ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.395.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 395/2023-854
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2023 o dovolání obviněné L. L. J. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 4 To 241/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 1/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 7. 2022, sp. zn. 17 T 1/2022, byla obviněná L. L. J. uznána vinnou zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že
si v přesně nezjištěné době a blíže nezjištěným způsobem opatřila padělek směnky vlastní (tedy falešnou směnku) znějící na částku 8.000.000 Kč, vystavený na řad paní L. K., bytem XY, která měla být na obžalovanou postupnými rubopisy převedena, a kterou pak obžalovaná následně uplatnila předžalobní výzvou k zaplacení směnečné sumy ze dne 2. 5. 2019, kterou doručila své dceři Š. J. J., nar., jakožto údajnému výstavci směnky, a dále uvedenou směnku uplatnila předžalobní výzvou ve smyslu §142a občanského soudního řádu ze dne 25. 6. 2019, kterou v jejím právním zastoupení zaslala Dana Ondrejková, Ph.D., LEGALITÉ advokátní kancelář s.r.o., Václavská 316/12, 120 00 Praha 2, L. D., nar. XY, jakožto údajnému směnečnému rukojmímu, kdy v obou případech požadovala po uvedených osobách zaplacení směnečné sumy s příslušenstvím.
Za uvedené jednání byla obviněná L. L. J. odsouzena podle §234 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.
Podle §82 odst. 3 tr. zákoníku s přihlédnutím k §48 odst. 4 tr. zákoníku byly obviněné uloženy přiměřené povinnosti spočívající v tom, aby ve zkušební době podle svých sil zaplatila poškozenému škodu, kterou mu trestným činem způsobila a dále aby se zdržela neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů Š. J. J., nar. XY a L. D., nar. XY.
Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 125 denních sazeb po 200 Kč, celkem 25.000 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl uložen trest propadnutí věcí, a to:
- originálu směnky vlastní ze dne 3. 3. 2013 znějící na směnečnou sumu ve výši 8.000.000 Kč s uvedeným výstavcem Š. J. J. a rukojmím L. D.,
- originálu dokumentu Uznání dluhu dle §558 Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ze dne 11. 3. 2010 s uvedením dlužníka Š. J. J.,
- originálu dokumentu Čestného prohlášení V. Z., nar. XY o přítomnosti při podpisu výše popsané směnky dne 3. 3. 2013, vydaného dne 2. 1. 2013,
- originálu promočního oznámení s přiloženým ručně psaným ujištěním o zaplacení směnky s uvedením data 11. 7. 2013.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozenému L. D., nar. XY, škodu ve výši 21.175 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený L. D. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 7. 2022, sp. zn. 17 T 1/2022, podala obviněná L. L. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 4 To 241/2022, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 4 To 241/2022, podala následně obviněná L. L. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Obviněná uvedla, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (získaných v souvislosti s domovní prohlídkou provedenou u obviněné a dále na skutečnosti zjištěné soudním znalcem z odvětví zkoumání ručního písma v té části, ve které se vyjadřuje ke „struktuře tisku” – tedy mimo svoji odbornost), rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (nedošlo k naplnění objektivní stránky trestného činu dle 234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku).
Obviněná v rámci dovolání shrnula obsah příkazu k domovní prohlídce a vyjádřila názor, že tento příkaz neobsahuje odůvodnění důvodnosti domovní prohlídky ani dostatečné odůvodnění toho, proč měla být domovní prohlídka realizována jako neodkladný úkon. V této souvislosti citovala judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Dále namítla, že absencí odůvodnění zatížil soud předmětný příkaz k domovní prohlídce vadou, jež atakuje právo obviněné na spravedlivý proces. Realizací domovní prohlídky ve fázi prověřování pak došlo rovněž k narušení práva obviněné na obhajobu. Obviněná rovněž uvedla, že podá-li zpracovatel odborného vyjádření (stejně jako soudní znalec při vypracování znaleckého posudku) odborné vyjádření mimo svoji odbornost, nelze tuto skutečnost přehlížet a skutečnosti takto zjištěné považovat za procesně použitelný důkaz. V této souvislosti uplatnila dovolací důvod dle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále dovolatelka namítla nenaplnění objektivní stránky zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle 234 odst. 3 tr. zákoníku, konkrétně znaku „použije jako pravý". Obviněná v této souvislosti poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo 619/2009. V projednávané věci mělo dojít k tomu, že obviněná měla „směnku uplatnit předžalobní výzvou”, a to nejdříve dne 2. 5. 2019 vůči poškozené Š. J. a dne 25. 6. 2019 vůči poškozenému D. Obviněná uvedla, že ani v jednom z případů nebyla směnka samotná (jakožto cenný papír) předána, předložena či jinak použita ve vztahu k poškozeným či např. soudu (s podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu). Jestliže následně došlo obviněnou k vydání směnky policejnímu orgánu, nelze takové jednání považovat za „použití jako pravé”. Směnka použita nebyla, to, že byla zaslána poškozeným předžalobní výzva, nepostačuje k naplnění znaku „použije platební prostředek jako pravý”.
Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 7. 2022, sp. zn. 17 T 1/2022, a aby sám obviněnou zprostil v plném rozsahu obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že ve vztahu k namítaným vadám příkazu k domovní prohlídce je zřejmé, že dovolatelka postrádá náležité odůvodnění neodkladné povahy uvedeného procesního úkonu. Namítá-li, že se v jeho textu nedostává příslušného odůvodnění v poukazovaném směru, pak dotčená část uvedeného procesního úkonu o takovém nedostatku rozhodně nesvědčí. Z jejího obsahu naopak vyplývá, že v kontextu s obdrženým návrhem OSZ Znojmo na vydání příkazu k domovní prohlídce byly splněny předepsané podmínky ve smyslu §82 odst. 1 tr. ř. Jestliže soud v této návaznosti konstatoval, že předmětná domovní prohlídka bude v souladu s ustanovením §160 odst. 4 tr. ř. provedena jako neodkladný úkon , pak se tak stalo s odůvodněním existujícího nebezpečí zmaření nebo prozrazení úkonu, úmyslného zničení nebo ztráty důkazů, pro které takový úkon nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání. Není pochyb o tom, že uvedené podmínky zajištění důkazního materiálu v rámci předprocesního stadia trestního řízení se vztahují na posuzovaný případ. Dále konstatovala, že dovolatelka namítá podání odborného vyjádření soudním znalcem mimo jeho odbornost. Předmětem provedené kriminalistické expertizy bylo zkoumání ručního písma na směnce vlastní ze dne 3. 3. 2013. Pokud bylo z jeho závěrů zjištěno, že podpis Š. J. J. na předmětné směnce je jejím vlastním podpisem, kterým ji však v postavení jejího výstavce podle jejího tvrzení rozhodně neopatřila, a tentýž závěr se vztahoval i k otázce autorizace směnky ze strany poškozeného L. D. v postavení směnečného rukojmího, pak se výše poukazované odbornosti policejního experta nevymyká související zjištění, jakým způsobem se originály podpisů obou poškozených dostaly do textu podpisové doložky předmětné směnky. Nelze tak dovolatelce přisvědčit v názoru, že tento důkaz je třeba považovat za nepoužitelný.
S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak dovolatelka namítla nedostatek naplnění znaku „použije jako pravý“ ve smyslu §234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku. Ve smyslu autoritativního výkladu naplnění skutkové podstaty zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 2. tr. zákoníku je nutno zdůraznit tu část komentářového výkladu, podle níž: Pro naplnění znaku použije padělaný nebo pozměněný platební prostředek jako pravý nebo platný stačí jakékoliv pachatelovo jednání, které využívá padělaného nebo pozměněného platebního prostředku jako pravého nebo platného. Jestliže dovolatelka v posuzovaném případě použila padělanou směnku jako pravou při vymáhání směnečné sumy, na kterou zněla platební povinnost tam uvedené výstavkyně, resp. tam jmenovaného směnečného rukojmí a učinila tak prostřednictvím předžalobní výzvy podle §142a o. s. ř. ze strany zplnomocněné advokátní kanceláře LEGALITÉ, zastoupené advokátkou JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., pak ve smyslu poukázané výkladové pasáže komentovaného znění trestního zákoníku postupovala při jejím využití jako pravého platebního prostředku. Přezkumný závěr odvolacího soudu pod bodem 34. odůvodnění jeho usnesení je tedy nutno považovat ve smyslu citovaného výkladového pramene za zcela správný.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněná své dovolání opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
Pokud jde o obviněnou tvrzený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možné s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
K uvedenému ustanovení je vhodné uvést, že toto je reakcí na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech (extrémního rozporu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky obviněného neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo ke svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování.
Ve vztahu k námitkám, které v posuzované trestní věci obviněná uplatnila, musí Nejvyšší soud dále konstatovat, že jsou obsahově shodné s těmi, se kterými se již v rámci obhajoby obviněné musely zabývat soudy nižších stupňů, což je také patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí. S námitkami, které obviněná uplatnila před soudy nižších stupňů, se tyto soudy řádně vypořádaly.
Na případ, kdy obvinění v dovolání uplatňují obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již zmíněny a řešeny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. “.
Pokud jde o námitky týkající se nezákonnosti příkazu k domovní prohlídce, Nejvyšší soud posuzoval okolnosti, za nichž došlo k předmětné domovní prohlídce, a dospěl k závěru, že tato netrpí vadami, které by opodstatňovaly námitky obviněné o nezákonnosti jejího nařízení. Podle Nejvyššího soudu tak lze akceptovat závěry soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího, že v daném případě byl soudkyní Okresního soudu ve Znojmě vydán dne 31. 3. 2020 pod sp. zn. 3 Nt 13002/2020 příkaz k provedení domovní prohlídky, který splňoval všechny náležitosti požadované trestním řádem, přičemž bylo specifikováno, kde má být provedena, kdo ji má provést a na základě jakých skutečností soud k příkazu k domovní prohlídce přikročil, když v něm bylo srozumitelně vyjádřeno, že předmětem prohlídky má být byt, jehož uživatelkou je obviněná.
Je namístě zdůraznit, že z odůvodnění příkazu k dané domovní prohlídce se mj. podává důvodnost podezření, že v daném bytě obývaném v době konání uvedené domovní prohlídky obviněnou, se nachází věci důležité pro trestní řízení, konkrétně osobní počítače s datovými záznamy, tiskárna, jiná paměťová média, v nichž mohla být zálohována data významná z hlediska prověřované její trestné činnosti, případně listinné důkazy. V příkazu byla též odůvodněna neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. vzhledem k hrozícímu nebezpečí, že po zahájení trestního stíhání by mohlo dojít ke zmaření či zničení důkazních materiálů. Odvolací soud správně uvedl, že se soud neodkladností tohoto úkonu zabýval, když nepochybně tento zásah mohl vyvrátit podezření, které v dané fázi bylo dáno, nebo jej potvrdit, což se ostatně stalo a na základě i výsledků z domovní prohlídky bylo zahájeno trestní stíhání obviněné. Odůvodnění příkazu k domovní prohlídce tak plně splňuje náležitosti vyžadované judikaturou Ústavního soudu – viz např. rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 2024/15, sp. zn. II. ÚS 20/17 – i co do jeho neodkladnosti a neopakovatelnosti. Námitky obviněné tak jsou v tomto ohledu neopodstatněné.
K námitce obviněné týkající se podání odborného vyjádření soudním znalcem mimo jeho odbornost považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že v rámci odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, bylo zkoumáno ruční písmo na směnce vlastní ze dne 3. 3. 2013, konkrétně mělo být určeno, zda se jedná vlastní podpisy poškozené Š. J. J., poškozeného L. D., L. K., V. Z., F. Z., popř. L. L. J. Pokud bylo zjištěno, že podpis Š. J. J. na předmětné směnce je jejím vlastním podpisem, přestože ji však podle jejího tvrzení podpisem rozhodně neopatřila a stejný závěr vyplynul ohledně autorizace směnky ze strany poškozeného L. D. (jako směnečného rukojmího), nemůže být mimo odbornost policejního experta posouzení, jakým způsobem se originály podpisů obou poškozených do textu podpisové doložky předmětné směnky dostaly a tedy zda bylo s uvedenými pravými podpisy obou poškozených (opatřenými z jiných listinných podkladů) naloženo takovým způsobem, jenž nelze považovat za jejich autentické podpisy, stvrzující správnost textu předmětné směnky.
Ohledně námitky, že nebyla naplněna objektivní stránka zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku, konkrétně znak „použije jako pravý“ je nutné uvést následující. Tento trestný čin podle §234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku spáchá pachatel tak, že padělaný nebo pozměněný platební prostředek použije jako pravý nebo platný, tj. vykoná jakékoli jednání, jehož důsledkem je zneužití takového platebního prostředku ve smyslu jeho určení podle povahy konkrétního padělaného nebo pozměněného platebního prostředku, a to aniž sám jako pachatel nebo spolupachatel tento platební prostředek padělal nebo pozměnil. Trestný čin je v tomto případě dokonán až použitím padělaného nebo pozměněného platebního prostředku jako pravého nebo platného. Pro naplnění znaku použije padělaný nebo pozměněný platební prostředek jako pravý nebo platný tedy stačí jakékoli pachatelovo jednání, které využívá padělaného nebo pozměněného platebního prostředku jako pravého nebo platného. Ve vztahu k subjektivní stránce se jedná o úmyslný trestný čin, kdy je vyžadován specifický úmysl použít platební prostředek jako pravý nebo platný. Tento úmysl musí být prokázán.
Nejvyšší soud poznamenává, že směnka je cenný papír, který je mj. také používán jako bezhotovostní platební prostředek. V teorii je zpravidla definována jako dlužnický cenný papír, vydaný v zákonem stanovené formě, kterým se určitá osoba (směnečný dlužník) zavazuje majiteli směnky zaplatit v určitém místě a čase peněžní částku na směnce uvedenou s tím, že jde o závazek přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní. Směnka je úvěrový cenný papír obsahující zákonem přesně stanovené údaje, z něhož vyplývá dlužnický závazek, který dává majiteli směnky nesporné právo požadovat ve stanovenou dobu stanovenou částku. Může sloužit jako prostředek k získání eskontního nebo obchodního úvěru, prostředek placení a ručení, prostředek k získání hotovosti před dobou splatnosti apod. Majitel může směnku prodat i před okamžikem její splatnosti, aby tak získal peněžní prostředky. Směnka tedy v podstatě nahrazuje hotové peníze a svému majiteli umožňuje přeměnit ji v peníze, a to bez ohledu na skutečnost, zda byla vystavena k zajištění již existujícího závazku nebo z jiného důvodu.
Obviněná namítla, že pokud uplatnila směnku předžalobní výzvou vůči poškozeným, nebyla směnka samotná (jakožto cenný papír) předána, předložena či jinak použita ve vztahu k poškozeným či soudu (např. s podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu). V této souvislosti obviněná zmínila usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo 619/2009, které lze dle jejího názoru použít i ve vztahu k výkladu znaku „použije jako pravý” v tom ohledu, že by mělo jít o takové jednání, které je relevantní z právního hlediska, jímž se padělek dostává z držení jednoho subjektu do držení subjektu jiného.
Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplývá, že si obviněná opatřila předmětnou padělanou směnku (kde výstavcem měla být poškozená Š. J. J., nar. XY), kterou uplatnila výzvou k zaplacení směnečné sumy, již doručila poškozené a dále předmětnou padělanou směnku uplatnila předžalobní výzvou, kterou v jejím právním zastoupení zaslala advokátka L. D., nar. XY, jako údajnému směnečnému rukojmímu, když v obou případech požadovala po těchto osobách zaplacení směnečné sumy s příslušenstvím. Z výše uvedeného lze dovodit, pokud obviněná v posuzovaném případě použila padělanou směnku jako pravou při vymáhání směnečné sumy, na kterou zněla platební povinnost jmenované poškozené, resp. jmenovaného směnečného rukojmí, a učinila tak prostřednictvím předžalobní výzvy podle §142a o. s. ř. ze strany zplnomocněné advokátní kanceláře, pak postupovala při jejím využití jako pravého platebního prostředku. Je evidentní, že obviněná vyvíjela iniciativu k vymáhání směnky a o směnku se výrazně zajímala. Tedy obviněná nepochybně použila padělanou směnku, která představovala platební prostředek, jako pravou, tzn. že vykonala jednání, jehož důsledkem bylo zneužití tohoto platebního prostředku ve smyslu jeho určení, čímž byla objektivní stránka daného trestného činu byla naplněna. Nejvyšší soud tuto námitku odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledal zjevně neopodstatněnou.
Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud ve Znojmě vyhlásil dne 11. 7. 2022 rozsudek ve věci sp. zn. 17 T 1/2022, jímž byla obviněná L. L. J. uznána vinnou zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku. Z tzv. právní věty zmíněného rozsudku, jíž se rozumí výrok rozsudku o právním posouzení skutku, je zřejmé, že uvedl, že obviněná padělaný platební prostředek použila jako pravý. V odůvodnění odsuzujícího rozsudku však okresní soud vycházel z toho, že autorem směnky vlastní z 3. 3. 2013 je obviněná L. L. J., která způsobem popsaným v odůvodnění rozsudku zneužila podpis poškozené Š. J. J. z jiné listiny k vytvoření směnky, kterou u poškozené následně uplatnila (viz bod 42. rozsudku soudu prvního stupně).
Pokud jde o zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 tr. zákoníku, lze jej spáchat dvěma různými jednáními. Podle alinei první pachatel padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný, bez ohledu na to, zda jej též jako pravý nebo platný pak použije a je dokonán již vyhotovením padělaného nebo pozměněného platebního prostředku, zatímco podle alinei druhé pachatel padělaný nebo pozměněný platební prostředek použije jako pravý nebo platný. V případě podle §234 odst. 3 alinea druhá pachatel tedy vykoná jakékoliv jednání, jehož důsledkem je zneužití takového platebního prostředku ve smyslu jeho určení podle povahy konkrétního padělaného nebo pozměněného platebního prostředku, a to aniž sám jako pachatel nebo spolupachatel tento platební prostředek padělal nebo pozměnil. Jednočinný souběh je tedy vyloučen, neboť jestliže pachatel sám nebo jako spolupachatel platební prostředek padělá nebo pozmění v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný, dopouští se pouze trestného činu podle §234 odst. 3 alinea první, i když jej pak použije, neboť jde jen o realizaci úmyslu použít jej jako pravý nebo platný, který zde byl již v době jeho padělání nebo pozměnění. Pokud v rámci trestního řízení bylo prokázáno, že obviněná předmětnou směnku sama padělala, měla být proto uznána vinnou v souvislosti s tím, že padělala směnku v úmyslu použít ji jako pravou.
Při správném použití zákona tedy přichází v úvahu kvalifikace zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku. V daném případě by šlo sice o porušení ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., avšak je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněné a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Pokud by obviněná výše uvedené uplatnila v rámci svých námitek, byly by splněny zákonné podmínky uvedené v §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. pro odmítnutí dovolání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněná tento dovolací důvod uplatnila zjevně v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání, uvedené konkrétně v písm. g) a h) zmíněného ustanovení. Podstatou této druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je tedy skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, přestože v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3176). Obviněná přitom tvrdila naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., k čemuž se Nejvyšší soud vyjádřil již výše.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán, s ohledem na vše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněné L. L. J. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 5. 2023
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu