ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.439.2022.1
sp. zn. 5 Tdo 439/2022- 2281
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2023 o dovoláních, která podali obvinění 1. Ing. Pavel Benc , nar. 19. 7. 1965 v Havlíčkově Brodě, trvale bytem Českobratrská 149, Krucemburk, 2. Ing. Petr Utěkal , nar. 17. 12. 1944 ve Zlíně, trvale bytem Měšická 537, Bašť, a 3. Milan Brabec , nar. 20. 4. 1966 v Jihlavě, trvale bytem Ke Stadionu 45, Ždírec nad Doubravou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 4 To 51/2021, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 3/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. Pavla Bence, Ing. Petra Utěkala a Milana Brabce odmítají .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 62 T 3/2021, byl obviněný Ing. Pavel Benc, uznán vinným pod bodem I.-III. výroku o vině zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník), a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku, obviněný Ing. Petr Utěkal byl uznán vinným pod bodem IV. výroku o vině pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle §24 odst. 1 písm. c), §212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a pomocí ke zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §24 odst. 1 písm. c), §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a obviněný Milan Brabec byl pod bodem V. výroku o vině uznán vinným pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle §24 odst. 1 písm. c), §212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a pomocí ke zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §24 odst. 1 písm. c), §260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl uložen obviněnému Ing. Pavlu Bencovi podle §212 odst. 6 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, družstvech či jiných obdobných společnostech na dobu 5 let. Obviněnému Ing. Petru Utěkalovi byl uložen podle §212 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Obviněnému Milanu Brabcovi byl uložen podle §212 odst. 6 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §58 odst. 1, odst. 6 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, a podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, družstvech či jiných obdobných společnostech na dobu 3 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným Ing. Pavlu Bencovi a Ing. Petru Utěkalovi uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené České republice, zastoupené Ministerstvem financí, odbor 71 – legislativa a sporné agendy, Letenská 15, Praha 1 (dále jen „poškozená nebo poškozená Česká republika“), škodu ve výši 3 022 500 Kč s 10% úrokem z prodlení p. a. od 5. 6. 2020 do zaplacení, dále obviněným Ing. Pavlu Bencovi a Milanu Brabcovi byla uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené České republice škodu ve výši 10 197 653,70 Kč s 10% úrokem z prodlení p. a. od 5. 6. 2020 do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění Ing. Pavel Benc, Ing. Petr Utěkal, Milan Brabec a poškozená Česká republika, odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 4 To 51/2021, následovně. Podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen z podnětu odvolání obviněných Ing. Pavla Bence a Milana Brabce , a to ve výrocích o vině pod body I.-III. a V. ohledně těchto obviněných, a v důsledku toho i ve všech výrocích o trestech a ve výrocích o náhradě škody ohledně těchto obviněných. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen z podnětu odvolání obviněného Ing. Petra Utěkala ve výroku o uloženém trestu, který se ho týkal. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že se obviněný Ing. Pavel Benc uznává vinným pod bodem I.-III. zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku a obviněný Milan Brabec uznává vinným pod bodem V. pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle §24 odst. 1 písm. c), §212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a pomocí ke zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §24 odst. 1 písm. c), §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněnému Ing. Pavlu Bencovi za to odvolací soud uložil podle §212 odst. 6 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, a podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, družstvech či jiných obdobných společnostech na dobu 8 let. Obviněnému Milanu Brabcovi odvolací soud uložil podle §212 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let a podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích, družstvech či jiných obdobných společnostech po dobu 3 let. Obviněnému Ing. Petru Utěkalovi pak (při nezměněném výroku o vině) uložil podle §212 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému Ing. Pavlu Bencovi společně a nerozdílně s obviněným Ing. Petrem Utěkalem, ohledně něhož zůstal výrok o náhradě škody v napadeném rozsudku nedotčen, povinnost nahradit poškozené České republice škodu ve výši 3 022 500 Kč s 10% úrokem z prodlení p. a. od 5. 6. 2020 do zaplacení. Podle §228 odst. 1 tr. ř. dále obviněným Ing. Pavlu Bencovi a Milanu Brabcovi uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradu škody poškozené České republice částku ve výši 8 847 216 Kč s 10% úrokem z prodlení p. a. od 5. 6. 2020 do zaplacení. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. bylo zamítnuto odvolání poškozené České republiky.
3. Pokud jde o popis skutků, jimiž byli obvinění uznáni vinnými, lze plně odkázat na znění shora uvedených rozsudků soudů nižších stupňů, které jsou stranám dobře známy. Ve stručnosti (a velmi zjednodušeně) lze jen připomenout, co bylo obviněným kladeno za vinu. Šlo o tři případy poskytování dotací z Operačního programu Podnikání a inovace (OPPI), financovaného ze strukturálních fondů ES (Národního fondu), obchodní společnosti B e H o, spol. s r. o., IČO: 45535353, se sídlem Staré Ransko 90, Krucemburk (dále jen „BeHo“ nebo příjemce dotací), za kterou jednal obviněný Ing. Pavel Benc, poskytovatelem dotací bylo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Konkrétně pod bodem I. výroků obou rozsudků soudů nižších stupňů šlo o dotaci v rámci projektu „Inovace manipulátoru lahví a jeho uvedení do sériové výroby“, pod bodem II. výroků rozsudků v rámci projektu "Inovace zařízení na kontinuální výrobu másla pro výkony do 2000 kg za hodinu“ a pod bodem III. výroků těchto rozhodnutí v rámci projektu „Pořízení zařízení pro zvýšení efektivity a kvality výroby“. Obviněný Ing. Pavel Benc přitom předkládal za účelem doložení způsobilých výdajů projektů k vyplacení dotací poskytovateli dotací m. j. faktury svých dodavatelů (obviněného Ing. Petra Utěkala - IPU engineering a Pelarco, s. r. o.), ačkoliv si byl vědom, že popis účelu fakturací nedopovídá skutečnosti. Jako předmět dodání uváděl pouze dodávky strojních zařízení, ačkoliv ve skutečnosti v ceně byly zahrnuty i ceny stavebních prací, které předtím vykonal sám příjemce dotace (BeHo) na svém majetku a fakturoval je svým dodavatelům. Došlo tak ke skrytému účtování vlastními silami provedených stavebních prací, které svým charakterem představovaly tzv. aktivaci (nabývání dlouhodobého hmotného či nehmotného majetku vlastní činností subjektu), která nebyla podle Pravidel poskytovatele dotací způsobilým výdajem, o čemž obvinění věděli (proto to také zakrývali fingováním provedení těchto prací dalšími subjekty, které je pak jen fingovaně vyúčtovaly). Pod bodem III. výroků obou rozhodnutí navíc obdobně skrytě účtoval i stavební práce realizované jinými dodavateli, ačkoliv v tomto případě byly jakékoliv stavební práce považovány za nezpůsobilé výdaje. Obviněnému Ing. Pavlu Bencovi tak bylo kladeno za vinu, že k doložení způsobilých výdajů vědomě poskytovateli dotací předložil část dokladů s hrubě zkreslenými údaji, konkrétně dodací listy, protokoly o předání a převzetí díla vystavené zhotovitelem obchodní společností Pelarco, které posloužily k doložení splnění podmínek pro vyplacení dotace, které ale splněny nebyly. Kromě účtování výše uvedené tzv. aktivace navíc v některých případech tvrzené údaje neodpovídaly skutečnému datu dodání, neboť část strojních zařízení byla ve skutečnosti dodána až po termínu dosažení účelu dotace, tedy po dni 31. 5. 2015. V souhrnu všech tří dotačních projektů (pod body I., II. a III.) obviněný Ing. Pavel Benc za příjemce dotace v rozporu s Podmínkami dotací záměrně docílil nesprávného použití dotací ze strukturálních fondů od poskytovatele Ministerstva průmyslu a obchodu a způsobil tak poškozené České republice škodu v celkové výši 11 869 716 Kč (nejde přitom o součet žádaných a poskytnutých dotací ve všech třech případech, ale o součet částek, o které se příjemce dotací neoprávněně obohatil a jež byly vždy stanoveny jako rozdíl mezi skutečně vyplacenou dotací a jinak důvodně a správně nárokovanou částkou, tj. pod bodem I. šlo jen o 3 022 500 Kč z celkově vyplacených 14 000 000 Kč, pod bodem II. jen o 3 575 000 Kč z celkově vyplacených 13 450 000 Kč a pod bodem III. jen o 5 272 216 Kč z celkově vyplacených 11 200 000 Kč). Obviněnému Ing. Petru Utěkalovi (vystupujícímu jako podnikatel pod označením Ing. Petr Utěkal - IPU engineering) bylo (pod bodem IV. rozsudku soudu prvního stupně, který zůstal rozsudkem odvolacího soudu nedotčen) kladeno za vinu, že poskytl obviněnému Ing. Pavlovi Bencovi pomoc při prvním dotačním projektu (se škodou 3 022 500 Kč), jak byl označen shora, a to tím, že do fakturace za dodávky strojního vybavení (hydraulické nůžky, frézovací a vrtací centrum, portálové obráběcí centrum a točný soustruh) skrytě zahrnul i cenu stavebních prací, které neodpovídaly skutečnosti, čímž pomohl zastřít skutečnost, že je vykonal sám příjemce dotací (deklarováno však bylo, že je provedl subdodavatel – obchodní společnost Pelarco, zastoupená jednatelem, obviněným Milanem Brabcem). Tato skutečnost byla stejně zastírána i v další dokumentaci (dodací listy, protokoly o převzetí a předání díla etc.). Obviněnému Milanu Brabcovi, jedinému jednateli a společníku obchodní společnosti Pelarco, bylo pod bodem V. výroku rozsudku soudu druhého stupně kladeno za vinu, že poskytl pomoc obviněnému Ing. Pavlovi Bencovi při druhém a třetím dotovaném projektu s celkovou škodou 8 847 216 Kč (součet škod 3 575 000 Kč a 5 272 216 Kč), a to tím, že záměrně do fakturací za strojní vybavení skrytě zahrnul i stavební práce a výrobní přípravky, ač tato fakturace neodpovídala skutečnosti, neboť si je pořídil sám příjemce dotací a představovaly tzv. aktiaci, tedy podle dotačních pravidel nezpůsobilý výdaj k případnému proplacení.
II. Dovolání obviněných
4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podali obvinění Ing. Pavel Benc a Milan Brabec prostřednictvím svého společného obhájce JUDr. Jaroslava Kružíka dovolání, která opřeli o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h) a l) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle nich spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a na extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry a výrok v napadeném rozhodnutí byl neúplný.
5. Obvinění Ing. Pavel Benc a Milan Brabec nejprve namítali nesprávné posouzení tzv. aktivace. Ve vztahu k této otázce soudy nižších stupňů neprovedly navrhované výslechy osob, které měly na starosti kontrolu jednotlivých dotačních programů s odůvodněním, že tyto osoby nemohly odhalit neoprávněnost dotačních výdajů, protože došlo v účetních dokladech k jejich skrytí. Soudy nižších stupňů se v tomto směru nedostatečně vypořádaly také s bodem 1.1.6 Příručky způsobilých výdajů, ve které bylo uvedeno, že za způsobilé výdaje je nutno považovat i výdaje spojené s instalací strojního zařízení. Ze znaleckého posudku Ing. Zemánka vyplynulo, že veškeré stavební práce, jež byly vykonány při instalaci strojního zařízení, byly naprosto v souladu s nutností pro přesnou instalaci strojů a pro jejich funkčnost. Pojem tzv. aktivace podle obviněných znamená, že dojde ke zhodnocení vlastního majetku subjektu. Takovéto výdaje nejsou způsobilé k zařazení mezi dotační výdaje a není je možno uplatňovat v dotačních programech. Za nesprávný a vnitřně rozporný považují dovolatelé názor odvolacího soudu týkající se provedených stavebních prací. Nebyl důvod, proč by si obchodní společnost Pelarco nemohla jako subdodavatele najmout i společnost, která byla zároveň příjemcem dotací. Rozhodujícím však podle obviněných bylo to, zda provedené práce byly provedeny za obvyklou cenu.
6. Co se týkalo uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., oba obvinění namítli nesprávné právní posouzení skutku, zejména absenci subjektivní stránky, byť v podobě eventuálního úmyslu. Většinu administrativních prací spojených s dotačními tituly vykonávaly jim podřízené osoby, zaměstnanci či najatí specialisté, a na jejich úsudek spoléhal obviněný Ing. Pavel Benc. Obviněný Milan Brabec pak neměl důvod se domnívat, že bylo něco v nepořádku. Jejich srozumění s tím, že postupují nezákonně, vylučovalo již to, že podmínky dotací byly značně nepřehledné, v průběhu doby se měnily a řada skutečností byla konzultována s manažery jednotlivých projektů.
7. K jinému nesprávnému posouzení došlo při právním posouzení tzv. aktivace. Obvinění namítli, že soudy nižších stupňů nesprávně většinu stavebních prací zařadili pod tzv. aktivaci, tedy zhodnocení vlastního majetku, ačkoliv práce byly součástí instalací. Podle jejich názoru byla nesprávně řešena i právní otázka dvojího postihu, jakož i subsidiarity trestní represe, která je až nejzazší možností. Postih ze strany finančních orgánů byl totiž natolik výrazný, že plně postačoval. Právně sporným bylo podle názoru obviněných posouzení skutku též podle §260 tr. zákoníku jako poškozování finančních zájmů Evropské unie. Ze strany státu totiž nedošlo vůbec k uplatnění dotačních titulů vůči Evropské unii, jejíž finanční zájmy tak nebyly dotčeny, jediným partnerem bylo Ministerstvo průmyslu a obchodu.
8. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obvinění napadli i výrok o náhradě škody, který označili za neúplný a chybný, neboť při výkonu práce pro zhotovení boxu na balotinu (bod III. výroku o vině) byla tato škoda započtena dvakrát, a to jednou jako tzv. aktivace a jednou jako celek u pozdního termínu dodání.
9. Závěrem dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů stupňů nižších stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout, popř. aby sám rozhodl o zproštění obviněných obžaloby.
10. Obviněný Ing. Pavel Benc poté ještě doplnil své dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Adama Kopeckého, LL.M., podáním ze dne 2. 3. 2022. Napadený rozsudek podle něj spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nesouhlasil s tím, že došlo k naplnění znaků skutkových podstat zločinů dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 5 tr. zákoníku. Dále vytýkal vadu ve výroku o trestu v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Svou argumentaci o nesprávném právním posouzení skutku založil na tom, že nebyl dán úmysl obviněného k jednání a následku kladeného mu za vinu, jednal nanejvýš z nedbalosti. V daných případech došlo jen k administrativním nesrovnalostem, které nepředstavovaly úmyslné uvedení hrubě zkreslujícího údaje ve smyslu §212 odst. 1 tr. zákoníku. Nesouhlasil ani s tím, že by předložení poskytovateli dotací dodacích listů a protokolů o předání a převzetí díla vystavených zhotovitelem, obchodní společností Pelarco, jež obsahovaly údajný nepravdivý údaj o datech pořízení jednotlivých strojů, naplňovalo znaky hrubě zkreslujícího, případně nepravdivého údaje.
11. Dovolatel Ing. Pavel Benc měl za to, že stavební práce spočívající v zapracování zařízení pro realizaci projektů byly způsobilým výdajem, neboť předmětné stavební práce byly úzce spjaté se samotnou realizací projektů. Znalecký posudek č. 011121ZEJ předložený obviněným potvrdil, že bez stavební připravenosti, stavebních prací, úprav a ostatních instalačních prací, by provoz hydraulických nůžek a tryskající kabiny nebyl možný. Obviněný mohl jednat v rámci negativního skutkového omylu ve smyslu §18 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto skutečnost dokládal i fakt, že předmětné faktury obsahovaly odkaz na smlouvy o dílo. Soudy nižších stupňů se také dostatečně nezabývaly otázkou protiprávnosti, neboť úzká spojitost mezi samotnými projekty a stavebními pracemi, nerealizovatelnost projektů bez fakturovaných stavebních prací a složitost a obrovský rozsah dotačních pravidel, obviněnému neumožnily rozeznat údajnou protiprávnost jeho jednání.
12. Pokud došlo k administrativnímu pochybení ve fakturaci dotací, chyběl jeho úmysl. Obviněný Ing. Pavel Benc podle svého přesvědčení jednal v souladu se zásadou legální licence a neporušil žádná zákonná ustanovení. Neexistovala totiž žádná právní norma, která by mu výslovně zakazovala předmětné stavební práce vykonané v halách příjemce dotace zahrnout do fakturace sloužící k poskytnutí dotace. Zda se mohlo v projednávané věci jednat o tzv. zakázanou aktivaci, nebo alespoň zda mohl obviněný vědět, že by se mohlo jednat o tzv. zakázanou aktivaci, byla otázka bez jasné odpovědi. Obviněný sám nemohl jednat úmyslně ve vztahu k realizaci nedovolené aktivace, jelikož i znalkyně Hana Pechanová ve svém odborném vyjádření de facto uzavřela, že posouzení tzv. aktivace bylo nejasné.
13. Obviněný Ing. Pavel Benc namítl také zjevnou absenci společenské škodlivosti svého jednání, které podle něj v žádném případě nenaplňovalo „materiální stránku“ trestné činnosti, takže zcela postačovalo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, zejména pak podle předpisů správně právních, neboť došlo k důvodnému podání žádostí o jednotlivé dotace a k realizaci jednotlivých dotačních projektů. Výdaje, které byly kryty dotacemi, nebyly v žádném případě fiktivní nebo nepotřebné. Skutečnost, že jsou hydraulické nůžky plně funkční do současné doby, potvrdil i znalecký posudek. Zdůraznil, že provoz hydraulických nůžek by nebyl možný bez předmětných stavebních úprav, jejichž provedení bylo absolutně nezbytné a jež příjemce dotací jednoznačně a transparentně poskytl dodavateli předmětů, na něž se vztahovala dotace, což nijak netajil (předmětné faktury odkazovaly na smlouvy o dílo).
14. Odvolací soud podle obviněného opakovaně ve sporných a nejasných otázkách přisvědčil obžalobě, čímž byla porušena základní zásada trestního řízení in dubio pro reo. Nebylo jednoznačně prokázáno, že by všichni obvinění úmyslně postupovali tak, aby došlo k zastření skutečnosti, že budou z dotačních prostředků financovány i stavební práce provedené žadatelem o dotaci, které neměly být způsobilými výdaji ve smyslu udělených dotací.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřoval také v tom, že soudy nižších stupňů přepjatě vycházely ze svědecké výpovědi státního zaměstnance J. T., který byl personálně propojen s poškozenou Českou republikou. Věrohodnost této výpovědi byla přinejmenším snížená a nebylo možné převážně na jeho výslechu postavit závěry o jejich vině.
16. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby sám rozhodl o zproštění obviněného Ing. Pavla Bence a dalších spoluobviněných obžaloby v plném rozsahu.
17. Obviněný Ing. Petr Utěkal své dovolání podané prostřednictvím obhájce JUDr. Antonína Janáka opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, napadené rozhodnutí podle něj spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a výrok v napadeném rozhodnutí chyběl nebo byl neúplný.
18. Konkrétně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že skutková zjištění byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, že soudy neprovedly žádné konkrétní dokazování k reálně proběhlé aktivaci, ani ke skutečnému vzniku škody, způsobu jejího vzniku a její výši.
19. Obviněný Ing. Petr Utěkal dále vytkl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestných činů kladených mu za vinu, neboť podle jeho přesvědčení konstrukce soudu prvního stupně týkající se subjektivní stránky byla spekulativní a zcela účelově vytvořená. Soudy nižších stupňů se spokojily s výslechem svědka J. T., který se mohl vyjádřit pouze obecně k dotacím, avšak nevyhověly návrhům obhajoby na výslech svědků projektových manažerů agentury Czech Invest a referenta Ministerstva průmyslu a obchodu, kteří předmětnou dotaci řešili a shledali ji v souladu se zákonem. Soudy nižších stupňů pochybily, pokud neumožnily výslech svědků navržených obhajobou, čímž porušily zásadu „materiální pravdy“ a právo obviněného na obhajobu. To mělo za následek nesprávné právní posouzení věci týkající se posouzení zavinění. Stejnými vadami bylo podle obviněného stiženo i dokazování týkající se tzv. aktivace a vzniku škody. Veškeré zjištěné obecné skutečnosti, ať již ohledně tzv. aktivace, stavebních prací, nebo toho, že se obviněný znal se spoluobviněným Ing. Pavlem Bencem, byly posouzeny v jeho neprospěch. Soud prvního stupně podle něj rozhodoval v přímém rozporu se zásadou „materiální pravdy“ a zásadou in dubio pro reo.
20. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že nevystavil faktury, které by byly nepravdivé, hrubě zkreslené nebo by v nich zamlčel podstatné údaje. Vystavené faktury přesně odpovídaly uzavřeným smlouvám o dílo a obsahovaly všechny zákonné náležitosti. Podle jeho názoru naplnění objektivní stránky nelze u pomocníka dovozovat z jednání žadatele o dotaci. Zcela tak chyběla objektivní příčinná souvislost mezi jednáním obviněného v rámci závazkových vztahů a umožněním či usnadněním získání dotace. Samostatné vyčíslení stavebních prací nebylo v žádném případě smluvní ani zákonnou povinností obviněného, což nemůže zakládat jakoukoli trestní odpovědnost.
21. Obviněný Ing. Petr Utěkal považoval za nesprávné právní posouzení skutku spočívající v tom, že jako pomocník v nepřímém úmyslu napomáhal dotačnímu podvodu. Subjektivní stránka byla podle něj soudem prvního stupně dotvořena a dovozována zcela nepřípustným spekulativním způsobem. Namítl, že s dotací neměl nic společného, neboť se jej netýkala, pravidla pro poskytnutí dotace neznal a ani se o ně nezajímal. Zásadní pro posouzení zavinění by mělo být to, že ani lidé s odborným vzděláním, a to včetně poskytovatele dotace, nezjistili žádné pochybení v žádostech o dotace, ani v žádostech o výplatu finančních prostředků. Dotace byly řádně realizovány v souladu s projekty a stroje dodnes plní svůj účel, účel dotace byl tedy podle jeho názoru naplněn.
22. Dále obviněný Ing. Petr Utěkal uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť odvolací soud ve výroku rozhodl jen o odvolání obviněného do výroku trestu, zatímco on se dovolával do všech výroků. Podle jeho názoru tak absentuje rozhodnutí odvolacího soudu o jeho odvolání proti výroku o vině a náhradě škody. Podle obviněného nepostačuje vyslovení, že výrok o vině nebo náhradě škody zůstává nedotčen, odvolací soud měl buď odvolání vyhovět a výroky zrušit, anebo měl ohledně těchto výroků jeho odvolání zamítnout.
23. Závěrem obviněný Ing. Petr Utěkal navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o trestu, který mu byl uložen, a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a náhradě škody a aby sám rozhodl o zproštění obviněného Ing. Petra Utěkala obžaloby.
III. Vyjádření k dovolání a repliky obviněných
24. K dovoláním všech obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Po rekapitulaci všech podaných dovolání a dosavadního průběhu trestního řízení se státní zástupce vyjádřil ke vzneseným dovolacím námitkám všech obviněných, které se zčásti obsahově překrývaly. Připomenul, že se jednalo o námitky, na nichž byla v podstatě vystavěna obhajoba v předchozím průběhu trestního řízení, které v podstatě všichni obvinění uplatnili ve svých řádných opravných prostředcích a s nimiž se již věcně zcela správně vypořádaly oba soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Šlo tak o opakování obhajoby z předchozích fází trestního řízení, bylo proto možno odkázat na rozsudky soudů nižších stupňů. Konkrétně odkázal především na body 16. a 18. – 19. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, byť současně připustil, že argumentace mohla být zevrubnější, což ale posléze napravil a doplnil odvolací soud.
25. K uplatnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. uvedl, že z podstatné části byly námitky všech tří obviněných zcela nepochybně formálně podřaditelné pod tyto dovolací důvody, nicméně se podle názoru státního zástupce jednalo o námitky neopodstatněné. Obvinění své mimořádné opravné prostředky totiž zformulovali totožně jako svá odvolání, v tomto směru tak lze plně odkázat na závěry o skutkových zjištěních a právním posouzení, zejména pokud se týkalo vyhodnocení tzv. aktivací a nemožnosti začlenit stavební práce na vlastním majetku realizované fakticky příjemcem dotace do způsobilých výdajů projektů, jako námitek týkajících se posouzení subjektivní stránky trestného činu, u níž podle jeho názoru odvolací soud správně vzhledem k okolnostem případu a začlenění jednotlivých pachatelů do ryze účelově vytvořeného řetězce dodavatelů a subdodavatelů rozlišil formu zavinění u obviněného Ing. Petra Utěkala, coby pomocníka na trestného činu, od dalších dvou spoluobviněných. Odvolací soud vystihl a pojmenoval objektivně zjištěné skutečnosti, na jejichž podkladě mohl závěr o zavinění ve formě úmyslu přijmout. Státní zástupce také odmítl námitku zjevného nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, neboť tyto námitky byly vzneseny pouze formálně. K výjimečnému zásahu do skutkového závěru není důvod, ve skutkových zjištěních byly tyto námitky podepřeny pouze dílčími výhradami obviněných k důkaznímu podkladu (např. za využití zcela účelové snahy o znevěrohodnění svědka J. T. jen z důvodu jeho služebního poměru), které dovolatelé ve svém důsledku vykládali zcela odlišně od výkladu zaujatého soudy nižších stupňů.
26. Státní zástupce odmítl také námitky obviněných, že soudy nižších stupňů nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny a souvisejícím principem in dubio pro reo , neboť se jednalo o námitku, jež směřovala výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Podle jeho názoru o existenci relevantních skutkových okolností bylo dosaženo praktické jistoty bez přítomnosti důvodných pochybností ve vztahu ke skutku či osobám pachatelů (resp. účastníků v pozici pomocníků).
27. Pokud šlo o námitky nevyhovění návrhů na doplnění dokazování, ani v tomto případě nedal státní zástupce obviněným za pravdu. Soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí neopomněly poměrně podrobně vyjasnit, jak dospěly k závěru o nadbytečnosti navrhovaných důkazů. Nelze tak hovořit ani o naplnění dovolacího důvodu založeného na nedůvodném odmítnutí návrhů na provedení důkazu, resp. na tom, že by navrhované důkazy měly být podstatné pro rozhodná skutková zjištění.
28. Ač nedošlo k uplatnění dotačních titulů ve vztahu k Evropské unii a jejím příslušným orgánům, mohlo podle státního zástupce dojít k porušení finančních zájmů Evropské unie a naplnění zákonných znaků trestného činu podle §260 tr. zákoníku. Obvinění totiž ignorovali fakt, že základní skutková podstata trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie dle §260 odst. 1 tr. zákoníku je ohrožovacím deliktem. Tato námitka neměla ani oporu ve zjištěném skutkovém stavu. V tomto směru státní zástupce odkázal na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (v bodě 111.). Neztotožnil se ani s tím, že by nepravdivý údaj o datech pořízení jednotlivých strojů, na něž byl uplatňován požadavek na vypsání dotace, nemohl naplňovat znaky hrubě zkresleného, případně nepravdivého údaje, jak namítl obviněný Ing. Pavel Benc. Zákon totiž v tomto případě nepožaduje, aby se jednalo o podstatné údaje, ani o údaj zapříčiňující výlučné neschválení a nepřidělení dotace. Jako zcela nesprávnou označil námitku obviněných Ing. Pavla Bence a Milana Brabce ohledně porušení tzv. zákazu dvojího postihu. V dovolání obviněných však bylo zřejmě myšleno spíše vyloučení trestněprávního postihu v případě, že již byl uplatněn postih podle jiného právního předpisu. Obvinění tak spíše zřejmě mířili k otázce zákazu opakovaného trestání za stejné jednání ( ne bis in idem ). Úvahy o možném porušení této zásady jsou však zcela bezpředmětné vzhledem k tomu, že se postih právnické osoby ve správním řízení dovolatelů přímo netýkal.
29. Státní zástupce nesouhlasil ani s další námitkou zejména obviněného Ing. Pavla Bence, podle níž údajně jeho jednání nelze považovat za společensky škodlivé a naplňující „materiální stránku“ trestné činnosti (byť si dovolatel současně uvědomoval, že oproti trestnímu zákonu z roku 1961 současné pojetí trestného činu nezahrnuje tzv. materiální znak). V podstatě se obviněný takto formulovanou námitkou domáhal aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku. Zjištěné jednání obviněného se ale ničím zcela zásadním nevymykalo vyskytujícím případům zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku a zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie dle §260 odst. 1, 5 tr. zákoníku a nebylo v této trestní věci zjištěno nic tak výjimečného, co by možnost a opodstatněnost uplatnění trestní represe vůči obviněným vylučovalo. Společenská škodlivost byla v tomto případě poměřována především výší způsobených škod.
30. Dále se státní zástupce vyjádřil ke společné námitce obviněných jimi podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Pokud obvinění Ing. Pavel Benc a Milan Brabec namítli, že pod bodem III. výroku o vině byla škoda započtena dvakrát, nešlo o argumentaci uplatněnou v mezích tohoto dovolacího důvodu. Ze shora uvedeného také vyplývá, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu není napadené rozhodnutí odvolacího soudu zatíženo vadou spočívající v absenci či neúplnosti některého výroku, jak ve svém mimořádném opravném prostředku namítli dovolatelé, zejména pokud odvolací soud v jednotlivých výrocích rozsudku zmínil, že některé výroky napadeného rozsudku zůstaly nedotčeny.
31. K námitce obviněného Ing. Petra Utěkala vztahující se k témuž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že jeho názor ohledně zbytku jeho odvolání není správný. Pokud totiž odvolací soud shledá důvod ke zrušení napadeného rozsudku jen v jeho části, ruší v potřebném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, avšak ve zbývající části odvolání samostatným výrokem nezamítá. V daném případě odvolací soud po provedeném přezkumu dospěl ohledně tohoto obviněného k závěru, že napadený rozsudek byl nezákonný pouze ve výroku o uložení trestu, proto jen tento výrok svým rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil a následně o trestu sám rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. Za tohoto stavu již odvolací soud nemohl rozhodnout tak, že se ve zbytku odvolání podle §256 tr. ř. zamítá, neboť odvolání obviněného tvoří celek a nelze o něm rozhodnout více výroky. V napadeném rozhodnutí proto v tomto směru žádný výrok nechybí ani není neúplný.
32. Ze shora uvedených důvodů proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. zákoníku jako zjevně neopodstatněná. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí.
33. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice dovolatelům, z nichž tohoto práva využil jen obviněný Ing. Pavel Benc.
34. Obviněný Ing. Pavel Benc setrval na svých námitkách uplatněných v podaném dovolání. Obviněný nesouhlasil s argumentací státního zástupce v jeho vyjádření, kterým navíc nereagoval na všechny námitky uplatněné obviněným v jeho dovolání, jež i nadále považuje za důvodné. Nesouhlasil ani s odkazem státního zástupce na judikaturu Nejvyššího soudu ohledně opakovaných námitek, neboť v citovaném případě se jednalo o jedno z prvních rozhodnutí o dovolání a rozhodovací praxe nebyla ještě ustálená. Posouzení, zda se soud prvního stupně a odvolací soud správně a dostatečně vypořádaly s námitkami obviněných, je plně na Nejvyšším soudu. Podle obviněného by bylo zcela zjevným porušením jeho práva na spravedlivý proces, pakliže by se kterýkoliv soud odmítl zabývat jeho opravným prostředkem jen z důvodu, že uplatňoval stejné nebo podobné námitky, nesouhlasí-li s jejím posouzením soudy nižších stupňů. Soud prvního stupně nevzal v potaz jeho námitky týkající se stavebních prací a toho, že se nejednalo o tzv. aktivaci, nýbrž o zcela standardní postup. Obviněný k podpoře svého tvrzení doložil znalecký posudek, který jednoznačně deklaroval potřebnost uvedených stavebních prací a odůvodňoval závěry o tom, že se jednalo o způsobilý výdaj. Obžaloba svou argumentaci stavěla na omezeném množství důkazů a závěry o jeho vině na teoretické konstrukci vytvořené finančním úřadem. Předmětná zpráva Finančního úřadu však nebyla dále soudem zkoumána, neboť soudy nižších stupňů zcela rezignovaly na hledání tzv. materiální pravdy v tomto trestním řízení.
35. Obviněný Ing. Pavel Benc dále rozporoval názor státního zástupce, že nebyl naplněn žádný z dovolacích důvodů, neboť měl za to, že byl naplněn přinejmenším dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. h) tr. ř. Zopakoval, že nesoulad spatřoval v nesprávném hodnocení především důkazů týkajících se dotačních pravidel, která výslovně neupravovala nutnost zapracování zařízení, na které byly dotace poskytnuty. Nebylo ani specifikováno, kde přesně se nacházela hranice mezi způsobilými a nezpůsobilými výdaji. Podle něj byl pak logickým závěrem, že zapracování zařízení, na které byly dotace poskytnuty, bylo způsobilým výdajem. Podobně tomu bylo i u hodnocení výslechu svědka J. T., který byl státním zaměstnancem propojeným s poškozenou Českou republikou. Opět zpochybnil hodnověrnost výpovědi tohoto svědka a uvedl, že nebylo možné převážně na jeho výslechu postavit závěry o jeho vině v této trestní věci. Obviněný nesouhlasil ani s posouzením zásady in dubio pro reo . Vytkl, že státní zástupce ani odvolací soud se nezabývali otázkou, zda příjemce dotací skutečně věděl, zda se v případě předmětných stavebních prací jednalo o způsobilý výdaj či nikoliv.
36. Obviněný Ing. Pavel Benc dále zpochybnil naplnění znaku zavinění ve formě úmyslu. Ustanovení §260 odst. 1 tr. zákoníku explicitně vyžaduje, aby pachatelem alespoň k umožnil neoprávněné použití finančních prostředků Evropské unie. Nesouhlasil se závěry soudů nižších stupňů, že předložení poskytovateli dotací dodacích listů a protokolů o předání a převzetí díla vystavených zhotovitelem, obchodní společností Pelarco, jež obsahovaly údajný nepravdivý údaj o datech pořízení jednotlivých strojů, naplňovalo znaky hrubě zkresleného, příp. nepravdivého údaje.
37. Podle obviněného Ing. Pavla Bence nelze shledat relevantní ani názor státního zástupce týkající se aplikace zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Podle přesvědčení obviněného absolutní ignorace tzv. materiální stránky trestného činu představuje zásah do práva obviněného na spravedlivý proces. Znovu poukázal na skutečnost, že státní zástupce se vůbec nevypořádal s jeho argumentací, že předmětné stavební práce byly v uvedených projektech oprávněné a potřebné. Podle jeho názoru rozhodně nebyly jakkoliv skrytě účtovány, neboť probíhaly konzultace ohledně těchto stavebních prací přímo s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Doplnil, že výslechy dotyčných pracovníků nebyly u soudu prvního stupně provedeny i přes návrhy obhajoby. Jednáním obviněného tak nemohla vzniknout škoda. Závěrem shrnul, že v průběhu řízení dodal veškeré důkazy svědčící o jeho nevině ke všem bodům obžaloby, především stavební posudky v oblasti stavebních prací, odborné stanovisko k aktivaci, veškerou komunikaci s ministerstvem, která dokládala, že nejednal úmyslně. Upozornil, že ze samostatného odůvodnění napadeného rozsudku vyplynulo, že všechny dotační programy byly řádně naplněny a nyní slouží svému účelu přesně podle původního záměru. Připomněl, že dotační podmínky ze strany ministerstva byly značně nepřehledné, což by mělo také vést k závěru o nevině obviněného. Proto by měl Nejvyšší soud dojít k závěru, že nebyl spáchán žádný trestný čin a nevznikla ani žádná škoda.
38. Závěrem obviněný zopakoval svůj návrh z dovolání, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby sám rozhodl o zproštění obžaloby v plném rozsahu jak jeho, tak i ostatních obviněných, případně aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
39. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům uplatněným dovolateli.
40. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. podle §265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly.
41. Všichni obvinění uplatnili dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
42. V tomto stejném duchu a naznačeném směru musí být vykládán také (relativně nově formulovaný) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Šlo o reakci na rozvinutou judikaturu zejména Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [nyní podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásada volného hodnocení důkazů, zásada vyhledávací a presumpce neviny. Taková existence tzv. zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nejnověji formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14.
43. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný.
44. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že v případě námitek, které dovolatelé uplatnili již v předchozí fázi řízení a soudy nižších stupňů se s nimi v dostatečné míře a správně vypořádaly, platí, jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, že dovolací soud zpravidla odmítne takové dovolání jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
b) K vlastním dovolacím námitkám obviněných
45. Nejprve je třeba uvést, že dovolací námitky všech tří obviněných představují jejich dosavadní obhajobu, kterou uplatňovali jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v rámci svých řádných opravných prostředků. Proto může dovolací soud, jak bylo naznačeno shora, plně odkázat oba rozsudky soudů nižších stupňů, které se s obhajobou obviněných úplně a správně vypořádaly v odůvodnění svých rozsudků (k tomu srov. též dále). Vlastní vypořádání dovolacích námitek obviněných proto může být jen stručné, pokud navíc jsou dovolání obviněných odmítána pro jejich zjevnou neopodstatněnost (viz též §265i odst. 2 tr. ř.).
46. Všichni tři obvinění svými námitkami brojili proti především skutkovým zjištěním soudu prvního stupně (případně v intencích doplnění a změn soudem odvolacím) a v dovoláních předkládali vlastní verze skutkového děje (všichni obvinění), vytýkali nesprávné právní posouzení skutků, zejména pokud jde o naplnění znaku nepravdivý nebo hrubě zkreslující údaj (všichni obvinění), případně namítali existenci tzv. extrémního rozporu mezi obsahem důkazů vyplývajících z provedených (a použitelných) důkazních prostředků na straně jedné a na základě jejich vyhodnocení dovozeným skutkovým stavem a jeho právním posouzením na straně druhé, zejména pokud šlo o posouzení tzv. aktivace (obvinění Ing. Petr Benc a Milan Brabec). Další skupina v zásadě typově shodných námitek se týkala jednotlivých znaků trestných činů, především znaku zavinění ve formě úmyslu (všichni obvinění), ale i příčinné souvislosti (obviněný Ing. Petr Utěkal). Obvinění též namítali, že došlo k porušení práva obviněných na spravedlivý proces, protože skutkové závěry soudů jsou v tzv. extrémním nesouladu s obsahem důkazů, byla porušena zásada in dubio pro reo a nebylo vyhověno jejich návrhům na doplnění dokazování, resp. některé důkazy zůstaly opomenuty. Všichni obvinění také namítali, že výrok rozsudku odvolacího soudu je neúplný, resp. chybí (protože nedošlo k částečnému zamítnutí odvolání obviněného Ing. Petra Utěkala, resp. protože v případě obviněných Ing. Petra Bence a Milana Brabce byla u třetího projektu započtena škoda dvakrát).
47. Velká část takto uplatněných námitek neodpovídá vůbec uplatněných ani žádným jiným dovolacím důvodům. První okruh zásadně nepřípustných námitek v dovolacím řízení se týká výhrad proti skutkovému stavu zjištěnému soudy nižších stupňů, které tvořily jádro prakticky všech dovolání obviněných. Obvinění předkládali ve svých dovoláních vlastní verze skutkového děje odlišné od skutkových zjištění soudů nižších stupňů, dovozovali odlišné závěry z provedeného dokazování, jinak hodnotili důkazy vyplývající z provedených důkazních prostředků, popř. své závěry činili, aniž by k tomu byl podklad v opatřených důkazech. Některé námitky se sice jeví jako námitky nesprávného právního posouzení skutku, jsou ovšem založeny na jiném než soudy nižších stupňů zjištěném skutkovém stavu, proto ani ty nemohou dovolací důvody naplnit.
48. Nejvyšší soud neshledal ani porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývající zásady in dubio pro reo a spravedlivého procesu. K námitce týkající se porušení zásady in dubio pro reo , kterou obvinění též uplatnili, Nejvyšší soud podotýká, že jde o zásadu procesní, nikoli hmotněprávní, a proto již z podstaty nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení, ale ani takto obecně neodpovídá též uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
49. Všichni obvinění tak v různé podobě shora uvedeným způsobem napadali především proces dokazování, zejména způsob hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků, jakož i na jeho základě utváření skutkových závěrů týkajících především řádnosti jejich postupu a jejich víře v oprávněnost takového postupu. Z těchto svých výhrad pak dovozovali, že skutky kladené jim za vinu nebyly prokázány, resp. nebyly zjištěny příslušné znaky skutkových podstat trestných činů kladených jim za vinu. Obvinění uvedenými námitkami tak brojili především proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a v dovolání předkládali vlastní verzi skutkového děje, kterou žádali právně posoudit, což jsou námitky v zásadě neodpovídající dovolacím důvodům, jak bylo uvedeno shora. Nejvyšší soud totiž není další (třetí) soudní instancí s plnohodnotným přezkumem závěrů soudů nižších stupňů, takto jeho role a postavení v trestním řízení nebylo koncipováno, na tom nic nezměnilo ani doplnění nového dovolacího důvodu uvedeného v nynějším §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
50. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní . 6. vydání. Praha: Leges, 2021, str. 180 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Před dovolacím soudem se ale dokazování zásadně neprovádí (viz §265r odst. 7 tr. ř.). Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu. Naopak Nejvyšší soud, který sám dokazování zásadně neprovádí, musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno shora. Nemá tak být arbitrem v polemice o tom, jaké skutkové závěry učinit na základě hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků.
51. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obviněných ohledně skutkového stavu, rozsahu dokazování, použitelnosti jednotlivých důkazů a případně dalších ryze procesních výhrad nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněných, a to ani práva na spravedlivý proces. Dovolací soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění zmíněných dovolacích námitek tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu [srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. V daném případě však žádný nesoulad, natožpak extrémní, mezi důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků a na jejich základě dovozeným skutkovým stavem neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, aby na jeho základě učinily skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního i druhého stupně, jakož i v použité právní kvalifikaci. O takový rozpor nejde, pokud soud vycházely z verze skutkového děje uvedené v obžalobě opřené o jednu skupinu důkazů, naopak odmítly jinou verzi preferovanou obhajobou opřenou o jinou skupinu důkazů, pokud své stanovisko v tomto směru odůvodnily.
52. Nejvyšší soud s přihlédnutím k výše uvedeným tezím se věcí řádně zabýval a neshledal, že by ze strany soudů nižších stupňů došlo k takovému porušení procesních pravidel při dokazování a utváření skutkových závěrů, které by znamenaly porušení práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu ve smyslu shora naznačené judikatury Ústavního soudu. Neshledal ani naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť některé obviněnými uplatněné námitky mu formálně odpovídaly, obsahově se však s ním míjely. Není totiž pravdou, že by skutkové závěry učiněné soudy nižších stupňů byly ve zjevném rozporu (tzv. extrémním nesouladu) s obsahem důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků. O takový nesoulad, jak bylo shora naznačeno, totiž nejde, pokud skutkové závěry odpovídají jedné skupině důkazů, o něž se opírá obžaloba, jakkoliv třeba jsou v rozporu s jinou skupinou důkazů, jež preferuje obhajoba. Soudy jsou však povinny vysvětlit, proč upřednostnily některé verze podpořené jednou skupinou důkazů oproti verzi jiné. Této své povinnosti ale v tomto případě soudy nižších stupňů nepochybně dostály. Polemika obviněných je pak založena na prostém nesouhlasu s hodnocením důkazů (např. svědecké výpovědi J. T.) ze strany soudů nižších stupňů, což ovšem uvedený dovolací důvod naplnit nemůže. Jen na základě znalosti trestního spisu (aniž by sám důkazy prováděl) může Nejvyšší soud uvést, že odůvodnění rozhodnutí ze strany soudů nižších stupňů považuje za přesvědčivá a jejich skutkové závěry za odůvodněné (obvinění záměrně vytvořili řetězec dodavatelů, provedení prací příjemcem dotací zakryli ve fakturaci, která nebyla na první pohled jednoznačná, celý systém provádění a fakturování prací bez zjevného účelu čerpat i na tyto práce dotaci nedával žádný ekonomický smysl – aby funkční podnikatelský subjekt se zaměstnanci a vybavením ve vlastním závodě prováděl stavební práce pro ryze jinou účelově založenou obchodní společnost bez zaměstnanců, strojů a zařízení, a to za úplatu, kterou by ale této jiné obchodní společnosti posléze obratem proplatil). V tomto směru je možno plně odkázat na odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů, zejména pak na bod 18. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, a především na body 63. a následující rozsudku soudu druhého stupně, který se též vypořádal se stejnými námitkami obviněných, jež byly uplatněny i v jejich dovoláních.
53. Akceptovat nebylo možno ani námitky obviněných podřazené pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že zůstaly opomenuty důkazy, které obvinění navrhovali provést (konkrétně šlo zejména o výslechy osob, které měly na starosti kontrolu jednotlivých dotačních programů). Není totiž pravdou, že by soudy nižších stupňů ponechaly tyto jejich návrhy bez povšimnutí, naopak návrhy na doplnění dokazování byly soudy nižších stupňů zamítnuty a také v odůvodnění jejich rozsudků byla tato rozhodnutí náležitě a ústavně konformním způsobem zdůvodněna. Soud prvního stupně návrhy na doplnění dokazování odmítl jako nadbytečné s tím, že skutkový děj byl náležitým způsobem prokázán již důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků, provádění dalších důkazů shledal proto jako nedůvodné a nadbytečné, jak vysvětlil v bodě 16. na str. 66 odůvodnění svého rozsudku. Stejně tak i odvolací soud (viz bod 61. odůvodnění jeho rozsudku) považoval další doplňování dokazování za nadbytečné, neboť další důkazy nemohly změnit již učiněné skutkové závěry o klamavém a neoprávněném uplatňování jako způsobilých výdajů prací provedených skrytě příjemcem dotace, resp. o uvádění dalších nepravdivých a hrubě zkreslujících údajů v žádostech o proplacení dotace. V této spojitosti je možno upozornit na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, že soud není povinen provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhl, naopak je povinen a současně oprávněn odpovědně zvážit, které důkazy je třeba provést a zda je potřebné stav dokazování doplnit, tedy posoudit důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. I. ÚS 729/2000, uveřejněný pod č. 224/2005 ve svazku č. 39 na str. 369 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu – dále jen „Sb. nál. a usn.“). Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů přitom vyplývá, že se návrhy obviněných na doplnění dokazování vážně zabývaly a neshledaly je potřebné vzhledem ke skutkovému ději, který je jim kladen za vinu a který již byl dostatečně a bez rozumných pochybností prokázán důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků. Problematika tzv. opomenutých důkazů byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů podrobně tento pojem vyložil ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a ve spojitosti s nároky kladenými na odůvodnění soudních rozhodnutí – z mnoha nálezů Ústavního soudu viz např. nález ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, publikovaný pod č. 10/1995 ve svazku č. 3 na str. 51 Sb. nál. a usn., nález ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, publikovaný pod č. 76/1997 ve svazku č. 8 na str. 231 Sb. nál. a usn., nález ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, publikovaný pod č. 127/2002 ve svazku č. 28 na str. 95 Sb. nál. a usn. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Jedním ze tří Ústavním soudem aprobovaných důvodů pro zamítnutí návrhů na doplnění dokazování je též nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Tohoto důvodu využily soudy nižších stupňů a jejich postup lze akceptovat.
54. Proti právnímu posouzení skutku jako trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 tr. zákoníku obvinění brojili především námitkou, že se tohoto trestného činu nemohli dopustit, protože nakonec nedošlo k proplacení peněz vyplacených Českou republikou Evropskou unií, protože přislíbená částka, jež měla pocházet z rozpočtů Evropské unie, byla tzv. předfinancována z národních zdrojů a posléze (z důvodu spáchání trestného činu) nebyla refundována, resp. s ohledem na to, že dotace svůj účel splnila. Předně je třeba uvést, že obviněným bylo v této věci kladeno za vinu způsobení škody jen v omezeném rozsahu, v jakém žádali o proplacení nezpůsobilých výdajů (a nikoli v rozsahu celé poskytnuté dotace, jako tomu mnohdy bývá v jiných věcech, pokud se dovozuje, že by poskytovatel dotace žádnou dotaci neposkytl, kdyby věděl o podvodném jednání pachatelů, tudíž za škodu byla považována výše celé dotace, a to v rámci §212 tr. zákoníku v součtu částek pocházejících z národních zdrojů, v rámci §260 tr. zákoníku jen v části pocházející z rozpočtu Evropské unie či rozpočtů jí spravovaných – viz k tomu stanovisko č. 1/2018 Sb. rozh. tr.; z rozhodnutí, že škodou je celá výše dotace srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 6 Tdo 360/2020, nebo usnesení ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1139/2018, ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 59/2022). V daném případě tak postup orgánů činných v trestním řízení v této věci byl vůči obviněným značně benevolentní. Není ani pravdou, že by tento trestný čin nebyl spáchán či alespoň dokonán jen proto, že Česká republika nepožádala o refundaci vyplacených částech z rozpočtů Evropské unie, pokud sama zjistila, že vyplacení nebylo (v předmětné části) důvodné. Trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 tr. zákoníku je dokonán již v okamžiku, kdy jeho pachatel jedná tam popsaným způsobem, tedy naplní některou z alternativ takto vymezeného formálního, abstraktně ohrožovacího deliktu. Pro naplnění základní skutkové podstaty se nežádá dosažení žádného výsledku. Způsobení škody v zákonem předpokládané výši (s odstupňováním škody větší, značné a velkého rozsahu) je až okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Tato škoda byla obviněnými zamýšlena a také v daném případě byla skutečně způsobena, byť se v konečném důsledku z důvodu dalších administrativních postupů nepromítla do rozpočtu Evropské unie, ale toliko České republiky, která převzala povinnost ji vymáhat.
55. Bylo-li obviněnými zpochybňováno, že nepředkládali doklady ve smyslu §260 odst. 1 tr. zákoníku, je možno upozornit, že dokladem se rozumí jakákoli listina, jejíž předložení je nezbytné pro účely získání finančních prostředků z evropských rozpočtů (může se jednat např. o žádost o poskytnutí dotace, žádost o platbu, čestné prohlášení, podklady k veřejné zakázce nebo výpis z obchodního rejstříku). Hrubě zkresleným je především takový údaj, který je stižen závažnými obsahovými vadami, který mylně nebo neúplně informuje o podstatných a důležitých okolnostech v dokladech vztahujících se v daném případě k výdajům rozpočtu spravovaného Evropskou unií, čímž umožní nesprávné použití finančních prostředků z takového rozpočtu. Námitky obviněných, že neuváděli hrubě zkreslené údaje v dokladech v uvedeném smyslu, nelze akceptovat, jak již dříve uzavřely i soudy nižších stupňů (viz zejména bod 101. odůvodnění napadeného rozsudku soudu druhého stupně). Obvinění záměrně deklarovali pořízení strojního vybavení takovým způsobem, aby zastřeli, že v jimi předložených dokladech je v ceně strojů zahrnuta i tzv. aktivace, tedy stavební práce provedené příjemcem dotace, které nebyly způsobilým výdajem, kromě toho obvinění klamali i o době dodání strojního vybavení.
56. Ani námitku nesprávného právního posouzení z důvodu chybného výkladu znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu spočívajícího v uvedení nepravdivých a hrubě zkreslených údajů neuznal za opodstatněnou. Trestného činu dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku, se dopustí, kdo v žádosti o poskytnutí dotace (případně subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku, o něž v tomto případě nešlo) uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.
57. Jak již bylo uvedeno shora, soudy nižších stupňů vzaly za prokázané, že obviněný Ing. Pavel Benc za pomoci spoluobviněných Ing. Petra Utěkala a Milana Brabce ve 3 žádostech o poskytnutí dotace, uváděl hrubě zkreslené údaje, přičemž i podstatné údaje zamlčel. K doložení způsobilých výdajů vědomě poskytovateli dotací obviněný Ing. Pavel Benc předložil část dokladů s hrubě zkreslenými údaji, konkrétně dodací listy, protokoly o předání a převzetí díla vystavené dodavatelem obchodní společností Pelarco, ovládané obviněným Milanem Brabcem, resp. vystavené dodavatelem Ing. Petrem Utěkalem, jež pak posloužily k doložení splnění podmínek pro vyplacení dotace. Soudy nižších stupňů správně dospěly k závěru, že zcela jednoznačně se jednalo o úmyslné uvedení nepravdivých, fiktivních, údajů tak, aby příjemce dotací získal od poskytovatele dotace více, než nač by měl nárok. Byla proto zcela účelově vytvořena obchodní společnost Pelarco, s. r. o., jako jinak ekonomicky nedůvodný mezičlánek celé operace. Soudy nižších stupňů se důvodně opíraly i o výpovědi svědkyň J. K. a I. Š., podle nichž nebylo jasné, proč obviněný Milan Brabec obchodní společnost BeHo opustil, když byl jejím dlouholetým zaměstnancem a následně vytvořil obchodní společnost Pelarco, s. r. o., i nadále se v areálu obchodní společnosti BeHo pohyboval a plnil pokyny obviněného Ing. Pavla Bence, svědkyně též potvrdily, že stavební práce byly zaúčtovány jako cena strojů. Cílem obviněného Ing. Pavla Bence bylo zlepšit technické vybavení obchodní společnosti BeHo, přitom náklady na pořizované stroje záměrně ve spolupráci s dalšími obviněnými navýšil i o stavební práce, které nechal zaměstnanci příjemce dotace provést, ale zároveň přiměl spoluobviněné (z toho zaměstnance, který jen proto pracovní vztah ukončil), aby se mu pomohli předstírat náklady na stavební práce jako způsobilé výdaje, které by mohly být pokryty dotací. Nelze také nezmínit, že obchodní společnost Pelarco nedisponovala žádnými výrobními zařízeními pro dodávku strojního vybavení. Kromě toho k dodávkám strojů uvedených v bodě III. výroku napadeného rozsudku došlo podle listin od původních dodavatelů strojů až po termínu dosažení účelu dotace dne 31. 5. 2015. Došlo tak k vystavení a předání nepravdivých listin k doložení splnění podmínek dotace obviněnými Ing. Pavlem Bencem a Milanem Brabcem úmyslně s cílem předstírat dodržení termínu, čímž došlo z jejich strany k vědomému vylákání další části dotačních prostředků neoprávněně.
58. Šlo tedy o koordinovaný a účelový postup všech obviněných, neboť nelze přehlédnout, že k podání první z žádostí o dotaci došlo 28. 3. 2013, k založení obchodní společnosti Pelarco, s. r. o., dne 10. 5. 2013, k vyhlášení prvního výběrového řízení v projektu na výrobu másla dne 24. 4. 2014. K formálnímu odchodu obviněného Milana Brabce ze společnosti BeHo došlo dne 30.4.2014 za současného přechodu od 1. 5. 2014 do zaměstnaneckého poměru do obchodní společnosti Strojírny Benc, kterou ovládal bratr obviněného Ing. Pavla Bence. Snahou obviněného Ing. Pavla Bence bylo získat co nejvíce finančních prostředků z dotačního programu, a to i za využití hrubě zkreslených údajů za pomoci dalších spoluobviněných.
59. Obvinění dále brojili proti závěrům soudů nižších stupňů o naplnění znaku zavinění v jeho úmyslné formě u všech tří obviněných. Tuto zdánlivě právní námitku však vystavěli na jiném skutkovém základu, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů, které se i této otázce dostatečně věnovaly v odůvodnění svých rozsudků a lze proto na ně plně odkázat (viz zejména body 78. a následující odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, ale i bod 18. na str. 70 a 71 rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně důvodně dospěl k závěru, že obvinění Ing. Petr Benc a Milan Brabec jednali s přímým úmyslem podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť oba jednali cíleně tak, aby jen na základě jimi vytvořených netransparentních dokladů došlo k proplacení nákladů na stavební práce mající charakter tzv. aktivace, které nebyly způsobilým výdajem, jež by mohl být dotován z veřejných rozpočtů. Žádný jiný smysl jimi vytvořené smluvní vztahy skrývané před orgány veřejné moci neměly. Zcela důvodně soudy nižších stupňů poukazovaly na jednání obviněných a další objektivní okolnosti tohoto případu, z nichž dovozovaly vědomí obou obviněných, že náklady na stavební práce, které provedl samotný příjemce dotace by nemohly být způsobilým výdajem, který by byl dotačním orgánem proplacen, stejně tak si byli dobře vědomi, že pro proplacení dotace je potřebné dodržet závazný časový rámec. Vědomí o neoprávněnosti požadavku na proplacení z dotačních prostředků museli mít oba obvinění, i pokud jde o dodávky strojů v případě třetího projektu (vymezeného pod bodem III. výroku rozsudků obou soudů nižších stupňů, resp. i v bodě V., jde-li o obviněného Milana Brabce), neboť se oba podíleli na vystavení nepravdivých dokladů, a to nejen proto, že do nákladů zahrnuli i stavební práce, ale proto, že z dokladů vyplývalo dodání a převzetí strojů v době, kdy stroje ještě nebyly fakticky dodány, k čemuž došlo až po uplynutí termínu, v němž měl být účel dotace naplněn. V případě obviněného Ing. Petra Utěkala dovodily soudy nižších stupňů, že jednal s úmyslem nepřímým ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť obviněný přinejmenším věděl, že svým jednáním může způsobit porušení zájmů chráněných trestním zákonem, a pro případ, že se tak stane, byl s takovýmto porušením vzhledem ke všem okolnostem zjevně srozuměn. Také v jeho případě soudy nižších stupňů (při obviněným uplatňované obhajobě) důvodně usuzovaly na formu zavinění z objektivních okolností daného případu. Obviněný si byl též dobře vědom, že jeho zapojení do řetězce dodávek nemá žádný jiný ekonomický smysl, než vytvoření podmínek pro vylákání dotací od poskytovatele dotací, protože jinak příjemce dotací neměl důvod, proč by si strojní zařízení objednával přes prostředníka, pokud je dříve odebíral přímo od jejich dodavatelů, stejně tak si byl dobře vědom, že stavební práce, které účtoval skrytě, ve skutečnosti prováděl sám příjemce dotací. Jinak lze též odkázat na argumentaci odvolacího soudu o tom, jak obvinění své postupy vzájemně koordinovali, z čehož je zřejmý jejich na cíl zaměřený postup, aby příjemce dotací získal více, než na co měl nárok (viz zejména body 70. až 78. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
60. Obviněný Ing. Petr Benc také namítl, že nejednal úmyslně, naopak byl na jeho straně dán tzv. negativní skutkový omyl ve smyslu §18 odst. 1 tr. zákoníku, protože předpokládal zákonnost svého jednání, a to včetně požadavku na proplacení stavebních prací, tzv. aktivace, protože ani nebyl nikým upozorněn, že by takový postup nebyl možný. V tomto směru ale obviněný vychází ze zcela jiné skutkové verze, kterou spolehlivě vyvrátily soudy nižších stupňů, jak vyplývá i z výše uvedeného. Soudy nižších stupňů zcela důvodně uzavřely, že obviněný si byl velmi dobře vědom toho, že tzv. aktivace v podobě stavebních prací provedených samotným příjemcem dotace není způsobilým výdajem, na který by mohl čerpat dotaci. To bylo též jednoznačným důvodem, proč došlo k dohodám s dalšími obviněnými, aby vytvořili tzv. papírově smluvní vztahy a fakturaci, čímž by vzbudili zdání, že jde o důvodný náklad příjemce dotace, který by mohl jako způsobilý výdaj uplatnit. Jen z tohoto důvodu vznikla obchodní společnost Pelarco ovládaná spoluobviněným Milanem Brabcem, stejně tak jen proto byly dodávky požadovány od spoluobviněného Ing. Petra Utěkala. Opět i v tomto směru lze odkázat na přesvědčivou argumentaci soudů nižších stupňů (bod 18. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a především body 70. až 78 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně).
61. Pokud šlo o opakovanou námitku chybného posouzení stavebních prací jako tzv. aktivace, je třeba připomenout, že v rámci 3 dotačních projektů došlo k dodávce strojů od obchodní společnosti Pelarco a v jednom případě od Ing. Petra Utěkala obchodní společnosti BeHo. Faktury přitom vystavené byly záměrně formulovány tak, aby z nich nebylo jednoznačně patrné, že ve fakturované částce jsou zahrnuty i ceny stavebních prací vykonaných ve skutečnosti zaměstnanci obchodní společnosti BeHo. Tyto faktury byly následně použity obchodní společností BeHo jako podklad pro žádost o vyplacení dotace, ačkoliv z nich nebylo patrno, že dodávky zahrnovaly i pro dotaci nezpůsobilé výdaje v podobě stavebních prací provedených přímo žadatelem o dotaci. Nešlo přitom o žádný omyl, ale o cílené jednání všech obviněných v jejich vzájemné spolupráci. Žadatelem předložené a dokladované faktury definovaly pouze strojní zařízení a nebylo tak zřejmé, že ve své podstatě obsahují i náklady na stavební úpravy. Z těchto faktur (ve spisu na č. l. 70-79, 318-327, 456-461) vyplynulo, že se nejednalo pouze o stavební práce, drobné bourací práce, ale rovněž o odpojení strojů a zařízení, demontáž rozvodů instalací, přesun strojů a zařízení na jiné pracoviště, úklidové práce, malířské práce, přesun hmot a jiné pomocné práce. Faktury vystavovala obchodní společnost BeHo ve prospěch svého dodavatele obchodní společnosti Pelarco a podepisoval je vedoucí stavebních prací za obchodní společnost BeHo. Proto nelze na uvedené nahlížet jiným způsobem, než jako na realizovanou aktivaci, která, jak vyplývá z dotačních podmínek, byla v rámci dotačních programů vyloučena.
62. Smyslem jednání obviněných bylo zastření skutečnosti, že v rámci dodávek stojů pro žadatele o dotaci, tj. pro obchodní společnost BeHo, řízenou obviněným Ing. Pavlem Bencem, budou z dotačních prostředků financovány i stavební práce provedené samotným příjemcem dotace (tzv. aktivace), které byly podle pravidel projektů nezpůsobilými výdaji. Soudy nižších stupňů také správně připomněly, že v minulosti obchodní společnost BeHo kupovala tyto strojní zařízení přímo od stejných výrobců (dodavatelů), nebyl tedy dán žádný jiný rozumný důvod, proč je nakupovat přes různé subdodavatele, než zastřít jejich reálnou cenu, která byla uměle navýšeno o cenu stavebních prací provedených samotným příjemcem dotace. Obvinění se tedy tímto způsobem podíleli na vystavení nepravdivých dokladů, byli si vědomi, že ani v jednom ze tří dotačních projektů nebyly aktivace způsobilým výdajem, neboť podmínky poskytnutí dotace byly ve vztahu k tzv. aktivaci formulovány zcela jasně. Došlo tak k porušení podmínek poskytnutí dotace, podle nichž je aktivace nezpůsobilým výdajem. Je třeba poukázat na přílohu Podmínek poskytnutí dotace (dále též „Podmínky“) označenou jako Pravidla způsobilých výdajů, která uvádí, že aktivace není způsobilým výdajem. Za způsobilé výdaje tak nelze považovat pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku aktivací, do této kategorie způsobilých výdajů nemohou být zahrnovány výdaje na stavební práce a dodávky související s instalací strojů a zařízení. Ostatně také svědek J. T. vypověděl, že zákaz aktivace byl trvalý stav, který existoval v té době v podstatě u všech dotačních projektů a v rámci dotačních projektů povolena nebyla, neboť příjemce dotace si nemůže nárokovat něco, co si sám vyrábí. Lze tedy uzavřít, že způsob, jakým byly stavební práce účtovány, sloužil výlučně k tomu, aby bylo před poskytovatelem dotace zastřeno, že stavební práce v rámci dotačních projektů byly realizovány z větší části tzv. aktivací, tedy vlastní činností žadatele o dotaci, protože takové práce nebyly v rámci dotačních projektů považovány za způsobilé výdaje.
63. Obviněný Ing. Petr Utěkal vytkl, že nelze jeho odpovědnost jako pomocníka dovozovat z odpovědnosti jiných obviněných, kteří se dopustili protiprávního jednání. On sám neměl s dotací nic společného. Ani tuto námitku obviněného nebylo možno uznat, neboť odpovědnost za pomoc jako jedné z forem účastenství je založena na principu tzv. akcesority, pomocník může být odpovědný jen v případě, že se úmyslně účastní na úmyslném trestném činu nebo jeho pokusu jiné trestně odpovědné osoby – viz návětí §24 odst. 1 tr. zákoníku a jeho výklad v odborné literatuře (např. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. Obecná část (§1-139). 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 558 a násl.). Shora bylo vysvětleno, že obviněný Ing. Pavel Benc byl důvodně shledán trestně odpovědným za spáchání obou úmyslných trestných činů, obviněný Ing. Petr Utěkal mu jejich spáchání úmyslně umožnil zejména opatřením prostředků (faktur a další dokumentace potřebné pro vylákání dotace). Není přitom pochyb, že i on jednal úmyslně, jak bylo vysvětleno shora, a to dokonce i s tzv. dvojím úmyslem (viz rozhodnutí pod č. 3/2018-IV. Sb. rozh. tr.) vztahujícím se jak k jeho vlastnímu jednání, tak i k jednání spoluobviněného Ing. Pavla Bence. Obviněný podle závěrů soudů nižších stupňů spolupracoval s hlavním pachatelem obviněným Ing. Pavlem Bencem, který byl jeho dlouholetým obchodním partnerem, kterému svým jednáním blíže popsaným pod bodem IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně umožnil spáchání trestných činů dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie.
64. Za neopodstatněnou shledal Nejvyšší soud také další námitku obviněného Ing. Petra Utěkala, že výrok rozsudku odvolacího soudu je ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. neúplný, neboť odvolací soud zrušil k jeho odvolání rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, avšak ve výroku rozsudku se nijak nevypořádal s jeho odvoláním proti výrokům o vině a o náhradě škody v rozsudku soudu prvního stupně. V tomto směru je možno obviněného upozornit, že d osavadní běžná aplikační praxe i odborná literatura považuje opravný prostředek v trestní věci za nedělitelný, čímž se přístup k opravnému prostředku znatelně odlišuje od civilního soudního řízení. V trestních věcech tak po desítky let platí pravidlo, že o tomtéž opravném prostředku nelze rozhodnout dvěma různými způsoby, jinými slovy, je-li alespoň zčásti opravnému prostředku vyhověno (byť jde z pohledu strany, která opravný prostředek podala, o část marginální) a napadené rozhodnutí je, byť jen zčásti, zrušeno, není možno ve zbývající části takový opravný prostředek zamítnout, odmítnout či o něm učinit jakékoliv jiné rozhodnutí. Pokud totiž odvolací soud zčásti napadený rozsudek zruší z podnětu podaného odvolání, zároveň tím rozhoduje tak, že ve zbývající části se odvolání nevyhovuje a vlastně jej tedy materiálně ve zbývající části zamítá, aniž by se o tom měl učinit samostatný formální výrok, neboť o jednom opravném prostředku nemůže být rozhodnuto dvěma protichůdnými výroky. Odvolací soud je totiž zároveň vázán ustanovením §258 odst. 2 tr. ř. a nemůže zrušit celý napadený rozsudek, je-li vadná jen jeho část, kterou lze oddělit od ostatních. V tomto směru lze odkázat na odbornou literaturu (např. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3050 – k §256, bod 1.), jakož i na ustálenou judikaturu obecných soudů – srov. zejména publikovaná rozhodnutí pod č. 37/1965, č. 34/2000 a č. 14/2005 Sb. rozh. tr., explicitně též v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, publikovaném pod č. T 417. ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002, a též v časopise Trestněprávní revue, č. 12/2002, na str. 367, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 3 Tdo 810/2002, publikovaném pod č. T 486. ve svazku 20 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2003 (podle nějž je ze stejných důvodů dokonce zcela nadbytečné jakékoliv uvádění, že „jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen“), jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002, publikované pod č. T 531. ve svazku 23 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2003, dále případně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 640/2006, či z poslední doby usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 8 Tdo 402/2017, usnesení ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1059/2019, usnesení z téhož dne pod sp. zn. 8 Tdo 944/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 5 Tdo 324/2019 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. I. ÚS 3175/20), případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 52/2021 (ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. IV. ÚS 199/21) . Ústavní soud vlastní rozpornou aplikační praxi v tomto ohledu (viz zejména odlišné stanovisko v jeho nálezech ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1272/18, ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 597/18, a ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 448/19) sjednotil stanoviskem pléna ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. Pl. ÚS – st. 56/22, na které lze plně odkázat a z nějž lze vycházet. Podle něj není porušením čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, obsahuje-li oddělitelná část napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §258 odst. 2 tr. ř. pouze částečně vyhovující výrok (např. ve výroku o trestu, jako tomu bylo v dané věci) a neobsahuje-li zvláštní výrok zamítající nebo odmítající odvolání ve zbývající části. Podmínkou ovšem je, že se v odůvodnění vypořádá se všemi podstatnými námitkami. Tak tomu bylo i v daném případě, absenci odůvodnění a vypořádání odvolacích námitek v odůvodnění v intencích uvedeného stanoviska ostatně obviněný ani nenamítal. Nejvyšší soud proto neshledal v postupu odvolacího soudu pochybení, jak jej obviněný namítal.
65. Důvodnou nebyla shledána ani opakovaná námitka porušení zásady nebýt stíhán (a potrestán) dvakrát v téže věci (ne bis in idem) , kterou uplatňovali obvinění Ing. Pavel Benc a Milan Brabec, v souvislosti s tím, že již došlo k postihu ve správním řízení (aniž by jej identifikovali) a že pod bodem III. výroku rozsudku soudu prvního stupně byla škoda započtena dvakrát. Již odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku (v bodě 102. na str. 42) správně shledal jako nedůvodnou námitku, že je nepřípustné trestněprávně postihnout obviněné – fyzické osoby, pokud ve správním řízení byla postižena obchodní společnost BeHo, stejně tak není možné akceptovat ani námitku s odkazem na §12 odst. 2 tr. zákoníku, že ve věci již bylo dostatečně využito postihu ve správním řízení a trestní represe nenalezne uplatnění. Souhlasit lze v tomto směru též s názorem státního zástupce v jeho vyjádření. Správní sankce uložená právnické osobě ve správním řízení rozhodně nevytváří překážku věci rozsouzené ohledně obviněných fyzických osob, stejně tak takový postih nemůže být důvodem pro neuplatnění trestní represe. Takové správní rozhodnutí se totiž bezprostředně obviněných vůbec netýká, obvinění nebyly subjekty tohoto řízení, jím byla (podle tvrzení obviněných) právnická osoba, která jako subjekt práva má právní osobnost odlišnou od obviněných fyzických osob (srov. k tomu §118 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů).
66. Odmítnout je třeba také námitky obviněných (především Ing. Pavla Bence a Milana Brabce) o údajné absenci společenské škodlivosti jejich činu a o nenaplnění materiální stránky jejich trestné činnosti. I v tomto směru je třeba souhlasit s názorem státního zástupce v jeho vyjádření, že obviněný měl spíše na mysli aplikaci §12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť současné české trestní právo hmotné je založeno na formálním pojetí trestného činu a nikoli materiálním či formálně-materiálním, jak tomu bylo do konce roku 2009 (srov. zejména §3 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009). Nelze akceptovat obranu obviněných, že nejde o natolik společensky škodlivý čin, aby bylo třeba uplatňovat trestní odpovědnost, ale postačí uplatnění správně právní odpovědnosti. Je třeba upozornit, že obvinění se nedopustili jen formálního deliktu, jakým by byly jimi spáchané trestné činy, kdyby nebyly naplněny okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě škody značné, resp. velkého rozsahu, což ale i tak zákonodárce obecně označuje za trestný čin (třebaže formální, abstraktně ohrožovací). V daném případě ale obviněný Ing. Pavel Benc způsobil svým činem dokonce poměrně vysokou škodu dosahující hranice škody velkého rozsahu, což činí z obou deliktů zvlášť závažné zločiny, na které zákonodárce dokonce stanoví trest odnětí svobody v rozpětí od 5 do 10 let, resp. obvinění Ing. Petr Utěkal a Milan Brabec pomohli způsobit značnou škodu, která z obou deliktů činí zločiny, na které zákonodárce stanoví trest odnětí svobody v rozpětí od 2 do 8 let. Vůbec tak nejde o méně závažné delikty, ale naopak o poměrně závažnou majetkovou a hospodářskou trestnou činnost, k jejímuž stíhání nás dokonce zavazují nadnárodní předpisy Evropské unie [v současné době srov. zejména Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. 7. 2017, o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie], která je projednávána dokonce obligatorně v prvním stupni krajskými soudy. Nelze s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu vůbec říci, že by šlo o činy málo společensky škodlivé, neboť obviněný Ing. Pavel Benc jednal poměrně sofistikovaně, po delší dobu, ve třech dotačních projektech, přičemž způsobil škodu velkého rozsahu, kterou doposud zcela nenahradil, ostatní spoluobvinění mu přitom významným způsobem pomáhali, jeho čin mu dokonce umožnili. Nejvyšší soud přitom dlouhodobě judikuje, že jednání naplňující (formální) znaky trestného činu je třeba zásadně posoudit jako trestný čin, nejde-li o případ zvláštní (výjimečný) dalšími okolnostmi, pro které není na místě jej jako trestný čin postihovat, ale postačí postižení podle jiného právního předpisu. Při výkladu této zásady lze přitom vycházet především ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr., na jehož právní věty lze odkázat. Uplatnění trestní odpovědnosti u všech obviněných a vyvození následků tak bylo zcela správným postupem.
67. Nejvyšší soud tak může uzavřít, že považuje závěry soudů nižších stupňů o naplnění všech zákonných znaků zločinů dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie za správné, naopak námitky obviněných, jimiž zpochybnili jak procesní postup soudů nižších stupňů, tak i jejich skutkové a právní závěry, za zjevně neopodstatněné. Soudy nižších stupňů se věcí pečlivě zabývaly, na základě korektně vedeného trestního řízení, v jehož rámci umožnily uplatnit obhajobě svoji obranu, dospěly k závěrům, které se promítly do výroků jejich rozhodnutí. Proti nim uplatněné námitky ze strany dovolatelů, pokud odpovídaly uplatněným dovolacím důvodům a dovolací soud se jimi mohl zabývat, byly shledány zjevně neopodstatněnými. Ve zbytku je možno plně odkázat na odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů, které se obranou obviněných shodně uplatňovanou po celou dobu trestního řízení dostatečně vypořádaly.
V. Závěrečné shrnutí
68. Lze tak uzavřít, že ty námitky obviněných Ing. Pavla Bence, Ing. Petra Utěkala a Milana Brabce, které bylo možno označit za námitky odpovídající uplatněným dovolacím důvodům, Nejvyšší soud shledal jako zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání všech obviněných odmítl ze shora rozvedených důvodů, aniž by podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení.
69. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 12. 2023
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu