ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1069.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 1069/2023-846
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2023 o dovolání obviněného I. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 8 To 57/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 1/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 5 T 1/2023, byl obviněný I. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1) pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §140 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněný pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku [ad 1)] a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [ad 2)] dopustil tím, že
1)
dne 10. 9. 2022 v době kolem 19.57 hodiny, v ulici XY, v XY, okres XY, Královéhradecký kraj, po předchozím uvážení spočívajícím ve výběru zbraně a místa útoku se záměrem usmrtit, přistoupil k poškozené G. K., narozené XY, státní občance Ukrajiny, která odcházela na vlakový spoj ze svého zaměstnání, a za situace, kdy v ruce svíral syntetické autolano žlutobílé barvy, které si za tímto účelem předem obstaral, této oznámil: „To je tvůj konec, zemřeš, když nebudeš moje, tak nebudeš ničí“, poté se jí snažil lanem svázat ruce za zády, což se mu pro její odpor nepodařilo, následně ji chytil za vlasy a odtáhl do prostoru vedle vozovky na travnatou louku, přičemž poté, co poškozená volala o pomoc, opakovaně jí sděloval, že zemře, násilím ji srazil na zem, roztáhl jí svými prsty ústa a snažil se jí do nich strčit roubík ze smotaného ručníku, který si k tomuto účelu rovněž předem obstaral, a připravené lano jí celkem třikrát omotal kolem krku, zaklekl ji na hrudi a tímto lanem ji intenzivně škrtil po dobu několika minut, a to opětovně se slovy, že zemře, aby se však následně poškozené podařilo zasunout svoji ruku pod lano obepínající její krk a zabránit tak úplnému utažení lana, když v pokračování útoku byl obviněný nakonec vyrušen náhodným kolemjdoucím D. V., narozeným XY, který jej od poškozené násilím odtrhl, a on pak ihned místo činu opustil a odjel zapůjčeným motorovým vozidlem do Hradce Králové, přičemž obviněný tímto svým shora popsaným násilným jednáním způsobil poškozené soubor zranění spočívajících v tupém úrazu hlavy, krku, trupu a horních končetin, ložiska zhmoždění, krevní výrony a oděrky v oblasti obličeje, krku, trupu a levé horní končetiny s tím, že pokud by nedošlo k přerušení jeho jednání, čili v intenzivním stisku jejího krku v kombinaci s tamponádou v ústech, došlo by tak ve velmi krátkém intervalu k bezprostřednímu ohrožení jejího života a nástupu smrti, když navíc se obviněný předmětného jednání dopustil na těhotné ženě, s kteroužto skutečností byl srozuměn,
2)
dne 10. 9. 2022 kolem 23.20 hodin, na místní komunikaci v ulici XY, na úrovni domu číslo popisné XY, v Hradci Králové, Královéhradecký kraj, způsobil dopravní nehodu za situace, kdy řídil osobní automobil značky Škoda Octavia Combi, registrační značky XY, a to po předchozím požití alkoholu, kdy se nechoval ohleduplně a ukázněně tak, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, když při couvání na pozemní komunikaci narazil zadní částí jím řízeného vozidla do levého boku osobního automobilu značky Opel Zafira CNG 1.6 16V (AC), registrační značky XY, které vyjelo z boční části ulice XY směrem vlevo do centra města Hradce Králové, a v době střetu se s vozidlem nacházel šikmo vlevo na pozemní komunikaci, přičemž na místě byly u obviněného provedeny dvě dechové zkoušky na přítomnost alkoholu za dodržení metodiky ČMI k měření alkoholu v dechu přístrojem značky Dräger, když první dechová zkouška realizovaná ve 23.29 hodin ještě téhož dne byla pozitivní se zjištěním přítomnosti alkoholu v jeho dechu v hodnotě 2,55 promile, aby pak druhá dechová zkouška provedená po uplynutí pěti minut, tj. ve 23.34 hodin téhož dne, byla rovněž pozitivní na přítomnost alkoholu v jeho dechu s hodnotou 2,54 promile, přičemž jednáním obviněného byla na osobním vozidle značky Škoda Octavia Combi, registrační značky XY, způsobena škoda ve výši cca 1 000 Kč a na vozidle značky Opel Zafira CNG 1.6 16 V (AC), registrační značky XY, škoda ve výši nejméně 12 000 Kč.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 5 T 1/2023, podal obviněný do výroku o vině toliko pod bodem 1) a do výroku o trestu odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 8 To 57/2023, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 8 To 57/2023, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
5. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., setrval na svém tvrzení, že poškozené G. K. nechtěl fyzicky ublížit, nýbrž ji chtěl přimět k tomu, aby se k němu jako partnerka vrátila, anebo aby mu vrátila finanční prostředky ve výši cca 2 000 USD, které jí v průběhu jejich předchozího soužití půjčil. Poškozenou bezmezně miloval a to, že navázala známost s cizím mužem, mu vadilo. Byl rozhodnut, že v případě, že se k němu nebude chtít vrátit, oběsí se, a za tím účelem si obstaral tažné lano a ručník, kterým si chtěl ovázat oči. Neměl jinou možnost, jak se k poškozené přiblížit, než při její cestě do zaměstnání nebo ze zaměstnání. Jako místo setkání proto zvolil prostor před XY nádražím. Zopakoval, proč se s poškozenou ocitli pod silnicí – nejprve došlo ke slovní rozepři a pak oba upadli přes lano na stráň a skutáleli se dolů. Lano mu sloužilo pouze jako prostředek k postrašení poškozené a vynucení obnovení známosti a vrácení peněz. Poškozené nikdy neřekl, že ji usmrtí. Dovolatel upozornil, že v obžalobě i v usnesení o zahájení trestního stíhání se hovoří o chomáči vlasů, který měl poškozené vytrhnout. Takový důkaz se ale v trestním spise neobjevil, ačkoliv požadoval, aby byl předložen. Tento důkaz mohl minimálně ozřejmit, zda se skutečně jednalo o vlasy poškozené, zda jí byly vytrženy či byly vypadlé nebo dokonce ustřižené. Mohla tak být ověřena pravdomluvnost poškozené. Soud se nevypořádal s rozpory mezi tvrzeními poškozené a svědka D. V. Svědek D. V. tvrdil, že dovolatel na poškozené seděl, že jej z ní odstrčil. Samotná poškozená nic takového neuváděla. Dovolatel namítl, že soud nepřihlédl ke znaleckému posudku, který hodnotil jeho osobnost jako histriónskou, když i tato porucha osobnosti měla vliv na jeho chování v době posuzovaného skutku. Ostatně soud v tomto kontextu poukazoval na způsob jeho omluvy poškozené při hlavním líčení. Dovolatel vytkl, že soud neprovedl důkaz trestním spisem v trestní věci bývalého manžela poškozené, který byl stíhán pro obdobné jednání jako dovolatel. Závěrem odmítl, že byl správně zjištěn skutkový stav. Provedené důkazy, především jeho výslech, jsou ve zjevném rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Předmětný skutek pak byl nesprávně právně hodnocen.
6. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. poznamenal, že i v případě, že by dovolací soud neshledal tzv. zjevný rozpor, musel by shledat nesprávné právní posouzení skutku. Vyjádřil přesvědčení, že skutek popsaný v rozhodnutí soudu prvního stupně nenaplňuje skutkovou podstatu pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, když ze samotného popisu skutku je zřejmá jeho hrozba k tomu, aby poškozená konala, tj. aby se k němu navrátila. Soud nezachytil, že po poškozené požadoval vrátit zapůjčené peníze, a nepřihlédl dostatečně k povaze zranění, která by vzhledem ke konstituci poškozené nemohla vést ke smrti. Z konstantní judikatury plyne, že aby bylo možno uznat pachatele vinným pokusem trestného činu vraždy, musel by být bezpečně prokázán jeho úmysl tento trestný čin spáchat (rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 10. 12. 1968, sp. zn. 8 Tz 122/68, publikovaný pod č. 19/1969 Sb. rozh. tr.). V souladu s pravidlem in dubio pro reo měl dovolatel za to, že nebyl bezpečně prokázán ani nepřímý úmysl – že jeho jednání mělo směřovat k usmrcení poškozené. Naopak bylo zřejmé, že poškozenou vydíral. Ani případné vyhrožování poškozené smrtí nemůže samo o sobě založit závěr, že měl v úmyslu poškozenou usmrtit. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 1968, sp. zn. 6 Tz 99/1968, publikovaný pod č. 20/1969 Sb. rozh. tr., vztahující se k významu demonstrativního chování pachatele. Podle předmětného rozhodnutí měl soud přihlédnout k jeho histriónské poruše osobnosti, která se projevuje přehnanou teatrálností v projevu, když z takového projevu nelze učinit závěr o tom, že by měl v úmyslu poškozenou usmrtit. Z pronesené výhrůžky usmrcení na adresu poškozené ve vypjaté situaci není možno bez dalšího vyvozovat úmysl usmrtit poškozenou (srov. PR, 1994, č. 11, s. 416, a č. 10/1994-II. Sb. rozh. tr.). Dovolatel uzavřel, že skutek měl být kvalifikován jako vydírání podle §175 tr. zákoníku, eventuálně jiný trestný čin. V důsledku nesprávného hmotněprávního posouzení mu byl uložen i naprosto nepřiměřený trest odnětí svobody.
7. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené pod písmeny g), h).
8. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. a §265 l odst. 1 tr. ř. vydal usnesení, kterým usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 8 To 57/2023, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 5 T 1/2023, zrušuje a věc přikazuje Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v podstatě pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení a s nimiž se ve věci činné soudy správným a dostatečným způsobem vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. Již tento fakt indikuje neopodstatněnost podaného dovolání. Co se hodnocení důkazů a učiněných skutkových zjištění týče, státní zástupce odkázal zejména na body 53. – 60. rozsudku krajského soudu, stran právní kvalifikace činu pak především na body 61. – 80. rozsudku krajského soudu, resp. na str. 3. – 4. usnesení vrchního soudu, kde se soudy touto problematikou v dostatečném rozsahu zaobírají, a se stanoviskem soudů se plně ztotožnil. Nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, naopak soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky stanovené v §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř. a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Ostatně ani sám obviněný fakticky žádné zjevné rozpory ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepopisuje; prakticky pouze předkládá svou vlastní verzi průběhu skutkového děje, na základě které pak dovozuje pro sebe příznivější právní závěry. Nejsou dány ani jiné vady podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., včetně vady opomenutých důkazů. Krajský soud důvodně zamítl důkazní návrhy jako nadbytečné a nepotřebné. Stran skutkových zjištění státní zástupce akcentoval, že soudy přesvědčivě vyvrátily klíčové skutkové tvrzení obviněného o tom, že neměl záměr poškozenou usmrtit a že šlo jen o jakési výhrůžky. Soudy rovněž pečlivě vysvětlily, proč uvěřily poškozené, přičemž správně uvedly, že její výpověď koresponduje s dalšími důkazy. Provedené důkazy pak ve svém souhrnu vytvářejí komplex, který po skutkové stránce jednoznačně dokládá záměr obviněného poškozenou usmrtit, nikoliv ji toliko vystrašit či k něčemu donutit. Zcela přiléhavě soudy odkázaly na celou řadu usvědčujících důkazů, a to včetně výpovědí svědků a závěrů expertního zkoumání.
10. Podle názoru státního zástupce soudy správně zjištěný skutkový stav též přiléhavě právně kvalifikovaly. Dostatečným a logickým způsobem přesvědčivě vysvětlily, z jakých důvodů po právní stránce konstatovaly existenci úmyslu a předchozího uvážení mířícího k usmrcení poškozené. Pro argumentaci obviněného zpochybňující správnost hmotněprávní kvalifikace deliktu je příznačné, že v zásadě vychází z vlastní představy o skutkovém ději, nikoliv ze skutkových zjištění učiněných soudy. Takový způsob zpochybnění právní kvalifikace je však v dovolacím řízení zásadně vyloučen.
11. Pokud jde o výhrady obviněného týkající se tvrzené nepřiměřené přísnosti trestu, státní zástupce s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu naznal, že tuto argumentaci nelze podřadit pod žádný dovolací důvod. Zásah dovolacího soudu by byl možný v podstatě jen v případě trestu extrémně přísného, zjevně nespravedlivého a nepřiměřeného. Takovým však trest odnětí svobody vyměřený na samé spodní hranici v úvahu přicházející trestní hrozby není a z povahy věci nemůže být extrémně přísným.
12. Státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný relevantně odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
18. V projednávaném případě však dovolací soud žádná z výše uvedených pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit.
19. Předně nutno souhlasit se státním zástupcem, že při konfrontaci dovolací argumentace s dosavadní obhajobou obviněného nelze než dospět k závěru, že se obviněný opakuje. Z judikatury dovolacího soudu přitom vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Naznačená situace nastala i v posuzované trestní věci, poněvadž z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších soudů je zřejmé, že oba soudy se prakticky všemi námitkami obviněného zabývaly a dostatečným způsobem se s nimi vypořádaly.
20. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a případných opomenutých důkazů, je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
21. Výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování nepovažoval dovolací soud za důvodné. Obviněný vytkl, že nalézací soud neprovedl důkaz trestním spisem v trestní věci bývalého manžela poškozené, který byl stíhán pro obdobné jednání jako on sám. Nalézací soud nicméně v bodě 62. svého rozsudku reagoval na návrhy obhajoby na doplnění dokazování (krom toho, že u hlavního líčení o nich předtím i formálně rozhodl), kdy vysvětlil, proč jim z dále rozvedených důvodů nevyhověl. Pokud jde o bývalého manžela poškozené, který měl údajně potvrdit, že byl obdobně jako obviněný v minulosti trestně stíhán pro obdobnou násilnou trestnou činnost vyprovokovanou poškozenou, s cílem se jej – stejně jako obviněného – „zbavit“, přičemž i v jeho trestní věci byl poškozenou použit jako důkaz svědčící o jeho sklonech k násilí pramen jejích z hlavy vytrhaných vlasů, soud konstatoval, že návrh na doplnění dokazování jeho osobním výslechem byl zcela nadbytečný, nedůvodný, ve své podstatě irelevantní a v zásadě i nerealizovatelný pro účely řízení před nalézacím soudem, neboť tento měl pro své rozhodnutí o vině, trestu i právní kvalifikaci obviněným spáchaného násilného činu dostatek důkazů, aby tak mohl se vší odpovědností spravedlivě meritorně rozhodnout. Dovolací soud má za to, že nalézací soud se důkaznímu návrhu obhajoby, jímž měla být znevěrohodněna výpověď poškozené, zabýval a přesvědčivě zdůvodnil, proč mu nevyhověl. O opomenutí důkazů proto nelze hovořit. Lze souhlasit s odvolacím soudem, že návrhy na doplnění dokazování byly správně zamítnuty jako nadbytečné, neboť ve věci již byly provedeny důkazy, které jsou dostatečné k objasnění skutkového stavu (srov. bod 9. usnesení odvolacího soudu).
22. Dovolací soud dále ve věci nezjistil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 48. – 64. rozsudku nalézacího soudu, body 11. a 12. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
23. Dovolací soud nicméně nad rámec shora uvedeného poznamenává, že nalézací soud velmi podrobně a zcela precizně vysvětlil, z jakých důkazů při ustanovování skutkového děje, a tedy i rozhodných skutkových zjištění, vycházel, přičemž soud odvolací se s jeho závěry důvodně plně ztotožnil. Za stěžejní považoval nalézací soud spontánní, přesvědčivé a ve svém celku logické a věrohodné svědecké výpovědi jak samotné poškozené G. K., tak i dalších přímých svědků přítomných u části kritického incidentu, tj. D. V. a J. Š., jako i svědectví nepřímých svědků – kolegyně poškozené a současně její nadřízené A. Š. a aktuálního ukrajinského partnera poškozené V. P. Označené svědecké výpovědi ve spojení se závěry soudnělékařské expertizy a jejího autora, genetické kriminalistické expertizy, psychiatrického a psychologického znaleckého posudku vypracovaného na osobu obviněného, jakož i ve spojení s dalšími ve věci opatřenými a realizovanými listinnými a věcnými důkazy, naprosto spolehlivým a přesvědčivým způsobem vyvrátily obviněným od samého počátku trestního řízení uplatňovanou a v logických souvislostech značně rozporuplnou, nevěrohodnou, nereálnou, naivní a absurdní obhajobu, motivovanou snahou vyhnout se trestní odpovědnosti za spáchaný násilný trestný čin nebo snížit míru svého zavinění, resp. snahou alespoň co nejvíce zmírnit právní kvalifikaci svého jednání na různé mírnější formy trestných činů ublížení na zdraví nebo vydírání, případně se ze spáchání tohoto násilného skutku zcela vyvinit. Poškozená opakovaně a konzistentně popsala průběh incidentu i okolnosti, které mu předcházely a po něm následovaly, přičemž od počátku s naprostou jistotou a bez jakýchkoliv pochybností označila za pachatele tohoto násilného útoku na svou osobu právě obviněného. Vypověděla, že obviněný, který ji dlouhodobě soustavně stalkoval, na ni inkriminovaného večera čekal v blízkosti vlakového nádraží, na které po odchodu z práce mířila, v rukou měl složené autolano oranžové barvy, přičemž když se k ní přiblížil, oznámil jí: „To je tvůj konec, zemřeš, když nebudeš moje, tak nebudeš ničí“. S autolanem se ji následně pokusil svázat, v návaznosti na její snahu se mu vyprostit ji odtáhl za vlasy na travnatou plochu vedle vozovky, omotal jí autolano nejméně třikrát kolem krku, do úst se jí snažil strčit roubík ze smotaného ručníku, sedl si obkročmo na její stehna a začal konce lana utahovat. Při tom jí opakovaně sděloval, že když nebude jeho, nebude nikoho. Z jeho chování a jednání na místě činu a ze slovního doprovodu jeho počínání poškozená zcela jednoznačně pochopila, že jí jde skutečně o život, a že pokud mu neslíbí, že s ním bude v budoucnu žít, usmrtí ji. Aby si zachránila život, „na oko“ mu to slíbila. V té době však již ztrácela sílu, postupně se přestávala bránit, neboť už nemohla prakticky dýchat, a jen díky tomu, že kolem místa činu procházeli dva mladíci, nedošlo k tomu, že by ji obviněný uškrtil nebo udusil, resp. usmrtil. Popis průběhu skutkového děje vylíčený poškozenou koresponduje s popisem průběhu skutkového děje prezentovaným svědky D. V. a J. Š. Svědek D. V., který doprovázel svého kamaráda J. Š. na vlak, slyšel při příchodu k vlakovému nádraží výkřik, který připomínal spíše zvířecí řev. Na travnatém prostoru, odkud se zvuky ozývaly, spatřil ženu ležící na zádech s rukama podél těla a s omotaným provazem kolem krku, v němž poznal tažné autolano. Na ženě seděl obkročmo muž, v obou rukou držel konce autolana a ženu, která už jen sípala, přitom velmi intenzivně škrtil a doslova rval oběma rukama lano omotané kolem jejího krku do stran. Svědek proto muže z ženy odstrčil a jeho kamarád J. Š. kontaktoval policii. Uvedená žena – poškozená – oběma svědkům jako i své na místo činu dostavivší se kolegyni A. Š. bezprostředně poté, co onen muž – obviněný – z místa činu utekl (ujel), vylíčila události předcházející příchodu svědků na místo. Tyto se přitom shodovaly s jí následně uváděným popisem události prezentovaným orgánům činným v trestním řízení jako i s dalšími ve věci provedenými důkazy. Závěry vyplynuvší z obsahu vypracované soudnělékařské expertizy a z výslechu jejího autora – znalce prof. MUDr. Petra Hejny, Ph.D., MBA – podpořené i jím osobně na druhý den po události provedenou soudnělékařskou prohlídkou těla poškozené korespondují nejen s podrobným popisem průběhu skutkového děje na místě činu poškozenou, včetně jí prezentovaného popisu, způsobu a intenzity obviněným užitého kombinovaného násilí ve formě škrcení a dušení, ale i s objektivně zjištěnými poraněními poškozené, zejména na jejím krku, ústech, obličeji a vlasaté části hlavy a s mechanismem jejich vzniku, včetně možných, a to i fatálních smrtelných následků v případě, že by útok obviněného i nadále pokračoval, resp. byl dokonán a nebyl přerušen náhodně kolemjdoucími svědky, kteří mu v tom de facto zabránili.
24. Výtce obviněného týkající se chomáče vlasů poškozené se nalézací soud dostatečně věnoval, když uvedl, že protokol o vydání věci dokumentuje, že poškozená orgánům činným v trestním řízení vlasy vydala, že se skutečně jedná o její chomáč vlasů, které si následující ráno po kritické události sama vyčesala, resp. které jí samy vypadaly při česání, přičemž se nejednalo o mechanicky odstřižený pramen vlasů. Dovolací soud doplňuje, že znalec prof. MUDr. Petr Hejna, Ph.D., MBA, potvrdil, že v levé temeno-týlní krajině poškozené zjistil při její soudnělékařské prohlídce prosáknutí měkkých tkání kůže a podkoží o průměru asi 5 cm, které by mohlo svědčit třeba i pro násilné zatažení za pramen jejích vlasů, s tím, že vlasový porost v této oblasti byl řidší. Ani obviněným akcentovaný chomáč vlasů poškozené tedy nemohl vést ke zpochybnění výpovědi poškozené.
25. Dovolací soud uzavírá, že skutková zjištění soudů mají plnou oporu v provedeném dokazování a jako taková jsou správná. Obhajobě obviněného nebylo možné v žádném případě přisvědčit, když svými tvrzeními zcela popírá nade vši pochybnost zjištěný skutkový děj. Ostatně nelze přehlédnout, že tato obhajoba ani není konzistentní a místy si sama protiřečí. Dovolatel i ve svém mimořádném opravném prostředku na straně jedné uvádí, že byl rozhodnut, že v případě, že se k němu nebude chtít poškozená vrátit, oběsí se, přičemž za tím účelem si obstaral tažné lano a ručník, kterým si chtěl ovázat oči (jak správně poznamenal již soud prvního stupně, jeho rozměry byly k popsanému účelu zcela zjevně nevhodné). Lze pouze doplnit, že samotný nález stop DNA poškozené na ručníku plně koresponduje s jeho užitím jako roubíku a nikdo ze svědků nepotvrdil, že by snad poškozená měla následně do ručníku otírat ústa. Na druhé straně pak obviněný zdůrazňuje, že lano mu sloužilo pouze jako prostředek k postrašení poškozené a k vynucení obnovení známosti a vrácení peněz. Je tedy evidentní, že ani v rámci vlastní obhajovací argumentace se obviněný nedokáže ujednotit na názoru, proč si s sebou „na schůzku“ s poškozenou donesl autolano. Sám přitom připustil, že se pokoušel poškozené při potyčce svázat ruce, oba však upadli a pouze se skutáleli ze srázu. Taková verze však byla jednoznačně vyvrácena zejména kombinací výpovědi poškozené a svědka D. V. Vyhodnocení průběhu skutkového děje soudy nižších stupňů tak nevykazuje žádné deficity či narušení pravidel formální logiky, neboť vycházely ze svědeckých výpovědí vzájemně souladných a plně korespondujících s výpovědí poškozené. I svědkům, kteří bezprostředně na místě činu nebyli nebo se dostavili později, velmi spontánně a autenticky popsala důvody napadení obviněným i jeho samotný průběh. Nutno odmítnout i marginální výhradu dovolatele, že snad poškozená nepopsala v souladu se svědkem D. V., že obviněný na poškozené seděl. Přitom právě takto poškozená jednání obviněného vylíčila, jak je mj. konstatováno v rekapitulaci její výpovědi na str. 10 rozsudku krajského soudu. Se svědeckými výpověďmi pak plně koresponduje znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, stran poranění poškozené a mechanismu jejich způsobení, jakož i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, který charakterizoval obviněného (v plné korespondenci skutku s jeho osobností) mj. jako projevujícího se až histriónsky při dominantním sebeprosazování, egocentrického se snadným přechodem do útoku, své umí prosadit i agresivně, přičemž úroveň ovládání agresivity je u něj spíše podprůměrná. Motivací byla frustrace z kalamitního vztahu s poškozenou, která vyvolala agresivní reakci. Rozrušení u obviněného nastupuje poměrně rychle a naplno. Celkový kontext vztahového trojúhelníku, z něhož poškozená obviněného vyřadila preferencí V. P., dokreslují záznamy a údaje telekomunikačního provozu o četných pokusech obviněného poškozenou kontaktovat, uchovávání fotografií a videozáznamů zachycujících poškozenou atd. Proto nebylo nejmenšího důvodu, aby soudy neuzavřely skutkový stav v plné korespondenci s popisem události ze strany poškozené.
26. Co se týče námitky nesprávného právního posouzení skutku, nutno upozornit, že dovolatel dospěl k závěru o vadné právní kvalifikaci výlučně na základě úvahy o nesprávných skutkových zjištěních. Lze shrnout jeho tvrzení, že „nebyl prokázán úmysl usmrtit poškozenou“. Pakliže se snažil akcentovat pouze některá svá slovní vyjádření použitá během útoku na poškozenou (přičemž lze pouze obecně souhlasit, že ze samotné slovní pohrůžky zabitím nelze takový úmysl dovozovat) a popíral způsob napadení poškozené, nabídl při naprostém odhlédnutí od prokázané povahy a intenzity realizovaného útoku (silné škrcení lanem téměř do bezvědomí poškozené za použití roubíku přerušené nikoli z vůle obviněného, nýbrž aktivním zásahem D. V.) pouze obecnou úvahu o možné, samozřejmě jemu podstatně příznivější právní kvalifikaci skutku. Nejvyšší soud tudíž v kontextu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. toliko v krátkosti poznamenává, že použitá právní kvalifikace skutku jako pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je správná. Skutková zjištění soudů náležitě vyjádřená ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně umožňují učinit spolehlivý závěr, že se obviněný dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného úmyslně po předchozím uvážení usmrtil, v úmyslu trestný čin spáchat, aniž by došlo k jeho dokonání, když tento čin spáchal na těhotné ženě.
27. Závěrem nutno odmítnout námitku stran nepřiměřenosti trestu. Jednak tato není podřaditelná pod žádný dovolací důvod, a to ani pod obviněným výslovně neuplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jednak byla rovněž odvozena od přesvědčení dovolatele o nesprávném právním posouzení skutku, kteréžto je odvozeno od odlišných představ o průběhu skutkového děje. Taková námitka tedy není způsobilým podkladem pro přezkum dovolacím soudem.
V. Způsob rozhodnutí
28. Dovolací soud shledal, že námitky, jimiž obviněný odkazoval na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., nemají opodstatnění. V důsledku vzájemné podmíněnosti dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. nemohl být naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
29. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu