ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.399.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 399/2023-334
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2023 o dovolání obviněného L. K., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 50 To 296/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 112/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. 9. 2022, č. j. 8 T 112/2021-247, byl obviněný L. K. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §146 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 27. 11. 2020, sp. zn. 1 T 145/2020, který byl obviněnému doručen dne 21. 1. 2021 a který nabyl právní moci dne 30. 1. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným: J. K., nar. XY, bytem XY, XY, částku 5 100 Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, částku 18 102 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. K. a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázáni se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, směřující proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 50 To 296/2022, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný dopustil shora označených trestných činů tím, že v Plzni dne 8. 8. 2020 v době od 18:00 hod. do 18:30 hod., v ulici XY na prostranství u prodejny XY, v přítomnosti nejméně dalších čtyř osob, fyzicky napadl poškozeného J. K., nar. XY, a to nejméně jedním úderem pěstí do hlavy, konkrétně do oblasti levé čelisti, čímž poškozenému způsobil zlomeninu svalového výběžku ( processus coronoideus ) levého ramene dolní čelisti, nevelké zakrvácení pod pavučnici v levé čelní krajině a zhmoždění tkáně mozku v levé spánkové krajině, v důsledku úderu poškozený upadl na zem, kdy došlo nárazem hlavy o zem ke způsobení štěrbinovité zlomeniny (fisury) mozkové části lebky v pravé spánkové krajině, s vniknutím vzduchu do dutiny lební a nevelkého zakrvácení pod pavučnici v pravé spánkové krajině a dále k poškození dioptrických brýlí a mobilního telefonu poškozeného zn. XY, čímž mu vznikla škoda v celkové výši 5 100 Kč, pak z místa činu obžalovaný odešel, v důsledku způsobených zranění byl poškozený hospitalizován na Neurochirurgické klinice Fakultní nemocnice XY od 8. 8. 2020 do 11. 8. 2020, v pracovní neschopnosti byl v období od 8. 8. 2020 do 31. 8. 2020, z důvodu utrpěných zranění pak po dobu tří týdnů trpěl závratěmi, po dobu dvou týdnů mohl jíst pouze kašovitou stravu, přičemž poranění mozkové části lebky a nitrolebních orgánů je poranění těžké.
4. Pro úplnost je vhodné uvést, že soudy nižších stupňů nerozhodovaly ve věci obviněného L. K. poprvé. Předchozím rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 1. 2022, č. j. 8 T 112/2020-194, byl obviněný uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §146 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným: J. K. částku 5 100 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 18 102 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli oba tito poškození odkázáni se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání obviněného však byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2022, sp. zn. 50 To 57/2022, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 50 To 296/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
6. Dovolatel konstatoval, že celá věc je postavena na lživých výpovědích poškozeného J. K. a svědka F. Z. Zdůraznil, že poškozeného nikdy nemlátil pěstí, pouze do něj strčil. Úder pěstí ani nikdo ze slyšených svědků nepotvrdil. Sám poškozený si ve své výpovědi protiřečí. Na jedné straně si nepamatuje řadu klíčových skutečností, ale přesně si pamatuje kop. Naproti tomu svědkyně, které incident pozorovaly asi z šesti metrů, žádný kop neviděly. Obviněný požadoval na svoji obhajobu provést záznam kamerového systému. Podle sdělení Policie České republiky však kamerový záznam neexistuje. Tato skutečnost jinak, než prohlášením Policie České republiky není doložena, takže není najisto postaveno, zda kamerový záznam existuje či nikoliv, zda se nejednalo jen o ulehčení práce policistů. Kdyby policejní orgán chtěl dospět k pravdě, pak by si určitě vyžádal záznamy kamer, které by zachytily skutkový děj. O tom by měl být ve spisu záznam. Rovněž by vyžádal kamerový záznam z OD XY, ze kterého by bylo potvrzeno tvrzení dovolatele, že peněženku poškozeného šel dát ochrance za účelem ochrany jeho majetku. Zde se jedná o zcela zjevné procesní pochybení soudu prvního stupně, které odvolací soud nenapravil.
7. Podle lékařské zprávy poškozený utrpěl vážnější zranění pádem na zem. V tu dobu byl velice opilý, měl 2,5 ‰ alkoholu v krvi. Sám dokonce přiznal, že se motal. Znalec ze zranění dovodil určité závěry. Ty jsou ale ve formě předpokladů, jež nekorespondují s provedeným dokazováním a tvrzením svědkyň M. Š. a H. P., které se na incident dívaly z pěti metrů a neviděly, že by obviněný poškozeného kopal. Znalec naopak potvrdil, že hladina alkoholu v krvi výše jak 2 ‰ je hodnocena jako opilost těžkého stupně, projevující se mimo jiné i těžkou poruchou až ztrátou stability, koordinace pohybu, rovnováhy a orientace v prostoru. V takovém stavu opilý takzvaně „vypíná“ a vystavuje se nebezpečí vážnějšího úrazu, protože motorické schopnosti jej už zcela opustily. Dovolatel připustil, že do poškozeného strčil. Bez ohledu na intenzitu srčení poškozený nebyl schopen díky své opilosti udržet rovnováhu, nekontrolovaně upadl a sám si způsobil svá zranění. Další otázkou je, co si vlastně poškozený objektivně pamatuje, resp. může pamatovat, a jaká je vůbec hodnota jeho svědecké výpovědi. Z tohoto vyplývá, že hodnocení skutku ze strany soudů obou stupňů není správné. Přetrvávají pochybnosti o tom, co se vlastně událo a jakou měrou si poškozený způsobil zranění sám svou opilostí. Na věc je nutné použít zásadu in dubio pro reo .
8. Na základě výše uvedeného dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni, ze dne 18. 1. 2023, č. j. 50 To 296/2022-299, jakož i rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, ze dne 7. 9. 2022, č. j. 8 T 112/2021-247 (návrh na další procesní postup neučinil).
9. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Povšiml si, že návrh na rozhodnutí dovolacího soudu není úplný, neboť neobsahuje konkrétní návrh na další postup soudu po zrušení napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že nejde o úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání, a vzhledem k tomu, že návrh dovolatele nemá žádný dopad na rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu, nejde podle jeho názoru o takovou vadu, která by opravňovala k odmítnutí dovolání pro nesplňování náležitostí obsahu dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Dále se státní zástupce v podrobnostech věnoval zákonnému vymezení obou uplatněných dovolacích důvodů. V návaznosti na to konstatoval, že dovolatel neuplatnil žádné námitky, které by byly relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ani náznakem totiž nevznesl jakoukoli výhradu, kterou by vytýkal nesoulad soudy učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků trestných činů ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku nebo nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Dovolatel soudy přijatá skutková zjištění odmítl a nesprávné posouzení skutku odvodil od tvrzení, že zranění si poškozený přivodil sám. Jeho námitky tak směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění.
10. Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolatel podle mínění státního zástupce nevytkl žádné konkrétní vady, které by odpovídaly některé ze zde předpokládaných kategorií vad důkazního řízení. Státní zástupce připomenul, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními jde v případě, že skutková zjištění nemají na provedené důkazy žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů. Takovou vadu však dovolatel nevytkl, když pouze na základě vlastního hodnocení důkazů předložil vlastní skutkovou verzi, podle které do poškozeného jen strčil a ten upadl a zranil se v důsledku vlastní podnapilosti. V této souvislosti zpochybnil výpověď poškozeného a z poněkud nejasných důvodů též výpověď svědka F. Z., který nebyl incidentu přítomen a dozvěděl se o něm až dodatečně (bod 6. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu). Kromě toho zpochybnil podatel závěry MUDr. Miroslava Šafra, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, přičemž však nekonkretizoval, o jaké závěry se má jednat a v čem konkrétně měly být tyto závěry v rozporu s dalšími provedenými důkazy. Podatel tedy nevytkl, že by skutková zjištění byla v nějakém logickém rozporu s provedenými důkazy, ale domáhal se pouze toho, aby tyto důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem, zejména aby soudy nevycházely z výpovědi poškozeného. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném způsobu hodnocení důkazů.
11. Podle státního zástupce navíc podatel nezaregistroval dílčí posun ve skutkových zjištěních oproti prvnímu odsuzujícímu rozsudku, podle kterého měl obviněný před odchodem z místa činu poškozeného ještě kopnout do levé čelisti. Toto zjištění již soud prvního stupně v odsuzujícím rozsudku ze dne 7. 9. 2022 do výroku o vině nepojal, přesto s ním dovolatel opakovaně polemizoval. Dále podotkl, že závěry výše zmíněného znaleckého posudku nejsou v žádném rozporu s dalšími důkazy, ale naopak korespondují údajům poškozeného J. K. o mechanismu vzniku jeho zranění. Státní zástupce neshledal ani vadu opomenutých důkazů. Podotkl, že o takový případ se samozřejmě nemůže jednat, pokud navrhovaný důkaz – v daném případě kamerový záznam průběhu incidentu – neexistuje (viz též bod 18. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu). Úvahy dovolatele o „ulehčení si práce“ orgány Policie České republiky jsou ryzí spekulací.
12. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
16. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
17. Z argumentace obviněného je patrné, že neuplatnil žádnou námitku, která by byla jakkoliv zaměřena proti hmotněprávnímu posouzení zjištěného skutku, tzn. do oblasti dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Veškeré své výhrady fakticky směřoval proti závěrům obou soudů o průběhu rozhodného skutkového děje, a je tudíž zřejmé, že by mohly naplnit toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nelze si dále nepovšimnout, že určité námitky (např. proti závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství) postrádají na konkrétnosti, zatímco jiné (např. že poškozený si způsobil zranění sám v důsledku své opilosti) jsou prostým předestřením odlišné verze skutkového děje, aniž by byl současně vytknut a odůvodněn výskyt zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Uvedené výhrady lze proto podřadit pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze s nemalou mírou tolerance. Především ale platí, že ani jedné z nich nelze přiznat na relevanci.
18. Předně je vhodné vyzdvihnout, že Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o správnosti závěrů znalce MUDr. Miroslava Šafra, a to nejen proto, že ani sám dovolatel ve svém podání neoznačil jakékoliv konkrétní pochybení, které by svědčilo o tom, že znalec by dovodil své závěry „ve formě předpokladů“. Již vůbec nelze dospět k závěru, že by dané „předpoklady“ byly v rozporu s provedeným dokazováním. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Totéž platí pro výpověď poškozeného J. K., kterou obviněný také zpochybňoval, zejména s poukazem na ovlivnění poškozeného alkoholem a výpadky paměti, nicméně i jeho popis byl v podstatných bodech podpořen výpověďmi dalších dvou očitých svědkyň i závěry shora zmíněného znaleckého posudku. Pokud si poškozený již nevybavoval některé dílčí události útoku na svou osobu a především dění, které mu předcházelo, nelze to vzhledem k časovému odstupu a stavu, v němž se tehdy objektivně nacházel (výrazné ovlivnění alkoholem a pak krátké bezvědomí) automaticky hodnotit jako znak nevěrohodnosti jeho svědectví.
19. V návaznosti na to nelze akceptovat ani klíčovou námitku dovolatele, podle které poškozeného nikdy neuhodil pěstí, nýbrž do něj pouze lehce strčil a on v důsledku své podnapilosti upadl a sám si způsobil předmětná zranění. Poškozený a v souladu s ním i svědkyně M. Š. a H. P. potvrdili, že obviněný udeřil poškozeného rukou do obličeje. Přesně nevěděli, zda byl úder veden otevřenou dlaní nebo pěstí, označili jej však za velmi razantní. O úderu pěstí (alternativně též kopnutí) do obličeje hovořil znalec, jelikož právě útok takové intenzity by byl způsobilý ke vzniku zranění poškozeného spočívajícího ve zlomenině svalového výběžku levého ramene dolní čelisti. Naproti tomu samotné lehké postrčení by ke vzniku všech zjištěných zranění nevedlo. Citovanými důkazy tak byla obhajoba obviněného stran fyzického konfliktu s poškozeným jednoznačně vyvrácena. Vedle toho byl těmito i dalšími provedenými důkazy (např. výpovědí svědka F. Z.) vyvrácen popis dovolatele prakticky ohledně celého průběhu večera, včetně dalších aspektů napadení poškozeného (např. lehké kopnutí do jeho ležícího těla, které potvrdila i svědkyně H. P.). Všem naznačeným okolnostem se podrobně věnoval soud prvního stupně v bodě 16. odůvodnění svého rozsudku, na které postačuje toliko odkázat, jelikož ani obviněný se těmto otázkám ve svém dovolání nevěnoval. Každopádně z toho všeho plyne, že uplatněná obhajoba byla souhrnem provedených důkazů ve všech jejích dílčích aspektech bez důvodných (resp. bez jakýchkoliv) pochybností a v celém rozsahu vyvrácena.
20. Lze proto konstatovat, že jednání obviněného bylo prokázáno plně v souladu s požadavky ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. O jeho vině nevznikly žádné důvodné pochybnosti, a tudíž nebyl dán žádný prostor pro případné uplatnění principu in dubio pro reo , poněvadž jeho využití přichází na řadu toliko v případech, jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aj.). Žádné důvodné pochybnosti o jednání obviněného popsaném ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ovšem v posuzované trestní věci nevyvstaly, nebyl tak dán žádný zákonný ani ústavněprávní důvod rozhodnout v jeho prospěch.
21. V souvislosti s nepochybným prokázáním viny dovolatele nebylo potřeba provádět další důkazy, a to ani jím požadovanými kamerovými záznamy, jejichž existence je navíc více než diskutabilní. K danému tématu je vhodné předeslat, že tento postup je přitom zcela konformní s konstantní judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), podle níž není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
22. V posuzované trestní věci soud prvního stupně své povinnosti v daném směru splnil. Návrhu obhajoby na doplnění dokazování věnoval dostatečnou pozornost, což je patrné z bodu 18. odůvodnění jeho rozhodnutí. Soud zde správně poznamenal, že zmíněný důkaz by byl s ohledem na množství usvědčujících a věrohodných důkazů nadbytečný i v případě, že by byl k dispozici. Poté však s odkazem na listiny vyhotovené policejním orgánem (č. l. 95 a 128) konstatoval, že kamerové záznamy vůbec zajištěny nebyly, neboť místo činu „není monitorováno kamerovým systémem“. Nejvyšší soud neshledal žádný důvod, proč citovanému tvrzení policejního orgánu nevěřit a s ohledem na celkový důkazní stav věci nespatřuje potřebu zkoumat, zda by nebylo možno dohledat jiné potenciální záznamy předmětné události. Podstatné je, že věc nebyla zatížena vadou opomenutého důkazu.
23. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného konstatuje, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy také v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. (resp. §134 odst. 2 tr. ř.) vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení zásad spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
24. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky dovolatele jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu