ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.639.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 639/2023-437
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2023 o dovolání, které podal obviněný D. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Pankrác, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 3. 2023, č. j. 14 To 39/2023-408, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 97/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 22. 11. 2022, č. j. 2 T 97/2022-393, byl obviněný D. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 15. 6. 2021 v době kolem 19:32 hodin na silnici I. třídy č. XY v km 146,442, v místě čtyřramenné křižovatky se silnicí III. třídy č. XY a s účelovou komunikací vedoucí do osady XY, v katastru obce XY, jednal jako řidič vlastního osobního automobilu tov. zn. BMW řady 5, reg. zn. XY, vezoucí další dvě osoby jako spolujezdce, v rozporu s ustanoveními §4 písm. c), §18 odst. 1, odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, když při jízdě ve směru od XY, při průjezdu zastavěným územím místní části obce XY, kolem autobusové zastávky, kde lze předpokládat zvýšený pohyb osob, nepřizpůsobil rychlost vozidla zejména svým schopnostem, dopravně technickému stavu silnice a okolnostem, které je možno předvídat, tak, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled, nerespektoval svislou dopravní značkou B 20a „Nejvyšší povolená rychlost“ zakazující řidiči v daném místě překročit rychlost 70 km/h, a dále svislé dopravní značky P 1 „ Křižovatka s vedlejší pozemní komunikací“ a IP 22 „Změna místní úpravy“, které ho upozorňovaly na blížící se křižovatku s vedlejší pozemní komunikací, kde řidiči jedoucí v jeho směru odbočují vlevo a kde je nutnost zvýšené opatrnosti, a přes vlastní znalost místních výškových oblouků silnice I. třídy č. XY a jejího začlenění do terénu, kdy před křižovatkou je mírný horizont, přes který není na místo samotné křižovatky dobře vidět, zde jel rychlostí 171,6 až 181,9 km/h, přičemž nereagoval ani na dopravní zařízení – orientační ukazatel rychlosti, v důsledku čehož nebyl v dané křižovatce schopen reagovat na osobní automobil tov. zn. Toyota Avensis, reg. zn. XY, řízený S. M., nar. XY, který právě odbočil z účelové komunikace vedoucí od XY na silnici I. třídy č. XY a jel po této silnici ve stejném směru, tj. na Havlíčkův Brod, nedokázal potřebným způsobem zpomalit své vozidlo z vysoké rychlosti, takže zapříčinil náraz přední částí vozidla BMW do středu zadní části vozidla Toyota Avensis, které bylo prudkým nárazem odmrštěno vpravo mimo komunikaci ve směru na Havlíčkův Brod do silničního příkopu, kde narazilo do svislých dopravních značek, poté pokračovalo v pohybu, kdy zůstalo stát na kolech na hranici silničního příkopu a pole, a vozidlo BMW po nárazu pokračovalo ve směru své jízdy do silničního příkopu a prostoru pole, kde se následně zastavilo, kdy tímto svým jednáním způsobil zejména:
− zranění řidiče a zároveň vlastníka vozidla Toyota Avensis S. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, který při dopravní nehodě utrpěl úrazový a krvácivý šok při polytraumatu hlavy a trupu (mimo jiné s roztržením aorty a krvácením do hrudní dutiny), v jejichž důsledku na místě zemřel,
− zranění spolujezdkyně ve vozidle Toyota Avensis Z. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, která při dopravní nehodě utrpěla úrazový otok mozku při poranění nitrolebním a krční míchy (mimo jiné krvácení pod omozečnice, zlomenina lební klenby a spodiny), v rámci polytraumatu hlavy a trupu, v jejichž důsledku na místě zemřela,
a dále hmotné škody, a to:
− na poškození vozidla Toyota Avensis, reg. zn. XY, ke škodě jeho vlastníka S. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, v odhadované výši 20.000 Kč,
− na poškození vlastního vozidla BMW 5ER REIHE, reg. zn. XY, v odhadované výši 150.000 Kč,
− na poškození dopravního značení – svislé dopravní značky IS 16c a směrového sloupku Z 11 B, ke škodě jeho vlastníka Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČ 65993390, se sídlem Na Pankráci č. 56, Praha-4.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §143 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti, a to řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmi roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku ve výši 6.105 Kč, jako náhradu škody.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 15. 3. 2023, č. j. 14 To 39/2023-408, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Jana Bakeše dovolání, jež opřel formálně o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s poukazem, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný vytkl nesprávnou aplikaci konkrétně ustanovení §42 tr. zákoníku na soudy zjištěný skutkový stav, kdy mu bylo přičítáno k tíži, že závažným a hrubým způsobem porušil dopravní předpisy, jel rychlostí vyšší o 100 km v hod., než jaká je dovolena v zastavěném území obce a spáchal trestný čin na více osobách, přičemž tato skutková zjištění lze podřadit pod přitěžující okolnosti podle §42 písm. e), k), m) tr. zákoníku. Jimi soudy v zásadě odůvodnily uložení přísnějšího trestu, ačkoli jsou již zahrnuty v privilegovaných skutkových podstatách uvedených v odstavcích 3 a 4, které podmiňují užití vyšší trestní sazby, jimiž je oproti základní skutkové podstatě přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku právě reagováno na flagrantnější porušení povinností. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí tak obviněný srozuměl, byť to nebylo výslovně zmíněno ustanovením §42 tr. zákoníku, že nepodmíněný trest odnětí svobody v dané výměře mu byl uložen právě proto, že způsobil škodlivý následek na dvou osobách. V zásadě jsou mu tak opakovaně přičítány okolnosti přitěžující, ačkoliv ty jsou již zákonným znakem trestného činu, který podmiňuje použití vyšší trestní sazby.
6. Další nesprávné hmotně právní posouzení obviněný spatřoval v tom, že „nebylo aplikováno přiměřeně ustanovení §41 tr. zákoníku ve spojení s §58 tr. zákoníku“. Připomněl, že v době skutku mu bylo 20 let 4 měsíce a 24 dní, tedy byl osobou blízkou věku mladistvým, což nebylo nikterak pozitivně zhodnoceno. Způsobený škodlivý následek je spíše důsledkem nedostatku životních a řidičských zkušeností, a z toho plynoucího přecení jeho sil, což jen podtrhuje nevyzrálost jeho osobnosti v době skutku. I tento aspekt měl být promítnut do úvah při ukládání trestu. Soudy měly k dispozici podklady ozřejmující dosavadní život obviněného, tj. jeho věk, sociální ukotvenost, snahu po nápravě, kontakt s pozůstalými, jeho dobrovolnickou i obecně prospěšnou činnost v podobě dárcovství krevních složek. Ze způsobu života obviněného vyplývá jeho vyrovnanost, vlastní náhled na trestnou činnost vyjádřené upřímnou lítostí, snahou pomáhat seniorům, rovněž i peněžitým plněním ve prospěch sociálního zařízení. Neaplikováním citovaných ustanovení nemohly soudy zvažovat okolnosti vedoucí k nápravě obviněného vyjádřené vhodnou volbou trestu a jeho individualizací podle §39 tr. zákoníku.
7. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud rozhodl, že „rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích č.j.: 14 To 39/2023 ze dne 15.03.2023, jako soudu odvolacího, se podle §265k odst. 1 zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení“.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) uzavřel, že dovolatel obsahem podaného dovolání brojí toliko proti přiměřenosti uloženého trestu. K tomu připomněl rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018, a odkázal i na judikaturu Ústavního soudu (usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, nález ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17).
9. Přiměřenost trestu by mohl odvolací soud posoudit pouze tehdy, pokud by nastaly výjimečné podmínky vymezené shora citovaným nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 492/2017, jednak pokud by se jednalo o porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí, jak plyne z již poměrně obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu (například usnesení ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1404/2016, nebo usnesení ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016). Avšak dovolatel na uvedenou zásadu nepoukázal a své dovolání výslovně opřel jen o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., z jehož okruhu zjevně vybočit nechtěl a jímž se domáhá výlučně blíže nespecifikovaného zmírnění trestu. Za těchto okolností státní zástupce konstatoval, že rozporu uloženého trestu s uvedenou zásadou nic nenasvědčuje.
10. K zákazu dvojího přičítání státní zástupce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. 7 Tdo 1103/2022, a v návaznosti na to poukázal na okolnosti dovolateli neprospívající, a to hazardní a riskantní způsob jízdy a zejména bod 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, tj. skutečnost, že „došlo k úmrtí dvou zcela nevinných osob“, jimž dovolatel mimořádnou rychlostí své jízdy nedal sebemenší šanci, což je jistě okolnost jdoucí nad znaky kvalifikovaných skutkových podstat. Smrtelný následek na dvou osobách a hrubé porušení zákonů o bezpečnosti dopravy tedy způsobil dovolatel s vyšší intenzitou, která brání snížení uloženého trestu na samotnou dolní hranici trestní sazby (3 roky) a jeho podmíněnému odkladu. Přitom již usmrcení jednoho nevinného účastníka dopravní nehody je hranicí, za níž bývá ukládán trest nepodmíněný i pachatelům, kteří na rozdíl od dovolatele mohou ve svůj prospěch argumentovat existencí osob na nich silně citově a ekonomicky závislých (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17). Z pohledu uvedené judikatury se trest uložený dovolateli jeví jako zcela přiměřený, námitky založené na pouhé přiměřenosti uloženého trestu navíc žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají.
11. Závěrem státní zástupce navrhl dovolání v neveřejném zasedání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
12. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
14. Úvodem dovolací soud připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
IV. Důvodnost dovolání
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je třeba připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. o povinném zastoupení obviněného obhájcem-advokátem. Na podkladě těchto východisek pak Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněného a shledal, že je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a stojí mimo jejich obsahové vymezení.
17. Námitky obviněného nelze podřadit pod dovoláním vymezený důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, které je způsobilé založit kasační rozhodnutí dovolacího soudu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 817/2014). Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. [viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.].
18. O takový případ v posuzované věci ovšem nejde a takovou námitku obviněný ani nevznesl, jelikož nenamítal jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle §39 tr. zákoníku, což se zcela míjí s uplatněným (i jakýmkoliv jiným) dovolacím důvodem.
19. Pro možný ústavní dopad námitky obviněného o porušení zásady zákazu dvojího přičítání – jako jedné ze základních zásad pro ukládání trestů zakládající případné porušení práva obviněného na spravedlivý proces – lze konstatovat následující. Ustanovení §39 odst. 5 tr. zákoníku zamezuje tomu, aby jedna a táž okolnost byla pachateli přičtena k tíži nebo ve prospěch dvakrát, tj . jak z hlediska viny, tak i trestu. Uvedené se týká okolnosti, která je znakem jak základní, tak i privilegované či kvalifikované skutkové podstaty. K takové okolnosti nelze znovu přihlížet jako k obecné polehčující (§41) nebo přitěžující (§42) okolnosti.
20. Soud prvního stupně ovšem nehodnotil způsobení smrti dvou poškozených jako okolnost přitěžující podle §42 tr. zákoníku, byť lze připustit, že jeho vyjádření bylo poněkud neobratné. Při rozhodování o druhu a výměře trestu nejde o stanovení obecné (typové) povahy a závažnosti určitého trestného činu, která je vyjádřena již zákonem v jednotlivých znacích příslušné skutkové podstaty a v příslušné trestní sazbě, ale v rámci takto obecně stanovené typové povahy a závažnosti činu je třeba určit jejich konkrétní podobu a úroveň. V intencích zákonné trestní sazby musí soud vybrat a vyměřit trest tak, aby odpovídal individuálním zvláštnostem spáchaného trestného činu, tedy jeho konkrétní povaze a závažnosti. O volbě druhu a výměry trestu totiž nerozhodují zákonné znaky trestného činu, které jsou vlastní každému trestnému činu, ale jedině individuální způsob a intenzita naplnění konkrétních znaků trestného činu popsaných v jeho skutkové podstatě. Zvláštnosti povahy a závažnosti daného trestného činu je třeba posoudit z hlediska zvláštností pachatele, jeho pohnutek, záměrů či cílů, míry zavinění, způsobu provedení trestného činu, jeho následků, objektu i okolností činu a popřípadě i podle společenské situace (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 516).
21. Dovolací soud konstatuje, že soud prvého stupně při ukládání trestu nepochybil. Hodnotil mimořádně hazardní, mimořádně riskantní a bezohledný způsob jízdy obviněného přes jeho znalost uvedeného dopravního místa, tedy konkrétní charakter, intenzitu a závažnost jeho jednání, resp. porušení povinností obviněného jako řidiče motorového vozidla, jež bylo výlučnou příčinou vzniklého následku, a to aniž by skutečnost smrtelného následku samu o sobě obviněnému přičítal dvakrát. Je zjevné, že řidičská arogance a agresivita obviněného projevující se opakovaným nerespektováním dopravních předpisů, a to přes opakovaný postih v podobě blokových pokut gradovala od dopravních přestupků (viz úřední záznam na č. l. 342 z policejních evidencí – dne 2. 2. 2021 nepřizpůsobení rychlosti vozidla schopnostem, dne 1. 6. 2021 užití vozidla nesplňující technickou způsobilost, dne 9. 6. 2021 neužití bezpečnostních pásů během jízdy) až po způsobený smrtelný následek v posuzované věci dne 15. 6. 2021.
22. Obviněný bez bližší argumentace rovněž vytkl, že „… nebylo aplikováno přiměřeně ustanovení §41 ve spojení s ustanovením §58 tr. zákoníku ...“. Nejvyšší soud obecně uvádí, že tento výjimečný institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody (zejména jeho variantu uvedenou v §58 odst. 1 tr. zákoníku), jako prostředek soudcovské individualizace trestu, lze využívat, když vzhledem k okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele představuje i dolní zákonná sazba trestu odnětí svobody nepřiměřený trest pro pachatele, a mimo jiné i za účelem zmírnění přílišné tvrdosti zákona například v případech, kdy formálně určitý čin naplňuje všechny znaky kvalifikované skutkové podstaty některého trestného činu, ovšem skutečná závažnost takového činu je výrazně nižší, než jakou obvykle vykazují skutky posuzované podle stejné skutkové podstaty. Ostatně ohledně aplikace tohoto institutu lze odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí publikované pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.). V dané věci je ovšem zjevné, že okolnosti případu a poměry obviněného nejsou alespoň v nějakém směru nijak neobvyklé a výjimečné a posuzovaný případ vzhledem k intenzitě naplnění konkrétních znaků trestného činu popsaných v jeho skutkové podstatě kritéria uplatnění tohoto institutu nesplňuje.
23. Výtky obviněného nejsou důvodné ani z hlediska posouzení extrémního rozporu uloženého trestu s povahou a závažností trestného činu. Trest odnětí svobody uložený obviněnému totiž z ústavního principu proporcionality trestní represe nevybočil, neboť není extrémně přísným či zjevně nespravedlivým, a to zejména s ohledem na charakter trestné činnosti. Obviněný na jednu stranu akcentuje nedostatek životních a řidičských zkušeností, a z toho plynoucí přecenění svých sil, což má dokladovat nevyzrálost jeho osobnosti v době skutku, ovšem na druhou stranu nelze přehlédnout, že již v minulosti byl postižen pro dopravní přestupky a přitom právě jako nezkušený řidič v posuzované věci naprosto flagrantním způsobem (svědčícím spíše o zcela hazardním přístupu k základním pravidlům bezpečnosti provozu) mimořádně hrubě porušil (de facto zcela ignoroval) dopravní předpisy, pokud překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 100 km/hod. Všechny polehčující i přitěžující okolnosti byly obecnými soudy adekvátně zhodnoceny a lze odkázat na argumentaci na straně 3 rozhodnutí odvolacího soudu, kterou sdílí i dovolací soud. Soudy nižších stupňů přiznaly obviněnému polehčující okolnosti (bezúhonnost a doznání v podobě prohlášení viny), zabývaly se dostatečně i jeho poměry, věkem a projevenou lítostí, na druhé straně byly povinny (a učinily tak věcně správně) zabývat se a zohlednit též konkrétní povahu trestné činnosti a její závažnost. Pokud za daných okolností dospěly k závěru, že je třeba na obviněného působit nepodmíněným trestem odnětí svobody, nelze takovému závěru ničeho vytknout, tím spíše za situace, kdy trest byl vyměřen v možném rozmezí od tří do deseti let při dolní hranici zákonné trestní sazby ve výměře tři a půl roku.
24. Obviněný tak sice formálně citoval dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak obsah jeho dovolání je založen na důvodech a námitkách, které nejen že neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, ale nejsou ani způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu z důvodů neústavnosti uloženého trestu.
V. Způsob rozhodnutí
25. Jelikož dovolací argumentace obviněného se zcela rozešla s věcným vymezením uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (a ani obsahově neodpovídá jinému dovolacímu důvodu z taxativního výčtu §265b odst. 1 tr. ř.), muselo být dovolání obviněného vyhodnoceno jako podané z jiného důvodu a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, aniž by Nejvyšší soud napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 7. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová