ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.955.2023.1
sp. zn. 5 Tdo 955/2023- 1196
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněné právnické osoby ZEMATEZ, s. r. o., IČ: 02491672, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 6. 2023, sp. zn. 4 To 227/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 48/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obviněná právnická osoba obchodní společnost ZEMATEZ, s. r. o., byla rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 7 T 48/2022, uznána vinnou přečinem neoprávněného podnikání podle §251 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) za použití §7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „t. o. p. o.“). Obviněné právnické osobě byl podle §251 odst. 1 tr. zákoníku za použití §18 odst. 1, odst. 2 t. o. p. o. uložen peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb s výší jedné denní sazby 3 000 Kč, tedy v celkové výši 150 000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné právnické osobě uložena povinnost nahradit škodu poškozenému F. A. ve výši 2 447 392 Kč a poškozenému J. R. ve výši 3 094 389 Kč.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná právnická osoba obchodní společnost ZEMATEZ, s. r. o., odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
3. Skutku, jímž byla obviněná uznána vinnou, se ve stručnosti dopustila tím, že ačkoli jediný jednatel společnosti Zdeněk Zegermacher, jehož jednání lze podle §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o, obviněné obchodní společnosti přičítat, věděl, že není oprávněna k takové podnikatelské činnosti, neboť byla držitelem živnostenských oprávnění pouze pro předměty podnikání „Malířství, lakýrnictví, natěračství“, „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ a „Zednictví“, ale nedisponovala živnostenským oprávněním pro vázanou živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“, uzavřela jednáním jednatele Zdeňka Zegermachera v červnu 2018 smlouvu o dílo s F. A., v níž vystupovala jako zhotovitel. Předmětem této smlouvy bylo zhotovení nástavby a přístavby domu v XY s termínem dokončení v březnu 2020 a s rozpočtovou cenou 4 398 304 Kč včetně DPH. Následně byl dodatkem předmět díla rozšířen o kompletní řešení střechy domu a cena díla navýšena o částku 859 683 Kč bez DPH a termín dokončení díla byl změněn na 30. 6. 2020. Ačkoli obviněná právnická osoba průběžně inkasovala finanční zálohy, jejichž výše přesáhla 4 600 000 Kč, stavba nebyla ve sjednaném rozsahu a bez vad dokončena, proto F. A. od smlouvy odstoupil. Dále obviněná právnická osoba uzavřela v srpnu 2018 smlouvu o dílo s J. R., jejímž předmětem bylo zhotovení novostavby rodinného domu v XY s termínem dokončení díla v prosinci 2021 s rozpočtovou cenou 6 370 658 Kč včetně DPH, průběžně inkasovala zálohy v celkové výši 5 650 000 Kč, avšak stavbu nedokončila, neboť J. R. kvůli vadám díla a nedostatkům v účtování prováděných prací odstoupil od smlouvy dne 20. 10. 2020.
II. Dovolání nejvyššího státního zástupce
4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněné právnické osoby dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a i) tr. ř., neboť napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byla podle nejvyššího státního zástupce porušena ustanovení o přítomnosti obviněné právnické osoby v hlavním líčení a veřejném zasedání a současně byl obviněné právnické osobě uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
5. Podle nejvyššího státního zástupce byla v řízení porušena ustanovení o přítomnosti obviněné právnické osoby v hlavním líčení, resp. veřejném zasedání, neboť soudy obou stupňů nesprávně posoudily otázku, která fyzická osoba je oprávněná za obviněnou právnickou osobu jednat, a přítomnost obviněné právnické osoby tak nebyla zákonným způsobem zabezpečena. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i protokolu o veřejném zasedání před odvolacím soudem vyplývá, že za obviněnou právnickou osobu nejméně od 3. 8. 2022 činil v řízení úkony její jediný jednatel Zdeněk Zegermacher a v odvolacím řízení měla obviněná obhájce Mgr. Jaromíra Noska. Nejvyšší státní zástupce připomenul, že podle §34 odst. 1 t. o. p. o. za právnickou osobu činí v řízení úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle občanského soudního řádu, avšak podle §34 odst. 4 t. o. p. o. nemůže činit úkony v řízení osoba, která je obviněným, poškozeným nebo svědkem v téže věci. Přitom Zdeněk Zegermacher jakožto jediný jednatel obviněné právnické osoby byl trestním příkazem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 7 T 48/2022, pravomocně uznán vinným ze spáchání skutku, který je v rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 7 T 48/2022, přičítán obviněné právnické osobě. Z tohoto důvodu nemohl v řízení vedeném proti obviněné právnické osobě činit za ni jakékoliv úkony. Pojem „v téže věci“ ve smyslu §34 odst. 4 t. o. p. o. je podle státního zástupce nutné vykládat v materiálním smyslu, nikoliv pouze tak, že jsou tyto osoby stíhány v rámci jednoho trestního řízení, ale i s ohledem na to, zda může dojít ke střetu zájmu mezi právnickou osobou a jejím jednatelem, v této souvislosti poukázal nejvyšší státní zástupce na usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 256/17. O tutéž věc se tak jedná i v případě samostatných řízení proti právnické osobě a proti fyzické osobě, vedených pro stejný skutek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 7 Tz 134/2022). Obviněná právnická osoba tak nemohla být řádně předvolána k hlavnímu líčení a veřejnému zasedání, neboť zde nebyla přítomná žádná osoba, která by byla oprávněná za ni jednat. Jestliže musí být právnická osoba zastupována jinou osobou než uvedenou v §34 odst. 1 t. o. p. o., nemůže být takovou osobou obhájce. Nejvyšší státní zástupce považuje za nesprávnou argumentaci odvolacího soudu v bodech 11. až 13. odůvodnění jeho usnesení, neboť zákaz jednat za právnickou osobu je absolutní a vztahuje se i na osobu uvedenou v §34 odst. 1 t. o. p. o., která byla pravomocně odsouzena. Nejde o rozšiřující výklad §34 odst. 4 t. o. p. o., neboť pojem „obviněný“ je obecně zavedenou legislativní zkratkou zahrnující v sobě i osobu odsouzenou.
6. K naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. podle nejvyššího státního zástupce došlo tím, že soud prvního stupně uložil obviněné právnické osobě peněžitý trest bez znalosti jejích majetkových poměrů v době rozhodování, v důsledku čehož uložil trest, který zákon nepřipouští. Uložení peněžitého trestu a jeho výši soud prvního stupně odůvodnil pouze paušálně tím, že tento druh trestu a jeho výměra odpovídá povaze a závažnosti trestného činu, neboť se jednalo o úmyslný trestný čin směřující k získání finančního prospěchu. Odvolací soud se poté s tímto závěrem ztotožnil a úvahy o výši peněžitého trestu opřel o ekonomické údaje z roku 2020, v němž obviněná právnická osoba vykázala zisk 2,3 miliony Kč. Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti připomněl, že podle §18 odst. 1, odst. 2 t. o. p. o. soud při určení výše denní sazby zohlední majetkové poměry právnické osoby a podle §68 odst. 6 tr. zákoníku neuloží peněžitý trest, pokud je zřejmé, že by byl nedobytný. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je nutné závěr o dobytnosti peněžitého trestu opřít o zjištění majetkových poměrů právnické osoby a je rovněž nutnou podmínkou pro řešení otázky, zda jsou vůbec dány důvody pro jeho uložení. Soud je povinen si opatřit potřebné podklady pro stanovení výše peněžitého trestu, a pokud se mu je nepodaří obstarat, je oprávněn odhadnout majetkovou situaci pachatele a stanovit výši peněžitého trestu na základě tohoto odhadu. Takový odhad však nemůže vykazovat libovůli, ale musí vycházet z provedených důkazů. Neúplné či nesprávné zjištění majetkových poměrů obviněného brání náležitému posouzení, zda není peněžitý trest nedobytný. Soudy přitom podle názoru nejvyššího státního zástupce založily závěr o uložení peněžitého trestu a jeho výměry na základě hospodářských výsledků obviněné právnické osoby v roce 2020 a na zjištění aktuálních majetkových poměrů rezignovaly, ačkoliv se situace v průběhu tří let mohla, ale také nemusela změnit. Nedisponovaly ani důkazními prostředky, na jejichž základě by mohly učinit alespoň odhad těchto majetkových poměrů. Soud prvního stupně nevyužil ani možnosti uložit státnímu zástupci podle §203 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §180 odst. 3 tr. ř., aby předložil důkazy podporující navrhovaný peněžitý trest. Uložený peněžitý trest je tak podle nejvyššího státního zástupce nedobytný a podle §68 odst. 6 tr. zákoníku neměl být uložen.
7. Vzhledem k výše uvedenému závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
8. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
9. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze úspěšně podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v §265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).
10. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť odvolání obviněné právnické osoby proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zamítnuto, ač v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byly dány důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) a i) tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze podat úspěšně dovolání, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spočívá v tom, že v rozporu s procesními podmínkami stanovenými v trestním řádu se konalo hlavní líčení, event. veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
12. Dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je možno podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.
b) K námitkám nejvyššího státního zástupce
1. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
13. Nejvyššímu státnímu zástupci je možno přisvědčit, že soudy nižších stupňů chybovaly, pokud akceptovaly, že za obviněnou právnickou osobu činil úkony v trestním řízení i její jediný jednatel Zdeněk Zegermacher, neboť podle §34 odst. 4 t. o. p. o. nemůže úkony v řízení činit osoba, která je obviněným, poškozeným nebo svědkem v téže věci. Přitom jak již uváděl nejvyšší státní zástupce, pojem „v téže věci“ je třeba podle judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vykládat nikoliv ve formálním, ale materiálním slova smyslu. O tutéž věc ve smyslu §34 odst. 4 t. o. p. o. jde jak v případě vedení společného řízení, tak i v případě vedení samostatných řízení pro stejný skutek proti právnické osobě a proti fyzické osobě uvedené v tomto ustanovení (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 7 Tz 134/2022, uveřejněný pod č. 17/2023 Sb. rozh. tr.). Je tedy nepodstatné, zda je fyzická osoba stíhána v témže trestním řízení jako právnická osoba, či v řízení samostatném. Klíčové je, zda může dojít ke střetu zájmů mezi fyzickou osobou podle §34 odst. 1 a obviněnou právnickou osobou (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 256/17). Přitom obviněným je třeba rozumět i odsouzeného ( viz §12 odst. 9 tr. ř.).
14. Podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 7 Tz 134/2022, je účelem ustanovení §34 odst. 4 t. o. p. o. poskytnout obviněné právnické osobě ochranu jejích zájmů před možnou kolizí se zájmy osob, které sice jinak mají oprávnění činit za ni úkony, ale samy mohou být různě zainteresovány na výsledku řízení vedeném proti obviněné právnické osobě, přičemž tato ochrana nemůže být závislá na pouhé procesní okolnosti, zda se vede společné řízení proti obviněné právnické osobě a proti obviněné fyzické osobě, která je jinak oprávněna činit úkony za obviněnou právnickou osobu. Zmíněná ochrana musí být obviněné právnické osobě zaručena v plné šíři, tedy i za situace, v níž obviněný, který jinak má oprávnění činit úkony za obviněnou právnickou osobu, je stíhán v samostatném řízení. Jedná se o promítnutí obecného zákazu, aby za společnost jednaly osoby ve střetu zájmů, vyjádřeném v §21 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (Fenyk, J., Smejkal, L., Bílá, I. Zákon o trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim. Komentář. 2., podstatně přepracované a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 189).
15. Z obsahu procesního spisu však Nejvyšší soud zjistil, že k nejvyšším státním zástupcem namítanému zkrácení práv obviněné právnické osoby na její přítomnost u hlavního líčení před soudem prvního stupně a na její přítomnost u veřejného zasedání v řízení o odvolání před odvolacím soudem nedošlo. Z obsahu plné moci založené na č. l. 107 procesního spisu je zřejmé, že obviněný Zdeněk Zegermacher dne 16. 11. 2021 jako jednatel obviněné právnické osoby ZEMATEZ, s. r. o., udělil po zahájení trestního stíhání dne 8. 11. 2021 proti jeho osobě a proti obviněné právnické osobě ZEMATEZ, s. r. o., v této trestní věci advokátovi a soudnímu znalci Mgr. Jaromíru Noskovi plnou moc, kterou jej zmocnil (jako „zmocněnce“) k zastupování ve všech právních věcech, k výkonu veškerých úkonů, přijímání a doručování písemností, podávání návrhů a žádostí, uzavírání smírů a narovnání, uznávání uplatněných nároků, vzdávání se nároků, podávání opravných prostředků, námitek nebo rozkladů a vzdávání se jich, vymáhání nároků, přijímání plněných nároků, včetně potvrzení splnění, jmenování rozhodců a sjednávání rozhodčí smlouvy, to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci. Toto zmocnění bylo uděleno i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu a zákona č. 418/2011 Sb., dále i občanského soudního řádu, správního řádu a dalších v plné moci uvedených právních předpisů, i pro jednání před Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem. Toto zmocnění udělené Mgr. Jaromíru Noskovi nebylo nikdy vypovězeno a tento zmocněnec se účastnil hlavního líčení dne 3. 8. 2022 a dne 8. 2. 2023 i veřejného zasedání u odvolacího soudu dne 19. 6. 2023, pouze soudy nižších stupňů chybně v důsledku i jednání tohoto zmocněnce uvedené zmocnění vyložily jako právní zastoupení obviněné právnické osoby zvoleným obhájcem ve smyslu §35 t. o. p. o., a nikoli jako jednání zmocněnce ve smyslu §34 odst. 2 t. o. p. o.
16. Nejvyšší soud se zabýval otázkou, zda v posuzovaném případě zakládá pochybení soudů nižších stupňů, které připustily, aby za obviněnou právnickou osobu činil v řízení úkony podle §34 odst. 1 t. o. p. o. i obviněný Zdeněk Zegermacher, ačkoli jako obviněný v téže věci tyto úkony podle §34 odst. 4 t. o. p. o. činit nesměl, důvod pro jeho kasační rozhodnutí, a to za situace, že po celou dobu trestního řízení vedeného proti obviněné právnické osobě trvalo i zmocnění Mgr. Jaromíra Noska k jejímu zastupování podle §34 odst. 2 t. o. p. o. Nejvyšší soud přitom nemohl ani pominout ustanovení §34 odst. 3 t. o. p. o., podle něhož v řízení může za právnickou osobu činit úkony současně jen jedna osoba. Je nutno připomenout, že hlavním účelem ustanovení §34 odst. 4 t. o. p. o. je ochrana právnické osoby a vyloučení střetu zájmů mezi touto obviněnou právnickou osobou a fyzickou osobou, která za ni jednala. V této souvislosti bylo nezbytné zodpovědět, zda v posuzovaném případě mohlo dojít k takovému střetu zájmů za situace, že došlo k formálnímu pochybení, z materiálního hlediska však nevznikla obviněné právnické osobě žádná újma, neboť se jednalo o specifickou situaci, v níž obviněný při jednání za právnickou osobu jí nemohl nijak uškodit a navíc trvalo platné zmocnění k zastupování obviněné právnické osoby ze strany Mgr. Jaromíra Noska, osoby práva znalé, která v případě jakéhokoli poškození zájmů obviněné právnické osoby mohla zasáhnout.
17. Řízení bylo vedeno pro skutek, který spočíval výlučně v jednání obviněného, který byl následně právnické osobě přičten podle §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o. Rovněž významná je i specifická povaha trestného činu neoprávněného podnikání podle §251 tr. zákoníku, kterým byla obviněná právnická osoba uznána vinnou, neboť jde o samotnou podstatu činnosti právnické osoby, a tak zde téměř nemůže vzniknout prostor pro rozdílný zájem fyzické a právnické osoby. Obviněný tedy neměl jakoukoliv praktickou možnost ve svůj prospěch uškodit obviněné právnické osobě v předmětném trestním řízení. Ostatně z protokolů o hlavním líčení před soudem prvního stupně i veřejném zasedání před soudem odvolacím vyplývá, že obviněný Zdeněk Zegermacher ve svých výpovědích vystupoval, jako by vedl svou vlastní obhajobu. Z odvolání, které za obviněnou právnickou osobu podal Mgr. Jaromír Nosek, je pak zřejmé, že namítala, že jí jednání obviněného Zdeňka Zegermachera nemohlo být přičteno, tedy že ačkoliv byl obviněný Zdeněk Zegermacher odsouzen, obviněná právnická osoba měla být obžaloby zproštěna. I z toho je patrné, že nedocházelo k faktickému střetu zájmů mezi obviněným Zdeňkem Zegermacherem a obviněnou právnickou osobou a obhajoba byla vedena výlučně v její prospěch. Ačkoliv obecně tato skutečnost nehraje roli, vzhledem k výše uvedeným okolnostem nelze v posuzovaném případě odhlédnout ani od toho, že již byl obviněný pravomocně odsouzen trestním příkazem ze dne 20. 4. 2022, který u něj nabyl právní moci dne 18. 5. 2022, a v dalším řízení již hájil výlučně zájmy právnické osoby, aniž by mohl jakkoliv jednat ve svůj prospěch, či si naopak uškodit. Nelze pominout ani skutečnost, že tímto trestním příkazem byl za výše uvedený přečin neoprávněného podnikání podle §251 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výši 50 denních sazeb s výší denní sazby 1 000 Kč, celkem ve výši 50 000 Kč. Rovněž lze konstatovat, že v současné době mu s ohledem na rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 11. 8. 2022, sp. zn. 7 T 48/2022, jímž mu bylo povoleno splácet tento peněžitý trest v 8 splátkách po 6 250 Kč, zbývá uhradit poslední splátku, takže po jejím zaplacení na něj bude hleděno, jako by nebyl odsouzen, což však nic nezmění na tom, že za obviněnou právnickou osobu by nemohl nadále činit úkony podle §34 odst. 1 t. o. p. o. pro překážku uvedenou v ustanovení §34 odst. 4 t. o. p. o.
18. Je tedy zřejmé, že ačkoliv formálně došlo k určitému porušení procesních norem a postup soudů obou stupňů byl chybný, pokud připustily, aby vedle zmocněnce právnické osoby Mgr. Jaromíra Noska činil některé úkony i obviněný Zdeněk Zegermacher, nelze nalézt žádný střet zájmů mezi obviněným Zdeňkem Zegermacherem a obviněnou právnickou osobou. Nelze ani dovodit, že by byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněné právnické osoby v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť obviněná právnická osoba byla zastoupena zmocněncem, pouze soudy nižších stupňů připustily, aby některé úkony činil za obviněnou právnickou osobu i obviněný Zdeněk Zegermacher, ačkoli tomu bránilo ustanovení §34 odst. 4 t. o. p. o. Nejvyšší soud vzal v úvahu i princip stability konečného a vykonatelného pravomocného rozhodnutí, proti němuž obviněná právnická osoba dovolání nepodala. I když platí pravidlo, že v konkrétním případě musí převažovat zájem na zákonnosti rozhodnutí nad stabilitou nezměnitelností pravomocného rozhodnutí, je tomu tak jen tehdy, jde-li o podstatné vady a zásadní vady, pro které by napadené rozhodnutí nemohlo obstát, a bez jeho zrušení by došlo k ohrožení zákonného spravedlivého rozhodování (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 7 Tz 290/2000, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. III. 25/2006). O takovou situaci však v projednávané věci nejde, neboť jak je výše rozvedeno, v posuzovaném případě nedošlo a ani nemohlo dojít ke střetu zájmů mezi obviněným Zdeňkem Zegermacherem a obviněnou právnickou osobou, která navíc po celou dobu řízení byla zastoupena zmocněncem, o jehož přítomnosti v hlavním líčení a ve veřejném zasedání nejsou pochybnosti. Zjištěná vada, že některé úkony činila osoba k nim vyloučená, přitom ani nebyla v dovolání nejvyššího státního zástupce namítána. Práva obviněné právnické osoby tímto pochybením nebyla zásadně zkrácena a dovolání nejvyššího státního zástupce tak bojuje fakticky jen za čistotu procesu.
2. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
19. Námitka o zřejmé nedobytnosti uloženého peněžitého odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v jeho první alternativě, tj. že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017, publikované pod č. 9/2018 Sb. rozh. tr.). Na úvod je třeba připomenout, že uvažuje-li soud o uložení peněžitého trestu, je povinen si opatřit potřebné podklady pro stanovení výše peněžitého trestu, který se ukládá v denních sazbách, přičemž počet denních sazeb soud určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a výši denní sazby stanoví se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Přitom soud zpravidla vychází z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den (viz §68 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku). To znamená, že soud si musí nejdříve opatřit údaje o příjmech pachatele, o jeho majetku apod., a jestliže se mu je nepodaří obstarat v dostatečném rozsahu, je oprávněn sám odhadnout majetkovou situaci pachatele a s přihlédnutím k tomuto svému odhadu stanovit výši peněžitého trestu. Jde o subsidiární postup soudu pro případ, že se dostupnými důkazy nepodaří blíže zjistit majetkové poměry pachatele, tj. nejen jeho čistý denní příjem ve smyslu §68 odst. 3 tr. zákoníku, ale ani hodnotu jeho majetku a ostatních zdrojů, které jsou relevantní pro určení výše denní sazby peněžitého trestu. Odhad soudu ovšem nemůže vykazovat libovůli, musí vycházet jednak z důkazů, které má soud k dispozici, jednak z logického posouzení možných příjmů pachatele a jeho majetku v závislosti na zjištění např. o jeho vzdělání, sociálním a profesním zařazení, způsobu života, ale též o jeho závazcích či jiných majetkových povinnostech apod. Podle §68 odst. 6 tr. zákoníku pak soud neuloží peněžitý trest, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Pokud se soudy při ukládání peněžitého trestu dostatečně nezabývají jeho dobytností ve smyslu §68 odst. 6 tr. zákoníku, a to s ohledem na absenci skutkových zjištění svědčících o jakékoli ekonomické či dokonce jiné činnosti vykonávané obviněnou právnickou osobou, je pak uložený peněžitý trest nutno považovat za trest uložený bez splnění podmínek daných pro takový trest trestním zákoníkem, a tedy za trest, jehož uložení zákon nepřipouští (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2022, sp. zn. 3 Tdo 506/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 Tdo 222/2023).
20. Nedobytný bude peněžitý trest tehdy, jestliže je s ohledem na poměry pachatele zjevné, že pachatel nemůže vykonat peněžitý trest, a to ani zaplacením ve splátkách podle §68 odst. 5 tr. zákoníku. Pro neuložení peněžitého trestu pro jeho nedobytnost nestačí jen určitá pravděpodobnost o tom, že by tento trest obviněný nemohl zaplatit ani neochota obviněného tak učinit, ale musí objektivně z provedeného dokazování tato nedobytnost vyplynout (srov. např. rozhodnutí č. 22/1977-II. Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1338/2012). Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání namítal absenci skutkových zjištění svědčících o ekonomické situaci obviněné právnické osoby a namítal, že uložený peněžitý trest je nutno považovat za trest uložený bez splnění podmínek daných pro takový trest trestním zákoníkem, a tedy za trest, jehož uložení zákon nepřipouští.
21. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 6 Tdo 725/2022, je nutno připomenout, že závěr o dobytnosti peněžitého trestu se musí opírat o spolehlivé zjištění finančních a majetkových poměrů právnické osoby. Ačkoli ve smyslu §68 odst. 4 tr. zákoníku lze příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj stanovit odhadem soudu, musí takový odhad vycházet z důkazů, které jsou k dispozici a konkrétní úvahy soudu v tomto směru musí být obsaženy v odůvodnění rozhodnutí tak, aby byla vyloučena libovůle a aby konkrétní výměra peněžitého trestu co nejvíce odpovídala skutečným poměrům pachatele (právnické osoby) i závažnosti trestné činnosti. Neúplné zjištění těchto okolností a nesprávný odhad pachatelových poměrů může vést k uložení nedobytného trestu, což zákon zapovídá. Ani pouhá argumentace, že obviněná právnická osoba se nenachází v insolvenci ani v likvidaci ještě nepostačuje pro závěr o možnosti peněžitý trest uložit, je nezbytné zjistit konkrétní informace o majetkových poměrech obviněné právnické osoby v době rozhodování soudu prvního stupně, tedy v době uložení peněžitého trestu. K takové situaci však v předmětné trestní věci nedošlo.
22. Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by soudy nižších stupňů na zjištění majetkových poměrů obviněné právnické osoby zcela rezignovaly. Ačkoliv soud prvního stupně i soud odvolací mohly výrok o uložení peněžitého trestu odůvodnit detailněji, nelze dospět k závěru, že by se majetkovými poměry obviněné právnické osoby nezabývaly. Přitom zákon nevyžaduje zcela přesné zjištění majetkových poměrů, ale subsidiárně umožňuje i jejich stanovení odhadem, není-li jiná možnost. Peněžitý trest byl obviněné právnické osobě uložen nejen s ohledem na její zisk z minulých let, který mnohonásobně převyšoval uložený peněžitý trest, ale i s ohledem na vyjádření obviněného Zdeňka Zegermachera, které učinil za obviněnou právnickou osobu v rámci hlavního líčení dne 3. 8. 2022, v němž uvedl, že obviněná právnická osoba rozšířila svůj předmět podnikání, což je patrno i z výpisu z obchodního rejstříku, neboť od 30. 8. 2021 má zapsán nově předměty podnikání Provádění staveb, jejich změn a odstraňování, dále i Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obory činnosti: Poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivost, Zprostředkování obchodu a služeb, Návrhářská, designérská, aranžérská činnost a modeling. Obviněný Zdeněk Zegermacher dále uvedl, že v současné době se obviněná obchodní společnost soustředí na výstavbu sendvičových domů a montáže pro úřady a firmy, přičemž hlavní motivací firmy je zůstat u projektů „nová zelená úsporám“, kde mají jasnou historickou odbornost a certifikaci. Právě v rámci těchto projektů, které řeší od projektu po samotnou jeho realizaci, je odpovědnou osobou za obviněnou právnickou osobu N.
23. Bylo tedy dostatečně zjištěno, že obviněná právnická osoba ZEMATEZ, s. r. o., i v době rozhodování soudu prvního stupně nadále v podnikatelské činnosti pokračuje a dále ji rozšiřuje. Soudy nižších stupňů také přihlédly ke skutečnosti, že obviněná právnická osoba páchala trestnou činnost za účelem dosažení zisku, a nelze opomenout, že výše peněžitého trestu je částka výrazně nižší oproti ceně nemovitostí, které se obviněná zavázala zhotovit a které jsou specifikovány ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, z jejichž částečného zhotovení měla určitý zisk, ačkoliv kvůli vadám obou děl oba objednatelé od smluv odstoupili a obviněné byla uložena povinnost jim nahradit škodu, nicméně výše škody nedosahovala částky, kterou od objednatelů získala. Na základě všech výše uvedených skutečností byl obviněné právnické osobě uložen peněžitý trest odhadem, neboť nebyly k dispozici aktuální informace o jejích majetkových poměrech, ačkoli je bylo možno získat např. i postupem navrhovaným nejvyšším státním zástupcem v jím podaném dovolání. Nelze opomenout ani skutečnost, že sama obviněná právnická osoba nenamítala, že je trest nedobytný, a to ani v podaném odvolání, ostatně ani sama nepodala dovolání. Vzhledem ke své finanční situaci pouze požádala o zaplacení peněžitého trestu ve splátkách podle §68 odst. 5 tr. zákoníku, přičemž Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 9. 8. 2023 splátky povolil a stanovil splátkový kalendář. Ani v této otázce tedy Nejvyšší soud neshledal důvody pro zrušující rozhodnutí, neboť námitky nejvyššího státního zástupce nepovažoval za důvodné.
V. Závěrečné shrnutí
24 . Nejvyšší soud tedy vzhledem ke shora uvedenému uzavírá, že nejvyšší státní zástupce uplatnil ve svém dovolání zčásti takové námitky, které sice uplatněným dovolacím důvodům odpovídaly, ale byly zjevně neopodstatněné, zčásti námitky, které uplatněným dovolacím důvodům neodpovídaly. Za této situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce, aniž by musel přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Bohuslav Horký
předseda senátu