ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.852.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 852/2023-790
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2023 o dovolání obviněného R. S. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 8 To 20/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 22 T 1/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 22 T 1/2023, byl obviněný R. S. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b), c) tr. zákoníku. Za to byl podle §185 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci a to: mobilního telefonu zn. Doogee S 30 v koženkovém pouzdře, účastnické číslo XY s SD kartou Samsung, notebooku zn. Acer, model Aspire 3000 series, USB disku DTSE9, 16G zn. Kingston, USB disku zn. Toshiba 32 GB, hard disku zn. Seagate, 1 TB, s napájecím kabelem, USB disku označeného „M“; USB disku modré barvy s nápisem Česká spořitelna, zčásti rozebraného stolního počítače zn. ASUS s DVD, paměťové karty zn. Kingstone 16 GB z kamery Niceboy, paměťové karty zn. Toshiba 32 GB z kamery zn. Sony. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 3, 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené AAAAA (pseudonym), škodu ve výši 500 000 Kč.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
ačkoliv byl trestním příkazem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10.9.2007, č. j. 17 T 289/2007-92, odsouzen za trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak od blíže nezjištěné doby, nejméně však od 27. 3. 2018 do 24. 6. 2022, na přesně nezjištěných místech, zejména v bytě své přítelkyně N. T., na adrese XY, XY, a v jeho okolí, zneužil za účelem vlastního sexuálního uspokojení důvěry dcery své přítelkyně, nezletilé AAAAA, a která jej díky partnerskému vztahu, jenž udržoval s její matkou, vnímala jako osobu blízkou, a v blíže nezjištěném počtu případů, nejméně však sedmkrát, ji osahával na obnaženém přirození a hýždích, roztahoval jí stydké pysky nebo jí prstem mezi stydkými pysky přejížděl, nechal se od ní orálně uspokojovat a stimulovat si penis její rukou, když zejména:
- dne 16. 1. 2020 si od ní nechal rukama stimulovat obnažený penis,
- dne 27. 8. 2020 se od ní nechal orálně uspokojit,
- dne 8. 9. 2020 si od ní nejprve nechal rukama stimulovat obnažený penis, následně ji
instruoval, aby mu jej lízala a vzala do úst, což nezletilá učinila, přičemž ji povzbuzoval a chválil, jak je šikovná,
- dne 24. 6. 2021 ji hladil na obnaženém přirození a hýždích, se slovy „pěkně se roztáhni“ jí prsty roztahoval stydké pysky a přejížděl jí mezi nimi prstem, nechal si od ní rukama stimulovat obnažený penis, instruoval ji k tomu, aby mu olizovala varlata, líbala na penis a vzala si jej do úst, což nezletilá učinila,
- dne 24. 8. 2021 poté, co nezletilou přiměl, aby si sama roztáhla stydké pysky, ji na přirození a hýždích hladil,
- dne 7. 2. 2022 si od ní nechal rukama a ústy stimulovat obnažený penis,
- dne 24. 6. 2022 v době od 14:00 do 15:00 hodin poté, co nezletilou vyzvedl ze školy a odvezl do lesního porostu vedle ulice XY na výjezdu z obce XY, se od ní se slovy „Vem ho do ruky, chvilku ho pohoň, jak to umíš, pěkně, až bude stříkat, dej mu pusinku, pořádně, aby to bylo vidět! Pěkně ho kuř, polož si ho na pusu, cucej ho a jemně do něj kousni“ nechal orálně uspokojovat a až do své ejakulace rukama stimulovat svůj penis,
využíval přitom dosavadní neznalosti sexuální problematiky nezletilé, jejího nedostatečného duševního a psychického vývoje spjatého s předškolním a mladším školním věkem, v důsledku čehož nebyla schopna pochopit smysl jeho jednání a adekvátním způsobem se mu bránit,
v dalším přesně nezjištěném počtu případů nezletilou, nejméně však ve dnech 17. 5. 2018, 22. 5. 2018, 14. 8. 2018, 22. 4. 2019, 25. 12. 2019, 30. 3. 2020, 27. 8. 2020, 8. 9. 2020, 30. 5. 2021, 24. 6. 2021, 7. 2. 2022 a 24. 6. 2022 vybídl, aby pózovala v polohách vyzývavě předvádějících její obnažené přirození, kdy ji instruoval k tomu, aby si sama prsty roztáhla stydké pysky nebo se na přirození sama hladila či na jeho penisu simulovala orální uspokojování,
popsaná jednání si přitom formou videí a fotografií zaznamenal jednak na svůj mobilní telefon zn. Samsung SN - G388F a především pak na mobilní telefon zn. Doogge S30 Note7, IMEI: XY a XY s SD kartou Samsung, později je nezletilé tyto nahrávky přehrával a ukazoval, přičemž takto pořízené materiály s nezletilou, jakož i další stovky souborů, zejména dětí předškolního či mladšího školního věku v sexuálně dráždivých pózách, při sexu se zvířaty či s dospělými osobami, měl až do 1. 7. 2022, kdy došlo k zajištění paměťových médii při domovní prohlídce v jeho bydlišti na adrese XY, XY, uložené i na notebooku zn. Acer, model Aspire 3000 series, S/N: XY, USB disku zn. Toshiba a USB disku s nápisem M.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 22 T 1/2023, podali odvolání obviněný a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Odvolání obviněného směřovalo do výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a do výroku o náhradě škody (resp. nemajetkové újmy). Státní zástupkyně své odvolání zaměřila rovněž na adhezní výrok. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 8 To 20/2023, byl napadený rozsudek z podnětu obou odvolání podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené AAAAA nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 8 To 20/2023, podal obviněný R. S. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Vytkl, že z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu není patrné, o jaké konkrétní ustanovení hmotného práva byl opřen výrok o náhradě škody. V tomto směru není rozsudek odvolacího soudu vůbec odůvodněn a je tak nepřezkoumatelný. Pokud soud druhého stupně rozsudek soudu prvního stupně zruší, není možné, aby ve svém rozhodnutí na jeho závěry odkazoval, neboť odkazuje v podstatě na neexistující rozhodnutí. Podle dovolatele má tento soud toliko navázat na hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně a připojit k nim hodnocení důkazů, které provedl on sám. Toto hodnocení odvolacího soudu pak může být odlišné. V posuzované věci odvolací soud naznačeným způsobem nepostupoval, když pouze v několika bodech odkázal na zrušené rozhodnutí, aniž by jeho závěry nějakým způsobem převzal a navázal na ně.
6. Dovolatel dále upozornil na rozmanité nahlížení odborné veřejnosti na pojmy „duševní útrapy“ a „psychická bolest“, na to, že tyto pojmy jsou často nesprávně pochopeny a že bývají zaměňovány, přičemž na podporu své argumentace poukázal na odbornou literaturu i konstantní judikaturu. Poznamenal, že zatímco výši bolestného i náhrady ztížení společenského uplatnění lze stanovit v souladu se zásadami obsaženými v Metodice Nejvyššího soudu (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, Cpjn 14/2014, uveřejněné pod číslem 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), náhrada duševních útrap žádná exaktně nastavená pravidla nemá a její výše bude ve značné míře záviset na judikatuře a okolnostech každého jednotlivého případu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. 4 Tdo 482/2016). Jednotlivé relativně samostatné nároky vyplývající z ustanovení §2958 o. z. musí být v návrhu specifikovány do té míry, aby bylo možno rozhodnout o každém z nich samostatně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019). Podle názoru dovolatele z napadeného rozhodnutí nevyplývá, na základě čeho dospěl odvolací soud k závěru, že duševním útrapám poškozené bude odpovídat nemajetková újma ve výši 200 000 Kč. Dovolatel připustil, že určení odškodnění psychické bolesti je nepochybně značně náročné. I při zkoumání a hodnocení tohoto nároku je však nezbytné vycházet z okolností, které jsou z vnějšku rozpoznatelné, přezkoumatelné, a tudíž objektivizují určení výše zadostiučinění. Odborná literatura vychází z toho, že psychickou bolest by měl určovat znalec z oboru neurologie a psychiatrie s tím, že bude analyzovat a popisovat vzniklou újmu. Podle zhodnocení znalce pak bude muset soud zvážit a odůvodnit i výši náhrady. Při tom bude nepochybně vhodné zohlednit rovněž intenzitu a délku psychické bolesti.
7. Obviněný měl za to, že poškozená měla být odkázána s celým svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 8 To 20/2023, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. „přikázal soudu prvního stupně“, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebude-li moci dovolací soud při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned ve věci rozhodnout ve smyslu §265m tr. ř.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že výhrady obviněného mířící vůči výroku o náhradě nemajetkové újmy v zásadě nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Obviněný totiž na jejich základě nekonstatuje pochybení v hmotněprávním posouzení otázky nemajetkové újmy, nýbrž primárně vyslovuje nesouhlas s odůvodněním předmětného výroku, kteréžto považuje za nevyhovující a nedostatečné. Jak ovšem vyplývá z §265a odst. 4 tr. ř., dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. V řešeném případě navíc státní zástupce nepovažoval uplatněné výhrady za důvodné ani v obecné rovině.
9. Konstatoval, že vrchní soud ve vazbě na rozhodnutí krajského soudu sice stručně, ale dostatečně vysvětlil, proč a jakým způsobem k přiznané částce dospěl. Základ nároku poškozené byl zjištěn bez pochybnosti a jeho výši nelze považovat za zjevně nepřiměřenou. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v takových případech, ve kterých právní předpis poskytuje soudu možnost uvážení, může soud vyššího stupně zpochybnit úvahy nižšího soudu, jen jsou-li zjevně nepřiměřené (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 22 Cdo 5164/2007, sp. zn. 25 Cdo 2046/2009 či sp. zn. 30 Cdo 4655/2015). V posuzované věci přitom nelze o zjevné nepřiměřenosti hovořit. Návaznost na částečně zrušené rozhodnutí krajského soudu není podle státního zástupce vadou. I zrušené rozhodnutí, resp. jeho část, je totiž nutno považovat za materiálně existující (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 804/2013). Současně z odůvodnění vrchního soudu je zřejmé, že bylo v rámci nemajetkové újmy rozhodnuto o tzv. další nemajetkové újmě.
10. Argumentace obviněného není podle státního zástupce podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože ve skutečnosti nevytýká žádnou vadu zmíněnou v citovaném ustanovení, nýbrž primárně směřuje proti odůvodnění rozhodnutí. Není důvodná ani v obecné rovině. Jelikož obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., navrhl státní zástupce je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného R. S. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
IV. Důvodnost dovolání
14. V projednávaném případě dovolací soud žádná pochybení podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nezaznamenal.
15. Obviněný vytkl nesprávnost výroku o náhradě škody, resp. nemajetkové újmy. Co do námitky nesprávnosti uvedeného výroku nutno připomenout, že tzv. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení (nikoliv nesprávné právní posouzení skutku, jak obviněný namítl) jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se může týkat i výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem nebo vydat bezdůvodné obohacení získané trestným činem, ovšem jen tehdy, jestliže dovolatel namítá porušení hmotného práva. Typicky jde o porušení hmotněprávního předpisu, jímž se řídí režim náhrady škody nebo nemajetkové újmy, resp. vydání bezdůvodného obohacení, zejména v ustanoveních, která upravují odpovědnost za způsobenou škodu či nemajetkovou újmu nebo za získání bezdůvodného obohacení, rozsah náhrady škody nebo vydání bezdůvodného obohacení, společnou odpovědnost za škodu apod. Hmotněprávní problematika řešící otázku odpovědnosti za vznik škody je s účinností od 1. 1. 2014 obsažena v ustanoveních §2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Podle §2894 občanského zákoníku (v nejobecnější podobě) platí, že povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).
16. V trestním řízení se povinnosti uhradit škodu stanoví podle §228 odst. 1 tr. ř., odsuzuje-li soud obviněného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil. Nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obviněnému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah bezdůvodného obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno.
17. V projednávané věci odvolací soud rozsudek nalézacího soudu podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě nemajetkové újmy poškozené AAAAA, přičemž podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolací soud shledal pochybení v postupu soudu prvního stupně jednak v souvislosti s užitím formulace, podle níž je obviněný povinen poškozené „nahradit škodu“ (v tomto ohledu přisvědčil obviněnému i státní zástupkyni, kteří shodně namítali, že soud prvního stupně měl rozhodovat o nároku na nemajetkovou újmu, nikoliv škodu), jednak v kontextu výše náhrady nemajetkové újmy, kdy přiznanou částku 500 000 Kč shledal ve srovnání s obdobnými případy nepřiměřeně vysokou. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, že argumentuje-li obviněný na podporu svého požadavku na vypracování znaleckého posudku četnou judikaturou, nutno zdůraznit, že znalecký posudek je nezbytný toliko v případech rozhodování o nemajetkové újmě spočívající ve ztížení společenského uplatnění. To koneckonců vyplývá i z obviněným citovaných soudních rozhodnutí. U bolestného zpravidla postačí bodové ohodnocení. Pokud jde o peněžní satisfakci za utrpěné duševní útrapy, závisí stanovení jejich výše na posouzení soudu. Ten může samozřejmě vycházet ze znaleckých posudků vypracovaných v průběhu trestního řízení (zejména posudky z odvětví psychologie či dětské psychologie ohledně následků trestné činnosti na psychiku oběti), avšak nelze po něm požadovat, aby si vyžádal znalecký posudek, který by přímo stanovil výši odškodnění za utrpěné duševní útrapy tak, jak je tomu např. u ztížení společenského uplatnění. Takový obor, resp. odvětví znalecké činnosti, ostatně ani není k dispozici.
18. Podle odvolacího soudu je z podání poškozené na č. l. 715 až 716 jasně patrné, že se prostřednictvím zmocněnkyně Z. D. domáhá náhrady nemajetkové újmy s tím, že došlo k významnému zásahu do její intimní sféry, čímž došlo ke snížení její důstojnosti, dále k zásahu do intimního života (byla zneužita v útlém věku, čímž došlo k porušení jejího práva na sexuální nedotknutelnost), a konečně bylo narušeno její právo na svobodné rozhodování o jejím pohlavním životě. Tuto argumentaci nalézací soud zjevně (a podle zjištění odvolacího soudu i správně) akceptoval. Poškozená se obávala opakování jednání obviněného, což vedlo k poruchám spánku a ztrátě pocitu bezpečí domova, protože v tomto prostoru k páchání docházelo. Podle soudu prvního stupně došlo ke zhoršení životního, resp. psychického komfortu nezletilé, přičemž vzhledem k intenzitě zásahu nepostačuje přiměřené zadostiučinění spočívající v odsouzení obviněného. Odvolací soud konstatoval, že ze shora uvedeného je patrné, že soud prvního stupně uplatněný nárok poškozené jednoznačně vnímal jako požadavek peněžní satisfakce za nemajetkovou újmu spočívající v utrpěných duševních útrapách a zcela správně dospěl k závěru, že k rozhodnutí o její výši má k dispozici dostatek podkladů. Tuto satisfakci však poškozené chybně přiznal jako náhradu škody, nikoliv jako náhradu nemajetkové újmy, jak oba odvolatelé správně namítli.
19. Vedle tohoto formálního pochybení odvolací soud shledal oprávněnými i námitky obviněného směřující do výše přiznané nemajetkové újmy. Zejména zohlednil podle znaleckých posudků, že poškozená v inkriminovaném období pojala jednání obviněného jako hru, s ohledem na svoji odolnou duševní výbavu se s prožitými traumaty vypořádala úspěšně a prognóza jejího dalšího psychického vývoje vyznívá rovněž optimisticky. Za těchto okolností shledal odvolací soud přiznanou částku 500 000 Kč ve srovnání s obdobnými případy nepřiměřeně vysokou, a proto obviněnému nově uložil povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu v částce 200 000 Kč.
20. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl, že z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu není patrné, o jaké konkrétní ustanovení hmotného práva byl výrok o náhradě nemajetkové újmy opřen. Podle něj tak v tomto směru není rozsudek odvolacího soudu vůbec odůvodněn a je tak nepřezkoumatelný. Pokud soud druhého stupně rozsudek soudu prvního stupně zrušil, není možné, aby ve svém rozhodnutí na jeho závěry odkazoval, neboť odkazuje v podstatě na neexistující rozhodnutí.
21. Dovolací soud v kontextu výhrad obviněného konstatuje, že výtky směřující proti výroku o povinnosti nahradit škodu, resp. nemajetkovou újmu, proto, že (podle názoru dovolatele) není řádně odůvodněn a je nepřezkoumatelný, nelze podřadit pod hmotněprávní námitky, a tedy s důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nekorespondují. Nesouhlas obviněného s dostatečností či se způsobem odůvodnění odvolacího soudu přímo koliduje s ustanovením §265a odst. 4 tr. ř., podle něhož dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Nejvyšší soud by se námitkami vůči kvalitě odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu mohl zabývat pouze v situaci, kdy by dané odůvodnění vykazovalo vady takové intenzity, že by dosahovaly ústavněprávní úrovně spočívající v porušení práva na spravedlivý proces obviněného. Takový závěr však v dané věci učinit nelze. Dovolání obviněného neobsahuje ani žádnou relevantní námitku, z níž by plynulo porušení hmotněprávního předpisu, jímž se řídí režim náhrady nemajetkové újmy apod. Proto dovolací argumentace musela být posouzena jako nepodřaditelná pod uplatněný dovolací důvod a nekorespondující ani s jiným z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř.
22. I přesto Nejvyšší soud jen pro úplnost poznamenává, že s nárokem na náhradu nemajetkové újmy soudy pracovaly po právu, neboť byl vymezen zákonnými důvody, bez pochybností popsán jako tzv. psychické, či duševní útrapy (tedy podle §2956 občanského zákoníku), i celkovou částkou. Odvolací soud explicitně uvedl, že u nyní projednávané trestné činnosti je možné poškozené přiznat toliko nemajetkovou újmu za její psychické útrapy, které bezesporu musela v souvislosti s násilným trestným činem obviněného utrpět. Její nárok tak ve shodě se soudem prvního stupně zcela správně identifikoval a kvalifikoval. V takovém případě je možno úvahu soudu opřít o znalecký posudek o zdravotním stavu poškozené a není zapotřebí znaleckého vyjádření přímo k vyčíslení nároku, jako je tomu v režimu §2958 občanského zákoníku stran náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení, konkrétně ohledně bolestného a ztížení společenského uplatnění. Soud prvního stupně výroku o náhradě nemajetkové újmy věnoval potřebnou část odůvodnění rozsudku a velmi podrobně vysvětlil své úvahy k němu se vztahující, včetně odkazu na relevantní ustanovení občanského zákoníku a judikaturu Nejvyššího soudu (viz bod 7. odůvodnění jeho rozsudku). Odvolací soud sice odůvodnil své rozhodnutí poněkud stručněji než soud prvního stupně, avšak nutno vzít v potaz, že jde o rozhodnutí odvolacího soudu, které může plně odkázat na argumentaci soudu prvního stupně, shledá-li ji správnou, a věnuje se pouze části, v níž přiznaný nárok korigoval. Ač jsou dány požadavky na odůvodnění adhezního výroku mj. i odkazem na konkrétní právní normu (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 1320/08) a odvolací soud ji explicitně neuvedl, není pochyb o tom, o která ustanovení občanského zákoníku je opřen závěr o povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy poškozené. Obě rozhodnutí soudů nižších stupňů nutno vnímat v komplexu a návaznosti a na konkrétní ustanovení občanského zákoníku upozornil již nalézací soud ve svém rozsudku. Ve shodě se státním zástupcem dovolací soud neakceptoval námitku, že odvolací soud nemůže odkazovat na odůvodnění rozhodnutí soudu nižšího stupně, pokud je svým výrokem zrušil. Nutno akcentovat, že k namítaném zrušení došlo výlučně z důvodu úpravy výše přiznaného nároku poškozené na náhradu nemajetkové újmy ve prospěch obviněného, aniž by bylo shledáno pochybení stran zákonného podkladu pro alespoň částečné vyhovění vznesenému nároku. Za daných okolností je třeba skutečně rozhodnutí soudu prvního stupně podle §228 odst. 1 tr. ř. považovat za tzv. materiálně existující, odvolací soud toliko snížil povinnost obviněného, tudíž obě rozhodnutí tvoří jednolitou součást, což umožňuje odkaz odvolacího soudu na podstatnou část argumentace soudu prvního stupně. Oba soudy nižších stupňů pak ve svých rozhodnutích zohlednily veškeré představitelné skutečnosti a okolnosti podstatné pro posouzení dopadu jednání obviněného na intimní sféru poškozené a oprávněnost výše náhrady tzv. duševních útrap. Ani v tomto ohledu nelze rozhodnutí soudů považovat za deficitní. Proto dovolací soud nemá za to, že by bylo v naznačeném směru porušeno právo obviněného na spravedlivý proces a že by bylo možno rozhodnutí soudů nižších stupňů hodnotit jako nepřezkoumatelná. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že výrok o povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy podle §228 odst. 1 tr. ř. je plně odůvodněn.
V. Způsob rozhodnutí
23. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného R. S. bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 9. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu