ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.105.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 105/2023-508
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2023 o dovolání obviněného D. N. , nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 14 To 278/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 69/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 5. 2022, sp. zn. 2 T 69/2021, byl obviněný D. N. uznán vinným jednak přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 1. rozsudku) a jednak zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2. rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
1.
dne 16. 5. 2020 v době mezi 22.00 - 22.30 hodin před barem H. situovaném při ulici XY v XY a před nejméně třemi osobami úmyslně fyzicky napadl M. H., narozeného XY, způsobem, že ho po předchozí slovní rozepři bez varování silně udeřil pravou rukou do oblasti levého ucha, který v důsledku tohoto jednání utrpěl trhlinu bubínku levého ucha, což si vyžádalo odborné lékařské ošetření v h. nemocnici s následnou hospitalizací od 20. 5. 2020 do 22. 5. 2020 a od 26. 5. 2020 do 29. 5. 2020 a dobu léčení min. do 11. 6. 2020, kdy tohoto dne byla na základě vyšetření na klinice ORL a chirurgie hlavy a krku Nemocnice P. k., P. nemocnice indikována antibiotická terapie celkově (tablety) a místně (kapky), přičemž poškozený byl minimálně do 11. 6. 2020 omezen na běžném způsobu života spočívajícího v převodní nedoslýchavosti na levé ucho, když pracovní neschopnost vystavena nebyla, přičemž se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. 07. 2015, č.j. 1T 146/2015-39, který nabyl právní moci dne 29. 07. 2015, uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví dle §358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tři) měsíce, jehož výkon trestu odnětí svobody mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců a dále trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. 05. 2016, č.j. 1T 93/2016-60, který nabyl právní moci dne 14. 06. 2016, uznán vinným spácháním mimo jiné i z přečinu výtržnictví dle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanáct) měsíců, jehož výkon trestu odnětí svobody mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců; poškozená VZP ČR vyčíslila náklady na léčbu poškozeného M. H. na částku 18 351 Kč,
2.
dne 16. 5. 2020 v době od 23.40 hodin do 23.45 hodin na ulici XY před domem č.p. XY v XY, úmyslně, po předchozí slovní rozepři a vzájemném fyzickém držení udeřil P. B., narozeného XY, do obličeje, který upadl na zem a zůstal ležet, přičemž v útoku pokračoval, kdy poškozeného pěstmi mlátil do hlavy, kopal do nohou, a dupl mu na pravou nohu v oblasti pravého kotníku, při tom se P. B. snažila bránit D. H., nar. XY, kterou taktéž úmyslně fyzicky napadl, když ji chytil pod krkem, udeřil do obličeje, nadzvedl a odhodil na kapotu jednoho z vozidel zde zaparkovaných; v důsledku tohoto jednání došlo k poranění P. B., které si vyžádalo odborné lékařské ošetření, poškozený byl převezen vozidlem RZP z místa události do nemocnice v XY, kde byl ošetřen, kdy v důsledku napadení utrpěl otok rtů, oděrky kůže obou loketních a kolenních kloubů a zlomeninu zevního kotníku pravého hlezenního kloubu (dolní části pravé lýtkové kosti), s otokem měkkých tkání v okolí, kdy od data vzniku poranění minimálně po dobu 7,5 týdne byl výrazně omezen ve výkonu obvyklých každodenních činností spočívajících v nutnosti do 25. 6. 2020 nepřetržitého užívání sádrové fixace na pravé dolní končetině, s následným po dobu min. 2 týdnů jejím pozvolným zatěžováním do 1/3 - 1/2 váhy těla, kdy po celou dobu byl nucen k chůzi užívat dvě francouzské hole, čímž doba léčení včetně doby omezení na běžném způsobu života přesáhla u poškozeného 6 týdnů, přitom k vystavení pracovní neschopnosti z důvodu nezaměstnanosti poškozeného nedošlo, dále došlo k poranění poškozené D. H., které si vyžádalo odborné lékařské ošetření a byla převezena vozidlem RZP z místa události do nemocnice v XY, kde byla ošetřena a do 18. 5. 2020 hospitalizována, kdy v důsledku napadení utrpěla podkožní krevní výron v rozsahu pravé očnice, vyražení dvou zubů vpravo nahoře (2. řezáku, špičáku) ze zubního můstku a otřes mozku, přičemž se subjektivně cítila omezena na běžném způsobu života pouze po dobu hospitalizace, kdy pracovní neschopnost z důvodu kosmetických vad modřin v obličeji trvala po dobu dvou týdnů, přičemž obviněný se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 16. 07. 2015, č. j. 1T 146/2015-39, který nabyl právní moci dne 29. 07. 2015, uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví dle §358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tři) měsíce, jehož výkon trestu odnětí svobody mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců a trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. 05. 2016, č. j. 1T 93/2016-60, který nabyl právní moci dne 14. 06. 2016, uznán vinným spácháním mimo jiné i z přečinu výtržnictví dle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanáct) měsíců, jehož výkon trestu odnětí svobody mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců; poškozená D. H. se k trestnímu řízení připojila s náhradou výloh na opravu chrupu ve výši 5 400 Kč, poškozená Zdravotní pojišťovna MV ČR vyčíslila náklady na léčbu poškozeného P. B. na 11 097 Kč a poškozená VZP ČR vyčíslila náklady na léčbu poškozené D. H. na částku 8 951 Kč.
Za uvedené jednání a dvojnásobný přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a dvojnásobný přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 2 T 134/2019, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2021, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 22/2021, byl obviněný D. N. odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, pracoviště v Brně, IČ: 47114304, částku ve výši 11 097 Kč, poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, částku ve výši 8 951 Kč a částku 18 351 Kč, poškozené D. H., nar. XY, částku ve výši 5 400 Kč, a poškozenému P. B., nar. XY, částku ve výši 38 720 Kč, a to jako náhradu škody. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. B., nar. XY, odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu vyslovený rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 2 T 134/2019, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2021, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 13 To 22/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 5. 2022, sp. zn. 2 T 69/2021, podali obviněný D. N. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 14 To 278/2022, tak, že obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 14 To 278/2022, podal následně obviněný D. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný D. N. ve svém dovolání ohledně obou skutků, kterými byl uznán vinným, uvedl, že se tvrzeného jednání dopustil a žádnou z osob fyzicky nenapadl. Namítl tedy, že poškozené nenapadl, toto podle něho žádnými důkazy prokázáno nebylo, přičemž v převážné části dovolání zpochybňoval výpovědi poškozených, poukazoval na jejich údajně nevhodné chování a současně namítl jejich nevěrohodnost. Ve vazbě na výše uvedené pak rozporoval hodnocení důkazů soudy a provedl vlastní rozbor části důkazů – konkrétně výpovědí svědků (když v rámci dovolání citoval části výpovědí svědků), lékařských zpráv a znaleckých posudků – to vše ve snaze prokázat, že skutková zjištění soudu prvního stupně v provedených důkazech oporu nemají. Ve vztahu k poškozenému H. například zmínil skutečnost, že k jeho údajnému napadení se nevyjádřil žádný z hostů baru H. Usvědčující výpovědi všech tří poškozených označil za účelové a vedené snahou získat od něj finanční prostředky k vlastnímu obohacení. Ke konverzaci, kterou s nimi následně vedl, konstatoval, že z ní buď nevyplývá předchozí napadení (skutek týkající se poškozeného M. H.), případně že měl za to, že v jejím rámci bude řešen nějaký předchozí konflikt s poškozenými (skutek týkající se poškozených P. B. a D. H.). Videozáznam pořízený svědkem - otcem P. B. pak označuje za soukromou nahrávku vytrženou z kontextu, která byla pořízena čistě proto, aby ho poškození obrali o peníze. Na závěr dovolání poukázal na chování jedné z přísedících, která během jednání údajně několikrát usnula. K potvrzení uvedeného dokládá jednu fotografii, když k okolnostem jejího pořízení není nic podrobnějšího uvedeno.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 5. 2022, sp. zn. 2 T 69/2021. Dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl před samotným rozhodnutím ve věci o odložení výkonu rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek, jež se prolínají víceméně celým trestním řízením a s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Na případ, kdy dovolatel uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje kupříkladu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Ze shrnutí dovolacích námitek obviněného v odstavci 2. tohoto vyjádření je zřejmé, že jeho mimořádný opravný prostředek je po obsahové stránce vystavěn na striktním nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy a s jejich skutkovými zjištěními. Ve snaze dosáhnout příznivější důkazní situace a rozhodnutí, které by vyznělo, pokud možno v jeho prospěch, přitom realizuje vlastní hodnocení provedených důkazů a vyvozuje z nich závěry diametrálně odlišné od těch, ke kterým dospěl Okresní soud v Havlíčkově Brodě. Právě tato „nová“ verze skutkových zjištění předestřená obviněným má podporovat jeho přesvědčení, že k naplnění znaků přisouzených trestných činů nedošlo, neboť žádného závadového jednání vůči poškozeným se nedopustil. Nutno však zdůraznit, že takto koncipované výhrady pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze. Nelze pominout, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě označil skutková zjištění soudů za nesouladná s provedenými důkazy. Fakticky dospěl k závěru, že důkazy neodůvodňují taková skutková zjištění, na kterých nalézací soud vystavěl svůj výrok o vině. Takto koncipovanou námitku sice lze vytýkat s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v každém případě se však ze strany obviněného jedná o námitku zjevně neopodstatněnou. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že Okresní soud v Havlíčkově Brodě provedl komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah a procesní použitelnost jednotlivých důkazů, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, který podané odvolání řádně přezkoumal, se všemi odvolacími námitkami se vypořádal.
Podstatné je, že nalézací soud na podkladě provedených důkazů zformoval takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje. Byl si přitom velmi dobře vědom postoje obviněného, který trestnou činnost od počátku trestního řízení popíral a usvědčující důkazy se snažil upozadit či zpochybnit. V odůvodnění odsuzujícího rozsudku pak soud rozvedl přesvědčivě důvody, pro které shledal pravdivým právě popis událostí tak, jak je prezentovali M. H., P. B. ml. a D. H., a nikoli zavádějící a lživá tvrzení dovolatele či některých svědků (známých obviněného), kteří – a to se týká zejména skutku pod bodem 1. – se vyjádřili v tom smyslu, že žádného napadení poškozeného M. H. si vědomi nejsou. V reakci na vyhodnocení provedených důkazů tedy Okresní soud v Havlíčkově Brodě důvodně akcentoval, že primárním usvědčujícím důkazem jsou právě výpovědi tří shora uvedených poškozených, kteří vcelku podrobně popsali okolnosti a průběh napadení vedeného obviněným. Rozhodně se přitom nejedná o důkazy osamocené. Pravdivost jimi podaných informací je totiž podpořena i zjištěním, že dovolatel se nedlouho poté s poškozenými iniciativně spojil, a to právě v souvislosti s projednávanými napadeními. Pokoušel se přitom zajistit jejich mlčení (tedy nepodání trestního oznámení) výměnou za finanční náhradu, kterou by jim na oplátku poskytl. To jednoznačně potvrdili nejen všichni tři poškození, ale vyplývá to rovněž z obsahu komunikace vedené prostřednictvím SMS a facebooku, z výpovědi svědka P. B. st., a rovněž z kamerového záznamu pořízeného z jeho automobilu. Se závěry Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, jimiž odůvodnil závěr o věrohodnosti poškozených M. H., P. B. ml. a D. H. a pravdivosti jimi prezentovaného popisu skutkového děje, se přitom státní zástupce ztotožňuje a nemá nic, co by nad soudem uváděný rámec doplnil. Pokud tedy obviněný do jisté míry dovozoval či naznačoval absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného nesouladu mezi nimi, není možné mu přisvědčit, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů nepochybně vyplývají. Opačný názor nastíněný v podaném dovolání je pak spíše důsledkem přehlédnutí jednoho ze základních pravidel trestního řízení, podle něhož důkazy hodnotí a skutková zjištění formuje výlučně soud a nikoli obviněný, jeho obhájce či státní zástupce.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., aniž by ve své argumentaci konkrétně uvedl, ve které její části shledává naplnění kterého z nich.
Pokud jde o obviněným tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možné s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
V této souvislosti je namístě připomenout část dovolací argumentace obviněného, v níž zpochybňoval skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a akceptovaná i soudem odvolacím, s nimiž se neztotožnil a předkládal svoji verzi skutkového děje. Tvrdil, že učiněná skutková zjištění nevyplývají z provedených důkazů. Nesouhlasil zejména s výpověďmi poškozených M. H., P. B. a D. H., výpovědí svědkyně L. P. a odlišně od soudu prvního stupně interpretoval a hodnotil výpovědi svědků C. S., K. H., J. V., J. N., A. M., M. P., P. Š., O. L., T. F., S. K., J. Š. a R. F.
Takto formulované námitky by bylo možné do jisté míry pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, nicméně jim nelze přiznat opodstatnění. Nejvyšší soud zde především připomíná, že citovaný dovolací důvod byl do trestního řádu vložen novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Je zřejmé, že jeho vymezení úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení, která byla součástí extenzivního výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, spočívající v možnosti dovodit jeho naplnění zejména ve stavu opomenutých důkazů, dále v případech, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a konečně třetí oblast zahrnovala případy zásadního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením. Takový nesoulad bylo nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo pokud zjištění byla pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
Žádná taková situace však ve věci obviněného nenastala. Soudy činné dříve ve věci se dostatečně pečlivě zaobíraly provedenými důkazy, které řádně hodnotily zejména podle §2 odst. 6 tr. ř. a dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše, s tím, že jeho konečný popis je uveden v rozsudku soudu prvního stupně, který potvrdil i soud odvolací. Tato zjištění se opírala zejména o výpovědi poškozených M. H., P. B. a D. H., když poškozený M. H. popsal jak, kdy a kde k incidentu došlo, dále se učiněná zjištění opírala o výpovědi svědků, a rovněž byla podporována znaleckým posudkem vypracovaným znalcem MUDr. Miroslavem Šafrem a listinnými důkazy – lékařskými zprávami, facebookovou komunikací atd. Především poškozený dostatečně podrobně průběh celého děje popsal, jeho výpověď nebyla nijak vnitřně rozporná, přičemž soudy nepřehlédly, že obviněný ve své obhajobě prezentoval odlišný průběh. Skutková zjištění uvedená pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se opírala především o výpovědi poškozených P. B. a D. H., jejichž výpovědi shledaly konzistentní a nikoliv vyfabulované, když poškození dostatečně podrobně průběh celého děje popsali, jejich výpovědi nebyly nijak vnitřně rozporné, stejně tak korespondovala se svědeckými výpověďmi a znaleckým posudkem. Dále se učiněná zjištění opírala o výpovědi svědků, zejména L. P., příslušníků Policie ČR, kteří byli jako hlídka přivoláni k incidentu, znaleckým posudkem vypracovaným znalcem MUDr. Miroslavem Šafrem, dále o videozáznam z palubní kamery a výpověď otce poškozeného pana B. a „SMS“ zprávami mezi obviněným a poškozeným B. V obou případech se obviněný s poškozenými iniciativně spojil, a to právě v souvislosti s projednávanými napadeními. Nutno také podotknout, že svědci, kteří měli podle obviněného vypovídat v jeho prospěch, jednání obviněného vůči poškozeným svými výpověďmi nijak nevyvrátili.
K uvedené problematice je třeba rovněž zdůraznit, že soud je ve smyslu §125 tr. ř. povinen uvést, co kterým důkazem bylo zjištěno a proč v případě rozporů mezi jednotlivými důkazy soud uvěřil jen některým nebo proč vzal za základ svých skutkových zjištění jen část informací z jednotlivého důkazu. Tomuto pak soud prvního stupně beze zbytku dostál. Oba soudy činné dříve ve věci v odůvodnění svých rozhodnutích posuzované jednání také rozváděly, k čemuž ho lze odkázat zejména na body 29. a 30. odůvodnění rozsudku okresního soudu a str. 6–8 odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
Nelze tedy dovodit, že by rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků předmětných trestných činů, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, tedy že by skutková zjištění nevyplývala z provedených důkazů či snad měla být jejich opakem apod., ale naopak jsou jimi zjevně podložena. S ohledem na argumentaci obviněného je pak možné doplnit, že v řadě řízení totiž nikoli všechny důkazní prostředky podávají shodně vyznívající informaci (důkaz). Jestliže je konečný skutkový závěr s některým z nich v neshodě (přičemž vyplývá z jiného), neznamená to nutně ani existenci pochybnosti a potřebu aplikovat zásadu in dubio pro reo, ani existenci rozporu takového skutkového závěru s obsahem provedených důkazů. K tomu lze přiměřeně připomenout, že na existenci extrémního či zjevného nesouladu rovněž nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené konstatuje, že k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo.
Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., s odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívaly v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
Pod uplatněný dovolací důvod však není možné řadit námitky, jež obviněný opíral o jiný či pozměněný skutkový stav a neztotožňoval se s provedeným dokazováním. Předmětem právního posouzení je totiž skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. S takovými námitkami se již Nejvyšší soud s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tomto dovolání vypořádal. Obviněný totiž žádné nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení nevytkl a uvedený dovolací důvod uplatnil pouze formálně.
Ohledně námitky obviněného o neobjektivnosti soudu, o čemž má svědčit to, že jedna z přísedících údajně jeho obhajobu a závěrečnou řeč nevnímala a u hlavního líčení opakovaně spala, se lze ztotožnit se státním zástupcem, že takovou námitku pod obviněným označené dovolací důvody podřadit nelze. Jak dále státní zástupce správně uvedl, k eventuální nápravě uvedeného chování slouží především námitky obviněného či jeho obhájce přednesené u hlavního líčení, na které by předsedkyně senátu nepochybně reagovala, a nikoli nedůvěryhodné skryté pořízení jedné fotografie, jejíž pravdivost a původ nelze nijak ověřit a vypovídací hodnota takového záznamu je v podstatě nulová. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by obviněný či jeho obhájce na shora tvrzené chování členky soudního senátu – pokud k němu tedy skutečně došlo – nějakým způsobem reagovali či na ně upozornili.
Nejvyšší soud proto s ohledem na vše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného D. N. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Na základě předběžného posouzení dovolacích námitek obviněného nenaznal předseda senátu dovolacího soudu, že by bylo odůvodněno vyhovění podnětu obviněného na odklad výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, resp. na odklad výkonu trestu. Proto v uvedeném směru nevydal pozitivní a ani negativní (podnět obviněného povinnost k jeho vydání nezakládá) rozhodnutí a ponechal zdůvodnění naložení s tímto podnětem na tuto část odůvodnění rozhodnutí o vlastním dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu