ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1168.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1168/2022-872
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 12 To 132/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 10/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 5 T 10/2022, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
„1. v době nejméně od dubna 2020 do 11. 1. 2021 a dále nejméně v období od dubna 2021 do 24. 9. 2021 v XY, v bytě na adrese XY čp. XY a v bytě na adrese XY čp. XY, systematicky úmyslně týral svoji přítelkyni M. R., nar. XY, se kterou žil ve společné domácnosti, a to tak, že ji 3x až 4x týdně v denních i nočních hodinách opakovaně vulgárně nadával slovy ,mrdko zkurvená, zkurvydcero, svině, kurvo, děvko, lemro líná‘, vyhrožoval jí zabitím s tím, že z ní udělá mrtvolu, a se zvyšující se frekvencí tak, že z počátku 1x měsíčně a následně 3x až 5x do měsíce ji bil, a to opakovanými údery otevřenou dlaní do obličeje, ve dvou případech pěstmi do hlavy, dále ji kopal do zad a do nohou, škrtil ji, v jednom případě ji hodil do vany, kde se udeřila zátylkem o horní část vany, dále v jednom případě, když ji chytil za ruce, aby se nemohla bránit, se mu vytrhla a tak si rozrazila čelo o obklad dveří, dále jí odebíral finanční prostředky, kontroloval jí komunikaci v mobilním telefonu a odebíral jí mobilní telefony, zakazoval jí kamkoliv chodit a navštěvovat rodiče,
2. v době od srpna 2020 do 11. 1. 2021 a od června 2021 do konce srpna 2021 v XY, v bytě na adrese XY čp. XY a čp. XY, úmyslně s četností každý den až obden, opatřil své přítelkyni M. R., nar. XY, dávku pervitinu v denním množství cca 0,1g, kterou vždy připravil do injekční stříkačky pro nitrožilní užití a tuto dávku jí následně nitrožilně aplikoval a zbytek dávky aplikoval sám sobě, přičemž droga pervitin obsahuje metamfetamin, tedy psychotropní látku zařazenou podle Úmluvy o psychotropních látkách do seznamu II., který tvoří přílohu č. 5 Nařízení vlády České republiky č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a takto jednal i přesto, ač věděl, o jakou látku se jedná, a aniž by k jejímu držení disponoval povolením Ministerstva zdravotnictví ČR k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekursory podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“
2. Za to byl odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle §56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. R. (dále jen „poškozená“) se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a poškozená, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 12 To 132/2022. Z podnětu odvolání poškozené byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o odkázání poškozené s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu nemajetkové újmy poškozené částku 80.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Uvedl, že rozsudky soudů nižších stupňů nejsou správné. V trestním řízení nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
6. V průběhu řízení opakovaně poukazoval na to, že k žádnému týrání z jeho strany nedošlo. S poškozenou žili v posuzovaném období ve společné domácnosti s dalšími osobami, a to P. H., D. F. a H. O. Svědci P. H. a D. F. shodně potvrdili, že si nikdy u poškozené žádných okolností svědčících o týrání poškozené nevšimli. Při rozhodování o vině oba soudy vycházely jen z výpovědi poškozené a jejích rodinných příslušníků, kteří však měli informace pouze zprostředkované od poškozené.
7. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že neprovedl výslech jeho bývalé přítelkyně H. O., který byl obhajobou navrhován. Poškozená ve své výpovědi uvedla, že nějaký čas s obviněným u H. O. bydlela a že měl ve svém předchozím vztahu jmenovanou svědkyni fyzicky napadat. Dovolatel poukazoval opakovaně na nepravdivost tohoto tvrzení. Dodal, že svědecké výpovědi bývalých partnerek jsou často pro posouzení věrohodnosti výpovědí poškozených klíčové. Jmenovaná svědkyně se mohla vyjádřit ke společnému bydlení s poškozenou a obviněným a k jeho osobě. Odvolací soud tento důkaz neprovedl a konstatoval, že se takový svědecký výslech jeví jako irelevantní. Podle obviněného by však skutková zjištění vyplývající ze svědecké výpovědi H. O. by spolu se zjištěními ze svědeckých výpovědí P. H. a D. F. byla pro posouzení viny zcela relevantní.
8. Oba soudy dále při rozhodování o trestu nesprávně přihlédly k okolnosti, že obviněný měl spáchat trestný čin ve zkušební době podmíněného odsouzení. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2020, č. j. 2 T 26/2020-84, kterým byl uznán vinným trestným činem podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, mu byl uložen společný trest odnětí svobody ve výměře 30 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 42 měsíců s dohledem a peněžitý trest, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2021, č. j. 2 T 26/2020-141, bylo rozhodnuto, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Krajský soud v Hradci Králové však usnesením ze dne 16. 12. 2021, č. j. 10 To 306/2021-158, citované usnesení Okresního soudu v Hradci Králové zrušil s tím, že již při ukládání trestu odnětí svobody v délce 30 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 42 měsíců a peněžitého trestu s náhradním trestem v trvání 6 měsíců byla překročena horní hranice trestní sazby stanovená pro trestný čin podle §337 odst. 1 tr. zákoníku. Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2020, č. j. 2 T 26/2020-84 je tak nezákonný. Z tohoto důvodu podala předsedkyně Okresního soudu v Hradci Králové podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, ke kterému došlo rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2020, č. j. 2 T 26/2020-84.
9. Jestliže tedy odvolací soud a soud prvního stupně při rozhodování o trestu obviněného zohlednily i skutečnost, že trestný čin byl spáchán ve zkušební době, porušily tím jeho právo na spravedlivý proces. Nemůže mu být k tíži přičítána okolnost, že se měl předmětného jednání dopustit ve zkušební době, když rozhodnutí, na základě kterého byl uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody, je nezákonné. V opačném případě by soudy postupovaly v rozporu s §39 tr. zákoníku.
10. S ohledem na shora uvedené námitky obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 12 To 132/2022, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 5 T 10/2022, a Okresnímu soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že námitky obviněného, jimiž rozporoval existenci týrání, primárně směřovaly proti rozsahu provedeného dokazování a způsobu jeho hodnocení soudy nižších stupňů. Postupoval-li soud prvního stupně důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., přičemž učinil logicky odůvodněná úplná skutková zjištění, nelze odsuzující rozsudek zrušit pouze z důvodu, že sám obviněný na základě svého přesvědčení hodnotí důkazy s jiným výsledkem. V posuzované věci Okresní soud v Hradci Králové přezkoumatelným způsobem vysvětlil svoje úvahy o věrohodnosti poškozené a dalších svědků. Jejich výpovědi podepřel také dalšími důkazy. Co do hodnocení provedených důkazů umožňujícího stabilizaci skutkových zjištění státní zástupce poukázal zejména na odstavec 69. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
12. Dále státní zástupce popsal, že jestliže obviněný poukázal na neakceptování návrhu na výslech H. O., tato výhrada neobstojí. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k uplatnění obhajoby, odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Předvídané povinnosti Krajský soud v Hradci Králové dostál, jelikož negativně vyhodnotil důkazní potenciál uvedeného důkazu, jak vyplývá z odstavce 27. odůvodnění jeho rozhodnutí. Z dostupného materiálu tedy nevyplývá, že by se mělo jednat o tzv. opomenutý důkaz.
13. Rovněž námitkám obviněného směřujícím vůči trestu nelze podle státního zástupce přisvědčit. Citované rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové v jeho dřívější trestní věci sp. zn. 2 T 26/2020, jež shledává nezákonným, se stále nachází v právní moci. Ke dni zpracování tohoto vyjádření, nebyla avizovaná stížnost pro porušení zákona ministrem spravedlnosti podána, tj. ani projednána Nejvyšším soudem.
14. Z rozvedených důvodů považoval státní zástupce podané dovolání za zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
16. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 12 To 132/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, když jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho pod statou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
20. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Obviněný uplatnil v první řadě námitky, které směřují proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, přičemž (stručně řečeno) tvrdil, že se nedopustil jednání, které je popsáno ve skutkové větě rozhodnutí soudu prvního stupně (k tomu namítl nepravdivost výpovědi poškozené a poukázal na svědecké výpovědi dvou jím jmenovaných svědků), a že nebyl nedůvodně proveden navrhovaný důkaz (výslech jím jmenované svědkyně) .
22. Tyto námitky je formálně možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně jsou zjevně neopodstatněné. Důvod ke kasaci napadených rozhodnutí by vyvstal jen tehdy, pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že nastala alespoň jedna z alternativ v uvedeném ustanovení obsažená.
23. Námitky dovolatele mají předně odpovídat alternativě daného dovolacího důvodu, podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů [první alternativa daného dovolacího důvodu] . Její naplnění předpokládá zjištění tak hrubé vady skutkového zjištění, pro kterou nelze setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude, pouze stručně řečeno, dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů. O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Zároveň je však nutné dodat, že takto hrubá vada, resp. hrubě vadné skutkové zjištění musí podle dovolacího důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být určující z hlediska naplnění znaků trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným.
24. Dovolací soud však konstatuje, že v posuzované věci není zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů dán. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je totiž seznatelné, že si byly vědomy důkazní situace (v řízení bylo provedeno dokazování odpovídající ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.), je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (postupovaly v mezích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a k jakým závěrům přitom dospěly - je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry.
25. K tomu je možno ještě poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
26. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, jak už výše uvedeno, že soudy se při zjišťování skutkového stavu věci nedopustily pochybení, jež by vedlo k vadě v podobě zjevného rozporu s obsahem provedených důkazů.
27. Dodat lze, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
28. K námitce vytýkající neprovedení důkazu výslechem svědkyně H. O., je třeba konstatovat, že vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).
29. V dané věci je z rozhodnutí soudů nižších stupňů zjevné, že považovaly dokazování již provedené za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností. Soud prvního stupně, který ve věci provedl obsáhlé dokazování, se s návrhy důkazů, které neprovedl, vypořádal v bodu č. 82. odůvodnění svého rozhodnutí. Návrh na provedení důkazu výslechem shora jmenované svědkyně obviněný učinil v odvolacím řízení. Odvolací soud na tento návrh řádně reagoval v bodu č. 27. odůvodnění svého rozhodnutí. Nejvyšší soud pak konstatuje, že důkazní řízení netrpělo z hlediska úplnosti deficitem, který by znamenal porušení pravidel spravedlivého procesu, a to zejména ve smyslu opomenutých důkazů.
30. Nad rámec výše uvedeného v krátkosti uvádí, že v posuzované věci nebyl výrok o vině obviněného opřen toliko o výpověď poškozené, jak se snažil obviněný nastínit. Jak na to důvodně poukázal nalézací soud, věrohodnost této výpovědi byla významně podpořena dalšími důkazy, které s ní korespondovaly. I z výpovědí dalších osob totiž vyplývaly skutečnosti popsané v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně svědčící o pravdivosti výpovědi poškozené. Nešlo přitom toliko o reprodukování informací, které sdělila poškozená jiným osobám, zejména svým rodičům, nýbrž i o jejich vlastní pozorování rozhodných skutečností. Lze připomenout i zjištění učiněná OSPOD-em popsaná soudem prvního stupně zejm. v bodech 55 a 65 odůvodnění jeho rozhodnutí, z nichž se podává, že obviněný poškozenou fyzicky napadal a která jednoznačně podporují její výpověď. Pokud dovolatel poukazoval na to, že v řízení byli vyslechnuti svědkové D. F. a P. H., kteří podle něj potvrdili, že si nikdy u poškozené žádných okolností svědčících o týrání poškozené nevšimli, pak nejde o takovou argumentaci, která by měla potenciál zvrátit hodnotící závěry soudů nižších stupňů. Je místě zde zopakovat reakci soudu druhého stupně (ačkoli s ní obviněný nesouhlasí), který zdůraznil, že jednání charakterizované jako domácí násilí většinou neprobíhá před sousedy a dalšími nezaujatými osobami. Z obsahu soudních rozhodnutí nadto lze dovodit, že soudy nižších stupňů výpověď svědka P. H. nepovažovaly vzhledem k dalším provedeným důkazům za spolehlivý důkaz, který by svědčil pro nevinu obviněného. Takový závěr podle názoru Nejvyššího soudu vzhledem ke kvalitě komplexu vzájemně se podporujících usvědčujících důkazů obstojí. Nelze pak souhlasit s názorem obhajoby, že by důkazem jednoznačně svědčícím ve prospěch obviněného bylo vysvětlení podané D. F. (čteno podle §221 odst. 6 tr. ř.). Z tohoto vysvětlení totiž plyne řada informací svědčících v neprospěch obviněného. Jmenovaný mimo jiné vypověděl, že syn AAAAA (pseudonym) mu jednou řekl, že ho obviněný „mlátil“ a že „mlátil i mamku“. Uvedl rovněž, že mu obviněný vyhrožoval, a že když byl venku s poškozenou, její matkou a dětmi na hřišti, tak tam přišel obviněný a v době, když on odcházel s dětmi pryč, slyšel, jak obviněný nadává a řve na poškozenou a její matku. V těchto souvislostech je možno poukázat zejména na bod 69. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž patřičně vyložil, proč měl za prokázané, že se obviněný posuzované trestné činnosti dopustil.
31. Jak již shora řečeno (viz bod 8, 9.) dovolatel uplatnil rovněž námitky vztahující se k uloženému trestu, když měl za to, že soudy pochybily, jestliže v něm zohlednily i to, že trestný čin měl být spáchán ve zkušební době podmíněného odsouzení.
32. V daných souvislostech je třeba připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
33. Vzhledem k uvedenému nelze výhrady obviněného směřující proti výroku o trestu a svojí podstatou nevytýkající uložení nepřípustného druhu trestu či jeho výměru mimo rámec trestní sazby stanovené zákonem na trestné činy, jimiž byl uznán vinným, podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, ani jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
34. Nadto lze (vedle faktu, že obviněným zmiňované rozhodnutí je stále pravomocné) konstatovat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené zákonem na trestné činy, jimiž byl uznán vinným. Tento trest přitom rozhodně nelze považovat za excesivní a zjevně nespravedlivý. Je totiž vhodné mimo jiné zdůraznit, že obviněný páchal nyní posuzovanou trestnou činnost, a to nejen přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s psychotropními látkami a jedy, ale i zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí, rovněž v době, kdy byl stíhán pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Vedle toho je třeba hodnotit osobu obviněného (jedná se o recidivujícího pachatele), dobu páchání jak přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s psychotropními látkami a jedy, tak zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, jakož i způsob spáchání tohoto zločinu. Již tyto skutečnosti prokazují vedle podstatně zvýšeného stupně společenské škodlivosti této trestné činnosti rovněž výrazné narušení obviněného a ztížené možnosti jeho nápravy a vypovídají o správnosti uložení nepodmíněného trestu ve výše uvedené výměře.
35. Dovolatel dále ve svém podání formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod však nenaplnil relevantní argumentací. Námitku nesprávného právního posouzení skutku totiž odvodil od tvrzení o extrémně nesprávném hodnocení provedených důkazů ze strany soudů nižších stupňů, což se ovšem s obsahovým vymezením daného dovolacího důvodu míjí.
36. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu