ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.75.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 75/2023-325
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 31. 1. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2022 č. j. 8 To 291/2022-287, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 176/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2022 č. j. 3 T 176/2020-234 byl obviněný M. F. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku na skutkovém základě, že
„1) dne 11. září 2020 v době od 19:56 do 19:57 hodin v XY na ulici XY v restauraci U D. O., kam téhož dne nastoupil na zkoušku jako obsluha restaurace, odcizil koženkový barmanský flek růžové barvy nezjištěné značky v hodnotě asi 800 Kč s finanční hotovostí ve výši 19.100 Kč, a to tak, že za běžného provozu restaurace vzal z barového pultu vedle kávovaru uvedený kasírovací číšnický flek a poté s ním odešel z restaurace, čímž poškozené společnosti P., IČ: XY, se sídlem XY, XY, způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 19.100 Kč,
2) dne 25. září kolem 17:45 hodin na ulici XY v XY v restauraci V., kam téhož dne nastoupil na zkoušku jako obsluha restaurace, odcizil poškozené S. D. koženkový barmanský flek růžové barvy nezjištěné značky v hodnotě 560 Kč, ve kterém měla svoji finanční hotovost ve výši 1.100 Kč, finanční hotovost ve výši 6.500 Kč a stravenky v hodnotě nejméně 4.000 Kč pařící jejímu zaměstnavateli, poškozené společnosti A., a to tím způsobem, že ve chvíli, kdy se poškozená předklonila pro něco za barem, této situace využil a odcizil jí číšnický flek z kapsy umístěné na opasku a poté z restaurace odešel, čímž způsobil poškozené S. D., nar. XY, škodu ve výši 1.660 Kč a poškozené společnosti A., IČ: XY, se sídlem XY, XY, škodu ve výši nejméně 10.500 Kč,
a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2017 sp. zn. 5 T 191/2017, který nabyl právní moci dne 16. ledna 2018, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odstavec 1 písmeno b), odstavec 3 trestního zákoníku k souhrnnému trestu za tento přečin a za sbíhající se zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odstavec 1 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. května 2017 sp. zn. 10 T 57/2017, a to k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 28. května 2019“.
Za to byl obviněný podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud zároveň uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené A., IČ: XY, se sídlem XY, XY, částku 10.500 Kč a poškozené S. D., nar. XY, trvale bytem XY, XY částku 1.100 Kč. Poškozená A. pak byla se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 4. 10. 2022 č. j. 8 To 291/2022-287 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
3. Na rozhodnutí odvolacího soudu reagoval obviněný M. F. následně dovoláním s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, která byla určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolatel trvá na tom, že v době spáchání posuzované trestné činnosti nebyl z důvodu nikoli přechodné duševní poruchy příčetný a tedy ani trestně odpovědný. Připomněl, že v nedávné minulosti byl Městským soudem v Brně v jiné trestní věci (sp. zn. 89 T 20/2020) zproštěn obžaloby pro trestnou činnost stejného charakteru, spáchanou rovněž v roce 2020, a to právě z výše uvedeného důvodu. Soud tehdy vycházel ze znaleckého psychiatrického posudku MUDr. Vladislava Setínského, který konstatoval, že obviněný nemohl pro trvalou duševní poruchu přizpůsobení, projevující se nevyzrálým a zkratkovitým jednáním, rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost ani je ovládat. V nynější trestní věci tentýž soud opatřil nový znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který na osobu dovolatele vypracovala dne 10. 7. 2022 MUDr. Eva Čermáková. Tato znalkyně přitom dřívější odborné závěry MUDr. Setínského prakticky zcela negovala, když sama dospěla k tomu, že obviněný přes smíšenou poruchu osobnosti a slaboduchost byl v době činu schopen rozpoznat společenskou škodlivost svého jednání a byl je také schopen ovládat, neboť jeho volní schopnosti byly sníženy jen nepodstatně v důsledku jeho impulzivity. Vzhledem k rozdílnosti stanovisek obou znalců se dovolatel domáhal výslechu MUDr. Setínského v hlavním líčení anebo vypracování revizního znaleckého posudku, který by závěry obou dřívějších znaleckých zkoumání konfrontoval, rozpory mezi nimi vysvětlil a současně nabídl vlastní náhled na posuzovanou otázku. Pokud mu nalézací soud nevyhověl a tyto důkazní návrhy odmítl, porušil tím jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Reklamovaný závažný nedostatek řízení pak k odvolání obviněného neodstranil ani krajský soud, který se s jeho klíčovou procesní námitkou vypořádal toliko povšechně odkazem na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a s minimalistickým dovětkem, že posudek MUDr. Setínského byl vypracován v jiné trestní věci. Jakákoli bližší úvaha, proč k navrhovanému doplnění důkazů nepřistoupit, v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí chybí, což je činí nepřezkoumatelným. Dovolatel shrnul, že jestliže výrok o jeho vině žalovaným trestným činem je nesprávný a neodůvodněný, nemohou obstát ani navazující výroky o trestu a náhradě škody. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2022 č. j. 8 To 291/2022-287, tak i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2022 č. j. 3 T 176/2022-234 a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání.
4. Opis dovolání obviněného byl v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 27. 12. 2022. Do zahájení neveřejného zasedání dovolací soud příslušné vyjádření ani žádný jiný přípis, jímž by nejvyšší státní zástupce deklaroval zájem tohoto svého práva využít, neobdržel. Tato skutečnost však nebyla na překážku projednání předloženého opravného prostředku.
5. Obviněný M. F. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost byla dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřovalo proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvod, na který odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
7. Úvodem je třeba poznamenat, že vzhledem k existující procesní situaci měl obviněný ve vztahu k usnesení odvolacího soudu uplatnit především dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. , a to v jeho druhé alternativě, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Tuto nedůslednost však dovolací senát zároveň nepovažoval za do té míry závažnou, aby trval na formálním upřesnění náležitostí předloženého mimořádného opravného prostředku dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení v něm obsažených námitek. Zaměřil se proto na zjištění, zda řízení předcházející rozhodnutí odvolacího soudu bylo vskutku zatíženo vadami zakládajícími existenci deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Mezi taková flagrantní pochybení spadají případy opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Nově formulované ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zároveň třeba i nadále vykládat v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, podle níž naplnění dovolacích důvodů nelze posuzovat formalisticky a v rámci jejich interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 554/04, nebo stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 aj.). Protože ani rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ignorovat požadavek na zabezpečení ochrany základních práv jednotlivce, bude při dovolacím přezkumu nutno věnovat pozornost také dalším procesním vadám, které svou závažností mohou založit neústavnost pravomocného soudního rozhodnutí. Mezi ně lze jistě zařadit i závažné porušení základních zásad trestního řízení, které neakceptovatelným způsobem krátí obviněného v jeho ústavně zaručeném právu na obhajobu a v konečném důsledku může mít podstatný význam pro hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Pak lze připustit, že i skutkové námitky odůvodňují mimořádný průlom do právní moci napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení.
9. Optikou výše rozvedených interpretačních pravidel hodnotil dovolací senát také dovolací námitky obviněného M. F. Shledal, že s jistou mírou tolerance je sice lze podřadit pod deklarovaný důvod, ovšem současně nemají žádné opodstatnění.
10. K výtce dovolatele, že ve věci nebyl proveden výslech MUDr. Setínského ani opatřen revizní psychiatrický posudek, který by reagoval na rozdílné závěry jmenovaného znalce a znalkyně MUDr. Čermákové, která vypravovala posudek v nynější trestní věci, Nejvyšší soud předně v obecné rovině připomíná, že trestní řád zásadně neurčuje žádná pravidla pro míru dokazování potřebného k objasnění té či oné významné skutkové okolnosti. Je tedy výhradně na soudu, aby v každé fázi procesu zvažoval, jaké důkazy je třeba provést a zda je nezbytné dosavadní důkazní stav ještě dále rozšiřovat či doplňovat. Platí, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.).
11. Z hlediska ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces je soud toliko povinen umožnit účastníkovi řízení navrhovat důkazy, o jeho důkazních návrzích rozhodnout a – pokud jim nevyhoví – svůj odmítavý postoj vyložit buď přímo při jednání anebo alespoň v písemném vyhotovení rozhodnutí ve věci samé. Tyto základní postuláty „fair procesu“ soudy obou stupňů v předložené trestní věci respektovaly. Městský soud v Brně rozhodl o výše zmíněných návrzích dovolatele na doplnění dokazování přímo v hlavním líčení, a to procesním usnesením, které není třeba písemně odůvodňovat (viz pasáž protokolu na č. l. 231 verte spisu). Důvody svého odmítavého postoje pak dostatečně vysvětlil v bodě 18. písemného odůvodnění rozsudku. Obdobně pak postupoval i Krajský soud v Brně, který své negativní stanovisko k nutnosti dále doplňovat dokazování v obhajobou navrhovaném směru sice stručně, ale stále dostatečně transparentně vylíčil v bodě 5. písemného vyhotovení napadeného usnesení. Formálně vzato tedy k reklamovanému opomenutí důkazů ze strany obecných soudů nedošlo.
12. Dovolací senát se nicméně zabýval i tím, zda procesní postup nalézacího soudu, který ve věci opatřil vlastní znalecký psychiatrický posudek a právě ten vzal za základ pro řešení otázky příčetnosti dovolatele v době páchání žalované trestné činnosti, eventuálně neatakoval jeho ústavně garantované právo na obhajobu po stránce materiální. Přitom dospěl k závěru, že tomu tak není.
13. Posuzovaná věc je specifická potud, že městský soud se musel vypořádat s určitou „quasi konkurencí“ dvou znaleckých psychiatrických posudků, a sice posudku vypracovaného znalkyní MUDr. Čermákovou na straně jedné a posudku znalce MUDr. Setínského, který byl ovšem opatřen jako důkaz v jiné trestní věci obviněného a v nyní řešené věci byl proveden v hlavním líčení „pouze“ jako listinný důkaz podle §213 tr. ř.
14. Již na tomto místě je třeba v obecné rovině zdůraznit, že prostá existence protichůdných znaleckých závěrů sama o sobě nezavdávala důvod k tomu, aby soud na vzniklou situaci bez dalšího reagoval opatřením revizního znaleckého posudku nebo postupným či souběžným výslechem obou znalců v hlavním líčení, jak se domáhala obhajoba. Jeho prvotním úkolem totiž bylo posouzení a vyhodnocení celého procesu utváření obou posudků, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběhu znaleckého zkoumání, věrohodnosti teoretických východisek, jimiž ten který znalec odůvodnil své závěry, spolehlivosti použitých metod a konečně i způsobu, jakým znalci ke svým závěrům dospěli. Tato činnost, mající ostatně oporu i v judikatuře Ústavního soudu (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 299/06), přitom neznamenala nahrazení znaleckých závěrů laickými názory orgánu činného v trestním řízení. Byla pouze splněním povinnosti hodnotit posudky ve všech jejich aspektech, a to včetně jejich odborné správnosti. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku a slepě důvěřovat závěrům znalce (činného navíc v jiné trestní věci) by totiž v konečném důsledku znamenalo popření zásady volného hodnocení důkazů soudem podle jeho vnitřního přesvědčení a přenesení odpovědnosti za správnost soudního rozhodování o skutkových a právních otázkách právě na znalce, což je z ústavněprávního hlediska neakceptovatelné. Městský soud v Brně se v projednávané věci tomuto imperativu nezpronevěřil.
15. V uvedené souvislosti je třeba zvlášť akcentovat, že MUDr. Čermáková byla vyslechnuta v hlavním líčení dne 15. 8. 2022, kdy se neomezila jen na prostý odkaz na závěry plynoucí z písemného posudku, ale sama ústně poměrně detailně popsala, jak dospěla k odbornému názoru o příčetnosti obviněného v době činu. V rámci výslechu byla konfrontována i se závěry plynoucími z posudku MUDr. Setínského a k dotazům soudu i obhájce přesvědčivě vysvětlila, proč s nimi nesouhlasí. Městský soud kromě toho podrobil analýze také již zmíněný proces utváření obou protichůdně vyznívajících posudků a nepřehlédl, že MUDr. Setínský své závěry opřel o významně nižší kvantum relevantních materiálů, než MUDr. Čermáková. Teprve na základě takto provedeného dokazování pak rozhodl o tom, že dalšího doplňování důkazů podle požadavků obhajoby již není třeba, neboť posudek ve věci přibrané znalkyně a její následný výslech skýtají dostatečný podklad pro zodpovědné posouzení řešené otázky, zatímco druhý z obou dostupných posudků nikoliv. Jestliže krajský soud následně takový ústavně konformní postup aproboval jako správný a odvolací námitky obviněného proti němu zamítl jako nedůvodné, nelze dovodit, že své rozhodnutí zatížil vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., na niž by bylo nutno reagovat v dovolacím řízení kasačním usnesením.
Skutečnost, že jiné trestní stíhání obviněného pro další majetkové delikty spáchané rovněž v roce 2020 skončilo zprošťujícím rozsudkem z důvodu uvedeného v §226 písm. d) tr. ř., sice působí poněkud kuriózně, ovšem na straně druhé z ní nelze zároveň dovozovat, že právě rozhodnutí soudů v nyní přezkoumávané trestní věci jsou nezákonná či neústavní a na jejich právní moci tak nelze spravedlivě trvat.
16. Nejvyšší soud tedy z výše rekapitulovaných důvodů rozhodl tak, že předložené dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomu bylo třeba souhlasu stran řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2023
JUDr. František Hrabec
předseda senátu