ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.236.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 236/2023-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2023 o dovolání obviněného L. V., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 6 To 373/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 88/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 6 T 88/2022, byl obviněný L. V. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za který (a za sbíhající se trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen v níže uvedené jiné trestní věci – byť tato skutečnost nebyla ve výroku o trestu explicitně vyjádřena) byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 2 T 91/2022, který nabyl právní moci dne 13. 9. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku dopustil tím, že:
1. dne 7. 6. 2022 v době od 13:30 hodin do 13:35 hodin v prodejně TESCO v ulici XY ve XY, okres Litoměřice, odcizil z regálu 4 kusy sprchového gelu Dove SG Fresh, 4 kusy sprchového gelu Dove SG Depp a 2 kusy pánského šamponu Old Spice, to vše v hodnotě 1 053 Kč, zboží ukryl pod oděvní svršky, případně do batohu, který měl na zádech, a bez jeho zaplacení prošel pokladnou, kde zaplatil pouze jeden kus nealkoholického nápoje zn. Poděbradka, a poté z prodejny odešel, přičemž odcizením uvedených věcí způsobil společnosti Tesco Stores ČR, a. s., IČ: 45308314, se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha 10, škodu ve výši 1 053 Kč,
2. dne 10. 6. 2022 v době od 12:11 hodin do 12:15 hodin v prodejně TESCO v ulici XY ve XY, okres Litoměřice, odcizil z regálu 5 kusů balení 400 ml sprchového gelu zn. AXE, 1 kus balení sprchového gelu Old Spice a jedno balení autokosmetiky Cockpit o hmotnosti 600 ml, to vše v hodnotě 694,30 Kč, zboží ukryl pod oděvní svršky a poté prošel bez zaplacení tohoto zboží pokladnou, u které zaplatil pouze jedno balení nealkoholického nápoje a pečivo, přičemž u východu z prodejny byl kontrolován pracovníkem bezpečností služby M2C M. J., nar. XY, který podezřelého ihned předal hlídce Policie České republiky, Obvodního oddělení XY, která se v prodejně shodou okolností zdržovala za účelem šetření k jiné události, to vše ku škodě společnosti Tesco Stores ČR, a. s., IČ: 45308314, se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha 10,
přičemž uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 31. 8. 2017, č. j. 5 T 109/2017-56, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen za současného zrušení výroku o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. 5. 2017, č. j. 24 T 37/2017-56, společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který vykonal dne 13. 4. 2021.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 6 T 88/2022, podal obviněný v celém rozsahu odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 6 To 373/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 6 To 373/2022, podal obviněný L. V. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. a namítl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Ve svém mimořádném opravném prostředku rovněž zmínil (avšak bez jakéhokoli bližšího komentáře či odůvodnění) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Dovolatel po rekapitulaci své odvolací argumentace (svým řádným opravným prostředkem brojil proti závěru o spáchání skutku pod bodem 1. a proti uloženému trestu odnětí svobody) konstatoval, že pokud jde o zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, ve vztahu ke skutku pod bodem 1. neexistuje vyjma kamerového záznamu, na kterém není odcizení movitých věci zřejmé, žádný jiný usvědčující důkaz. Podle mínění dovolatele nelze vycházet toliko z výslechu svědkyně I. T., která uvedla, že v prodejně dochází k mnoha krádežím, zejména ke krádežím kosmetiky. Jeví se tedy jako pravděpodobné, že v předmětný den mohl uvedené věci odcizit někdo naprosto odlišný od dovolatele, když osobu obviněného svědkyně ani nepoznala. Z důvodu důkazní nouze a nutnosti vycházet v pochybnostech ve prospěch dovolatele a zejména ze zásady presumpce neviny je dovolatel toho názoru, že mu spáchání skutku pod bodem 1. nelze klást za vinu, a že je tedy nutno jej zprostit v nezbytném rozsahu obžaloby.
6. K otázce porušení ustanovení o přítomnosti dovolatele ve veřejném zasedání konaném u odvolacího soudu odkázal dovolatel na komentář k trestnímu řádu, který současně citoval, a uvedl, že se o konání veřejného zasedání dozvěděl den předem v pozdních večerních hodinách, a to od Policie České republiky. Prostřednictvím svého obhájce pak jasně sdělil, že na své účasti při veřejném zasedání trvá a s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti nesouhlasí, současně se omluvil za svou absenci – postihla jej nemoc, přičemž nebyl bezprostředně schopen dodat rozhodnutí o pracovní neschopnosti, neboť se mu zdravotní stav zhoršil až v ranních hodinách v den konání veřejného zasedání. Podle názoru dovolatele nutno vzít v potaz, že došlo toliko k náhradnímu doručení vyrozumění o veřejném zasedání a že fakticky se o něm dozvěděl od policejního orgánu teprve den před jeho konáním. Dovolatel proto neměl možnost se na jednání řádně připravit, případně s dostatečným předstihem soudu sdělit, že se má zájem veřejného zasedání účastnit, resp. že nesouhlasí s jeho konáním v jeho nepřítomnosti, a to za současného řádného doložení omluvy z nařízeného jednání. V tomto směru tudíž odvolací soud pochybil, pokud jednání neodročil na jiný vhodný termín.
7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 6 To 373/2022, a rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 6 T 88/2022, zrušil a podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci sám, popř. aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem či Okresnímu soudu v Litoměřicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednaly a rozhodly.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání předeslal, že dovolatel v textu dovolání sice zmínil též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., k tomuto však neuvedl žádnou konkrétní argumentaci a v petitu dovolání již tento dovolací důvod necitoval. Podle státního zástupce tedy dovolatel označený dovolací důvod zmínil nedopatřením.
9. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle státního zástupce uplatněné námitky lze pod deklarovaný dovolací důvod formálně podřadit, nejsou však důvodné. Vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 5. 12. 2022 bylo dovolateli doručováno nejen na adresu, kterou v průběhu řízení uvedl jako adresu pro doručování, jak ukládá §63 odst. 2 tr. ř., ale i na další adresy, které dovolatel označil jako místa svého bydliště. Obviněný si na žádné z adres zásilku v úložní době nevyzvedl a odvolací soud v intencích §64 odst. 4 tr. ř. považoval zásilku za doručenou dnem 26. 11. 2022, kdy uplynula desetidenní lhůta od uložení zásilky. Byla tedy dodržena i pětidenní lhůta na přípravu k veřejnému zasedání podle §233 odst. 2 tr. ř. Státní zástupce upozornil, že vyrozumění o veřejném zasedání o odvolání nepatří mezi písemnosti, u kterých by bylo náhradní doručení vyloučeno ustanovením §63 odst. 5 tr. ř. Obviněný byl o veřejném zasedání pouze vyrozumíván, protože soud nepovažoval jeho účast u veřejného zasedání za nutnou, a pak trestní řád nevylučuje konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného ani v případě, že se obviněný o jeho konání fakticky nedozvěděl nebo se o něm dozvěděl jinak nežli z vyrozumění o veřejném zasedání. Obviněný o probíhajícím řízení o jím podaném odvolání nepochybně věděl, a pokud mu záleželo na osobní účasti u veřejného zasedání, pak se měl zajímat, zda mu nebyla doručena písemnost od soudu minimálně na adresu, kterou sám označil jako adresu pro doručování. Státní zástupce připustil, že o porušení práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti jako součásti jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces by bylo možno uvažovat i v případě, že formální podmínky pro provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného byly splněny, obviněný však svoji nepřítomnost včas a řádně omluvil akceptovatelnými důvody a požádal o odročení veřejného zasedání, aby se ho mohl osobně účastnit. V daném případě však omluva obviněného učiněná prostřednictvím obhájce až těsně před zahájením veřejného zasedání nebyla včasná a zejména nebyla řádná, když obhájce tvrzení o údajném podezření na onemocnění obviněného „na covid“ nijak nedoložil. Obviněný tedy v době konání veřejného zasedání odvolacímu soudu žádným způsobem neprokázal, že by skutečně existovaly okolnosti, které by mu objektivně bránily dostavit se k jednání soudu; ze spisového materiálu přitom nevyplývá, že by svoje údajné zdravotní problémy doložil aspoň dodatečně.
10. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce uvedl, že z obsahu dovolacích námitek existence takové vady důkazního řízení nevyplývá. Poukázal na podstatu tzv. zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy, kdy však dovolatel pouze předkládá vlastní hodnocení důkazů – výpovědi svědkyně I. T. a kamerového záznamu – a na rozdíl od soudů dovozuje, že nejsou dostatečným důkazem o spáchání dílčího útoku pod bodem 1. výroku o vině. Dovolatel se tedy domáhá pouze toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Závěr o spáchání skutku pod bodem 1. v žádném případě není ve zjevném rozporu s kamerovými záznamy (jejichž obsah státní zástupce rekapituloval), z nichž současně vyplývá, že „modus operandi“ obviněného při krádeži dne 7. 6. 2022 byl naprosto shodný jako dne 10. 6. 2022, kdy byl krátce po spáchání krádeže přistižen.
11. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky uplatněné v rámci obou dovolacích důvodů jsou zjevně nedůvodné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř. ].
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného L. V. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.), jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.
14. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je zřejmé, že se jedná o situaci, bylo-li v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, tedy když došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co mu obžaloba klade za vinu, a k důkazům, na nichž je založena, a to včetně těch, které byly provedeny na jeho návrh (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 238/2000, ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 145/02, aj.).
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
16. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení nezaznamenal a výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nepřisvědčil.
17. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., Nejvyšší soud připomíná, že trestní řád, který blíže rozvádí právo obviněného na projednání jeho věci v jeho přítomnosti, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva [právo osobně se účastnit jednání soudu je nezbytnou součástí spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod] není osobní účast obviněného tak kriticky důležitá v případě odvolacího zasedání, jako je tomu v hlavním líčení (viz věc Kamasinski proti Rakousku, č. 9783/82, rozsudek ze dne 19. 12. 1989, aj.). Způsob, jakým se čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod aplikuje na řízení před odvolacími soudy, záleží na zvláštních aspektech dotčeného řízení; musí být vzat v úvahu celý průběh řízení v rámci vnitrostátního právního řádu a role odvolacích soudů v něm (viz např. věc Monnell a Morris proti Spojenému království, č. 9562/81 a 9818/82, rozsudek ze dne 2. 3. 1987). Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu. Tento předpoklad byl v posuzované věci bezezbytku naplněn.
18. Z hlediska obsahu dovolání obviněného je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 5. 12. 2022 konat veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval (bod 5.), že pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného byly splněny zákonné podmínky. Vyložil, že obviněný byl k předmětnému veřejnému zasedání včas a řádně vyrozuměn, a to jednak na adresu XY, XY, kterou označil v přípravném řízení jako adresu trvalého pobytu (viz č. l. 7), jednak na adresu XY, XY, kterou označil u hlavního líčení dne 26. 9. 2022 jako adresu svého bydliště (viz č. l. 84), a především pak na adresu XY, XY, kterou označil v přípravném řízení jako doručovací adresu (viz č. l. 7) a v hlavním líčení konaném dne 26. 9. 2022 jako adresu, kam chce doručovat soudní písemnosti (viz č. l. 84). Vzhledem k tomu, že obviněný si jako adresát vyrozumění o konání veřejného zasedání ani na jedné z uvedených adres do 10 dnů nevyzvedl (viz č. l. 121, 122 a 123), postupoval odvolací soud v intencích stanovení §64 odst. 4 tr. ř., a vzhledem k tomu, že zásilka s obviněným uvedenou doručovací adresou (viz č. l. 123) byla uložena a připravena k vyzvednutí u poštovního úřadu dne 16. 11. 2022, považoval tak za den doručení poslední den zákonné desetidenní lhůty, tedy den 26. 11. 2022, i když se adresát o uložení nedozvěděl, a zákonná pětidenní lhůta na přípravu k veřejnému zasedání odvolacího soudu tak byla již dne 1. 12. 2022 dodržena. Náhradní doručení a dodržení příslušných lhůt tak bylo provedeno způsobem odpovídajícím zákonu a na tomto závěru nemůže podle soudu nic změnit ani skutečnost, že vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo obviněnému doručeno v katastru města XY prostřednictvím policejního orgánu dne 4. 12. 2022 ve 23:55 hod. (viz č. l. 126). Odvolací soud uzavřel, že pokud se obviněný k veřejnému zasedání nedostavil, zákonné podmínky pro jeho konání v nepřítomnosti splněny byly, a proto konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. Na tomto závěru pak nemohlo nic změnit ani strohé a ničím nedoložené vyjádření obhájce obviněného před zahájením veřejného zasedání, že klient nesouhlasí s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, tomuto chce být přítomen, chce učinit kompletní doznání, ani opět ničím nepodložené vyjádření obhájce, že těsně před zahájením veřejného zasedání obdržel zprávu z advokátní kanceláře, že včerejšího dne bylo doručeno vyrozumění o veřejném zasedání klientovi prostřednictvím orgánu Policie České republiky, a současně byl informován, že klient je aktuálně nemocen s podezřením na covid, kdy sám obhájce uvedl, že své sdělení není schopen nijak doložit. Odvolací soud uzavřel, že zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného byly splněny, včetně dodržení příslušných lhůt. V průběhu veřejného zasedání byl obviněný zastoupen obhájcem na základě udělené plné moci a jeho prostřednictvím tak byla zajištěna a vykonávána jeho obhajoba. Nejvyšší soud pak tyto závěry odvolacího soudu korespondující se stanoviskem státního zástupce plně sdílí.
19. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu; není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce §263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci však v posuzované věci nešlo.
20. Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. Z ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. vyplývá povinnost předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání či ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Vždy je však nutné jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má důležité procesní důsledky. Předvoláním osoby dává předseda senátu zpravidla najevo, že účast osoby u veřejného zasedání je nezbytná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, se obviněný o jeho konání pouze vyrozumí.
21. Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil (č. l. 101, 121, 122, 123) v souladu s odůvodněním krajského soudu, že obviněný byl o konání veřejného zasedání o odvolání ve smyslu §233 odst. 1 tr. ř. vyrozumíván vzorem č. 14 (vyrozumění o veřejném zasedání podle sdělení ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř., doporučených pro použití v trestním a občanském soudním řízení). Vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 5. 12. 2022 mu bylo dne 14. 11. 2022 zasláno na tři adresy, které v průběhu trestního řízení označil za adresy svého trvalého pobytu (XY, XY, viz přípravné řízení – č. l. 7), bydliště (XY, XY, viz hlavní líčení – č. l. 84) a doručovací (XY, XY, viz přípravné řízení – č. l. 7, hlavní líčení – č. l. 84). Poněvadž na žádné z adres nebyl doručovacím orgánem zastižen, byly všechny tři zásilky dne 15. 11., resp. 16. 11. 2022, uloženy a připraveny k vyzvednutí s tím, že 10. dnem od uložení se považuje zásilka za doručenou, přičemž obviněnému jako adresátu byly v případě dvou zásilek zanechány výzvy k vyzvednutí (srov. č. l. 121, 122), v případě jedné ze zásilek výzvu nebylo možné zanechat (srov. č. l. 123). Jelikož si obviněný zásilky v zákonem stanovené lhůtě nevyzvedl, byly dne 28. 11., resp. 30. 11. 2022, vráceny odvolacímu soudu (srov. č. l. 121, 122, 123). Dne 4. 12. 2022 ve 23:55 hod. pak bylo obviněnému vyrozumění o konání veřejného zasedání fyzicky předáno policejním orgánem (srov. č. l. 126 ve spojení s č. l. 101), kdy žádost o součinnost Policie České republiky byla odvolacím soudem učiněna souběžně s nařízením veřejného zasedání. V rámci veřejného zasedání konaného dne 5. 12. 2022 bylo odvolacím soudem konstatováno, že se obviněný k veřejnému zasedání nedostavil, přičemž poté, co bylo rekapitulováno zjištění, podle něhož se obviněný ke dni konání veřejného zasedání nenacházel ani ve vazbě, ani ve výkonu trestu, a poté, co obhájce obviněného uvedl, že jeho klient nesouhlasí s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, tomuto chce být přítomen a chce učinit kompletní doznání, bylo vyhlášeno usnesení, podle něhož bude veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Obhájce obviněného posléze doplnil, že těsně před zahájením veřejného zasedání obdržel z advokátní kanceláře zprávu, podle níž bylo obviněnému dne 4. 12. 2022 doručováno vyrozumění o konání veřejného zasedání prostřednictvím policejního orgánu, které obviněný převzal, a že byl taktéž informován o tom, že obviněný je aktuálně nemocen „s podezřením na covid“. Uvedené sdělení však obhájce nebyl schopen doložit (srov. č. l. 128).
22. Z výše popsaného je zřejmé, že odvolací soud neporušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání o odvolání. Obviněný byl o konání veřejného zasedání ve smyslu §233 odst. 2 tr. ř. řádně a včas informován navzdory tomu, že došlo k tzv. náhradnímu doručení. Zásilky, jejichž obsahem bylo vyrozumění o konání veřejného zasedání, byly obviněnému doručovány do vlastních rukou. Podle §64 odst. 2 tr. ř., nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Podle odst. 3 písm. c) citovaného ustanovení písemnost se ukládá u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty. Podle odst. 4 tohoto ustanovení, nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování, anebo jde o adresu uvedenou v §63 odst. 3. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce (poněvadž v projednávané věci bylo vhození do schránky vyloučeno, byly zásilky po marném uplynutí lhůty k jejich vyzvednutí vráceny zpět odvolacímu soudu). Nutno ve shodě se státním zástupcem doplnit, že vyrozumění o veřejném zasedání o odvolání nenáleží mezi písemnosti, u kterých by bylo náhradní doručení vyloučeno (srov. §64 odst. 5 tr. ř.), a ve věci bylo postupováno zcela v souladu s výše citovanými ustanoveními o doručování.
23. V projednávaném případě obviněný, byť fyzicky převzal vyrozumění o konání veřejného zasedání až dne 4. 12. 2022 (viz doručení policejním orgánem, které však představuje nadstandardní přístup soudu vyrozumívajícího o konání veřejného zasedání, k němuž podle výše citovaných ustanovení trestního řádu ani nebyl povinen), tedy den před konáním veřejného zasedání, byl s termínem konání veřejného zasedání formálně seznámen s ohledem na náhradní doručení předmětných zásilek již dne 26. 11. 2022. Nutno tedy konstatovat, že pětidenní lhůta na přípravu k veřejnému zasedání byla dodržena již dne 1. 12. 2022, jak správně uvedl odvolací soud. Za této situace nelze hovořit o vadnosti postupu odvolacího soudu, který dne 5. 12. 2022 rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Státní zástupce relevantně podotkl, že pokud obviněnému skutečně záleželo na osobní účasti u veřejného zasedání, měl se zajímat o to, zda mu nebyla minimálně na adresu, kterou sám označil za adresu určenou pro doručování, doručena od soudu nějaká písemnost, což mohl očekávat při znalosti probíhajícího trestního řízení a jeho stádia, a měl tak vyvinout alespoň minimální bdělost pro možnost plného využití svých procesních práv (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 11 Tdo 312/2010, ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 7 Tdo 62/2012, a další). Námitku obviněného, podle níž u veřejného zasedání prostřednictvím svého obhájce jasně sdělil, že trvá na své účasti při veřejném zasedání a nesouhlasí s jeho konáním v jeho nepřítomnosti, a podle níž se současně omluvil za svou absenci, kterou odůvodnil nemocí, nutno odmítnout. Ani dovolací soud nepovažuje kusé a ničím nepodložené tvrzení obhájce, nadto učiněné teprve při samotném zahájení veřejného zasedání, za důvod pro odročení veřejného zasedání. Takovou omluvu neúčasti nelze považovat ani za řádnou, ani za včasnou. Ostatně nelze přehlédnout, že obviněný se existenci nepříznivého zdravotního stavu, který by mu bránil v účasti u veřejného zasedání, nepokusil soudu prokázat ani dodatečně a do současné doby ve spise není založeno žádné lékařské potvrzení či jiný doklad o údajném onemocnění, které by znemožňovalo účast u veřejného zasedání. Přitom jakékoli onemocnění či samotná pracovní neschopnost nejsou dostatečným podkladem pro závěr, že obviněnému v účasti u veřejného zasedání brání zdravotní důvody (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002, rozsudek ze dne 20. 9. 2000, sp. zn. 9 Tz 192/2000, a další). Za této situace nelze než konstatovat, že konal-li soud veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, nejednalo se z jeho strany o žádnou svévoli, v jejímž důsledku by byla obviněnému odňata možnost vystupovat před soudem, hájit své zájmy a využívat svých práv. Postup odvolacího soudu nebyl v rozporu ani se shora citovanými ustanoveními trestního řádu, ani s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a konal-li veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, řízení jako celek nepozbylo rysy spravedlivého procesu. Odvolací soud v této souvislosti rovněž relevantně poznamenal, že v průběhu veřejného zasedání byl obviněný zastoupen obhájcem na základě udělené plné moci a jeho prostřednictvím tak byla zajištěna a vykonávána obhajoba obviněného (srov. přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 7 Tdo 299/2015).
24. Dovolání obviněného, odkazoval-li na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je v této části proto zjevně neopodstatněné.
25. Neopodstatněným shledal dovolací soud mimořádný opravný prostředek obviněného i v dalších částech [srov. námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
26. Dovolací soud ve věci nezaznamenal zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 12. a 13. rozsudku nalézacího soudu, body 7. – 10. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
27. S námitkou dovolatele, že nespáchal skutek pod bodem 1., se soudy nižších stupňů přesvědčivě vypořádaly a na jejich argumentaci lze plně odkázat. Odvolací soud shrnul, že soud prvního stupně zcela důvodně neuvěřil výpovědi obviněného, který spáchání skutku popřel s tím, že v inkriminované době v předmětné prodejně sice byl, uvedené zboží nejprve vzal, ale pak ho vrátil do různých regálů na prodejně, a nic tedy neodcizil. Uvedenou obhajobu soud správně vyhodnotil jako účelovou a rozpornou s dalšími ve věci provedenými důkazy, ostatně tato zůstala zcela osamocena a na její podporu žádný další důkaz opatřen nebyl. Při zjištění skutkového stavu soud prvního stupně správně vycházel z výpovědi svědkyně I. T., která jako manažerka prodejny podrobně popsala způsob zjištění krádeže, jakož i mechanismy, díky nimž (zejména při zhlédnutí kamerového záznamu, který je součástí spisového materiálu) je schopna přesně uvést, jaké zboží bylo na prodejně zakoupeno a jaké naopak odcizeno, a zejména vyvrátila tvrzení obviněného, že zboží, které obviněný původně z oddělení drogerie vzal, vrátil do jiných regálů. V červnu 2022 se totiž na prodejně nestalo, že by byla nalezena drogerie v jiném regále. Soud konstatoval, že uvedené tvrzení obviněného je současně v rozporu s kamerovým záznamem z prodejny v inkriminované době, z něhož je patrno, že obviněný se nikde jinde po prodejně nepohyboval a žádné zboží neodkládal. Z tohoto kamerového záznamu je pak zřejmý zcela shodný způsob spáchání trestné činnosti obviněným jako skutku spáchaného dne 10. 6. 2022, jehož spáchání obviněný doznal a byl následně na místě činu zadržen. Tyto konstatované důkazy soud prvního stupně správně vyhodnotil tak, že ve svém souhrnu umožňují učinit jednoznačný závěr, že se i skutku popsaného pod bodem 1. výroku napadeného rozsudku dopustil rovněž obviněný, a je tedy nutno je považovat za stěžejní a svědčící v jeho neprospěch. Okresní soud proto nepochybil, pokud právě tyto důkazy vzal za základ svých skutkových zjištění. Výpověď svědkyně I. T. není podle odvolacího soudu žádný důvod jakkoli zpochybňovat.
28. Dovolací soud, který se s takovým hodnocením důkazů plně ztotožňuje, pouze opakuje a uzavírá, že podle kamerového záznamu dne 7. 6. 2022 ve 13:29 hod. obviněný přichází do prodejny, ve 13:30 hod. přichází do oddělení kosmetiky, bere si jeden kus vystaveného zboží, vkládá ho do košíku, ve 13:31 hod. vstupuje za sloup mimo dosah kamer, je zřejmý pohyb s oděvními svršky, ve 13:32 hod. opětovně přichází do oddělení kosmetiky, bere si tři kusy vystaveného zboží, ve 13:33 hod. opět zachází za sloup mimo dosah kamer, opět je zřejmý pohyb s oděvními svršky, ve 13:34 hod. na pokladně platí pouze nápoj, ve 13:35 hod. odchází z prodejny. Na to navazuje vyjádření svědkyně I. T., která popřela, že by se v červnu 2022 našlo drogistické zboží odložené v jiném regálu (což bylo vyvráceno i kamerovým záznamem o pohybu obviněného po celé prodejní ploše), a zároveň objasnila, jakým způsobem je schopna identifikovat odcizené zboží. Ačkoli videozáznam neobsahuje přímo akt ukrytí odcizovaného zboží obviněným do oděvu či zavazadla (nicméně manipulace s oděvními svršky, příp. i s batohem a zbožím odebraným z regálu za sloupem je zcela evidentní, přičemž účel takového počínání je v širších souvislostech zřejmý), výše uvedené rovněž ve spojení s totožným modem operandi obviněného ve vztahu k jím doznanému skutku ze dne 10. 6. 2022 činí závěr o vině obviněného též skutkem ze dne 7. 6. 2022 (pod bodem 1.) zcela nepochybným.
29. S ohledem na výše uvedené nelze než konstatovat, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Soudy proto nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo , jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti popíraného skutku pod bodem 1. a usvědčují z jeho spáchání obviněného. Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
30. Dovolací soud pro úplnost doplňuje, že se nezabýval případným naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný bez dalšího bližšího komentáře toliko zmínil pouze v jedné části svého mimořádného opravného prostředku. Jednak v úvodní pasáži podaného dovolání dovolatel explicitně konstatoval, že podává dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., jednak součástí textu dovolání neučinil argumentaci, podle níž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V. Způsob rozhodnutí
31. Námitkám obviněného L. V. obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ač formálně relevantně uplatněné, dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. jimi naplněny nebyly. Dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 3. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu