ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.988.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 988/2023-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2023 o dovolání, které podal obviněný R. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 4. 2023, č. j. 13 To 86/2023-92, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 29/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 2. 2023, č. j. 1 T 29/2023-61 , byl obviněný R. Č. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 30. 12. 2022 v době okolo 14:28 hodin na dálnici D XY na 128 km v katastru obce XY ve směru jízdy na Olomouc řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Fabia, registrační značky XY, přičemž byl kontrolován Policií České republiky, Dálničním oddělením Městec, a bylo zjištěno, že toto motorové vozidlo řídil i přesto, že mu byl příkazem vydaným Hlavním městem Praha, Magistrátem hlavního města Prahy, Odborem dopravněsprávních činností, dne 29. 9. 2021 pod č. j. MHMP-1534665/2021/Dob, sp. zn. S-MHMP 1434281/2021/Dob, mimo jiné uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šestnácti měsíců s účinností od nabytí právní moci tohoto příkazu, který nabyl právní moci dne 14. 10. 2021.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 13 To 86/2023-92, tak, že z jeho podnětu napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítá, že dokazování zůstalo neúplné. Orgány činné v trestním řízení „neprovedly ani základní zajišťovací úkony“, absentují především „zajištění, identifikace a fotodokumentace místa činu“ a „zajištění, prohlídka, sejmutí stop a fotodokumentace prostředku, kterým byl skutek spáchán (vozidlo Škoda Fabia)“. Příslušné orgány kromě toho ani nezajistily dokumentaci míst, kudy se vozidlo údajně řízené obviněným pohybovalo, nedošlo též k objasnění okolností, za kterých mělo dojít ke kontaktu s příslušníky Policie ČR. Vlivem absence zmíněných důkazů panují podle dovolatele o jeho vině pochybnosti, nedošlo k prokázání viny v souladu s principem presumpce neviny. Nelze s jistotou říci, že v inkriminovanou dobu řídil předmětné motorové vozidlo. Pochybnosti jsou závažné o to více, že klíčoví svědci obžaloby, tedy službu konající policisté, nejsou věrohodní, a to z důvodů zmíněných obviněným v dovolání.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že zruší rozsudek soudu prvního stupně a rozsudek soudu druhého stupně a rozhodne o jeho zproštění viny.
6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvedl, že ačkoli obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť explicitně konstatuje, že dotčené rozhodnutí „spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“, z obsahu podaného dovolání je patrné, že fakticky uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jeho výhrady míří do oblasti dokazování a skutkových zjištění, nikoliv vůči hmotněprávní kvalifikaci činu. Vznesené výhrady však nejsou podle státního zástupce věcně opodstatněné.
7. Relevantními by byly jedině tehdy, pokud by bylo možno na jejich základě dovodit naplnění dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy v prvé řadě na základě konstatování „zjevného rozporu“. Avšak zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. V posuzované věci existence extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není dána. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Učiněná skutková zjištění v provedených důkazech podklad mají, a to především ve výpovědích svědků V. a D., jež plně korespondují s kamerovými záznamy. Z tohoto důvodu není prostor k tomu, aby dovolací soud do oblasti dokazování a skutkových zjištění zasahoval.
8. Ze skutkového stavu ustáleného dříve ve věci činnými soudy je naopak nutno vycházet. To platí tím spíše, že existující výpovědi přímých svědků nestojí osamoceně, nýbrž se podporují navzájem, a navíc korespondují i s kamerovými záznamy, takže není důvod k žádným pochybnostem. Usvědčující důkazy jsou přesvědčivé, obhajoba byla bezpečně vyvrácena.
9. Vadu opomenutých důkazů, jakožto jedné z alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce neshledává. V situaci, kdy byla vina prokázána bez důvodných pochybností, by bylo provádění dalších důkazů nadbytečné. Je-li další dokazování nadbytečné, pak v podstatě nelze hovořit o opomenutých důkazech. Z ustálené praxe totiž vyplývá, že neprovedení nadbytečných důkazů vadu opomenutých důkazů nezakládá. Navíc z dostupného spisového materiálu ani nevyplývá, že by snad obviněný činil důkazní návrhy, které by byly soudy svévolně ignorovány či přehlédnuty.
10. Obviněný dále namítá též procesní nepoužitelnost klíčových usvědčujících důkazů v podobě výpovědí zasahujících policistů. Je přesvědčen, že k těmto důkazům by nemělo být vůbec přihlíženo, a to s ohledem na právní názor vyjádřený v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 268/03, kde je zapovězeno obcházet omezenou použitelnost úředních záznamů o podaných vysvětleních prostřednictvím výslechů svědků. To podle něj nastalo i v této kauze, kde nepoužitelný úřední záznam nahradily výpovědi svědků, kteří „se vyjadřovali k tomu, co uvedli do úředních záznamů, nikoliv k tomu, co vnímali svými smysly“.
11. Je-li naznačena procesní nepoužitelnost klíčových usvědčujících důkazů, lze ji sice formálně přiřadit pod dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jedná se však o výhradu neopodstatněnou. Usvědčující výpovědi svědků mohou být v této věci použitelným důkazem, neboť jejich upotřebení je v souladu s panující judikaturou. Svědci totiž primárně vypovídali ke skutku, který osobně, přímo vnímali a bezprostředně prožili, nikoliv k tomu, co bylo obsahem úředních záznamů. Nedošlo tedy k obcházení zákonem omezené použitelnosti úředních záznamů o podaných vysvětleních, neboť svědci nevypovídali o skutečnostech, o nichž se dozvěděli až v souvislosti s podáním vysvětlení, nýbrž o tom, co sami zažili a vnímali ještě předtím, než vůbec došlo k realizaci úředních záznamů.
12. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
14. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněnému důvodu dovolání, či zda by je bylo namístě podřadit pod jiný důvod dovolání obviněným explicitně neuplatněný, a poté na posouzení toho, jestli jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit jím požadovanou kasaci napadených rozhodnutí.
15. K naplnění obviněným vzneseného dovolacího důvodu [podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Pro úplnost (s ohledem na vyjádření státního zástupce) se dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takového rozhodnutí nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod].
16. Důvodnost dovolání hodnotí Nejvyšší soud zásadně na podkladě námitek, které dovolatel uplatní ve svém mimořádném opravném prostředku. Úkolem dovolacího soudu totiž není, aby z vlastní iniciativy vyhledával případné vady dovoláním napadeného rozhodnutí, již proto, že v řízení o dovolání se neuplatňuje revizní princip. Kasaci napadeného rozhodnutí tak ve své podstatě může odůvodnit jen zjištění o důvodnosti dovolací argumentace o existenci vady zakládající uplatněný dovolací důvod, případně námitka osvědčující vadu odpovídající jinému (než explicitně uplatněnému) dovolacímu důvodu, výjimečně důvodná námitka o porušení základního práva dovolatele, např. práva na spravedlivý proces. Vzhledem k těmto východiskům uvádí Nejvyšší soud, že ve shodě s posouzením dovolání obviněného státním zástupcem dospívá k závěru o jeho věcné neopodstatněnosti, a to z důvodů níže uvedených.
IV./1. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
17. Nejvyšší soud souhlasí se sdělením obsaženým ve vyjádření státního zástupce, že dovolací argumentace obviněného neobsahuje žádné námitky, jež by odpovídaly obsahovému zaměření jím explicitně vznesenému důvodu dovolání. Obviněný totiž neuplatňuje nic, co by mělo svědčit o nesprávnosti hmotněprávní subsumpce skutkových zjištění soudů vyjádřených v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku pod zákonné znaky přečinu jímž byl uznán vinným, a co by tudíž odůvodňovalo závěr o naplnění prvé varianty tohoto dovolacího důvodu ( rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ). Stejně tak není v dovolání obsažena ani jakákoli výhrada, která by svědčila o tom, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (varianta druhá).
IV./2. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. V zájmu předejití výhrady o přepjatě formalizovaném přístupu Nejvyššího soudu při rozhodování v řízení o dovolání přistoupil (stejně jako v písemném vyjádření i státní zástupce) k posouzení námitek dovolatele i na podkladě dovolacího důvodu, jehož obsahové zaměření je jim nejbližší, tedy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Úvodem však cítí potřebu podotknout, že znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále (jak již bylo zmíněno) neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz §265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 … ), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s §265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
19. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. S jistou mírou tolerance by bylo možno za námitku přibližující se uvedené variantě považovat tu, podle níž tvrzení, že obvinění vozidlo řídil, nemá oporu v provedených důkazech. Pokud však dovolatel uvádí, že policisté nepotvrdili, že vozidlo řídil, jedná se o nepravdivé tvrzení. Z výpovědí obou policistů v hlavním líčení (viz protokol ze dne 27. 2. 2023, č. l. 56–57) je zřejmé jejich jednoznačné označení obviněného jako řidiče vozidla. Oba policisté nejenže uvedli, že při jejich prvním nahlížení do vozu řídil muž, zatímco následně při kontrole vozidla na sedadle řidiče seděla žena, ale obviněného označili také na předložených fotografiích. Zcela mimoběžný je pak pokus obviněného o znevěrohodnění výpovědi policistů na základě toho, že dostali odměny na základě tzv. objasněnosti, nebo jejich možnosti seznámit se se spisovým materiálem. Krom toho se s touto námitkou dovolatele vypořádal již odvolací soud (bod 9. rozsudku), přičemž upozornil nejen na vzájemnou shodnost výpovědí, ale také jejich logičnost a skutečnost, že jsou podporovány dalšími ve věci provedenými důkazy. Uvedená alternativa dovolacího důvodu tedy nebyla naplněna.
20. Pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu ( rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ) je podřaditelná námitka dovolatele stran nepoužitelnosti důkazů výpověďmi zasahujících policistů. Dovolatel k tomu poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. II. ÚS 268/03, který však není na projednávanou věc použitelný. V odkazované věci upozornil Ústavní soud, že použití úředního záznamu o podaném vysvětlení jako důkazu v hlavním líčení je v rozporu s dikcí kogentního ustanovení §158 odst. 4 tr. ř. (pozn. §158 odst. 6 tr. ř. účinného znění) a „výslech policistů, kteří jej pořizovali, vzhledem k jeho obsahu, nelze rovněž jako důkaz použít, neboť by takovým procesním postupem byl výslovný zákonný zákaz obcházen“. V projednávané věci však policisté nevypovídali o tom, co jim obviněný sdělil před zahájením trestního stíhání (resp. sdělení podezření ve smyslu §179b odst. 3 tr. ř.), ale o tom, co vnímali svými smysly během kontroly vozidla dne 30. 12. 2022. Není proto správný závěr obviněného, že se vyjadřovali k tomu, co uvedli do úředních záznamů. Je tudíž na místě uzavřít, že důkazy výslechem zasahujících policistů nejsou procesně nepoužitelné.
21. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu ( ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ) obviněný nevznesl žádnou odpovídající námitku. V tomto případě se nemůže Nejvyšší soud ztotožnit se závěrem státního zástupce, který pod uvedenou variantu dovolacího důvodu přiřadil dovolatelem namítanou neúplnost dokazování. Vzhledem k tomu, že odkazovaná vada se týká nedůvodného neprovedení navrhovaných důkazů, nelze ani s nejvyšší mírou tolerance za tomuto vymezení odpovídající označit nespokojenost obviněného s rozsahem dokazování, aniž by obviněný, byť i jen naznačil, že doplnění dokazování v uvedeném směru navrhoval.
IV./3. K námitkám vymykajícím se dovolacím důvodům
22. Zmiňovanou námitku, jejímž obsahem je nesouhlas dovolatele s rozsahem dokazování, aniž by v uvedeném směru jeho doplnění navrhoval, nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatel vyčítal orgánům činným v (přípravném) trestním řízení, že nebyly provedeny „základní zajišťovací úkony“, mezi něž řadí zajištění, identifikaci a fotodokumentaci „místa činu“ a zajištění, prohlídku, sejmutí stop a fotodokumentaci prostředku, kterým byl spáchán trestný čin. Z obsahu spisu vyplývá, že v přípravném řízení byly zajištěny záznamy ze stacionárních kamer na dálnici a ze služebního vozidla policistů, jakož i fotografická dokumentace. Povaha důkazů obstarávaných v přípravném řízení se odvíjí mj. od okolností, za nichž k prověřovanému jednání došlo, a jeho povahy. Je tedy zřejmé, že pro účely zjištění, zda obviněný vozidlo řídil je zcela nadbytečné, aby policejní orgán zajišťoval daktyloskopické, trasologické nebo pachové stopy či dokonce DNA. Tím spíš, když dovolatel ve vozidle seděl, přestože tvrdí, že na sedadle spolujezdce, a pravděpodobně by proto nepřinesly jednoznačný výsledek. Vzhledem k tomu, že skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí soudu prvního stupně byly (podle mínění soudů obou stupňů) dostatečně prokázány provedenými důkazy, není na místě dokazování nadbytečně rozšiřovat.
23. Dovolatel dále namítl porušení zásady presumpce neviny. Ta je zakotvena v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tedy zřejmé, že zmíněná zásada má procesní charakter, týká se jen skutkových námitek a jako taková není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019 sp. zn. 5 Tdo 595/2018). Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Ústavní soud dále konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy neměly žádné pochybnosti. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, IV. ÚS 154/02.
IV./4. K otázce porušení základních práv obviněného
24. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.
V.
Způsob rozhodnutí
25. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že námitky, jež bylo možné podřadit pod některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř., nebyly shledány opodstatněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 12. 2023
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu