ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.128.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 128/2023-236
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 2. 2023 o dovolání obviněného T. J. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 50 To 188/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 59/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. J. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 1 T 59/2022, byl obviněný T. J. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle §325 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §67 odst. 3 a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku byl odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 500 denních sazeb ve výši 800 Kč (celkem 400 000 Kč). Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno zaplacení peněžitého trestu v měsíčních splátkách ve výši 80 000 Kč, splatných vždy do 20. dne daného měsíce, počínaje měsícem, který následuje po měsíci, kdy rozsudek nabyde právní moci. Bylo též určeno, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, a to na dobu pěti let.
2. Proti označenému rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech odvolání zaměřené v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 50 To 188/2022, byl z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §325 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
3. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že
dne 10. 12. 2021 kolem 16:50 hodin u obce XY, okres Karlovy Vary, po silnici I/6 ve směru od Karlových Varů na Prahu řídil osobní automobil typu Volvo V90, registrační značky XY, ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntálu ze dne 10. 3. 2017, sp. zn. 65 T 183/2016, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2017, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 42 měsíců, přičemž tento trest je platný do 17. 7. 2022, s vědomím výše uloženého trestu a s úmyslem zabránit hlídce Policie České republiky v provedení dopravní kontroly na úrovni odpočívadla před odbočkou na obec XY nerespektoval opakované výzvy k zastavení vozidla, které mu byly hlídkou Policie České republiky ve složení H. a R. jedoucí ve vozidle Škoda Octavia, registrační značky XY, v barevném provedení vozidel Policie České republiky, dávány prostřednictvím světelného a zvukového zařízení, za současného rozsvícení nápisu STOP POLICIE, naopak zvýšil rychlost jízdy, v době, kdy se policisté pokusili o předjetí jím řízeného vozidla Volvo z levé strany a přední část služebního vozidla Police České republiky byla na úrovni levých zadních dveří jím řízeného vozidla Volvo, náhle v rychlosti nejméně 90 km/h s úmyslem zabránit svému předjetí vozidlem Policie České republiky přejel z pravého jízdního pruhu do levého a začal předjíždět vozidla jedoucí stejným směrem, svým manévrem donutil řidiče vozidla Policie České republiky R. k prudkému brzdění a vyhnutí se více vlevo, jinak by došlo ke střetu vozidla Volvo se služebním vozidlem Policie České republiky, poté pokračoval v jízdě středem vozovky, aby zabránil svému předjetí hlídkou Policie České republiky, dojel až k benzínové čerpací stanici M. u obce XY, poté, co se hlídce policie ČR podařilo vozidlo předjet, se s vozidlem otočil a jel ve směru zpět na Karlovy Vary, následně odbočil ze silnice č. I/6 n/a silnici vedoucí do obce XY, přičemž s ohledem na rychlost jízdy vyjel ze silnice do pole, najel zpět na silnici, projel obcí XY a pokračoval v jízdě ve směru na XY, stále nereagoval na výzvy k zastavení ani na varovný výstřel učiněný H., jízdu ukončil až z důvodu vjetí do silničního příkopu již ve Vojenském výcvikovém prostoru XY.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 50 To 188/2022, podal obviněný T. J. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž (po rekapitulaci všech zákonem vymezených dovolacích důvodů) odkázal na dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. m ) tr. ř. a namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ).
5. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku vytkl nesprávné právní posouzení skutku jako zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Měl za to, že soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a skutkový stav a nesprávně kvalifikovaly skutek. Podle jeho mínění byla porušena Listina základních práv a svobod, konkrétně článek 40 odst. 2., a rovněž došlo k porušení pravidla in dubio pro reo . Tvrdil, že se skutek nestal, resp. nestal se soudy popsaným způsobem.
6. Dále poukázal na nepřiměřenost trestu uloženého odvolacím soudem. Podle názoru dovolatele se soud „nevypořádal se skutkem, který je mu kladen za vinu, a v návaznosti na to s uloženým trestem“. Zdůraznil, že jemu v předchozích trestních věcech uložené nepodmíněné tresty odnětí svobody vykonal, následně se choval řádně a ve zkušební době podmíněného odsouzení či podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se osvědčil. Vytkl, že soud nezohlednil jeho osobní a majetkové poměry, že je otcem dvou nezletilých dětí, o něž projevuje pravidelný zájem (včetně řádného plnění vyživovací povinnosti) a o něž se v případě výkonu trestu nebude moci starat. Poukázal též na záruku od spolku Tradiční rodina, z. s., který nabídl spolupráci při dovršení nápravy obviněného, a na stálé zaměstnání ve společnosti Lesní společnost J & K, s. r. o. Vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na jím zmíněné osobní a majetkové poměry je dán prostor pro zmírnění uloženého trestu.
7. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 50 To 188/2022, i rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 1 T 59/2022, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k rozhodnutí. Navrhl, „aby mu soud prvního stupně změnil uložený nepodmíněný trest odnětí svobody na trest podmíněný a stanovil přiměřenou zkušební dobu, případně trest alternativní“.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání upozornil na vágní způsob vymezení dovolacích důvodů, kdy dovolatel výslovně označil pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Státní zástupce připomněl podmínky, za kterých lze tento dovolací důvod uplatnit v jeho dvou alternativách, přičemž je zřejmé, že obviněný měl pravděpodobně na mysli alternativu druhou. Nijak blíže již ale nerozvedl, který z dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. měl být podle jeho názoru v předcházejícím řízení dán. Ve vztahu k výroku o vině uvedl pouze, že namítá nesprávné právní posouzení skutku a nesprávnou právní kvalifikaci, kteréžto pochybení má být důsledkem vadného hodnocení důkazů a chybných skutkových zjištění, a ve vztahu k výroku o trestu namítl výlučně jeho nepřiměřenou přísnost.
9. Státní zástupce za nepřípustnou označil část dovolání, kterou obviněný věnoval výhradám proti výroku o vině. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr. akcentoval, že dovoláním lze napadat rozhodnutí odvolacího soudu výhradně v tom rozsahu, v jakém byl oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit, rozhodnutí soudu prvního stupně. V posuzované trestní věci přitom z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, že tento soud projednával výlučně odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného a toliko proti výroku o trestu.
10. Co se týče námitky stran nepřiměřeně přísného trestu odnětí svobody, státní zástupce poznamenal, že ta sice není nepřípustná, pod žádný dovolací důvod ji však podřadit nelze. Upozornil na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) v dovolání úspěšně uplatnit primárně v rámci zákonného dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který obviněný neuplatnil. I tento dovolací důvod však reaguje toliko na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. To rozhodně není případ dovolatele, neboť trest odnětí svobody mu byl uložen ještě v první třetině zákonné trestní sazby. Výrok o trestu lze za jistých okolností napadnout také s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy pro nesprávné hmotněprávní posouzení, ani to však obviněný neučinil a nevytkl žádnou z eventualit připadajících v úvahu. V rámci žádného z taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, až na zcela výjimečné případy trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. O takový případ se nejedná, neboť krajský soud druh a výměru trestu řádně odůvodnil s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem a způsobem ústavně konformním. Uložený trest odnětí svobody proto podle státního zástupce nepřiměřeným, extrémně přísným či nespravedlivým není.
11. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného T. J. bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
13. Pokud jde o přípustnost dovolání, ta se posuzuje ve vztahu k celému dovolání, neboť jde o mimořádný opravný prostředek, který nelze podat proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí, protože není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad. Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých podmínek je dovolání přípustné. Z jeho dikce plyne, že rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí současně splňovat kumulativně stanovené podmínky; a to, že jde o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští . Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
14. Předpokladem přípustnosti dovolání je podle §265a odst. 1 tr. ř. skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Na základě těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné , jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., anebo když jím dovolatel napadá takovou část rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací nebo stížnostní soud. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle hledisek vymezených v §254 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, seš. 3 pod č. T 666).
15. V posuzované věci je významné, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal toliko státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, a to v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Dovolatel se bezprostředně po vyhlášení rozsudku práva odvolání výslovně vzdal. Odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. vázán v přezkumné činnosti zásadně tím, který výrok rozsudku odvolatel napadl a jaké vady v jeho rámci vytýkal, přezkoumal podle §254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného výroku a správnost postupu řízení, jež jeho vydání předcházelo, a to výlučně z hlediska vytýkaných vad. Protože proti výroku o vině státní zástupce žádné výhrady nevznesl, odvolací soud nebyl oprávněn správnost tohoto výroku přezkoumávat, a ani tak neučinil (srov. body 6. a 12. napadeného rozsudku).
16. S ohledem na tento rozsah, v němž věc odvolací soud přezkoumal, nebyla splněna podmínka §265a odst. 1 tr. ř. pro to, aby obviněný mohl podat dovolání též proti výroku o vině, protože odvolací soud v projednávané věci z podnětu odvolání státního zástupce přezkoumal pouze výrok o trestu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 8 Tdo 532/2016). Nejvyšší soud na podkladě nyní podaného dovolání zaměřeného jak proti výroku o trestu, tak i proti výroku o vině (neboť obviněný formuloval dovolací námitky, byť obecně, bez bližšího odůvodnění, i jako mířené proti správnosti skutkových zjištění a na to navazující právní kvalifikaci), mohl tudíž posuzovat pouze ty výhrady, které mířily proti výroku o trestu, zatímco ve zbytku jde o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1601/2014, aj.). V takovém případě, když dovolání bylo částečně nepřípustné, se Nejvyšší soud věcně zabýval pouze částí argumentace splňující podmínky přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1121/2020), v konkrétním případě tedy námitkami obviněného zaměřenými proti výroku o trestu.
17. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
18. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174-3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.
19. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nebylo odvolání státního zástupce ani zamítnuto, ani odmítnuto, naopak mu bylo vyhověno, neboť odvolací soud z jeho podnětu napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu, proti němuž státní zástupce brojil, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl, nutno konstatovat, že dovolatel neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. relevantně.
IV. Důvodnost dovolání
20. Dovolatel v přípustné části svého mimořádného opravného prostředku brojil proti trestu odnětí svobody, který mu uložil odvolací soud a který považoval za trest nepřiměřeně přísný.
21. V kontextu výhrad dovolatele dovolací soud ve shodě se státním zástupcem upozorňuje, že námitky obviněného nespadají pod jím ani výslovně neuplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., na základě kterého lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod totiž musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V projednávané věci pak byl vyměřen trest odnětí svobody ve výměře představující cca jednu pětinu zákonné trestní sazby odnětí svobody, která podle §325 odst. 2 tr. zákoníku činí šest měsíců až šest let. Již jen z tohoto důvodu se nemůže jednat ve smyslu §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. o druh trestu, který zákon nepřipouští, ani o trest uložený mimo zákonem stanovenou sazbu.
22. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). O takovou situaci se ale v posuzované věci nejedná.
23. Odvolací soud se žádného pochybení při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody nedopustil. Poté, co přisvědčil argumentaci obsažené v odvolání státního zástupce, podle níž byl soudem prvního stupně uložený peněžitý trest trestem nezákonným, konstatoval, že v dané věci již není namístě úvaha o uložení alternativního trestu, poněvadž vzhledem k trestní minulosti obviněného i okolnostem případu je třeba přikročit k uplatnění přímé trestní represe, tedy k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Akcentoval, že obviněný je výrazným (a ve vztahu k přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání i speciálním) recidivistou, jak o tom svědčí opis rejstříku trestů i konkrétní rozhodnutí v jiných trestních věcech. Upozornil, že obviněný měl dostatek šancí, které zcela ignoroval, a nevyužil dobrodiní zákona, které mu bylo soudy opakovaně poskytováno. I poté, co toliko část již dříve uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody vykonal, neboť mu byl poskytnut další benefit v podobě podmíněného propuštění, opakovaně spáchal trestnou činnost obdobného charakteru, přičemž závažnost jeho jednání gradovala, až vyústila ve spáchání projednávané trestné činnosti zahrnující mimo jiné i zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud tak dovodil trvalé pohrdání autoritou soudních rozhodnutí i autoritou úředních osob vykonávajících svou pravomoc obviněným. Důsledně pak zvažoval výchovnou i represivní funkci trestněprávní sankce, a to právě s přihlédnutím nejen k osobě obviněného, ale i z hlediska generální a individuální prevence. Trest uložený soudem prvního stupně shledal nikoli spravedlivým a přiměřeným, s nedůsledným vyhodnocením zákonných kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku ve prospěch obviněného. Okresní soud preferoval zejména osobní poměry obviněného, které podle názoru odvolacího soudu měly být promítnuty do výměry trestu, nikoli při úvaze o samotném druhu trestu převážit nad recidivou obviněného. Odvolací soud důsledně uvážil i zásadu personality sankce (přihlédl k vyživovacím povinnostem obviněného a jeho zaměstnavatelské pozici), obviněnému přiznal polehčující okolnost částečného doznání a z hlediska vyhodnocení povahy a závažnosti trestného činu ve smyslu §39 odst. 2 tr. zákoníku nepominul ani konkrétní formu zavinění (nepřímý úmysl) ve vztahu k závažnějšímu trestnému činu, jímž byl uznán vinným. Na druhou stranu nemohl pominout přitěžující okolnost v podobě trestní minulosti obviněného, jakož i skutečnost, že spáchal více trestných činů. Za spravedlivý a přiměřený pak považoval nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon obviněného zařadil v souladu s §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. (v podrobnostech viz body 8. – 10. rozsudku dovolacího soudu).
24. Dovolací soud se s argumentací soudu nižšího stupně zcela ztotožnil a proti jeho závěrům nemá žádných výhrad. Trest uložený obviněnému rozhodně nelze označit za nepřiměřeně přísný a zjevně nespravedlivý. Úvahy soudu jsou přiléhavé a trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, tedy v první pětině zákonné trestní sazby, která v daném případě činila šest měsíců až šest let [§325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku], je s přihlédnutím ke všem soudem zmíněným skutečnostem bezpochyby adekvátní. Soud uvážil všechny okolnosti relevantní z hlediska druhu a výměry trestu a jeho závěry jsou logické a přesvědčivé. K zásahu dovolacího soudu z důvodu porušení ústavního principu proporcionality trestní represe tak není dán v projednávané věci žádný důvod. S přihlédnutím k tomu, že se obviněný opakovaně dopouští trestných činů, že je dokonce speciálním recidivistou, který na své jednání evidentně nemá patřičný náhled, když jej ani předchozí výkony trestů neodradily od páchání další trestné činnosti, a i s ohledem na to, že v projednávané věci spáchal více trestných činů, což svědčí o gradaci závažnosti jeho trestné činnosti, nelze přisvědčit názoru o neakceptovatelné nepřiměřenosti jemu uloženého trestu. Soud adekvátně zhodnotil podstatné okolnosti případu i osobu obviněného. Reflektoval i povinnost výživy nezletilých dětí a sociální závislost zaměstnanců obviněného. Uvedené skutečnosti však vzal relevantně v potaz při úvaze o konkrétní výši trestu odnětí svobody. V projednávaném případě tedy dovolací soud neshledal, že by uložený trest odnětí svobody byl v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Výtkám obviněného směřujícím proti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody tak nelze přisvědčit.
V. Způsob rozhodnutí
25. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného T. J. bylo v rozsahu, v němž bylo možno mu přiznat přípustnost, podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 2. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu