ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.43.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 43/2023-441
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. B. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2022, č. j. 7 To 63/2022-384, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 34/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. 6 T 34/2022-358 , byl M. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že
dne 1. 1. 2022 v přesněji nezjištěné době kolem 18:40 hodin v XY, v síni bytu číslo 10 situovaného ve 4. patře bytového domu č. p. XY v ulici XY po předchozím slovním střetu s poškozeným J. Z., narozeným XY, s úmyslem usmrtit takovým útokem poškozeného, jej nožem s čepelí dlouhou 22,5 centimetru bodl velkou silou do oblasti podbřišku a poté vedl do téhož místa další úder, který však poškozený odrazil rukou, a takovým jednáním způsobil poškozenému bodnořeznou ránu hlubokou přibližně dva centimetry a dlouhou přibližně patnáct centimetrů zasahující krajinu břišní podél břišní stěny a směřující ke stehenní tepně, kterou bodný kanál minul přibližně o dva centimetry, ovšem v případě zasažení zmíněné tepny anebo některého nitrobřišního orgánu, k němuž mohlo dojít v případě mírně odlišného úhlu bodného kanálu, byl život poškozeného v urgentním ohrožení nebezpečím vykrvácení nebo zakrvácení břišní dutiny.
2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo současně uloženo ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě a ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené Zaměstnanecké pojišťovně Škoda, IČO: 463 54 182, škodu ve výši 51.961 Kč a poškozenému J. Z., nar. XY, nemajetkovou újmu ve výši 106.357 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. Z., nar. XY, odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2022, č. j. 7 To 63/2022-384 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Filipa Vaňka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že v jeho věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Podle dovolatele nelze na základě skutkových zjištění soudů dospět k závěru o naplnění subjektivní stránky aplikované skutkové podstaty zaviněním ve formě úmyslu.
5. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by obviněný jednal v úmyslu, dokonce lze hovořit o tom, že jím byl vyloučen i úmysl nepřímý. Nepostačuje totiž zjištění, že obviněný bodl poškozeného nožem do oblasti podbřišku. Musí být rovněž zjištěno, že věděl, že takovým jednáním může způsobit smrt poškozeného, a to na základě všech relevantních okolností věci. V předmětné věci nebylo zohledněno, že se celý skutek odehrál v rychlém časovém sledu. Poškozený vstoupil do bytu obviněného a začal jej slovně napadat, přičemž obviněný mohl jednání poškozeného vnímat jako ohrožující a zaútočit na něj v rozrušení, bez úmyslu jej zavraždit. Jednalo se tak spíš o zkratkovité jednání člověka, který se cítí ohrožen. Po celé trestní řízení se touto otázkou nikdo nezabýval a výrok o vině stojí pouze na výpovědi poškozeného, která se vyznačuje rozpory. Poškozený uvedl, že obviněný jej bodl třikrát, ovšem ze znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Hladíkem bylo zjištěno, že bodná rána byla zasazena pouze jedna. Stejně tak bylo vyvráceno opakované vedení úderu do stejného místa. Z výpovědi poškozeného rovněž vyplývá, že obviněný měl nůž držet v pravé ruce, ačkoliv je levák, a podle znalce byl útok nožem veden nadhmatem a pro leváka tedy přirozeněji úderem vedeným šikmo dolů. Daná výpověď tedy evidentně stojí na vypjatou situací zkreslených subjektivních pocitech poškozeného. Skutečnost, že poškozenému hrozila smrt, je nepodloženou spekulací, kdy poškozený podstoupil operaci pouze za účelem revize dutiny břišní, kdy nebyla zjištěna žádná život ohrožující poranění. Uvedené skutečnosti měly být zohledňovány v souladu se zásadou in dubio pro reo a v rámci právní kvalifikace mělo dojít maximálně k závěru, že jednání dovolatele naplňovalo znaky trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2022, č. j. 7 To 63/2022-384, a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Samostatným podáním vyjádřil souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu o jeho dovolání v neveřejném zasedání.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která upozornila, že obviněný svoje námitky uplatňuje od počátku trestního řízení. Přitom veškeré jeho výhrady představují polemiku s hodnocením důkazů. Je třeba odmítnout tvrzení, že by ve věci existoval tzv. extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování a z nich definovaným skutkovým stavem. Státní zástupkyně zdůraznila povahu útoku obviněného, který byl veden velkou silou nožem s dlouhou čepelí na tělo poškozeného. Byť jednání obviněného odpovídalo afektu a nikoliv tzv. premeditaci, musel si poté, co otevřel dveře bytu poškozenému, dojít zpět do kuchyně pro nůž, vrátit se a na poškozeného zaútočit. Z uvedeného vyplývá, že si musel být vědom, co činí, a to včetně razance jeho útoku způsobilého usmrtit napadenou osobu. Naplnil tak po objektivní i subjektivní stránce skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu vraždy ve stadiu pokusu podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §21 odst. 1 tr. zákoníku.
8. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
10. Úvodem je nezbytné zmínit, že poněkud rozporuplně vyznívá zjištění, že obviněný ve svém dovolání na straně jedné ve shodě se zákonnou úpravou účinnou v době podání jeho mimořádného opravného prostředku (resp. úpravou účinnou již od 1. 1. 2022) správně identifikuje důvod dovolání určený k nápravě vadného právního posouzení skutku [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], na straně druhé se při zjevném pominutí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uchyluje (část II. dovolání) k neopodstatněnému tvrzení, že nemá zákonnou možnost napadat nesprávnost skutkových zjištění („nedostatek skutkových zjištění není dovolacím důvodem“). Dovolává-li se pak práva na spravedlivý proces a jeho prostřednictvím se snaží zvrátit skutková zjištění soudů (jeho dovolací argumentace má zcela převažující skutkový charakter) poukazem na judikaturu Ústavního soudu vztahující se k zákonné úpravě, která dovolací důvod určený k nápravě očividných vad skutkového charakteru vztahující se ke skutečnostem rozhodujícím pro právní posouzení skutku [dnešní dovolací důvod podle písm. g)] neobsahovala, pak na takový způsob obrany nemůže Nejvyšší soud reagovat jím očekávaným způsobem. Je totiž primárně věcí samotného obviněného jako dovolatele, aby k ochraně svých práv využil zákonných prostředků, které mu jsou dostupné. Jinými slovy vyjádřeno, uplynula-li dostatečně dlouhá doba (více než 11 měsíců účinnosti novelizace trestního řádu) k tomu, aby se mohl obviněný (resp. jeho obhájce, od něhož se znalost zákonů očekává a skrze něj právě proto, aby neutrpěl újmu na svých právech, musí podat obviněný své dovolání) seznámit s úpravou, podle níž dovolací soud od 1. 1. 2023 rozhoduje, pak není důvod k tomu, aby dovolací soud při posuzování podaného dovolání přihlížel k náležitě neformulovaným výhradám obviněného, které by jinak mohly být (za situace, že by dostály příslušným požadavkům) posuzovány jako formálně vyhovující jím explicitně neuplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud totiž při svém rozhodování nejprve hodnotí, zda obviněným vznesené námitky odpovídající jemu uplatněným dovolacím důvodům.
11. Zmínil-li Nejvyšší soud, že z hlediska §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by napadené rozhodnutí mohl posuzovat, pokud by námitky obviněného dostály příslušným požadavkům, pak tím mínil to, že by např. v konkrétnosti doložily, že rozhodná skutková zjištění, která se stala předmětem právního posouzení (a jsou tudíž určující pro naplnění znaků trestného činu), jsou zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů. V případě uplatnění tohoto dovolacího důvodu (a to samé platí, pokud tento důvod explicitně nevznese, má-li být podle něj rozhodnutí přezkoumáno) je na samotném dovolateli, aby konkrétně vymezil, kterých rozhodných skutkových zjištění se jeho námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná (alternativa první), které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné (alternativa třetí), či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny (alternativa druhá). Není-li totiž z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s §265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v „ v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). Je tedy na dovolateli, hodlá-li dosáhnout jím požadované kasace napadených rozhodnutí dovolacím soudem, aby osvědčil svými námitkami onen podstatný a zjevný rozpor týkající se rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22).
12. Jak již bylo naznačeno, námitky obviněného (část IV. dovolání) mají po obsahové stránce (ve zcela rozhodujícím rozsahu) skutkovou povahu, ačkoliv uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v tom, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Přitom ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu sám správně uvedl, že „dikce tohoto ustanovení výslovně nepočítá s možností přezkumu v oblasti rozsahu dokazování“. Na stranu druhou, opět pominul, že možnost brojit proti napadenému rozhodnutí v dovolacím řízení v tomto směru lze na podkladě již připomenutého §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zde alternativa třetí).
13. Obviněný sice ve své dovolací argumentaci (část III.) formálně uvedl, že skutková zjištění soudů (přesněji nalézacího soudu) nemohou naplnit znaky trestného činu vraždy, nicméně v tomto směru svoje výhrady dále nerozvíjí, resp. ve vztahu k subjektivní stránce pouze tvrdí, že nebyla prokázána, neboť nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že jednal v úmyslu vyžadovaném pro tuto právní kvalifikaci. Žádný právní rozbor toho, proč by měl být právní závěr soudů vadný, nepřináší. Následovně totiž pouze vede polemiku s hodnocením důkazů, jak ho provedl soud prvního stupně, resp. (část IV.) pokud s využitím odkazovaného rozhodnutí poukazuje na skutečnosti, které jsou významné při posuzování zavinění pachatele, poté ve vztahu ke skutku popsanému v odsuzujícím výroku své námitky formuluje výše uvedeným způsobem, tedy aniž by přesvědčivě vyložil, proč by jako vadné měly být posouzeny argumenty soudů (vyložené v bodech 26. až 28. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, potažmo v bodech 19. a 20. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
14. Dovolatelem zvolený typ námitek by v obecnosti bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho alternativě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů , obviněný jej však, jak již bylo uvedeno, neuplatnil (pouze obecně poukázal, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces). Rovněž je třeba podotknout, že nevyužil dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ačkoliv byl jeho řádný opravný prostředek odvolacím soudem zamítnut. Nadto prezentuje výhrady, s nimiž se již vypořádaly soudy obou stupňů.
15. I kdyby Nejvyšší soud odhlédl od výše popsaného pochybení při vymezení důvodů dovolání, nebylo by možné obhajobě vyhovět. V první řadě nelze souhlasit s tím, že by skutková zjištění byla dovozena pouze na podkladě výpovědi poškozeného. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, tak při objasňování skutkového stavu vycházel jak z výpovědi poškozeného (bod 3.), tak z výpovědí svědkyň S., H. a S. (body 4., 5., 6.), dále z protokolu o rekonstrukci (bod 7.), psychiatrického a psychologického znaleckého posudku k osobě obviněného a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (body 8., 9., 10.), z odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika (bod 11.), úředních záznamů Policie ČR ze dne činu (body 12., 13.). Předmětné důkazy byly poté soudem pečlivě hodnoceny v rámci bodů 14. – 21. z hlediska skutkového, kdy v bodech 22. – 29. navázal přiléhavou právní kvalifikací zjištěného skutku.
16. Dílčí procesní námitky obviněného lze rozdělit do několika rovin, tedy že:
· poškozený nebyl svým zraněním bezprostředně ohrožen na životě a závěry o tom, co mu mohlo hrozit při vedení útoku pod jiným úhlem, jsou spekulativní,
· obviněný jednal zkratkovitě, pod tlakem ze strany poškozeného, jímž se mohl cítit ohrožen,
· ve výpovědi poškozeného se vyskytují rozpory stran množství bodnutí a toho, v jaké ruce držel obviněný nůž.
17. Pokud jde o první výše zmíněnou část obhajoby, lze uvést následující. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že poranění samo o sobě sice poškozeného na životě neohrožovalo, nicméně pokud by čepel pronikla do jeho těla pod jiným úhlem, mohlo by dojít k zasažení důležitých orgánů či velkých břišních cév, případně stehenní tepny (nebo žíly), kterou bodný kanál minul pouze o 2 cm. Všechny tyto eventuality by pak znamenaly bezprostřední ohrožení poškozeného na životě, resp. vysoké riziko jeho smrti (body. 8., 18. rozsudku nalézacího soudu). Ze strany soudů rovněž došlo k zohlednění skutečnosti, že útok nožem vedl obviněný opakovaně, přestože se mu podařilo zasáhnout poškozeného díky jeho obraně pouze jednou (bod 19. rozsudku nalézacího soudu, body 16., 22. usnesení odvolacího soudu). Dovolateli rozhodně nelze přisvědčit, že se při zohlednění těchto skutečností jedná o spekulace o ohrožení života poškozeného, z nichž by s ohledem na aplikaci zásady in dubio pro reo nemělo být vycházeno. Jedná se totiž o znalecky ověřené skutečnosti, vypovídající o tom, že ačkoliv k zasažení životně důležitých orgánů poškozeného nedošlo, útok byl veden na místo, kde jsou uloženy. Fatální následek z podniknutého útoku tedy reálně hrozil. Pakliže jsou tyto znalecké poznatky zasazeny do kontextu jinak laického pohledu, jehož je schopen i obviněný, pak shora uvedenému posouzení věci soudy nižších stupňů nelze nic vytknout. Předmětná znalecká zjištění totiž mají mj. funkci potvrzení jinak neodborného vnímání útoku samotným obviněným (resp. soudem či každým laikem v medicínské oblasti), tedy, že útok obviněného skutečně směřoval proti životně důležitým částem těla, které nebyly zasaženy (v případě stehenní tepny těsně) z důvodů nezávislých na jeho vůli (viz též bod 26. rozsudku nalézacího soudu). Takto zjištěným skutečnostem odpovídají i právní závěry soudu prvního stupně o naplnění subjektivní stránky a posouzení jednání obviněného jako pokusu trestného činu vraždy.
18. Spekulativní jsou naopak nářky dovolatele, když uvádí, že se teoreticky mohl cítit ohrožen jednáním poškozeného a jednal tak zkratkovitě, bez úmyslu poškozeného usmrtit. V tomto ohledu je vhodné zmínit, že to byl především obviněný, kdo se v minulosti i relativně krátkou dobu před činem choval agresivně, jak nalézací soud zjistil z výpovědi poškozeného a svědkyň S., H. i S., případně psychiatrického znaleckého posudku, podle nějž je obviněný dissociální, emočně nevyváženou a afektivně dráždivější osobou. Stejně tak soud prvního stupně v bodě 26. jeho rozsudku trefně poznamenal, jak bylo výše zmíněno, že se poté, co jej poškozený vyzval k opuštění bytu, vrátil do kuchyně, kde si vybral nůž, a to dokonce s nejdelší čepelí. Poté se vrátil a znenadání na poškozeného vícenásobně, velkou silou zaútočil. Učinil tak ve chvíli, kdy pro něj poškozený nemohl být ohrožením. Platí to nejen proto, že nalézacím soudem byla zjištěna pouze předcházející slovní konfrontace, kdy poškozený oznámil obviněnému, aby opustil byt, neboť z něj byl vykázán Policií ČR, nýbrž i proto, že obviněný nejdříve odešel do jiné místnosti, kam jej poškozený nenásledoval. Postup soudů tedy v tomto směru nelze považovat za chybný.
19. Vhodno podotknout, že ani afekt dovolatele, zjištěný soudy v době činu, nevylučuje jeho zavinění. Ostatně odvolací soud se k této otázce vyjádřil v rámci úvah o zavinění v bodě 22. jeho usnesení, když uvedl, že při posouzení subjektivní stránky je třeba zohlednit mj. „… ono dojití obžalovaného pro nůž, jeho uchopení a vrácení se za poškozeným, byť jeho jednání probíhalo v rámci afektu, a nikoli v rámci tzv. premeditace, nicméně obžalovaný věděl, co činí.“ Z této úvahy vyplývá, že afekt obviněného pouze vylučuje jeho premeditaci, a tedy spáchání vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku, nikoliv naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy (prosté) podle §140 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud snad obviněný chtěl právě řešenou procesní námitkou sekundárně zpochybnit právní kvalifikaci s tím, že jeho čin měl být posouzen podle §141 tr. zákoníku jako trestný čin zabití, neboť jednal v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného , pak v tomto ohledu neposkytuje žádnou další argumentaci (dokonce ani tuto námitku výslovně nevznáší). Nadto ani ve skutkové rovině nepředkládá, krom strohé a spekulativní polemiky, žádné odkazy na extrémně chybný postup při hodnocení důkazní situace soudy, z něhož by bylo možné dovodit okolnosti spadající pod znaky skutkové podstaty podle §141 odst. 1 tr. zákoníku.
20. Námitka dovolatele, podle které poškozený chybně uvedl, že byl bodnut více než jedenkrát, směřující ke zpochybnění prokázání jeho úmyslu, je rovněž bezpředmětná. V první řadě je třeba poukázat na to, že obecně i jedno bodnutí dlouhou čepelí do podbřišku poškozeného (za dalších okolností) by teoreticky bylo dostatečné, pro závěr o úmyslu poškozeného usmrtit. Nadto nalézací soud přijal právě tu verzi skutkového děje, podle níž došlo pouze k jednomu bodnutí. Ve vztahu k úvahám o zavinění zmínil pouze opakované, neúspěšné snahy obviněného zasáhnout poškozeného nožem. Jednalo se přitom o zmínku toliko podporující závěr o nepřímém úmyslu usmrtit poškozeného, tedy že opakované snahy (ačkoliv částečně neúspěšné) zasáhnout nožem poškozeného dokreslují jeho vědění a srozumění ve vztahu k reálně možnému (resp. z jeho útoku i bezprostředně hrozícímu) následku v podobě smrti poškozeného. Na uvedené pak již vůbec nemůže mít vliv to, že si poškozený správně nepamatoval, v jaké ruce držel obviněný nůž.
21. Pakliže je předmětnou částí dovolací argumentace sledován záměr zpochybnění výpovědi poškozeného jako celku, tedy i toho, že na něj vůbec obviněný zaútočil, pak se jedná o obhajobu rovněž zcela vyvrácenou již v předcházejícím řízení. Obviněný toto však explicitně nenamítá a Nejvyšší soud tudíž odkazuje na bod 16. rozsudku nalézacího soudu, v němž se výše zmíněnými rozpory mezi výpovědí poškozeného a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství dostatečně zabýval. Zcela správně uzavřel, že se jedná o relativně drobné rozpory nesnižující věrohodnost výpovědi, zejména s ohledem na to, že se jednalo o vypjatou situaci odehrávající se v krátkém časovém intervalu, za špatného osvětlení, kdy i poškozený sám uvedl, že nůž původně neviděl a zaregistroval ho, až když jej obviněný bodnul. Zároveň v bodě 17. jeho rozsudku srozumitelně vysvětlil, proč má za to, že ačkoliv existovaly rozpory stran počtu zásahů těla poškozeného nožem, o samotném útoku ze strany obviněného (a alespoň jednom zásahu těla poškozeného) nelze pochybovat. Konkrétně soud popsal, že poškozený „… obžalovaného jako pachatele jednoznačně identifikoval, a v bytě, kde byly také zajištěny krevní stopy poškozeného, a jde tedy nepochybně o místo, kde k útoku došlo, se kromě obžalovaného nacházela pouze svědkyně S., která neměla zcela žádný motiv poškozeného napadnout. … na oblečení obžalovaného … … byla nalezena krev poškozeného a nenabízí se jiné vysvětlení, než že se tam dostala v rámci projednávaného napadení. Je také nepochybné, že poškozený byl bodnut nožem, který byl ve věci proveden … … neboť na čepeli nože byla opětovně zjištěna krevní stopa poškozeného, přičemž opět nepřipadá v úvahu jiná verze, než že se krev na čepel dostala při bodnutí ze strany obžalovaného.“ Dále odvolací soud v bodě 18. jeho usnesení dodal, že „… obžalovaný byl také zjevně zraněn v obličeji – tj. po úderu, který mu poškozený v rámci své obrany uštědřil.“
22. Obviněný zaměřuje svoje námitky primárně do oblasti dokazování, tyto přitom pojal poměrně lakonicky, bez hlubších snah o upřesnění jejich účelu, obsahu či vazby na relevantní souvislosti ve věci. Stejně tak, jak již bylo zmíněno, pouze formálně podotkl, že ze skutkových zjištění soudů nelze dovodit naplnění znaků aplikované skutkové podstaty, aniž by předložil jakékoliv argumenty směřující k rozporování správnosti hmotněprávního posouzení jeho skutku. Jak plyne z již výše uvedeného, v rámci dovolacího řízení se neuplatňuje tzv. revizní princip, na základě něhož by měl z vlastní iniciativy vyhledávat případné vady napadených rozhodnutí. Rovněž není jeho úkolem, aby za dovolatele jím uplatněné námitky nově formuloval nebo ty, které jsou nekonkrétně vyjádřené, domýšlel. Napadené rozhodnutí je přezkoumáváno na podkladě námitek, resp. s nimi spojené věcné argumentace, které dovolatel ve svém opravném prostředku srozumitelným způsobem uplatní.
23. Tato východiska se pak uplatnila i ve vztahu k tvrzení dovolatele, že důvodné se může jevit jeho odsouzení nejvýš pro těžké ublížení na zdraví, neboť přesvědčivou argumentací toto podloženo nebylo. Jako nesprávný je pak třeba vnímat poukaz dovolatele na to, že „v aplikační praxi je hranice určující posouzení mezi trestnými činy vraždy, resp. pokusu vraždy a trestných činů těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 trestního zákoníku odlišná právě jen formou zavinění“, neboť formami zavinění se rozumí úmysl (přímý a nepřímý) na straně jedné a nedbalost (vědomá a nevědomá) na straně druhé. Přitom je zřejmé, že všechny dovolatelem označené trestné činy jsou dolózními (úmyslnými), které se tudíž neliší formou zavinění, nýbrž obsahem úmyslné formy zavinění (tedy směřováním k odlišným následkům).
24. Závěrem je třeba shrnout, že na podkladě námitek dovolatele rozhodně nelze zpochybnit závěr o prokázání jeho (nepřímého) úmyslu usmrtit poškozeného. Jak soud odvolací, tak především soud prvního stupně vzaly v úvahu všechny relevantní okolnosti věci a zhodnotily je v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů obsaženou v §2 odst. 6 tr. ř., a to za vyloučení jakékoliv libovůle či obviněným zmiňovaného porušení zásady in dubio pro reo . Stejně tak nebylo zjištěno porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Jeho námitky procesního rázu nevybočily z oblasti běžných výhrad odvolacích do roviny ústavněprávní. V této souvislosti Nejvyšší soud upozorňuje, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
V.
Způsob rozhodnutí
25. Z uvedeného hodnocení plyne, že obviněný ve svém dovolání uplatnil pouze námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věcně rozešly. Rovněž nebylo zjištěno porušení jeho základních práv. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu