytky uložených trestů odnětí svobody, neboť se ve zkušební době podmíněného propuštění z jejich výkonu neosvědčil. Obviněný tedy svým vlastním dlouhodobým liknavým přístupem způsobil, že nebude moci po dobu výkonu trestu odnětí svobody participovat na výchově svých nezletilých dětí. Vzhledem ke shora uvedenému proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
8. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
9. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolání obviněného L. V. směřuje pouze proti uloženému trestu. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl nepřiměřenost uloženého trestu. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. poté namítl porušení ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku.
10. Nejvyšší soud konstatuje, že jiné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu předvídaného ustanovením §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zahrnuje též otázky trestání, avšak pouze v tom rozsahu, je-li namítáno nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu ke zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015). Obviněný namítl, že mu měl soud v souladu s §55 odst. 2 tr. zákoníku uložit za předmětný přečin jiný druh trestu než nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť ten pokládá za nepřiměřeně přísný. K tomuto je namístě uvést, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody na šest měsíců byl obviněnému uložen v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody až na dvě léta podle §337 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští, ani trestem uloženým ve výměře mimo trestní sazbu, Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují obviněným uplatněné dovolací důvody.
11. Podle §55 odst. 2. tr. zákoníku, lze za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život.
12. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, který se v odstavcích 6–23 svého rozhodnutí velmi podrobně zabýval důvody pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, přičemž zohlednil všechny možné alternativní tresty, které postupně vyloučil. Je třeba připomenout, že obviněný je speciálním recidivistou, který je od roku 2009 pravidelně odsuzován pro různorodou trestnou činnost, má již celkem sedm záznamů v rejstříku trestů na území České republiky a jednou byl odsouzen v Německu. K námitce obviněného ohledně nesprávné aplikace ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku lze uvést, že u obviněného byly již opakovaně ukládány alternativní tresty v podobě podmíněného trestu, peněžitého trestu, trestu zákazu činnosti i trestu domácího vězení. Pro úplnost lze dodat, že peněžitý trest obviněný v minulosti neuhradil, trest obecně prospěšných prací nebyl dosud vykonán a k uložení v pořadí již třetímu trestu domácího vězení neshledaly soudy vzhledem k postoji obviněného, který i přes opakovaná odsouzení a alternativní tresty nezměnil svůj postoj ke způsobu života, žádné důvody. Je zřejmé, že obviněný má sklony k porušování právních norem, což lze vyčíst i z evidenční karty řidiče, v níž má od roku 2008 celkem 24 záznamů. Pokud je obviněným namítáno, že se soudy nedostatečně zabývaly jeho rodinnými poměry a nejlepším zájmem jeho dětí, na tuto skutečnost měl myslet on sám poté, co vyčerpal celou řadu alternativních trestů. Ani tyto tresty však nevedly k jeho nápravě. Lze tedy uzavřít, že trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, který byl obviněnému uložen, je ve smyslu trestního zákoníku trestem přiměřeným a odpovídajícím všem zjištěným okolnostem, zejména osobě obviněného a jeho trestní minulosti.
13. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené proto Nejvyšší soud dovolání obviněného L. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu