ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.161.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 161/2023- 594
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný P. Č. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. 5 To 407/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 3 T 194/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. 5 To 407/2021.
Současně se podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušují všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. Č. nebere do vazby .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 3 T 194/2017, byl obviněný P. Č. uznán vinným zločinem neoprávněného provozování hazardní hry podle §252 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „tr. zákoník“). Za tento zločin a za přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 20 T 35/2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2019, sp. zn. 5 To 59/2019, obviněnému soud podle §252 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále okresní soud uložil obviněnému podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 365 denních sazeb po 7 000 Kč, tj. v celkové výši 2 555 000 Kč, podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu 3 let a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též trest propadnutí věci, a to dvou notebooků specifikovaných ve výroku o trestu. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku okresní soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 20 T 35/2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2019, sp. zn. 5 To 59/2019, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně okresní soud podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku vyslovil zabrání zajištěných věcí, a to peněžních prostředků v celkové výši 454 480 Kč a velký počet internetových zařízení a herních technických zařízení specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku.
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl řádným opravným prostředkem obviněný a v jeho neprospěch také státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně, který je směřoval jen proti výroku o trestu. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. 5 To 407/2021, zrušil rozsudek okresního soudu podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle §252 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil za zločin neoprávněného provozování hazardní hry podle §252 odst. 1, 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Dále zcela shodně se soudem prvního stupně krajský soud uložil obviněnému peněžitý trest, trest propadnutí věci a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, ten však na 5 let, tj. na delší dobu než okresní soud. Také krajský soud podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku vyslovil zabrání věci, a to jednak celkem 277 ks ve výroku specifikovaných internetových zařízení, a peněžních prostředků ve výši 448 070 Kč. Odvolání obviněného P. Č. bylo krajským soudem podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
3. Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, je podrobně popsán v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ostravě, je procesním stranám dobře znám, proto není třeba jej znovu opakovat, a to tím spíše, že obviněný v dovolání nevznesl žádné výhrady proti skutkovému zjištění soudu nebo proti jeho právnímu posouzení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d) a m) tr. ř.
5. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný spatřoval v té alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Konkrétně obviněný stručně v čl. IV. svého dovolání, který nazval „Odmítnutí odvolání“, upřesnil, že nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí jeho odvolání spatřuje v tom, že veřejné zasedání o obou odvoláních konané dne 1. 6. 2022 bylo nezákonně konáno v jeho nepřítomnosti.
6. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl podle obviněného naplněn tím, že Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací konal dne 1. 6. 2022 veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoli obviněný společně se žádostí o odročení veřejného zasedání soudu zaslal omluvu doplněnou o lékařskou zprávu ze dne 23. 5. 2022, z níž je patrný jeho špatný zdravotní stav a přetrvávající pracovní neschopnost. Dále namítl, že mu nebylo ani řádně doručeno vyrozumění o konání tohoto veřejného zasedání. V trestním spise na č. l. 501 je založena obálka, z níž je zřejmé, že zásilku s vyrozuměním o konání veřejného zasedání nebylo možné doručit obviněnému v místě jeho trvalého bydliště, tj. na adrese XY, a to s odůvodněním, že adresát (obviněný) tam nemá domovní schránku. Proto nemohla být obviněnému do schránky vložena ani výzva k vyzvednutí zásilky na poště, resp. po uplynutí úložní doby nemohla být zásilka vhozena do poštovní schránky. S tím, že by v místě svého trvalého bydliště neměl domovní schránku, však obviněný důrazně nesouhlasil. Pořídil dne 7. 6. 2022 fotodokumentaci své domovní schránky na uvedené adrese, jejíž kopii přiložil k dovolání, aby prokázal, že schránka je znatelně označena jeho jménem.
7. Protože obviněný považoval své dovolání za důvodné, navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon napadeného rozhodnutí.
8. Závěrem dovolání obviněný učinil Nejvyššímu soudu návrh, aby zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a základní dovolací námitky obviněného. K jeho argumentaci, kterou podřadil důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. podotkl, že obviněným napadené rozhodnutí neobsahuje žádný výrok podle §253 odst. 3 tr. ř. Pokud pak obviněný konstatoval, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nelze podle státního zástupce k tomuto dovolacímu důvodu přihlížet, protože taková vada rozhodnutí může nastat pouze v případě zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku z některého z tzv. formálních důvodů. V posuzované věci však krajský soud přistoupil k meritornímu přezkumu napadeného rozsudku okresního soudu a teprve poté mimo jiné zamítl odvolání obviněného. Obviněný tudíž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatnil nepřiléhavě.
10. Další námitky obviněného státní zástupce považoval za odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ale nikoli opodstatněné. Obecně připomněl, že podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nejsou tolik přísné jako pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Jedině v §263 odst. 4 tr. ř. je zakotvena možnost konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, a současně výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. V takové situaci však obviněný v rozhodné době nebyl. Dále lze teoreticky uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. při nedodržení ustanovení trestního řádu o přípravě veřejného zasedání podle §233 odst. 1, 2 tr. ř. a s nimi souvisejících ustanovení o doručování (§62 a násl. tr. ř.), pokud byla obviněnému znemožněna účast u veřejného zasedání. V této souvislosti je podle státního zástupce významné, jestli byl obviněný k veřejnému zasedání předvolán nebo byl o něm vyrozuměn, protože soud osobní účast obviněného u veřejného zasedání nepovažoval za nutnou, jako tomu bylo v posuzované trestní věci. Státní zástupce upozornil, že nemá k dispozici tu část spisového materiálu, z níž by byly patrné bližší okolnosti doručování vyrozumění o konání veřejného zasedání obviněnému, jemuž současně vytkl, že v dovolání neuvádí, která konkrétní ustanovení trestního řádu měla být porušena. Obviněný pouze tvrdí, že na adrese XY, měl řádně označenou domovní schránku, do níž mu měla být vložena výzva k vyzvednutí zásilky, což však státní zástupce považoval za irelevantní. Pokud se totiž týká vyrozumění adresáta o uložení zásilky, ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. stanoví, že adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si má zásilku vyzvednout, nikoli, že by k tomu muselo dojít formou vhození do schránky. Ani fotodokumentaci tvořící přílohu dovolání státní zástupce neměl za způsobilou zpochybnit sdělení doručujícího orgánu o chybějící schránce obviněného. Jestliže obviněný brojil proti tomu, že krajský soud neakceptoval jeho omluvu z účasti u veřejného zasedání ze zdravotních důvodů, státní zástupce souhlasil s krajským soudem, že nešlo o řádnou omluvu, neboť neobsahovala údaj o neschopnosti obviněného stát před soudem či se účastnit úředních jednání. Vzhledem k výše uvedenému byl státní zástupce přesvědčen, že konáním veřejného zasedání dne 1. 6. 2022 v nepřítomnosti obviněného P. Č. nedošlo k porušení žádného ustanovení trestního řádu a nedošlo ani k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
11. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i s jiným než navrhovaným rozhodnutím v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že v rozporu s některým zákonným ustanovením bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
14. Předpokladem pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Zásadní význam zde má okolnost, zda odvolací soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce. Tato první alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. totiž cílí na situace, v nichž soud druhého stupně odvolání odmítl nebo zamítl (podle §253 tr. ř.), aniž se jím meritorně zabýval, přičemž procesní podmínky pro takový postup nebyly splněny. V posuzované trestní věci však bylo odvolání obviněného P. Č. zamítnuto podle §256 tr. ř. až poté, co soud druhé instance v rámci své přezkumné činnosti dospěl k závěru, že nebylo důvodné. Naopak důvodným soud shledal řádný opravný prostředek státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně. Za této procesní situace mohl obviněný úspěšně uplatnit deklarovaný důvod výhradně v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení předcházejícím uvedenému zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě tedy obviněný svými námitkami nenaplnil (resp. jeho naplnění objektivně vylučovala daná procesní situace) a Nejvyšší soud se k němu již dále nebude vyjadřovat.
15. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
16. Nejvyšší soud se zabýval výhradami, které obviněný P. Č. uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a jimiž vytýkal porušení svého práva být přítomen veřejnému zasedání, které bylo konáno o obou podaných odvoláních. Po přezkoumání napadeného rozsudku a řízení před odvolacím soudem se Nejvyšší soud přiklonil k části dovolací argumentace obviněného a shledal, že dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě nebylo vydáno při respektování všech procesních práv obviněného, neboť v posuzované věci tento soud jako soud odvolací nezohlednil veškeré relevantní skutečnosti, jež byly významné z hlediska zachování práva obviněného na přítomnost při projednání věci včetně jeho práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
17. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že původ nesprávného postupu odvolacího soudu se váže k samotné přípravě veřejného zasedání. Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná; o veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob; k předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět. Příprava veřejného zasedání tedy spočívá ve stanovení dne konání veřejného zasedání, v zajištění účasti určitých osob a ve vyrozumění dalších osob, eventuálně i v opatření nezbytných důkazů. Protože podmínky konání veřejného zasedání nejsou vymezeny tak striktně jako v případě hlavního líčení (§202 odst. 2 a 4 tr. ř.), určuje zpravidla okruh osob, jejichž účast je u veřejného zasedání nezbytná, předseda senátu, a to s přihlédnutím k předmětu řízení, jakož i k zamýšlenému rozsahu dokazování. K veřejnému zasedání o odvolání se obviněný předvolává tehdy, jestliže jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání je nutná, což je na místě zejména tehdy, pokud odvolací soud považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, resp. o vyjádření k odvolání jiné procesní strany (srov. rozhodnutí č. 38/2003-I. Sb. rozh. tr.). Protože důvodnost přítomnosti obviněného je odvislá od procesních úkonů, které soud hodlá provést, zpravidla nedostačuje obviněného toliko vyrozumět, předpokládá-li soud provedení dokazování (srov. Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, str. 311, 3121). Součástí práva na spravedlivý proces je mimo jiné i právo obviněného, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, které se ho týkají [čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod]. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem a právo být slyšen je třeba považovat za základní prvek práva na spravedlivý proces. Přitom slyšením nelze rozumět toliko výslech obviněného provedený k důkazu, ale musí mu být dána příležitost jednak účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu o otázkách viny i trestu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat, jednak se vyjadřovat a vyvracet návrhy a důkazy přednesené státním zástupcem. K uplatnění základního práva účastnit se řízení před soudem a být slyšen mají pak soudy povinnost obviněnému vytvořit prostor, a to zejména za situace, kdy on sám na účasti u veřejného zasedání trvá, nebo za situace, kdy řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že sám či prostřednictvím svého obhájce požádá o jeho odložení, event. odročení). Tyto institucionální záruky spravedlivého procesu je podle ustálené judikatury Ústavního soudu nutné vztáhnout na řízení před všemi instancemi, tj. nejen pro hlavní líčení, ale též pro řízení o řádných i mimořádných opravných prostředcích, v nichž je otázka viny i trestu obviněného opětovně přezkoumávána (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 648/05, uveřejněný pod č. 37 ve svazku 40 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a nález ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08, uveřejněný pod č. 156 ve svazku 56 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Jen takto provedené řízení lze mít za souladné s nároky vyplývajícími ze samotné podstaty fair procesu, jehož imanentní, ba přímo přirozenoprávní podstatou je slyšení obou stran (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 2971/09, uveřejněný pod č. 28 ve svazku 56 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002, uveřejněné pod T 419 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002). Obviněný má dále v rámci svého ústavně garantovaného práva na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod rovněž právo hájit se sám, tj. právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, a k prováděným důkazům, má dále právo uvádět skutečnosti a navrhovat důkazy sloužící k jeho obhajobě. Jako ústřední součást práva vyjadřovat se ke všem důkazům je třeba považovat nárok zúčastnit se jejich provedení, a to již od počátku trestního řízení (Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa, M. a kol. Listina základních práva a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 1255, 1256). Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve své judikatuře přisuzuje přítomnosti obviněného v řízení před soudem kardinální význam, avšak zároveň připouští, že osobní účast obviněného v řízení před soudem není formálním požadavkem, ale toliko předpokladem pro to, aby bylo zajištěno právo na obhajobu a kontradiktornost řízení, tím, že obviněný má materiálně možnost vnímat a sledovat průběh řízení (srov. např. rozsudek ESLP ze dne 23. 2. 1994 ve věci Stanford proti Spojenému království, stížnost č. 16757/90, nebo rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 18. 12. 2018 ve věci Murtazaliyeva proti Rusku, stížnost č. 36658/05, aj.). Je tedy povinností členských států Úmluvy přijmout dostatečná opatření k předejití absence obviněného v řízení před soudem (srov. např. rozsudek ESLP ze dne 13. 2. 2001 ve věci Krombach proti Francii, stížnost č. 29731/96; rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 21. 1. 1999 ve věci Van Geyseghem proti Belgii, stížnost č. 26103/95, rozsudek ze dne 8. 11. 2012 ve věci Neziraj proti Německu, stížnost č. 30804/07, aj).
18. Jak však zjistil Nejvyšší soud, výše stručně vyložená podstata tzv. fair procesu v posuzované trestní věci nebyla v odvolacím řízení před Krajským soudem v Ostravě plně respektována. Obviněnému byl postupem tohoto soudu upřen nárok osobně se zúčastnit provedení důkazů ve veřejném zasedání, čímž došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, resp. došlo k naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že po předložení věci Krajskému soudu v Ostravě k projednání odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně, podaného v neprospěch obviněného v rozsahu výroku o trestu, a dále též odvolání obviněného P. Č., který je směřoval proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, požádala členka senátu Okresní státní zastupitelství v Novém Jičíně, aby zajistilo podrobné majetkové a finanční šetření k osobě obviněného, a to nejpozději do 19. 4. 2022 (č. l. 487 tr. spisu). Tento nový listinný důkaz, který je založen na č. l. 493 tr. spisu, zaslal policejní orgán odvolacímu soudu dne 14. 4. 2022. Současně však bylo na č. l. 472 v trestním spise založeno sdělení Policejního prezidia České republiky, úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality ze dne 10. 6. 2021, nejen o realizovaném doručení rozsudku soudu prvního stupně prostřednictvím policejního orgánu do rukou obviněného, ale obsahovalo též informaci o faktické výši peněžních prostředků zajištěných v přípravném řízení. Tímto sdělením policejní orgán evidentně reagoval na soudem prvního stupně vyslovené ochranné opatření, jímž došlo k zabrání celkové částky ve výši 454 480 Kč, a odvolací soud byl proto informován o tom, že skutečná výše zajištěných finančních prostředků činí nižší částku, a to 448 070 Kč. V rámci veřejného zasedání konaného dne 1. 6. 2022, poté, co senát rozhodl, že proběhne v nepřítomnosti obviněného, bylo odvolacím soudem doplněno dokazování, a to jak o aktuální opis rejstříku trestů obviněného, tak o zmiňovanou zprávu o finančním šetření k osobě obviněného ze dne 14. 4. 2022 (srov. č. l. 510 verte tr. spisu). Na základě upozornění státní zástupkyně přítomné u veřejného zasedání odvolací soud kromě těchto dvou listin přečetl podle §213 odst. 2 tr. ř. rovněž shora citovanou zprávu Policejního prezidia České republiky, která také představovala nový důkaz, jenž nebyl do doby vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně k dispozici, neboť byl do spisového materiálu zařazen až v souvislosti s doručováním tohoto rozsudku obviněnému. Ve zprávě uvedená výše zajištěných peněžních prostředků se následně promítla nejen do nově vysloveného výroku o zabrání věci, ale na podkladě tohoto důkazu odvolací soud korigoval též výrok o vině, a to v samotném závěru obou bodů I. a II. Součástí skutkových zjištění odvolacího soudu (stejně jako předtím soudu prvního stupně) totiž byla i výše tržeb dosažených z neoprávněného provozování internetových zařízení a zvlášť byly v popisu skutku vyjádřeny částky, které z nich byly policejním orgánem vyjmuty, resp. byly mu vydány a následně zajištěny.
19. Z uvedených skutečností je nepochybné, že odvolací soud již v rámci přípravy veřejného zasedání o obou podaných odvoláních počítal s doplněním dokazování v předmětné trestní věci, mohl též předpokládat možné zpřísnění celkového výroku o trestu obviněnému, neboť odvolání státního zástupce vytýkalo soudu prvního stupně nejen nesprávné použití moderačního ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k trestu odnětí svobody, ale domáhalo se též zpřísnění peněžitého trestu i trestu zákazu činnosti. Rovněž měl odvolací soud k dispozici přiložený trestní spis týkající se obviněného vedený u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 35/2017, tento však nebyl v průběhu veřejného zasedání dne 1. 6. 2022 k důkazu konstatován, resp. jeho příslušná část, z něhož vyplývalo, že v době rozhodování odvolacího soudu již nebudou splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu obviněnému a bude mu třeba ukládat trest samostatný. Ze všech uvedených skutečností proto bylo důvodné očekávat možnost citelného zhoršení výsledku odvolacího řízení pro obviněného, což opodstatňovalo potřebu poskytnout mu možnost vyjádřit se osobně jak k jednotlivým nově provedeným důkazům, tak k návrhům státního zástupce na uložení přísnějších druhů trestů. Proto již během přípravy veřejného zasedání bylo třeba, aby předseda senátu obviněného předvolal a nikoli aby jej o veřejném zasedání pouze vyrozumíval. Pro úkony soudu spojené s doručováním předvolání či vyrozumění dotyčných osob, které jsou upraveny v §62 a násl. tr. ř., používá předseda senátu vzory stanovené ve sdělení Ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení, konkrétně jde o vzor č. 17 pro předvolání k veřejnému zasedání a vzor č. 14 pro vyrozumění o veřejném zasedání. V posuzovaném případě tedy mělo dojít k užití vzoru č. 17, jímž měl být obviněný k veřejnému zasedání předvolán, čímž by byla vyjádřena nezbytnost osobní účasti za účelem naplnění jeho práva vyjádřit se k novým důkazům a k okolnostem spojeným s ukládáním trestu.
20. Z trestního spisu však Nejvyšší soud zjistil, že namísto předvolání bylo odvolacím soudem nesprávně zvoleno vyrozumění obviněného, a to jak k veřejnému zasedání původně nařízenému na 6. 5. 2022, tak k přeloženému veřejnému zasedání na den 1. 6. 2022. Podle pokynu členky senátu založeného na č. l. 477 tr. spisu byl obviněný P. Č. zasláním vzoru č. 14 vyrozuměn o konání veřejného zasedání dne 6. 5. 2022 a podle záznamu poštovního doručovatele na obálce založené na č. l. 490 tr. spisu byl adresát na adrese XY, neznámý. Z tohoto důvodu mu nebylo možné zanechat na místě výzvu o uložení zásilky na poště, přičemž po uplynutí 10 dní pošta vrátila zásilku odesílateli. O tom Krajský soud v Ostravě dne 20. 4. 2022 vyvěsil na úřední desce soudu v souladu s §64 odst. 4 tr. ř. sdělení, jímž informoval mimo jiné o fikci doručení písemnosti desátým dnem uložení zásilky u pošty. Obviněný prostřednictvím svého obhájce zaslal datovou schránkou dne 26. 4. 2022 odvolacímu soudu „Žádost o odročení veřejného zasedání nařízeného na 6. 5. 2022 v 8:30 hod.“ a přiložil k ní lékařské zprávy od praktického lékaře a od I. D. z ambulance Psychiatrické nemocnice v XY (č. l. 496 a 496 verte tr. spisu). Předseda senátu žádosti obviněného vyhověl, nařízené veřejné zasedání na 6. 5. 2022 přeložil na den 1. 6. 2022 a současně si vyžádal od I. D. sdělení, zda obviněný P. Č. bude ze zdravotního hlediska dne 1. 6. 2022 schopen účastnit se veřejného zasedání, popřípadě za jakých omezujících podmínek. Na to dotazovaný lékař písemně odpověděl, že obviněný bude dne 1. 6. 2022 z jeho hlediska schopen být přítomen soudnímu jednání (srov. č. l. 500 tr. spisu). Dále odvolací soud zaslal obviněnému vyrozumění o termínu přeloženého veřejného zasedání s upozorněním na nedostatky v lékařském potvrzení pro účely odročení, případně přeložení veřejného zasedání ze zdravotních důvodů. Tyto listiny byly obviněnému zasílány dvěma obálkami, jedna na adresu XY, a druhá na adresu XY. Ani v jednom případě se však opět nepodařilo obviněnému písemnosti doručit. Na obálce doručované na adresu trvalého bydliště obviněného, XY, kterou výslovně obviněný určil jako svou doručovací adresu (srov. jeho vyjádření u hlavního líčení konaného dne 1. 10. 2020, č. l. 361 tr. spisu), je vyznačeno, že adresát nemá domovní schránku, což bylo důvodem, proč mu nemohla být zanechána výzva k vyzvednutí zásilky na poště a po uplynutí úložní doby nebylo možné zásilku vložit do domovní schránky a musela být vrácena soudu (srov. č. l. 501 verte tr. spisu). V souladu s pravidly uvedenými v §64 odst. 4 tr. ř. bylo dne 23. 5. 2022 opět vyvěšeno na úřední desce odvolacího soudu sdělení o fikci doručení těchto písemností (č. l. 502 tr. spisu). Dne 27. 5. 2022 obviněný prostřednictvím obhájce zaslal datovou schránkou novou žádost o odročení veřejného zasedání přeloženého na 1. 6. 2022, a to z důvodu přetrvávajících zdravotních potíží obviněného. Krajským soudem byl obhájce dne 30. 5. 2022 vyrozuměn, že soud disponuje vyjádřením lékaře, podle něhož není účast obviněného na soudním jednání ze zdravotního hlediska vyloučena. Vedle toho soud vyzval obhájce obviněného, aby tvrzení ze žádosti obviněného o odročení věrohodně doložil. V reakci na to obhájce obviněného zaslal datovou schránkou dne 31. 5. 2022 lékařskou zprávu, z níž však nebylo patrno, že by dne 1. 6. 2022 obviněný nebyl schopen účasti u veřejného zasedání (č. l. 507 tr. spisu). Odvolací soud tedy konal dne 1. 6. 2022 veřejné zasedání, v jeho úvodu předseda senátu konstatoval, že obviněný byl o termínu vyrozuměn vzorem č. 14, k doručení zásilky došlo tzv. fikcí dne 18. 5. 2022, přičemž pětidenní lhůta k přípravě na veřejné zasedání byla u obviněného zachována. O žádosti obviněného o odročení veřejného zasedání na podkladě jím předložené lékařské zprávy rozhodl senát usnesením tak, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného (č. l. 510 tr. spisu). Jak již bylo uvedeno shora, Krajský soud v Ostravě nevhodně posoudil procesní situaci v posuzované trestní věci, jež spadá do těch případů, v nichž by obviněný měl být zásadně přítomen u veřejného zasedání, neboť nastaly takové okolnosti, za nichž byla ve smyslu §233 odst. 1 věta první tr. ř. osobní účast obviněného při veřejném zasedání nutná, tudíž nestačilo obviněného o veřejném zasedání pouze vyrozumět, nýbrž bylo nezbytné jej k němu předvolat.
21. Odvolací řízení tedy bude v posuzované trestní věci konáno znovu s tím, že obviněného je třeba k veřejnému zasedání předvolat, tj. užít vzor č. 17 výše citovaného sdělení Ministerstva spravedlnosti, aby mu byl poskytnut prostor pro využití jeho práva vyjádřit se k prováděným důkazům. Doručování předvolání do vlastních rukou upravuje §64 odst. 1 tr. ř., přičemž užití fikce doručení ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř. je v těchto případech vyloučeno podle ustanovení §64 odst. 5 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud však zároveň považuje za nezbytné připomenout obviněnému, že o své právo být přítomen prováděnému dokazování ve veřejném zasedání musí také sám dbát a průkazně projevit svůj vážný, nikoli jen formální zájem o to, aby je mohl uplatnit. To znamená, že je na něm, aby zajistil svou dosažitelnost nejméně řádným označením své domovní schránky na adrese určené k doručování soudních písemností tak, aby mu do ní mohl poštovní doručovatel jemu doručované písemnosti (zásilku, resp. výzvu o jejím uložení na poště v určitě lhůtě) vhodit. Kromě toho má obviněný obhájce, s nímž je ve zřejmém kontaktu, neboť obhájce za něj zasílal k soudu omluvy a žádosti o odročení veřejného zasedání. Od obhájce se tedy obviněný dozvěděl o konání veřejného zasedání, a přesto se nezajímal o to, jakým způsobem má být doručována jemu určená soudní zásilka, případně, zda by si ji mohl, a kde, vyzvednout. Obsah trestního spisu však dává podklad pro pochybnosti o skutečné snaze obviněného být pro soudy kontaktní, v průběhu soudního řízení totiž nebylo ojedinělé, že si obviněný uloženou zásilku nevyzvedl (srov. č. l. 452 nebo 356a tr. spisu), soud prvního stupně byl například nucen doručit mu rozsudek prostřednictvím policie (srov. č. l. 472 tr. spisu). Celkově se z trestního spisu jeví postoj obviněného spíše tak, že ztěžuje procesní úkony orgánů činných v trestním řízení tím, že jim brání, resp. komplikuje kontakt s jeho osobou. Jestliže obviněný k dovolání připojil fotografie domovní schránky s nálepkou nesoucí jeho jméno (vedle jména další osoby), Nejvyšší soud ve shodě s vyjádřením státního zástupce neposoudil tuto část jeho dovolací argumentace za relevantní. Pokud by označení domovní schránky z těchto fotografií odpovídalo jejímu stavu v době sporného doručování zásilky s vyrozuměním o konání veřejného zasedání, stěží by doručovatel jmenovku přehlédl a na obálku napsal, že adresát nemá domovní schránku, navíc, jak bylo již uvedeno, nešlo o první takový případ. Povinnost soudu dbát práv obviněného není bezbřehá, a proto, pokud by soud později v opakovaném odvolacím řízení po kasačním zásahu Nejvyššího soudu vyhodnotil, že obviněný se brání přijímání zásilek či jinak neposkytuje součinnost ke kontaktu se soudem, mohl by odvolací soud přistoupit k využití možnosti uložení pokuty nebo požádat o předvedení obviněného orgány policie, v krajním případě není vyloučena ani možnost omezení osobní svobody obviněného, pokud budou splněny podmínky vazby podle §67 písm. a) tr. ř.
22. Pro úplnost se Nejvyšší soud vyjádří k další části dovolacích námitek, které neposoudil jako důvodné a které se týkají kritizovaného přístupu odvolacího soudu k omluvě obviněného a ke druhé žádosti o přeložení termínu konání veřejného zasedání z důvodu jeho zdravotního stavu. V této souvislosti lze poukázat na ustálenou rozhodovací praxi ve vztahu k posuzování schopnosti obviněných (ne)účastnit se osobně jednání soudů ze zdravotních důvodů. Dlouhodobě je vyžadováno, aby z lékařského potvrzení, jímž obviněný omlouvá svou nepřítomnost na jednání soudu, jednoznačně a srozumitelně vyplývalo, že obviněnému brání konkrétní zdravotní překážky, pro něž je jeho osobní účast na soudním jednání vyloučena. Například pouhé potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti obviněného není samo o sobě dostatečným podkladem pro přeložení či odročení hlavního líčení, resp. veřejného zasedání pro zdravotní překážku na straně obviněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002, uveřejněné pod T 461 ve svazku 19 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha). Zdravotní indispozice musí být prokazovány konkrétním a objektivním důkazem natolik, aby z něho bylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, že přechodně nepříznivý zdravotní stav obviněnému skutečně znemožňuje osobní účast u stanoveného soudního jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1407/2005). Přestože Krajský soud v Ostravě tuto otázku opodstatněnosti omluvy z veřejného zasedání ze zdravotních důvodů posoudil správně, pro vadu v přípravě veřejného zasedání (§231 odst. 1 tr. ř.), jak byla vyložena výše, nemohl dovoláním napadený rozsudek obstát.
23. Na základě shora uvedených skutečností a části dovolacích námitek obviněného Nejvyšší soud shledal důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. za naplněný, neboť v řízení u Krajského soudu v Ostravě jako soudu druhého stupně bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání, vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čímž bylo dotčeno též právo obviněného na spravedlivý proces ve stadiu odvolacího řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě proto nemohl obstát a Nejvyšší soud rozhodl o jeho zrušení a vrácení věci tomuto soudu ke konání nového odvolacího řízení.
24. Vzhledem k tomu, že obviněný P. Č. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen výše napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, k jehož zrušení došlo v dovolacím řízení, bylo nutné po zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě rozhodnout o vazbě obviněného ve smyslu §265l odst. 4 tr. ř. Trest, který obviněný v současné době vykonává, totiž ztratil svůj zákonný podklad, neboť rozsudek, jímž byl tento trest uložen, byl usnesením Nejvyššího soudu zrušen.
25. Na podkladě obsahu trestního spisu zvažoval Nejvyšší soud otázku uvalení vazby, přitom dospěl k závěru, že v současném stadiu trestního řízení zatím nejsou u obviněného splněny zákonné podmínky pro existenci některého z důvodů, pro něž může dojít k omezení osobní svobody obviněného, jak jsou vyjmenovány v §67 písm. a) až c) tr. ř. Z trestního spisu je zřejmé, že výkon trestu odnětí svobody uložený nyní zrušeným rozsudkem odvolacího soudu obviněný nastoupil dobrovolně dne 7. 12. 2022. Lze tudíž očekávat, že v případě opětovného uložení stejného druhu trestu bude obviněný znovu respektovat svou povinnost a podrobí se soudnímu rozhodnutí. Zatím tedy není na místě obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, jak předpokládá ustanovení §67 písm. a) tr. ř. Nicméně v dalším stadiu trestního řízení záleží na chování obviněného, aby si zajistil možnost doručování soudních zásilek a nezavdal příčinu pro využití zajišťovacích institutů včetně uvalení vazby právě z důvodu podle §67 písm. a) tr. ř., jak bylo naznačeno shora pod bodem 22. tohoto usnesení. V současném stadiu trestního řízení, v němž je skončeno dokazování před soudem prvního stupně, nelze ani předpokládat, že by obviněný působil na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není na místě ani obava, že by obviněný v případě propuštění na svobodu opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán. Je možné shrnout, že v průběhu dovolacího řízení nenastala žádná jiná skutečnost zakládající důvod k omezení osobní svobody obviněného. Nejvyšší soud proto rozhodl podle §265l odst. 4 tr. ř. tak, že se obviněný P. Č. nebere do vazby.
IV. Závěrečné shrnutí
26. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl podle §265k odst. 1 tr. ř. o zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. 5 To 407/2021, podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
27. O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání.
28. S ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání obviněného bylo bezpředmětné rozhodovat o žádosti obviněného o přerušení výkonu rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř. Věc se vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, který bude muset projednat obě podaná odvolání, přitom je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem (§265s odst. 1 tr. ř.), pokud nedojde k situaci předpokládané v ustanovení §250 odst. 4 tr. ř., a je povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.). V této souvislosti ještě Nejvyšší soud upozorňuje na vadu, která nebyla dovoláním vytýkána, avšak po vyslovení kasačního výroku bylo možné přezkoumat mimo jiné též další procesní postup odvolacího soudu. Ten si zjevně při svém předchozím rozhodování o obou řádných opravných prostředcích důsledně neuvědomil, že odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně bylo podáno v neprospěch obviněného a omezeno výlučně na výrok o trestu. Konkrétně směřovalo proti výroku o trestu odnětí svobody, výroku o peněžitém trestu a trestu zákazu činnosti, ohledně nichž bylo státním zástupcem požadováno zpřísnění. Odvolací soud však v rámci svého rozhodování dospěl na podkladě doplnění dokazování o výše zmiňovanou zprávu Policejního prezidia, úřadu služby kriminální policie a vyšetřování z 10. 6. 2021 ke změně skutkového zjištění ohledně výše finanční částky zajištěné policejním orgánem a promítl ji do nově vysloveného výroku o vině, následně pak rovněž do výroku o ochranném opatření, jak je zmiňováno pod bodem 19. tohoto usnesení. Nicméně jde o změnu ve prospěch obviněného, tudíž případný nově vyslovený rozsudek včetně výroku o vině obviněného nebude možné učinit jen z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně, nýbrž též z podnětu odvolání obviněného P. Č., neboť nejde o případ předpokládaný v ustanovení §254 odst. 2 tr. ř. Pokud by tudíž v novém odvolacím řízení mělo dojít ke shodnému rozhodnutí, o němž bylo nyní vedeno dovolací řízení, nelze zamítnout odvolání obviněného podle §256 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu