ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.846.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 846/2023-660
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2023 o dovolání, které podal obviněný R. Ch. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2023, č. j. 10 To 76/2023-483, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 T 111/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 26. 1. 2023, č. j. 17 T 111/2022-455 , byl obviněný R. Ch. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 18.3.2022 v přibližně 7:15 hodin řídil po dálnici D10 ve směru od XY na Prahu, osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, stříbrné barvy, kde se přibližně na úrovni 20 km komunikace v katastru obce XY, okres XY, zařadil do levého jízdního pruhu před jedoucí osobní vozidlo tovární značky Ford Mondeo, registrační značky XY, řidičky L. H., narozené XY, přičemž její vozidlo úmyslně výrazným zpomalováním a rozjížděním se postupně tzv."vybržďoval", následně svým vozidlem zastavil v levém průběžném jízdním pruhu dálnice, přičemž za ním jedoucí vozidlo řidičky L. H. zablokoval, neboť ta za daných okolností nemohla jeho vozidlo objet, kdy tím úmyslně vytvořil v levém průběžném jízdním pruhu dálnice v době dopravní špičky překážku v silničním provozu, načež poté šel k vozidlu řidičky L. H., otevřel dveře na její straně a rukou ji uhodil do pravé tváře, kdy přitom ji shodil brýle a způsobil jí zranění v podobě drobného otoku a zarudnutí pravé tváře, bez nutnosti lékařského vyšetření a bez omezení v obvyklém způsobu života, přičemž v důsledku tohoto jeho jednání došlo k vytvoření neoznačené překážky v silničním provozu a k dopravní nehodě celkem čtyř vozidel, kterou tímto zapříčinil, kdy řidič vozidla tovární značky VW Passat, registrační značky XY S. B., narozený XY, nemohl na překážku v silničním provozu adekvátně zareagovat a narazil přední částí vozidla VW Passat do zadní části vozidla tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, majitele B. s.r.o., řidiče M. R., narozeného XY, jehož vozidlo bylo odhozeno na před ním stojící vozidlo tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, majitele D. s.r.o., řidičky V. H., narozené XY, kdy i toto vozidlo bylo odhozeno na před ním stojící vozidlo tovární značky Mercedes-Benz Vito Tourer, registrační značky XY majitele M.-B. F. S. Česká republika s.r.o., řidiče T. P., narozeného XY, které se zastavilo před zadní částí vozidla Ford Mondeo, řidičky poškozené L. H., kdy na zúčastněných vozidlech vznikla hmotná škoda, bez zranění osob, kdy z místa nehody poté odjel pryč, aniž by na místě vyčkal, přičemž při této události byli ohroženi další řidiči vozidel, a to nejméně R. F., narozený XY, M. R., narozený XY, J. S., narozený XY a K. K., narozená XY, kteří museli na situaci pro odvrácení dalších hrozících dopravních nehod reagovat prudkým bržděním nebo prudkým vyhnutím, přičemž tímto úmyslným jednáním a náhlým zastavením vozidla v levém průběžném pruhu dálnice způsobil s ohledem na intenzitu provozu bezprostřední ohrožení a vydání nejméně devíti osob v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví, a fyzického napadení poškozené L. H., narozené XY, se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 1 T 286/2005, s nabytím právní moci téhož dne, odsouzen, mimo jiné, za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §272 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu sedmi let.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 4. 2023, č. j. 10 To 76/2023-483 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), g) tr. ř., a to ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Jejich naplnění spatřuje v tom, že jemu uložený trest „je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe“. Podle jeho názoru je trest s ohledem na okolnosti případu „nepřiměřeně přísný, přičemž soud prvního stupně v rámci odůvodnění rozsudku nepřihlížel k polehčujícím okolnostem, naopak se zabýval pouze okolnostmi přitěžujícími, ač k těmto v souladu s právními předpisy přihlížet neměl“. V tomto ohledu akcentuje zejména svoje rodinné poměry sdělením, že zejména z finančního hlediska stará o svoji manželku, děti a nemocné příbuzné. Tuto argumentaci pak rozvíjí především ve vztahu ke svým dětem odkazem na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tdo 1587/2019, ze kterého vyplývá, že soudy musí vzít v úvahu i případný negativní dopad odnětí svobody obviněného na dítě. Rovněž zmiňuje, že soud jako přitěžující okolnosti zohlednil jeho dřívější odsouzení, která již byla zahlazena. Jako přitěžující okolnost dále nelze shledávat jeho údajnou nedostatečnou sebereflexi, když se jak písemně, tak při hlavním líčení omluvil poškozené, přestal řídit a obstaral si služby psychologa. Kritéria pro stanovení druhu trestu a jeho výměry nebyla podle obviněného soudy z důvodu jím podrobně rozebíraných respektována.
5. Obviněný se proto domáhá toho, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů ve výroku o druhu a výměře trestu s tím, aby mu byl v navazujícím řízení uložen podmíněný trest odnětí svobody, případně podmíněný trest odnětí svobody s dohledem společně s trestem zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel, s nímž souhlasí.
6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve vztahu k obviněným vznesenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. připomenul, že vada spočívající v jiném nesprávném hmotně právní posouzení, pokud jde o výrok o trestu, záleží v jiných vadách tohoto výroku, než vytýká dovolatel. Výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to pouze pokud došlo k uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu, stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. To však není v řešeném případě splněno, ostatně obviněný ani takovou vadu netvrdí. Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy v neadekvátním druhu či výměře uloženého trestu, resp. nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Výtku týkající se trestu uplatnil obviněný mimo rámec zákonných dovolacích důvodů (srov. dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 11 Tdo 817/2014 či sp. zn. 5 Tdo 149/2003).
7. Zásah dovolacího soudu je v daném kontextu možný, v podstatě jen pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. To však v přezkoumávaném případě rozhodně není, vždyť trest odnětí svobody byl vyměřen na spodní hranici sazby. S ohledem na závažnost deliktu, jeho hrozící následky a osobu obviněného lze naopak trest odnětí svobody o výměře tří roků považovat za relativně mírný. Zjištěným okolnostem plně odpovídá trest zákazu činnosti.
8. Co se týče dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten byl označen nadbytečně, neboť z podaného dovolání nevyplývá, že by obviněný namítal vady, které lze pod předmětný dovolací důvod s ohledem na jeho zákonný obsah přiřadit.
9. Státní zástupce proto navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) před věcným posouzením důvodnosti podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny zákonné podmínky, aby se v uvedeném směru věcí zabýval. Nejprve proto musel vyhodnotit, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
11. Dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadlo usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného podané proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou – obviněným, a to způsobem, který zákon vyžaduje, tedy prostřednictvím jeho obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. Z textu dovolání lze učinit závěr, že splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). Dovolání bylo podáno v souladu se zákonným textem u soudu prvního stupně (§265e odst. 1 tr. ř.) a v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Jak plyne z obsahu spisu, rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému i jeho obhájci doručeno do datové schránky, přičemž k jeho doručení došlo v případě obviněného dne 16. 5. 2023, v případě obhájce dne 22. 5. 2023. Počátek běhu lhůty k podání dovolání se odvíjí od data 22. 5. 2023 (§265e odst. 2 tr. ř.). Podle §60 odst. 2 věty první tr. ř. [ l ] hůta stanovená podle … měsíců … končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 3 tr. ř. [ p ] řipadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší pracovní den. Protože 22. 7. 2023 byla sobota, konec lhůty k podání dovolání obviněným připadl na den 24. 7. 2023 a podal-li tohoto dne obhájce obviněného u soudu prvního stupně dovolání (do datové schránky soudu bylo doručeno v 22:05:43 hod.), podal je v zákonné lhůtě. Uvedená konstatování vedou k závěru, že nastaly podmínky pro to, aby se Nejvyšší soud podaným dovoláním zabýval.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, neboť učiní-li v tomto směru negativní závěr, ovlivňuje takové zjištění způsob jeho rozhodnutí o podaném dovolání (viz níže).
13. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.],
· rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.],
· bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Ve shodě s posouzením dovolání státním zástupcem musí Nejvyšší soud konstatovat, že vznesení tohoto dovolacího důvodu obviněným je nadbytečné, resp. jeho dovolací argumentací nepodložené, neboť neuplatňuje žádnou námitku, kterou by bylo možno podřadit pod některou ze tří alternativ tohoto dovolacího důvodu, jak byly zmíněny výše. Obviněný svým dovoláním brojí výlučně proti výroku o trestu, resp. trestu odnětí svobody uloženého mu jako trest nepodmíněný, přičemž napadeným rozhodnutím vady, které by se měly vztahovat k výroku o vině (a na něj tento dovolací důvod míří – viz rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu ), již i proto, že v řízení před soudem prvního stupně učinil prohlášení viny podle §206c odst. 1 tr. ř., které soud přijal, nevytýká.
IV./2. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
15. První alternativu tohoto dovolacího důvodu ( rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku ) obviněný patrně ze stejných důvodů neuplatňuje, a pokud jde o druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu ( rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení ), jeho námitky pod ni nelze podřadit. Jak již správně připomenul státní zástupce, Nejvyšší soud setrvale judikuje, že na podkladě této alternativy lze výrok o trestu napadat jen z hledisek, která vymezilo rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., tedy jen pro jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Výrok o trestu tak lze napadat zejména na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ( obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným ) , který jednak obviněný neuplatnil a jenž ani naplněn být nemohl proto, že mu tresty byly uloženy v souladu se zákonem (co do druhu trestů, i co do jejich výměry).
16. Vyložený výklad obsahového zaměření zmíněných dovolacích důvodů sdílí i Ústavní soud. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, v němž označený soud uvedl, že „s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. […] S poukazem na citovaný dovolací důvod se […] nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“ K přezkoumání výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti lze v dovolacím řízení přistoupit pouze v situaci, kdy je uložený trest ve srovnání se spáchaným trestným činem, resp. s k němu relevantními okolnostmi, tak zjevně neúměrný, že dochází k narušení ústavních práv dovolatele.
17. Ve věci obviněného se nicméně nejedná o případ, kdy by Nejvyšší soud měl ke kasaci dovoláním napadeného výroku přistoupit na podkladě zjištění o zjevně excesivním trestním postihu dovolatele, resp. jím namítané nepřiměřené přísnosti trestu a jeho neslučitelnosti s ústavním principem proporcionality trestní represe. Obviněný se zaměřuje toliko vůči trestu odnětí svobody (proto není důvod se vyjadřovat k současně mu uloženému trestu zákazu činnosti), který mu však byl uložen (a to jako trest úhrnný za oba jím spáchané trestné činy) na samé dolní hranici trestní sazby přísněji postihovaného trestného činu (§272 odst. 1 tr. zákoníku), která činí tři léta až osm let. Trest odnětí svobody v této výměře nemusí být ze zákona trestem nepodmíněným, neboť i tento lze uložit jako trest podmíněný v podobě podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody [§52 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku] či v podobě podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem [§52 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku]. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je však podstatné to, že jeho uložení jako trestu nepodmíněného (v situaci, kdy soudy nižších stupňů k některé z těchto alternativ nepřistoupily, neboť dovodily, že na obviněného je nutno působit již přímým výkonem mu uloženého trestu), nezakládá opodstatnění závěru, že by se tento trest vymykal požadavkům na proporcionalitu ukládaného trestu. Uložený trest rozhodně excesivně nevybočuje z postihu pachatelů úmyslné kriminality páchané jimi jako řidiči motorových vozidel v silničním provozu, neboť charakter obviněným spáchaného skutku (blokace řidičky a posléze celého levého jízdního pruhu na dálnici) se vyznačuje značnou škodlivostí (neboť vyvolala reálnost vzniku závažných, možno říci i fatálních následků, s ohledem na obvyklou rychlost vozidel v takovém jízdní pruhu se pohybujících) a odráží tak závažnost spáchaného trestného činu.
18. Dovolatel ve své výše nastíněné argumentaci zmiňuje rovněž to, že se stará o svoji rodinu a především děti, k čemuž údajně ze strany soudů nebylo dostatečně přihlíženo. Nad rámec nutného tak Nejvyšší soud pouze podotýká, že není na místě, aby stát rezignoval na svoji roli v zajištění efektivní ochrany společnosti jenom proto, že obviněný používá svoje nezletilé potomky jako záštitu před uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody. Ačkoliv lze souhlasit s dovolatelem, že i k jeho rodinným poměrům je třeba přihlížet při stanovení druhu a výměry trestu, neznamená to, že by mu nebylo možné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen proto, že stroze konstatuje, že je otcem, manželem a podobně.
19. Uvedené skutečnosti lze zohlednit při poměřování závažnosti činu a osoby jeho pachatele (tedy i jeho rodinné situace, či dalších okolností jeho života). Nejvyšší soud by ovšem mohl, s ohledem na výše vyložený rozsah jeho přezkumné činnosti, kasačně zasáhnout pouze v případě krajního nepoměru mezi uloženým trestem a důvody vedoucími k jeho uložení, který by odůvodnil závěr o porušení základních práv dovolatele. Z rozsudku soudu však lze jednoznačně seznat, že k takové disproporci při uložení předmětného trestu nedošlo. Jak již bylo zmíněno, soud prvního stupně uložil obviněnému trest na spodní hranici trestní sazby, přičemž nepodmíněnost daného trestu odůvodnil především vysokou závažností projednávaného činu, který dokonce naplňoval více skutkových podstat. Nejvyšší soud pak dodává, že je především povinností obviněného, aby se zdržel páchání trestné činnosti a stát tak nemusel přistupovat k uplatnění trestní represe, jejíž nedílnou součástí je omezení některých jeho práv, mj. i jeho práva na ochranu rodinného života. Pakliže ovšem obviněný svému závazku v tomto směru nedostojí, spáchá závažný úmyslný trestný čin, kdy k fatálním následkům nedošlo pouze dílem náhody, a v důsledku toho je mu vyměřen trest odnětí svobody v rámci zákonné sazby (a je-li uložen na samé dolní hranici, tedy spíše mírný), nelze vůbec hovořit o porušení jeho ústavně garantovaných práv, kterým by se Nejvyšší soud mohl zabývat. Ostatně k rodinným poměrům dovolatele se soud podobně vyjádřil v bodě 9. jeho rozsudku, ze kterého vyplývá, že skutečnost, že je obviněný otcem, resp. stará se o svoji rodinu, nesnižuje důvodnost působení na něj přímým výkonem trestu odnětí svobody. Soud naopak uvedl, že obviněný právě jako otec dvou nezletilých dcer by měl mít o to větší náhled na nebezpečnost jeho jednání na dálnici, přičemž by to měl být v první řadě on, kdo měl mít na mysli, aby neztěžoval život svojí rodině pácháním trestné činnosti.
20. Pokud obviněný ve vztahu k jemu uloženému trestu uvádí, že byla nepřípustným způsobem zohledňována jeho již zahlazená odsouzení, je nutné uvést následující. Jak podotkl Nejvyšší soud již dříve (viz kupř. jeho usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 8 Tdo 766/2017), „[z]ahlazení odsouzení nebo zákonná fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen … … nebrání soudu, aby při hodnocení osoby pachatele přihlížel ke skutečnostem, že pachatel v minulosti spáchal trestný čin, a z této skutečnosti vyvodil příslušné závěry, pokud jde o sklony pachatele k trestné činnosti, o jeho vztah ke společenským hodnotám chráněným trestním zákoníkem, možnost jeho nápravy apod. (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 17. 4. 1974, sp. zn. 5 Tz 33/74, publikované pod č. 6/1975 Sb. rozh. tr.).“ Právě to soud učinil, když ve vztahu k dřívějším odsouzením dovolatele uvedl, že „[d]o popředí účelu uloženého trestu se u obžalovaného proto řadí funkce ochranná a represivní a jeho cílem je tedy jednak ochrana společnosti před dalším škodlivým jednáním pachatele a citelná sankce, která má pachatele v budoucnu od obdobného jednání odradit. Přestože obžalovaný byl již mnohokrát trestán, ve vězení strávil nezanedbatelnou část svého života, zatím nic nenasvědčuje tomu, že pochopil, že si má vážit jak svého života, života svých blízkých, kterým svou trestnou činností komplikuje život, tak především života občanů, kteří od něj v kontaktu s ním nemohou očekávat tak vysoce zavrženíhodné jednání, jako nyní na úseku dopravy.“ Závěru, že nalézací soud nenahlížel na zmíněná odsouzení obviněného jako na přitěžující okolnosti, svědčí i konstatování soudu, že trest byl „… s ohledem na zahlazení dosud uložených trestů … … vyměřen na samé spodní hranici trestní sazby.“
21. Dovolatel rovněž podotkl, že soud chybně uvedl, že u něj nelze shledávat dostatečnou sebereflexi, a ve svém odůvodnění se nevyrovnal se skutečnostmi, že zanechal řízení motorových vozidel, poškozené se omluvil a zajistil si pomoc psychologa. Ani této linii argumentace nelze přisvědčit. Soud prvního stupně v bodě 9. jeho rozsudku uvedl, že nedostatek uvědomění obviněného stran nebezpečnosti jeho jednání, lze shledávat již proto, že toto u něj „… zůstává pouze v rovině slov, a nikoliv skutečného náhledu na jeho jednání. Svědčí o tom i jeho zlehčování celé události a snaha část viny svádět na poškozenou …“ Ačkoliv se soud výslovně nevyjadřuje ke všem skutečnostem jím zmíněným, lze dospět k tomu, že z dalšího chování obviněného i přes tyto skutečnosti dovodil, že jím prezentovaný náhled na danou trestnou činnost je spíše účelový, resp. povrchní, předstíraný. Vzhledem k výše poukazované relativní mírnosti soudem uloženého trestu ve srovnání se závažností spáchaného trestného činu (a rozsahu zákonné trestní sazby), nelze pouze z výše vyložené námitky dovolatele dovozovat porušení ústavního principu proporcionality trestní represe. Ani v tomto ohledu tak nemůže Nejvyšší soud přistoupit ke kasaci napadených rozhodnutí.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
22. Obviněný nevymezil, která varianta tohoto dovolacího důvodu měla být rozhodnutím odvolacího soudu naplněna. Vzhledem k tomu, že krajský soud na podkladě odvolání obviněného napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal a o jeho řádném opravném prostředku rozhodl způsobem upraveným v §256 tr. ř., nemohla být naplněna jeho první varianta [ bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí ].
23. Druhá varianta [ bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) ] by mohla být naplněna pouze tehdy, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že již řízení napadenému usnesení krajského soudu předcházející, a tedy rozsudek okresního soudu byl zatížen vadou, která naplňuje některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný však v dovolání uplatnil námitky, které nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., z čehož plyne to, že vada rozsudku soudu prvního stupně odpovídající některému z uvedených dovolacích důvodů ani nemohla být dovolacím soudem zjištěna, potažmo to, že nemohlo dojít ani k naplnění druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
24. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
25. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu