ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.208.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 208/2023- 155
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. G. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 8 To 337/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 106/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. G. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 5 T 106/2022, byl obviněný L. G. uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a pod bodem 2. výroku o vině přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený L. P. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 8 To 337/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám učinil nové rozhodnutí. Odvolací soud obviněného L. G. uznal vinným pod bodem 1. výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 2. výroku o vině přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený L. P. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Uvedené trestné činnosti se obviněný L. G. podle rozsudku soudu druhého stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) tak, že v blíže nezjištěné době dne 9. 4. 2022 a dne 10. 4. 2022 v Brně na ulici XY odcizil z nezajištěné stavby v 2. nadzemním podlaží stavební materiál specifikovaný ve výroku rozhodnutí, a poté si část odcizeného zboží odnesl uschovat do bytu č. 29 v 8. nadzemním podlaží téhož domu, který užívá jeho matka, poškozená J. M., nar. XY. Obviněný do bytu vnikl po vylomení vstupních dveří bez souhlasu a vědomí matky, uživatelky bytu, čímž způsobil škodu ve výši 8 005 Kč. Matka obviněného následně na místo přivolala hlídku Policie České republiky, kterou byl obviněný při odchodu z bytu zadržen. Obviněný svým jednáním způsobil poškozené obchodní společnosti STRABAG, a. s., IČ: 608 38 744, se sídlem Kačírkova 982/4, Praha 5 – Jinonice (dále jen obchodní společnost „STRABAG“), škodu ve výši 66 458 Kč a poškozenému Statutárnímu městu Brno, IČ: 449 92 785, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno (dále jen „Statutární město Brno“), jako majiteli nemovitosti, škodu poškozením dveří bytu č. 29 ve výši 8 005 Kč. Uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 2 T 110/2018, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který vykonal dne 8. 2. 2020. Obviněný dále (viz bod 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu) v Brně nejdříve od 8. 4. 2022 do 11. 4. 2022 do 09:30 hod., kdy byl zadržen hlídkou Policie České republiky, si nezjištěným způsobem opatřil platební kartu ČSOB na jméno L. P., nar. XY, kterému byla tato karta odcizena z kapsy kalhot neznámým pachatelem dne 8. 4. 2022 v době kolem 20:00 hod. v Brně v ulici XY.
II. Dovolání obviněného
4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný L. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání založené na dovolacím důvodu spočívajícím v nesprávném právním posouzení skutku a v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž odkazoval na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ač v době podání dovolání byl tento důvod uveden v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Zmíněný dovolací důvod obviněný spatřoval v tom, že se soudy nižších stupňů nijak nevypořádaly s jeho obhajobou, kterou uplatnil již v přípravném řízení i u veřejného zasedání u odvolacího soudu. Znovu zopakoval, že tašku pouze našel a neměl v úmyslu cokoliv zcizit, platební kartu považoval za platební kartu své sestry. Soudy nižších stupňů sice označily tuto obhajobu za účelovou a nevěrohodnou, avšak fakticky se jí vůbec nezabývaly.
6. Obviněný ze všech shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně.
III. Vyjádření k dovolání
7. Dovolání obviněného bylo zasláno k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
8. Podle státního zástupce obviněný v dovolání pouze zopakoval argumentaci, kterou uplatnil již v rámci odvolacího řízení a s níž se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jemuž odpovídalo slovní vyjádření, neodpovídala žádná ze stručných námitek dovolatele, neboť obviněný brojil výhradně proti skutkovým zjištěním, což by sice mohlo nasvědčovat spíše uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (na který též obviněný odkázal), avšak ve skutečnosti ani jemu vznesené námitky neodpovídaly.
9. Obviněný žádné konkrétní vady důkazního řízení nevytýkal, pouze opakoval obhajobu uplatněnou v předchozím trestním řízení, včetně řízení odvolacího. V přípravném řízení odmítl vypovídat, bez omluvy se nedostavil k hlavnímu líčení, které tak důvodně proběhlo v jeho nepřítomnosti. Až při veřejném zasedání před odvolacím soudem uvedl, že žádné věci na stavbě neodcizil, našel pouze tašku s odcizenými věcmi. Dále tvrdil, že rovněž platební kartu našel na schodišti a domníval se, že jde o kartu jeho sestry. Státní zástupce upozornil, že obviněný poněkud nelogicky soudům nižších stupňů vytýkal, že se s jeho obhajobou náležitě nevypořádaly, avšak sám před soudem prvního stupně žádnou obhajobu neuplatnil. Žádné alespoň částečně konkrétní námitky proti tomu, jak byly soudy interpretovány a hodnoceny provedené důkazy přitom nevznesl. Stejně tak nevytkl žádné námitky týkající se tzv. opomenutých důkazů nebo důkazů procesně nepoužitelných. Dovolací soud přitom napadené rozhodnutí přezkoumává pouze v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených a nepřísluší mu, aby tyto námitky jakkoli domýšlel a dotvářel. Skutkové námitky dovolatele tedy spočívají v podstatě ve zkratkovitém předkládání vlastní skutkové verze s odmítnutím skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, aniž by byly vytýkány nějaké konkrétní vady důkazního řízení. Takovéto námitky nelze ani po 1. 1. 2022 pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnout.
10. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného L. G. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí.
IV. Posouzení přípustnosti a důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
11. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
12. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. podle §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
13. Obviněný L. G. ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem citoval jeho znění účinné do 31. 12. 2021, zjevně tak měl na mysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022, tj. ve znění účinném v době sepsání i podání dovolání). Novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. byl totiž do výčtu dovolacích důvodů v §265b odst. 1 tr. ř. vložen nový dovolací důvod, a to pod písm. g), dalším dovolacím důvodům byla přiřazena písmena následující.
14. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
15. V tomto duchu a naznačeném směru musí být vykládán také nově formulovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022, jak bylo uvedeno shora (a to snad pro případ, že obviněný skutečně chtěl uplatnit tento důvod a nikoli důvod výše uvedený). Šlo především o reakci na rozvinutou judikaturu zejména Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [nyní podle nově formulovaného §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásada volného hodnocení důkazů, zásada vyhledávací a presumpce neviny. Taková existence zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14.
16. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval (v tomto případě srov. zejména str. 5 - 7 odůvodnění jeho rozsudku) a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Takové námitky dovolatele samy o sobě nenaplňují dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (podobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014).
b) K uplatněným námitkám obviněného
17. Nejvyšší soud předně zjistil, že prakticky veškeré námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, byly tak součástí její argumentace před soudem prvního i druhého stupně. Oba soudy nižších stupňů se s nimi také vypořádaly, takže na odůvodnění jejich rozhodnutí lze odkázat.
18. Obviněný vznesl námitky, které jemu uplatněnému dovolacímu důvodu (ani žádnému jinému) neodpovídají. Jeho dovolání je ve své podstatě a zjednodušeně uvedeno postaveno na dvou výhradách, že tašku pouze našel a neměl v úmyslu cokoliv zcizit a že platební kartu považoval za platební kartu své sestry. Obviněný těmito námitkami výhradně vytýkal rozhodnutím soudů nižších stupňů nesprávné zjištění skutkového stavu, k němuž tyto soudy dospěly údajným nesprávným způsobem hodnocení důkazů. Obviněný tak fakticky vyslovil nesouhlas s rozsahem dokazování soudy nižších stupňů a s hodnocením provedených důkazů a na podkladě těchto námitek zpochybňoval naplnění všech znaků skutkové podstaty trestných činů, které mu byly kladeny za vinu.
19. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle §256b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněný domáhá. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
20. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 6. vydání. Praha: Leges, 2021, str. 180 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.
21. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek ohledně skutkového stavu, rozsahu dokazování, použitelnosti jednotlivých důkazů a případně dalších ryze procesních výhrad nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněného, a to ani práva na spravedlivý proces, což ovšem obviněný nenamítal. Dovolací soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění zmíněných dovolacích námitek tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu [srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněných. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23. shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. V daném případě dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, mezi důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků a na jejich základě dovozeným skutkovým stavem neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, aby na jeho základě učinily skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, resp. i následně v rozsudku soudu druhého stupně, jakož i v použité právní kvalifikaci.
22. Bez možnosti přezkumu na podkladě takto formulovaného dovolání (jako obiter dictum ) může Nejvyšší soud pouze na základě znalosti trestního spisu dodat, že předložené výhrady obviněného proti postupu soudů nižších stupňů nemají žádné opodstatnění. Soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování zcela důvodně uzavřely, že obviněný naplnil svým jednáním pod bodem 1. znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, a pod bodem 2. přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný se dopustil útoku, kterým si přisvojil cizí věc, konkrétně různý stavební materiál, tím, že se jí zmocnil a způsobil na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou a byl za takový čin v posledních 3 letech odsouzen a potrestán. Ze spáchání trestné činnosti pod bodem 1. výroku rozsudku odvolacího soudu byl obviněný jednoznačně usvědčen listinnými důkazy a svědeckými výpověďmi, zejména svědkyně poškozené J. M. a svědků M. W. a P. M., ze kterých je zřejmé, za jakých okolností byla nalezena taška i s odcizenými věcmi a jak se obviněný choval poté, co byla na místo přivolána hlídka Policie České republiky, kterou byl zadržen. Pokud šlo o jednání pod bodem 2. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný bez souhlasu oprávněného držitele poškozeného L. P. přechovával nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména a čísla.
23. Pokud šlo o námitku obviněného, že odvolací soud řádně nepřezkoumal jeho námitky, že soudy nižších stupňů se fakticky jeho obhajobou uplatněnou v přípravném řízení a u veřejného zasedání vůbec nezabývaly, považovaly jeho obhajobu za účelovou a nevěrohodnou, i tyto námitky shledal Nejvyšší soud nedůvodné. Nejprve je třeba připomenout některé důležité aspekty průběhu tohoto trestního řízení. Předně je třeba uvést, že obviněný byl v rámci přípravného řízení vyslechnut, avšak využil svého práva ve věci nevypovídat. K hlavnímu líčení před soudem prvního stupně se bez řádné omluvy nedostavil. Není tedy jasné, jakou jeho konkrétní obhajobou se měly soudy nižších stupňů zabývat. Pokud šlo o věrohodnost a účelovost jeho výpovědi, jeho obhajoba pod bodem 1. výroku spočívající v tom, že tašku pouze našel, žádné věci na stavbě neodcizil, byla jednoznačně vyvrácena listinnými důkazy a výpověďmi svědků (viz výše), zejména jeho matky poškozené J. M. Pokud šlo o jednání pod bodem 2. výroku i zde shledal odvolací soud obhajobu obviněného nevěrohodnou (bod 10, str. 5 rozsudku soudu prvního stupně), když odkázal na výpověď poškozeného L. P., a neuvěřil tvrzení obviněného, že se domníval, že karta patřila jeho sestře a že kartu našel zrovna ten den, kdy byla odcizena poškozenému v domě, kde bydlela jeho sestra a náhodou ji objevil až poté, když byl zadržen hlídkou Policie České republiky. Soud prvního stupně tak provedl dostatek důkazů, aby mohl o jeho vině rozhodnout. Odvolací soud ve svém rozhodnutí zdůraznil (bod 10., str. 5), že soud prvního stupně provedl dokazování tak, aby skutkový průběh byl na základě provedených důkazů zjištěn bez důvodných pochybností.
V. Závěrečné shrnutí
24. Ze shora uvedených důvodů lze shrnout, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl obviněným L. G. uplatněn jen formálně, ve skutečnosti jeho dovolací námitky neodpovídaly uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.
25. Vzhledem ke všem shora zmíněným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného L. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř. mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2023
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu