ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.381.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 381/2023-916
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2023 o dovolání obviněného R. F. , nar. XY v XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2022 č. j. 12 To 189/2022-859, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 40 T 52/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. F. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 11. 2022 č. j. 40 T 52/2022-797 byl obviněný R. F. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1) výroku rozsudku přečinem znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 tr. zákoníku a pod bodem 2) výroku o vině téhož rozsudku přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že:
1) v přesně nezjištěných dnech v období od 22. 10. 2021 do 8. 12. 2021 v rodinném domě na adrese XY č. p. XY, XY opakovaně, nejméně ve 3 případech, v úmyslu dosáhnout sexuálního uspokojení, za situace, kdy byla pošk. K. L., nar. XY, ve stavech bezvědomí či sníženého vědomí, a to už vlivem léků s tlumícím a uspávacím účinkem, které jí za tím účelem podával, nebo vlivem prostého spánku, na ní vykonával pohlavní styk osaháváním obnaženého genitálu, své počínání si navíc fotograficky dokumentoval na mobilní telefon zn. Apple iPhone, a to nejméně v průběhu noci z 28. 11. 2021 na 29. 11. 2021 a dále dne 3. 12. 2021, kdy pořídil celkem 35 fotografií jejího obnaženého genitálu, který na některých fotografiích osahává prsty, tedy fotografií pornografického charakteru, ačkoliv si byl vědom toho, že se jedná o dítě, a že je ve stavu, v němž není schopna projevit nesouhlas s jeho jednáním, či se tomuto účinně bránit.
2) v období od 22. 10. 2021, kdy k sobě poškozenou nastěhoval, do 8. 12. 2021, převážně v místech faktického pobytu na adrese XY, XY a XY, XY, jakož i na dalších místech České republiky mimo bydliště, ačkoliv si byl vědom toho, že jí je teprve 15 let, nemá dokončenou povinnou základní školní docházku, umožňoval poškozené zameškávat povinnou školní docházku, nejméně ve dnech 25. 10. 2021, 26. 10. 2021, 15. 11. 2021 a 29. 11. 2021 celkem 25 vyučovacích hodin, umožňoval jí kouřit cigarety, umožňoval jí pít alkoholické nápoje včetně tvrdého alkoholu, umožňoval jí chodit pozdě spát a účastnit se večírků v pozdních hodinách, přičemž tajil jejím rodičům, že u něj poškozená bydlí, čímž znemožnil jejím rodičům, aby na výchovu poškozené řádně dohlíželi .
2. Za to byl podle §185 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 21 (dvaceti jedna) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen i trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Apple, model A 1901, IMEI: XY.
3. Proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 11. 2022 č. j. 40 T 52/2022-797 podal odvolání státní zástupce v neprospěch obviněného vůči výroku o vině označeném pod bodem 1) a navazujícímu výroku o trestu, obviněný ho pak podal do všech výroků rozsudku. O takto podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 12. 2022 č. j. 12 To 189/2022 – 859 tak, že výrokem ad I. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil k odvolání státního zástupce napadený rozsudek ve výroku o vině přečinem znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 tr. zákoníku a v celém výroku o trestu Za podmínek podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a opětovně vysloveném, ale nezměněném popisu skutku označeném v bodě 1) napadeného rozsudku znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy, jakož i za nezměněný přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, byl obviněnému uložen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Apple, model A1901, IMEI: XY. Výrokem ad II. bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2022 č. j. 12 To 189/2022-859 podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť je toho názoru, že napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně vychází z rozhodných skutečností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu a které jsou současně v rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založeny na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
5. Konkrétně obviněný uvedl, že napadený rozsudek, jakož i rozsudek nalézacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení tak, jak je obsažen ve výroku o vině a toto se promítlo i do výroku o trestu. Připomněl judikaturu Nejvyššího a potažmo Ústavního soudu týkající se hodnocení důkazů a možného přezkumu soudy vyšších stupňů a s tím souvisejících limitů důkazního řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007 sp. zn. 8 Tdo 853/2007, a v tomto rozhodnutí zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2006 sp. zn. I ÚS 125/04 a nález téhož soudu ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 55/04). Z vad důkazního řízení akcentoval především případy opomenutých důkazů a svévolného hodnocení důkazů, které shledal i v nyní posuzovaném případě. Obviněný připustil, že jeho dovolací argumentace se do značné míry shoduje s argumentací uvedenou v odvolacím řízení, na kterou však odvolací soud patřičně nereagoval a vady neodstranil. Dále uvedl okolnosti zahájení jeho trestního stíhání, tedy zaslání fotografie poškozené K. L. v poutech svědkyni paní K., přičemž odmítl tvrzení poškozené, že o pořízení této fotografie nevěděla. Naopak konstatoval, že tato fotografie byla pořízena dne 29. 11. v 14:22 hodin a poukázal na časovou souslednost dalších fotografií a úkonů, které poškozená činila, z čehož podle jeho názoru zcela evidentně vyplývá, že musela být v době pořizování zmíněné fotografie zcela při vědomí (reaguje na kočku na jejím těle, má otevřené oči, 13 minut po této fotografii bylo opakovaně voláno její dětské lékařce – přičemž je podle obviněného vyloučeno, že by volal z jejího telefonu někdo jiný – 20 minut po pořízení fotografií hovořila poškozená telefonicky se svým otcem). Obviněný v tomto kontextu zdůraznil, že poškozená nemohla být v bezvědomí ani zdrogovaná a poukázal na další rozpory a lži v její výpovědi, zejména na tvrzení, že fotografie fotila její kamarádka slečna V. (s čímž se neztotožnil ani soud prvního stupně) nebo, že po dobu fotografování ve stavu zdrogování měli v obýváku sedět hosté. Její výpověď označil za smyšlenou a nevěrohodnou, přičemž konstatoval, že se „ve vršení svých lží nemínila zastavit před ničím“, k čemuž připomněl její trestní stíhání pro křivou výpověď. K údajnému zdrogování poškozené se vyjádřil tak, že pokud by byla její tvrzení pravdivá, je otázkou, proč by jej nechala toto činit opakovaně a od obviněného neodešla. Připomněl, že v krevním vzorku poškozené nebyly zjištěny žádné těkavé ani omamné a psychotropní látky, léčiva či jiné metabolity a žádné stopy takových látek nebyly nalezeny ani na plechovkách zajištěných u obviněného. Vyjádřil se i k podání Neurolu, kdy uvedl, že tento není určen k tomu, aby někoho vypnul, ale na zklidnění, tedy člověk pak stále vnímá, co se kolem něj děje. Tvrzená bezbrannost by tedy byla výjimečnou variantou. Obzvláště pokud by došlo k výraznému nedobrovolnému zásahu do intimní sféry člověka, příval adrenalinu by nepochybně účinky tohoto léku přebil. Ke kontextu zveřejnění fotografie, na níž je poškozená v poutech předestřel variantu, že poškozená zřejmě ve stavu opilosti, poté co na večírku vyšel najevo její poměr s obviněným v rámci vlastní obrany, tedy „že o ničem nevěděla“ zaslala svědkyni K. tuto fotografii a lživě tvrdila, že neví o jejím vzniku. Tím de facto obvinila dovolatele ze znásilnění, ačkoliv sám obviněný připustil, že to nebyl její přímý úmysl, ale spíše ovlivnění jejího úsudku alkoholem a stresem. Následně již nemohla rozkrýt skutečnou povahu svého vztahu s dovolatelem a nezbylo jí než ve lžích pokračovat, jinak si obviněný neumí její chování vysvětlit. Následně vznesl výtky k hodnocení výpovědi poškozené soudem prvního stupně, neboť obhajoba vyvrátila všechna tvrzení poškozené, která bylo možné vyvrátit, a soud jí přesto uvěřil a zcela tak přehlédl, jak moc nevěrohodným svědkem poškozená je a kolikrát vypovídala lživě. Za zcela jednostrannou (v neprospěch obviněného) označil interpretaci videa z noci 29. 11., kde je zachycen rozhovor obviněného a poškozené, kdy tento ji na její dotaz ujišťuje, že ji nefotí. K tomu obviněný konstatuje, že je pravděpodobné, že o focení nevěděla, ale byla s ním smířena. V této souvislosti pak obviněný poukázal na skutečnost, že ještě týž den obviněného požádala o pořízení fotek s pouty a ve vaně. Tuto okolnost ovšem odvolací soud ve svém odůvodnění zcela vypustil. Obviněný pak „v kontextu právní kvalifikace“ zdůraznil, že fotografie pořízené na svůj telefon krátce poté smazal, což potvrdilo i znalecké zkoumání. Dále se pak obviněný věnoval otázce hodnověrnosti poškozené a svědkyně K. K osobě poškozené navrhovala obhajoba důkaz připojením spisu Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 2 Tm 9/2022 (trestní stíhání poškozené pro křivou výpověď mimo jiné ohledně pořizování fotografií), který nalézací soud reflektoval v rekapitulaci řízení, ale nikterak jej nehodnotil, čímž založil nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí, protože ignoroval zásadní důkaz pro posouzení hodnověrnosti poškozené. K tomu pak zdůraznil, že usvědčující výpověď poškozené je vyvrácena objektivními důkazy. Obviněný poukázal na situaci, kdy je nad rámec zásad trestního řízení nucen k prokazování negativních skutečností (nevěrohodnost poškozené), neboť soud i přes prokázané lži ignoroval řadu důkazů a v některých případech hodnotil výpověď poškozené jako věrohodnou. K tomu pak uvedl dílčí citace odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu a podotkl, že datum komunikace s paní K. (o tom, že do ní „narve půlku Neurolu, aby se uklidnila“) neodpovídalo ani jednomu z dat pořizování fotografií a dávat tyto skutečnosti do kontextu je chybnou argumentací. Obviněný zpochybnil i hodnověrnost svědkyně K., a to především ve spojení se skutkem uvedeným v bodě 2) skutkové věty rozsudku, neboť má za to, že svědkyně měla být stíhána jako spolupachatelka, nebo dokonce pachatelka tohoto trestného činu. Byla to právě svědkyně K., které byla poškozená svěřena do péče, jež přiznala, že jí nabídla alkohol, komunikovala za ni se školou, byla si vědoma, že obviněný byl odsouzen a odpykal si trest odnětí svobody, stejně tak, že ji dává Neurol, který mu za tímto účelem sama poskytla a dále svědkyně věděla, že poškozená má s obviněným poměr, přičemž jí v této souvislosti sháněla gynekologa. Jednání obviněného popsané pod skutkem 2) tedy nelze stíhat odděleně, ale pro posouzení je rozhodná právě míra participace svědkyně K. Dovolatel taktéž zpochybnil jím učiněné uznání viny a zdůraznil, že je třeba posuzovat závažnost jednání obviněného ve vztahu k výchově, osobnosti a závadnému jednání poškozené bez ohledu na vůli obviněného. V této souvislosti vyslovil požadavek na provedení důkazu stran života a poměrů poškozené s důrazem na odložené stíhání pro přečin pohlavního zneužívání spolužáka. Dále akcentoval, že nepochybně aktivně nevytvářel podmínky pro to, aby poškozená mohla tento způsob života vést, spíše jej jen trpěl a nesprávně nepovažoval za svůj problém. Naopak na poškozenou pozitivně působil (navštívil s ní dny otevřených dveří na konzervatoři, zajistil očkování druhou dávkou proti covidu 19). Závěrem obviněný shrnul, že se zcela jistě nedopustil trestného činu znásilnění, veškeré fotografie pořizoval se souhlasem poškozené, o čemž existují důkazy, respektive mimo tvrzení poškozené neexistují důkazy opačné. Poškozená opakovaně lhala a soud prvního stupně přesto vycházel z její výpovědi. Odvolací soud namítané vady neodstranil. Obviněný tedy navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek krajského soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. mu přikázal nové projednání a rozhodnutí ve věci, anebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl.
6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství – §265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci řízení a stěžejních dovolatelových námitek konstatoval, že tyto jsou prostým opakováním polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, s čímž ovšem státní zástupce nesouhlasí. Naopak uvedl, že soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se deformace důkazu, nijak nevybočily z mezí jejich hodnocení a své úvahy srozumitelně a logicky vysvětlily. Připomněl, že verze obhajoby byla spolehlivě vyvrácena, soudy postupovaly při hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené obzvláště pečlivě a obezřetně, tato byla podepřena dalšími důkazy a nezůstala tedy osamocená a v podrobnostech proto odkázal na odůvodnění jejich rozhodnutí. Neshledal relevantní ani námitku ignorování zjištění vyplývajících ze spisu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 2 Tm 9/2022 v jiné věci, neboť tato zjištění měla být zohledněna při posouzení hodnověrnosti poškozené (která ovšem stála v koncentrované pozornosti soudů obou stupňů) a nejedná se tedy o opomenutý důkaz. K výtkám ohledně hodnověrnosti svědkyně K. a skutkových zjištění vtělených do skutku pod bodem 2) výrokové části rozsudku nalézacího soudu pak uvedl, že pokud obviněný poukazoval na některé výtky předchozího kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, pak tyto byly všechny reflektovány v rámci nového projednání věci a tím i korigována skutková zjištění. Nelze současně přehlédnout, že tyto skutečnosti učinil obviněný nespornými podle §206d tr. ř. Státní zástupce zopakoval, že obviněnému byla přičítána alternativa trestného činu ohrožení výchovy dítěte podle §201 tr. zákoníku spočívající v umožnění vést zahálčivý život, k čemuž uvedl konkrétní skutková zjištění (vytváření podmínek pro negativní návyky, nedodržování povinné školní docházky, konzumace alkoholických nápojů a tabákových výrobků, účast na večírcích do pozdních hodin). Nejednalo se tedy o jednorázové počínání obviněného. Trestní odpovědnosti obviněného nezbavuje ani skutečnost, že poškozená již podobný život vedla před spácháním uvedeného přečinu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2011 sp. zn. 7 Tdo 1412/2011). Následně pak státní zástupce poukázal na skutečnost, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl zřejmě vznesen v úmyslu zahrnout do dovolacího přezkumu i rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by obviněný náležitě reflektoval změnu právní úpravy po 1. 1. 2022, kdy je tento dovolací důvod uváděn pod písmenem m). S ohledem na shora uvedenou argumentaci na ni plně odkázal i v rámci tohoto uplatněného důvodu. Konečně pak státní zástupce shledal jisté nesrovnalosti v petitu dovolání, kdy obviněný zaměňuje Krajský soud a Městský soud v Praze a požaduje zrušení napadených rozhodnutí a alternativně na různých místech, buď vrácení věci k došetření státnímu zástupci, vrácení soudu prvního stupně či rozhodnutí samotným Nejvyšším soudem. Celkově však dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného R. F. je třeba podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, pročež vyjádřil souhlas s takovým postupem, případně i jiným než navrhovaným rozhodnutím, v neveřejném zasedání.
7. Obviněný R. F. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo odvolání obviněného proti rozsudku ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, zamítnuto a současně též podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. per analogiam, neboť Krajský soud v Praze z podnětu odvolání státního zástupce znovu na podkladě nezměněných skutkových zjištění rozhodl o vině obviněného skutkem pod bodem 1), přičemž toto jednání překvalifikoval a znovu uložil trest.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
V této souvislosti nelze přehlédnout, že obviněný označil ve svém mimořádném opravném prostředku důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr.ř ., přičemž slovně je vymezil tak, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21.12.202, č. j. 12 To 189/2022- 859, i rozsudek Okresního soudu Praha-západ, ze dne 4.11.2022 č.j. 40 T 52/2022 – 797, vychází z rozhodných skutečností, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a která jsou současně ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . V další části dovolání pak zopakoval označené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., avšak současně jejich prostřednictvím kritizoval rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2019 sp. zn. 44 To 336/2019, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne 14. 12. 2017, č. j. 8 T 84/2014, tedy rozhodnutí nikterak nesouvisející s projednávanou věcí, vydané i odlišnými soudy a navíc z důvodů, že spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . Nejvyšší soud posoudil takto podané dovolání a dospěl k názoru, že se jedná toliko o pochybení formálně administrativního charakteru a lze se odůvodněně domnívat, že k tomuto došlo nedůsledným přepsáním vzorového textového dokumentu. Z mimořádného opravného prostředku je však zcela zřejmý úmysl dovolatele napadnout rozhodnutí označená jak na úvodní stránce, tak v části II. samotného textu týkající se podmínek přípustnosti dovolání, tedy rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2022 č. j. 12 To 189/2022-859, i rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 11. 2022 č. j. 40 T 52/2022-797. Obecné naplnění reklamovaných důvodů pak obviněný spatřuje v oblasti skutkových zjištění. V pořadí druhé zmíněné označení dovolacích důvodů proto ponechává dovolací soud bez jakékoli pozornosti, neboť tyto byly vzneseny proti nesouvisejícím rozhodnutím.
Současně se Nejvyšší soud musel vypořádat i s další nepřehledností v označených dovolacích důvodech, jelikož obviněný označil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., avšak v rámci slovního vyjádření se věnoval toliko důvodu označenému v citovaném ustanovení pod písm. g), a to i ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně. Námitky vůči rozhodnutí nalézacího soudu lze však účinně vznést toliko prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Zároveň je třeba vzít v úvahu skutečnost, že před 1. 1. 2022 to byl právě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., prostřednictvím něhož bylo možné namítat vady rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž současně takto označený dovolací důvod v nyní účinném znění (po 1. 1. 2022) postihuje případy chybějícího nebo neúplného výroku, což ovšem obviněný slovně nejen, že nevymezuje, ale ani z obsahu konkrétních námitek nevyplývá, že by měl vůči napadenému rozhodnutí výhrady tohoto druhu. Ze všech okolností tedy vyplývá, že obviněný se dopustil chyby v psaní, kdy nesprávně označil druhý z uplatněných dovolacích důvodů. Avšak s ohledem na to, že jej správně vyjádřil ve svém slovním popisu (ačkoliv není pochyb o tom, že bylo jeho povinností podle §265f odst. 1 tr. ř. označit jej správným zákonným ustanovením), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že takto podané dovolání je způsobilé k přezkoumání, a to v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. v účinném znění.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, pak dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí anebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již předcházející řízení bylo zatíženo některou z vad předpokládaných v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Procesní situaci v nyní projednávané věci odpovídala druhá alternativa, neboť odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného zamítl, avšak obviněný setrval na názoru, že tak učinit neměl, když řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo zatíženo vadami podřaditelnými pod uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. V souvislosti s námitkami, které obviněný reklamoval v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami vznesenými v odvolacím řízení, je třeba uvést, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje totožné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publ. v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. TR NS 17/2002-T 408). O takovou situaci se v dané věci jedná. Veškeré konkrétní námitky jsou totiž zcela identické, v odstavcích VI až XII (včetně) se jedná o doslovnou citaci odvolání, respektive v odstavcích IV až X (včetně). Nejvyšší soud přesto uvede k jednotlivým námitkám krátký a stručný komentář.
11. Ke konkrétním námitkám obviněného lze souhrnně konstatovat, že se jedná o polemiku s hodnocením důkazů soudem prvního stupně, potažmo soudem odvolacím, a z něj vyvozenými skutkovými zjištěními. Předně Nejvyšší soud předesílá, že se plně ztotožnil se závěry Krajského soudu v Praze, totiž, že okresní soud rozhodoval na základě úplného a správně provedeného dokazování, přičemž důkazy náležitě hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a své hodnotící úvahy pečlivě a logicky vysvětlil a odůvodnil. Soud tedy postupoval plně v souladu se svými zákonnými povinnostmi, zejména pak v souladu se zásadami dokazování vyjádřenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a v tomto směru mu nelze ničeho vytknout. Z takto provedeného důkazního řízení vzešlá skutková zjištění jsou dostatečnou oporou pro skutkový závěr o tom, že se skutky uvedené ve výrokové části rozsudku staly tak, jak je zde uvedeno a že je spáchal právě obviněný.
12. Pokud obviněný poukazuje na fotografie v poutech a ve vaně, je nutno zdůraznit, že pořízení těchto fotografií mu není kladeno za vinu. Naopak soud prvního stupně rozdělil všechny zajištěné fotografie do dvou skupin – erotické a pornografické – a jejich zařazení a odlišení zcela přesvědčivě vysvětlil v bodě 30 odůvodnění svého rozsudku. Okresní soud výslovně uvedl, že nemá pochyb o tom, že fotografie erotického obsahu (ve vaně a v poutech) pořídil obviněný s vědomím a souhlasem poškozené (viz bod 28 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu) a přisvědčil i obviněnému v tom směru, že ohledně vzniku tohoto souboru fotografií (erotické) uváděla poškozená opakovaně nepravdu. Obviněný však zcela účelově přehlíží, že na toto zjištění nalézací soud při hodnocení jak věrohodnosti poškozené, tak zajištěných fotografií, reagoval. Okresní soud proklamoval v bodě 29 odůvodnění svého rozsudku vědomost o nepravdivosti určitých pasáží výpovědi poškozené a s tím související obezřetnost při hodnocení okolností, za nichž pornografické fotografie (jakožto stěžejní důkaz) vznikly. Čili takto deklarovaným závazkům soud prvního stupně plně dostál. Hned v následujících bodech odůvodnění zcela precizně vysvětlil své úvahy ohledně zajištěných fotografií a okolností jejich pořizování, dal je do souvislosti s ostatními provedenými důkazy (výpověď poškozené, ostatních svědků), když uvedl i to proč v té části, ve které se poškozená vyjadřuje k okolnostem vzniku snímků zobrazujících její odhalený genitál (pornografické), považoval její výpověď za věrohodnou (bod 30 až 32 odůvodnění rozsudku okresního soudu). S těmito závěry pak souhlasil i soud odvolací, a ačkoliv obviněnému přisvědčil ohledně specifické věrohodnosti poškozené, odůvodnění nalézacího soudu podpořil odkazem na neměnnost stěžejních bodů výpovědi poškozené korespondující s ostatními důkazy (bod 11 odůvodnění krajského soudu). Nejvyšší soud nepovažuje za účelné zde obsáhle opakovat či citovat shora uvedené pasáže a v podrobnostech proto odkazuje na odůvodnění rozsudků nalézacího a odvolacího soudu. Argumentaci obviněného, který se věnuje detailně okolnostem vzniku erotických fotografií, nelze přijmout, neboť tímto zaměřil své námitky do skutkových zjištění nerozhodných pro naplnění znaků přisouzené skutkové podstaty (erotické fotografie).
13. Odmítavý závěr je nutno vyslovit i ohledně kontextu zveřejnění fotografie s pouty, kdy obviněný předložil vlastní verzi skutkového děje doplněnou čirými spekulacemi o motivaci poškozené (v opilosti a souvisejícím ovlivnění úsudku ve snaze zastřít pravou povahu vztahu s obviněným odeslala SMS s žádostí o pomoc svědkyni K.), aniž by tato měla oporu v provedeném dokazování. Naopak bylo zjištěno, že poškozená cítila k obviněnému antipatie, veřejně se bránila jeho dotekům, což shodně potvrdili svědci P., K. a svědkyně K. Nelze tedy věřit tomu, že se lží snažila zakrýt milenecký vztah s obviněným, který se jím naopak podle svědků vychloubal (viz bod 30 a 31 odůvodnění rozsudku okresního soudu). Takováto argumentace obviněného zůstala v rovině až nepatřičné fabulace.
14. Stejně tak bylo nutné zcela odmítnout i výtky obviněného vůči skutkovým zjištěním o omámení poškozené. Obviněný setrval na názoru, že neexistuje jediný důkaz o tom, že by kdy podal poškozené nějaké léky a zdůraznil, že přítomnost jakýchkoliv omamných nebo těkavých látek nebyla shledána ani v krvi poškozené ani u něj doma. Obviněný tak zcela účelově přehlédl, že těmito výhradami se zabýval již soud prvního stupně a veškeré pochybnosti dostatečně pečlivě vyvrátil. Přitom vycházel i z výpovědi obviněného, který sám uvedl, že jí podal nejméně jednou lék Stilnox, i z výpovědi svědkyně K., podle které měl k dispozici plato léku Neurol. Z SMS komunikace mezi ním a zmíněnou svědkyní vyplývá, že tyto léky také poškozené podával. K tomu viz blíže bod 25 a 27 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Námitky obviněného zaštiťující se znaleckými posudku ze vzorků odebraných více než týden po posledním zdokumentovaném závadovém jednání a selektivním hodnocením účinků Neurolu, bez ohledu na skutková zjištění ohledně okolnosti jeho podávání (množství, kombinace s alkoholem), jsou tak zcela liché.
15. Co se pak týče výhrad vůči věrohodnosti poškozené a hodnocení její výpovědi soudem prvního stupně, tak ty částečně souvisí s námitkou souhlasu s pořizováním všech fotografií a v tomto směru lze odkázat i na shora uvedené odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v bodě 11. I ve zbytku jsou však tyto výtky zcela zjevně neopodstatněné, založené na vlastním hodnocení obviněného a premise „kdo lže jednou, lže stále“. Naproti tomu nalézací soud se s výpovědí poškozené a její věrohodností vypořádal velice precizně, když hodnotil její jednotlivé části, obsah, konzistentnost, projevy a způsob podávání výpovědi u hlavního líčení a tyto následně konfrontoval s ostatními důkazy. V potaz vzal i obviněným zdůrazňovaný spis Okresního soudu v Náchodě v řízení vedeném proti poškozené pro přečin křivého svědectví. Na podkladě takovéhoto procesně bezvadného postupu dospěl k závěru, že ve vztahu k omámení poškozené a s tím související nevědomosti o pořizování pornografických fotografií obnaženého genitálu, je třeba její výpověď hodnotit jako věrohodnou (viz bod 25 a 26 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Naopak ve vztahu k okolnostem pořizování erotických fotek ve vaně a v poutech, soud poškozené neuvěřil. K výtce obviněného, že jej postup soudů nad rámec zásad trestního řízení „nutí“ prokazovat negativní skutečnosti, dovolací senát konstatuje, že tomu tak není. Orgány činné v trestním řízení shromáždily dostatečné penzum důkazů způsobilých dostatečně prokázat, jak se stíhaný skutek stal včetně všech souvisejících okolností. Skutečnost, že obviněný vinu popírá a snaží se veškeré tyto důkazy vyvrátit, je bezpochyby jeho právem a je jen na něm jaký způsob vlastní obhajoby zvolí. Zároveň ale nelze přijmout závěr, že by jej soudy tím, že jeho verzi nepřisvědčily, stavěly do situace, kdy „musí prokazovat negativní skutečnosti“, tedy že poškozená neříká pravdu. Takovéto vyjádření obviněného zůstává spíše v rovině postesku nad nepřijetím jeho verze skutkového děje, neboť soudy částečně obviněnému přisvědčily v tom, že některá tvrzení poškozené jsou provedenými důkazy vyvrácena (okolnosti vzniku erotických fotek), avšak nikoliv v plné míře ke spokojenosti obviněného. V tomto směru tedy opětovně nezbývá, než dovolatelovy námitky odmítnout jako neopodstatněné.
16. Poslední okruh námitek zaměřil obviněný vůči skutku pod bodem 2) výrokové části rozsudku nalézacího soudu, zejména pak do hodnocení výpovědi svědkyně K., kterou sám nepovažuje za hodnověrnou a má za to, že měla být za skutek 2) kvalifikovaný jako přečin ohrožení výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestně stíhána jako spolupachatelka. K tomu uvedl jednotlivá tvrzení, čeho se svědkyně dopustila (nabídla poškozené alkohol, komunikovala za ni se školou, věděla, za co byl obviněný v minulosti odsouzen, a přesto u něj poškozenou nechala bydlet, ačkoliv byla svěřena rodiči do její péče, věděla, že obviněný s poškozenou „něco má“). Nejvyšší soud se plně ztotožnil s Krajským soudem v Praze v tom ohledu, že z hlediska posouzení jeho jednání uvedeného v bodě 2) výroku rozsudku nalézacího soudu a jeho výsledného posouzení je míra participace svědkyně K. poměrně nerozhodná. Byl to totiž obviněný, který zcela dobrovolně vzal poškozenou k sobě, začal o ni fakticky pečovat a byl to právě on, kdo jí umožnil vést zahálčivý život a vytvořil prostředí vedoucí k negativním návykům, jak je konkrétně popsáno ve skutku ad 2). Jeho vinu není způsobilé jakkoliv vyvrátit či zmírnit ani obdobné jednání jiných osob, ani skutečnost, že dítě již takový život vede nebo v minulosti vedlo (viz blíže ŠÁMAL, Pavel, ŠÁMALOVÁ, Milada. §201 [Ohrožování výchovy dítěte]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1954, marg. č. 4., a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2011 sp. zn. 7 Tdo 1412/2011, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 1998 sp. zn. 9 To 136/98, publ. pod č. 65/1999 Sb. rozh. tr.).
17. Připouští-li pak obviněný své určité selhání, tak je zcela nepatřičně bagatelizuje, když uvádí, že „aktivně nevytvářel podmínky“ pro zahálčivý život poškozené a spíše to trpěl a nepovažoval za svůj problém. Obviněný ale věděl, že poškozená je dítětem plnícím doposud povinnou školní docházku, nesmí požívat alkohol ani tabákové výrobky a vést takový život, který jí plnění školní docházky znesnadňuje a může mít na ni, její vývoj fyzický, duševní i mravní a její životní návyky, negativní dopad. Krajský soud správně uzavřel, že z těchto okolností je zřejmé, že obviněný o rozhodných okolnostech věděl a byl podle §15 odst. 2 tr. zákoníku srozuměn (smířen) s tím, že minimálně ohrožuje zájem na řádné výchově dětí ve smyslu ustanovení §201 tr. zákoníku (k tomu viz ŠÁMAL, Pavel, ŠÁMALOVÁ, Milada. §201 [Ohrožování výchovy dítěte]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1953, marg. č. 1.).
18. Pokud je v dovolání vyjádřena pochybnost nad vůlí obviněného k prohlášení podle §206d tr. ř., tak je třeba poznamenat, že tato námitka zůstala v rovině apelu na dovolací (v textu uvedeno odvolací, což lze označit za zřejmou chybu způsobenou kopírováním textu odvolání) soud, aby přihlédl ke všem aspektům, například pochybnostem o jeho vůli k souhlasnému prohlášení podle §206d tr. ř., tedy bez jakékoliv konkrétní argumentace, v čem jsou tyto pochybnosti spatřovány. Nejvyšší soud se proto nemohl takto abstraktní výtkou blíže zabývat. Současně je na místě připomenout ustanovení §265f tr. ř., podle kterého je povinností dovolatele uvést z jakých důvodů dovolání podává. Obecně Nejvyšší soud rekapituluje, že v hlavním líčení konaném dne 3. 6. 2022 obhájce obviněného konstatoval, že není schopen jeho vůli bezpečně poznat, avšak nechal jej vyjádřit se, přičemž obviněný bezprostředně po poučení soudu o možnosti prohlásit vinu či učinit skutková zjištění nespornými spontánně označil za pravdivé skutečnosti uvedené v bodě 2) obžaloby. Obhájce následně sám jeho vyjádření shrnul tak, že popírá skutek 1) a doznává skutek 2) – viz vyjádření obhájce obviněného v protokolu na č. l. 654 – a iniciativně toto vyjádření zarámoval i přesnou dikcí zákona, když skutečnosti vedené v bodě 2) označil za nesporné. Nejvyšší soud proto neshledal v prohlášení obviněného žádné pochybnosti, neboť z jeho vyjádření jasně vyplynulo, s čím souhlasí (a tedy které skutečnosti nesporuje), a s čím nikoliv, když byl přítomen i formálnímu označení nesporných skutečností obhájcem a následnému upuštění od dokazování, přičemž neměl k takovému postupu výhrady.
19. Nejvyšší soud ovšem nemohl ponechat zcela bez povšimnutí zjevnou nesprávnost v kategorizaci spáchaného trestného činu, kdy krajský soud označil jinak přiléhavě kvalifikovaný skutek ad 1) jako „pouhý“ zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to přesto, že horní hranice trestní sazby podle citovaného ustanovení §185 odst. 2 tr. zákoníku činí 10 let. Podle §14 odst. 3 tr. zákoníku věta druhá za středníkem jsou úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let, zvlášť závažnými zločiny. Z výše uvedeného je patrno, že po změně kvalifikace skutku ad 1) odvolacím soudem došlo i ke změně kategorizace tohoto trestného činu podle §14 tr. zákoníku, avšak nikoliv tak, že by se jednalo o zločin (jak uvedl Krajský soud v Praze), nýbrž o zvlášť závažný zločin. S ohledem na skutečnost, že se jedná o pochybení, jehož následná náprava není z hlediska výsledného postavení obviněného nezbytná, ponechává je Nejvyšší soud pouze v rovině okrajové zmínky a apelu na správné označování trestných činů soudy nižších stupňů.
20. Vzhledem ke všem výše uvedeným zjištěním a závěrům tak Nejvyšší soud podané dovolání obviněného R. F. v konečném výsledku odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím uvedené dovolací námitky, pokud byly z hlediska uplatněných dovolacích důvodů relevantní, byly vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 5. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu