ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.786.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 786/2023-321
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 10. 2023 v neveřejném zasedání o dovoláních, která podali obviněný P. D. a obviněný V. D. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 10 To 100/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 84/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. D. a V. D. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 3 T 84/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byli obvinění P. D. a V. D. (dále jen „obvinění“ nebo „dovolatelé“) uznáni vinnými přečinem hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle §355 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustili tím, že:
1. společně
- dne 18. 4. 2020 v době od 23:15 hodin do 23:30 hodin na XY náměstí v XY, tedy na místě veřejnosti přístupném, hrubými vulgárními výrazy napadli Z. R. a M. R., pro jejich etnickou příslušnost k Romům a vyhrožovali jim zabitím, kdy dále křičeli výrazy „kde jste cigoši, vylezte ven, zbijeme Vás, chcípnete cigoši“, když mimo jiné vyjadřovali lítost, že Romové nebyli vyvražděni v době 2. světové války, a to výrazy „Hitler udělal chybu, že Vás taky nevyhladil všechny“, přičemž obviněný P. D. z ulice zvedl dlažební kostku a hodil ji do okna bytu obývaném oběma poškozenými, rozbil tím dvojitou skleněnou výplň okna a střepy způsobily drobná zranění kůže na těle M. R.,
V. D. sám
- dne 7. 5. 2020 kolem 18:20 hodin na parkovišti před prodejnou XY v ulici XY v XY, u vjezdu z ulice XY na parkovišti OD XY, tedy na místě veřejnosti přístupném křičel na Z. R. a M. R., kteří seděli ve vozidle za přítomnosti nezletilého syna, „cigoši chcípnete“, tedy slovní výhružku zabitím s označením vulgární příslušnosti k etnické příslušnosti Romů,
2. P. D. sám
- dne 24. 3. 2021 kolem 19.20 hodin na XY náměstí v XY, tedy na místě veřejnosti přístupném, hrubými slovními výrazy napadl Z. R. a M. R., to výrazy „Vy cigoši černý, pochcípete všichni“ kdy jim vyhrožoval smrtí, a když se proti tomu Z. R. ohradil, obviněný P. D. mu řekl, že „Ty buď ticho, ty cigoši černej, ty chcípneš jako první“, přičemž použil vulgární výrazy s označením příslušnosti k etnické skupině Romů.
2. Za to byli oba obvinění shodně odsouzeni podle §355 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jenž byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Dále jim byla podle §82 odst. 3 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit ve zkušební době dlužnou částku. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo oběma obviněným uloženo společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, Regionální pobočka Hradec Králové, pobočka pro Královéhradecký a Pardubický kraj, v celkové výši 1 517 Kč.
3. Proti shora citovanému rozsudku podali obvinění P. D. a V. D. odvolání. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 10 To 100/2023, jímž z podnětu řádného opravného prostředku podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž byla podle §82 odst. 3 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit ve zkušební době dlužnou částku. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podali obvinění ve společném podání dovolání, která opřeli o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho prvé alternativě a podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Zjevně vadných rozhodných skutkových zjištěních se měly soudy obou stupňů dopustit, když nekriticky přijaly jinak nepravdivá tvrzení poškozených R. a R. (dále jen „svědci-poškození“), jež jsou sami konfliktními osobami, a žádným věrohodným způsobem neprokázaly hanlivé vyjadřování vůči jinému etniku, či sympatie k nacistické rétorice ze strany obviněných. K tomu doplnili, že před incidentem ze dne 18. 4. 2020 se se svědky neznali a k samotnému skutkovému ději tohoto dne uvedli, že z provedeného kamerového záznamu je patrná iniciace konfliktního jednání ze strany svědka R., který po vulgárních urážkách začal manipulovat s předmětem podobným střelné zbrani, kdy až v tomto momentě obvinění reagovali hozením dlažební kostky. Jednalo se tak o nutnou obranu z jejich strany. V neposlední řadě svědek B. vypověděl, že sám nebyl přítomen žádných rasistických projevů a informace o jednání obviněných má pouze zprostředkované od svědka R. Pokud jde o pokyn odvolacího soudu, který první odsuzující rozsudek soudu prvního stupně vrátil k novému projednání, týkající se nutnosti konfrontace výpovědí svědků s jejich tvrzeními z přípravného řízení, pak s ohledem na možnost nahlížet do spisu tento postup nemohl naplnit kýžený účel. Dále pak nebylo nikterak prokázáno, že by se obviněný V. D. dopustil jednání ze dne 7. 5. 2020 nebo naplnil skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Svou dovolací argumentaci uzavřeli námitkou o nedodržení zásady in dubio pro reo.
5. Z výše uvedených důvodů obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření k dovolání nejprve zrekapituloval podstatné části řízení pro projednávanou věc a obsah dovolacích důvodů obviněných. Následně konstatoval, že oba primárně brojí proti správnosti učiněných skutkových zjištění, čemuž však nelze přisvědčit. Soudy obou stupňů řádně odůvodnily své skutkové závěry. Odvolací soud nepochybil ani v případě odmítnutí důkazního návrhu přehrát kamerový záznam, neboť ten již provedl soud prvního stupně. S odkazem na ustálenou soudní praxi státní zástupce také poukázal, že námitka porušení zásady in dubio pro reo ipso facto nenaplňuje žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídá pouze tvrzená nutná obrana, která však nemá oporu ve skutkových zjištěních soudů. Nad rámec uvedeného také platí, že popis skutkového děje obviněnými je logicky rozporný.
7. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2023, sp. zn. 10 To 100/2023, je přípustné z hlediska ustanovení
§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
IV.
Důvodnost dovolání
13. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze uzavřít, že část uplatněných námitek je možno formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nelze je však hodnotit jako námitky, jež by mohly odůvodnit obviněnými požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.
14. Argumentují-li obvinění, že učiněné skutkové závěry soudů obou stupňů postrádají oporu v provedeném dokazování, či jsou nepřesvědčivé ve světle okolností předmětného případu, s jistou dávkou benevolence formálně naplňují první alternativu dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Předpokladem pro naplnění uvedeného je ovšem zjištění hrubých vad ve skutkových závěrech, pro které nelze setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí, jak ostatně bylo rozvedeno výše. O zjevný rozpor se jedná tehdy, když rozhodná skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
15. Dovolací soud však konstatuje, že v posuzované věci není zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů dán. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (především rozsudku soudu prvního stupně) je totiž seznatelné, že si byly vědomy důkazní situace (v řízení bylo provedeno dokazování odpovídající ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.), je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (postupovaly v mezích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry.
16. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
17. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, jak už výše uvedeno, že soudy se při zjišťování skutkového stavu věci nedopustily pochybení, jež by vedlo k vadě v podobě zjevného rozporu s obsahem provedených důkazů.
18. Určení rozhodných skutkových zjištění je projevem aplikace zásad ústnosti a bezprostřednosti podle §2 odst. 11, 12 tr. ř. v kombinaci na již odkázanou zásadu volného hodnocení důkazů, prostřednictvím nichž soudy nižší instance provádějící dokazování ve věci posuzují (resp. hodnotí) jednotlivé důkazy na základě svého bezprostředního dojmu. V posuzovaném případě soud prvního stupně adekvátním způsobem a v potřebném rozsahu vyhledal a provedl důkazy, tak aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, jež hodnotil právě z pohledu naplnění zásad ústnosti a bezprostřednosti způsobem korespondujícím s §2 odst. 6 tr. ř. a nedopustil se excesivního nebo jinak nepřijatelného posouzení. Nepřijal-li tvrzení obviněných jako věrohodná a místo toho vybudoval své skutkové závěry především na výpovědích svědků-poškozených, což zdůvodnil logickou návazností na ostatní provedené důkazy, postupoval v souladu s uvedenými zákonnými východisky. Je pak třeba zdůraznit, že prostá polemika se skutkovými zjištěními soudů nižších instancí nenaplňující jednu z alternativ uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být zásadně sama o sobě předmětem dovolacího přezkumu, bez ohledu pod jakým dovolacím důvodem obviněný své námitky uplatní.
19. Zmíněná polemika je však hlavní náplní námitek obviněných, jež primárně brojí proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů týkajících se jejich jednání vůči svědkům-poškozeným a skutkových událostí ze dne 18. 4. 2020. Pro výše rozvedené důvody tato argumentace není způsobilá doložit (osvědčit) zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, zvláště, pokud se s těmito námitkami již adekvátně vypořádal odvolací soud, jak tomu bylo v tomto případě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Za situace, kdy nebyl zjištěn zjevný rozpor mezi prováděnými důkazy a zjištěními, která z nich soudy učinily, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování posuzující jednotlivé důkazy v jednotlivých souvislostech, což v předmětném případě zahrnuje i následné slovní útoky obviněných vůči svědkům a ostatní poznatky shrnuté soudem prvního stupně v bodě 7. jeho rozhodnutí.
20. Dále platí, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
21. K namítanému neprovedení kamerového záznamu před odvolacím soudem lze uvést, že byl v souladu s §213 odst. 2 tr. ř. přehrán v hlavním líčení dne 17. 8. 2022. V řízení tedy byl tento důkaz řádně proveden. Proto námitka o vadném postupu odvolacího soudu, když nevyhověl jeho opakovanému přehrání, postrádá opodstatnění. Ostatně na tuto skutečnost upozornil sám odvolací soud v bodě 20. svého rozhodnutí.
22. Stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že jedinou hmotněprávní námitkou obviněných je tvrzená nutná obrana podle §29 odst. 1 tr. zákoníku. Tato námitka však odpovídá danému uplatněnému dovolacímu důvodu pouze zdánlivě. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že i tato námitka stojí výhradně na vlastním skutkovém tvrzení obviněných, odlišném od skutkových zjištěních popsaných v napadených rozhodnutích. Jak přitom již bylo výše uvedeno, soudy nižších stupňů učinily na základě dostatečného dokazování a nezávadného hodnocení provedených důkazů skutková zjištění, o nichž nevznikly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.
V.
Způsob rozhodnutí
23. Je tedy možno uzavřít, že obvinění P. D. a V. D. své dovolání zdůvodnili výhradami, které dílem nerespektovaly věcné zaměření uplatněných dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. a dílem materiálně nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což je činí neopodstatněnými. Nejvyšší soud proto jejich dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu