ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.646.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 646/2023-384
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2023 o dovolání obviněného M. J. , nar. XY, trvale bytem XY, adresa označená pro účely doručování XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 4 To 522/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 35/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 1 T 35/2021, byl obviněný M. J. (dále jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku (správně přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti) v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §358 odst. 1 (správně odst. 2) tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, Jeremenkova 161/11, Ostrava-Vítkovice, škodu ve výši 5 265 Kč. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu, jakož i náhradě škody ve vztahu ke spoluobviněnému M. Ž.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, obviněný M. Ž. a poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky. Státní zástupce podal odvolání směřující proti výroku o trestu, který byl uložen obviněnému M. J., a to v neprospěch obviněného, obviněný M. Ž. své odvolání zaměřil proti všem jeho výrokům a poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odvoláním brojila proti výroku o náhradě škody, který se jí týkal. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 4 To 522/2022, podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. k odvoláním státního zástupce a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu uloženém obviněnému M. J. a ve výroku o náhradě škody týkající se Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný M. J. byl při nezměněném výroku o vině podle §358 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného M. Ž. k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen (výrok pod bodem I.). Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného M. Ž. zamítnuto (výrok pod bodem II.).
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný M. J. přečinů těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a spoluobviněný M. Ž. zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dopustili tím, že dne 1. 3. 2021 v době od 19:15 hodin do 19:25 hodin v XY v ulici XY, v prostoru u podchodu mezi hotelem G. a budovou K. b., oba obvinění vědomi si charakteru místa s obvyklým výskytem vícero osob a za současné přítomnosti vícero osob na místě, po slovní potyčce se vzájemně verbálně napadli a dále se napadli i fyzicky tak, že do sebe vzájemně strkali, což vyústilo po strčení obviněným M. J. do obviněného M. Ž. pádem obviněného M. Ž. na zem, kdy po pádu na zem obviněný M. Ž. kuchyňským nožem o délce čepele 14 cm s plastovou rukojetí, který si vzal ze sportovní tašky položené na zemi, bodl do oblasti krku stojícího obviněného M. J., v důsledku čehož utrpěl obviněný M. J. poranění spočívající v bodnořezné ráně (cca 3 cm) na krku vpředu v hrdelní jamce, přetínající pravou zevní krční žílu za spojením hrudní kosti s klíční kostí s vysokou pravděpodobností natínající průdušnici s masivním zavzdušněním podkoží krku a hrudníku, tedy poranění těžké s obvyklou dobou léčení kolem 2–3 týdnů a obviněný M. Ž. v důsledku jednání obviněného M. J. utrpěl při pádu na zem oděrku nad levým okem a zlomeninu dolního konce levé vřetenní kosti s odlomením bodcovitého výběžku levé loketní kosti, tedy poranění těžké s obvyklou dobou léčení kolem 8–10 týdnů,
obviněný M. Ž. takto jednal, i přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 5. 1997, sp. zn. 2 T 89/1996, odsouzen pro spáchání trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009,
a obviněný M. J. takto jednal, i přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 17. 9. 2020, č. j. 4 T 9/2020-216, uznán vinným mimo jiné též ze spáchání přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 4 To 522/2022, podal obviněný M. J. prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítal nesprávnost výroku o trestu.
5. Konkrétně obviněný vytkl, že odvolací soud posoudil automaticky a bez hlubší analýzy jeho jednání jako další agresivní jednání. Popsal okolnosti svého jednání, kterému předcházely požadavky ze strany obviněného M. Ž., slušné odmítnutí dovolatelem a následné jeho slovní napadání ze strany obviněného M. Ž. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že M. Ž. se v době konfliktu nacházel ve značně podnapilém stavu. Obviněný do M. Ž. po jeho slovním napadání strčil, tento však vlivem svého podnapilého stavu upadl na záda a zlomil si levé předloktí. Dovolatel zdůraznil, že svým jednáním neměl v úmyslu M. Ž. jakkoliv ublížit, pouze se s ním nechtěl více vybavovat a dále snášet jeho verbální útoky. M. Ž. si navíc po pádu nestěžoval na bolest a jeho celkový fyzický stav nebyl nijak omezen. Poté, co M. Ž. upadl na zem, dovolatel se odešel vymočit s tím, že celá záležitost byla uzavřena. Obviněný M. Ž. však využil chvíle, kdy obviněný odešel, vytáhl ze své tašky kuchyňský nůž a na obviněného po jeho návratu nečekaně a zcela neadekvátně zaútočil s poznámkou „chcípni“. Poté, co obviněného bodl do krku, M. Ž. utekl, přičemž svou zlomeninu začal řešit až teprve následující den.
6. Dovolatel si tak klade otázku, jakého dalšího agresivního jednání se ve světle rozsudku odvolacího soudu dopustil. Měl za to, že pouhé strčení do někoho nelze chápat jako akt agresivního charakteru, jak uvedl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soud uvedl, že obviněný nebyl srozuměn s tím, že pád M. Ž. na zem se odehraje tak nešťastným způsobem, že to M. Ž. způsobí zlomeninu. Dovolatel dále zdůraznil otázku, do jaké míry byl onen pád způsoben fyzickou silou obviněného a do jaké míry byl způsoben značně podnapilým stavem, ve kterém se M. Ž. v danou chvíli nacházel. Vyjádřil názor, že k nešťastnému pádu přispěl zejména podnapilý stav M. Ž. Dále dovolatel uvedl, že v době konfliktu si byl vědom podmíněného odsouzení a hrozby přeměny na nepodmíněný výkon trestu odnětí svobody a je si vědom vzniklé konfliktní situace, kterou však zahájil a vyvolal M. Ž. Oproti odvolacímu soudu je však dovolatel toho názoru, že každé jednání, které ve svém důsledku vedlo k ublížení na zdraví, nelze chápat jako akt agresivní povahy.
7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 4 To 522/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu, který bude o podaném dovolání rozhodovat, podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o tomto mimořádném opravném prostředku odložil nebo přerušil výkon trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněného po shrnutí jeho dovolacích námitek konstatovala, že jestliže bylo odvolání podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvého stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvého stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost je přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Státní zástupkyně měla za to, že vzhledem k tomu, že ve vztahu k obviněnému M. J. bylo rozhodnutí soudu prvého stupně přezkoumáno pouze na základě odvolání státního zástupce do výroku o trestu u toho obviněného, je třeba dovolání obviněného M. J. považovat za nepřípustné.
9. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
11. K otázce přípustnosti dovolání, kterou ve vyjádření zpochybnila státní zástupkyně, je třeba uvést, že dovoláním lze podle §265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti tedy je, aby proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé, a aby dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle §265a odst. 3, 4 tr. ř.); dovolatel pak může s dovoláním uspět za předpokladu, že je dán některý z výslovně stanovených důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř.
12. Odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou takové výroky, které lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit; podle praxe soudů jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (event. chybějící výrok o náhradě škody) apod. Zásada vyjádřená v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících odst. 2 a 3, podle nichž mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§254 odst. 2 tr. ř.), nebo jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§254 odst. 3 tr. ř.).
13. Dovolatel, ať již se jedná o státního zástupce nebo o obviněného, může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně vyplývající z ustanovení §254 odst. 1 až 3 tr. ř., neboť jen v tomto rozsahu se jedná o rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
14. Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 1 T 35/2021 je zřejmé, že obviněný M. J. nepodal odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 1 T 35/2021. Proti tomuto rozsudku podal odvolání v neprospěch obviněného státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, a to výlučně proti výroku o trestu. Státní zástupce nesouhlasil s uloženým trestem, který považoval za nepřiměřeně mírný. Dále do výroků nesouvisejících s obviněným M. J. podali odvolání obviněný M. Ž. a poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky.
15. Odvoláním státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného M. J. explicitně proti výroku o trestu, byla vymezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k obviněnému M. J. v rozsahu výroku o trestu, což také učinil. Nejvyšší státní zástupce a stejně tak i obviněný M. J. mohli tudíž v tomto rozsahu podat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, případně je mohli podat proti průběhu řízení, které mu předcházelo. To, zda byl výrok o trestu přezkoumán z podnětu státního zástupce či obviněného, ničeho nemění na skutečnosti, že tento výrok přezkoumán byl, proto je možné proti němu podat oprávněnou osobou dovolání.
IV. Důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., aniž by specifikoval, jaké konkrétní vady měly uplatněné dovolací důvody naplňovat. Ve svém podání toliko konstatoval svůj nesouhlas s výrokem o trestu uloženým mu odvolacím soudem. Měl za to, že odvolací soud posoudil automaticky a bez hlubší analýzy jeho jednání nesprávně jako další agresivní jednání. Jelikož trest uložený obviněnému soudem odvolacím, proti jehož rozhodnutí se dovolatel vyhradil, byl trestem relativně přísnějším než trest uložený rozsudkem soudem prvního stupně (proti němuž si obviněný nepodával ani řádný opravný prostředek), neboť byl spojen s přímým výkonem trestu odnětí svobody, lze důvodně předpokládat, že dovolatel svými výhradami brojil proti přísnosti trestu na základě nedostatečného vyhodnocení hledisek rozhodných pro ukládání trestu.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
19. Předně je nutno poznamenat, že o podřaditelnosti námitek obviněného pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze s ohledem na jeho vymezení a argumentaci dovolatele ani uvažovat. Obviněný totiž nenamítal, že by snad druh či výměra trestu byly založeny na skutkovém stavu zjištěném v extrémní rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů. Námitky obviněného proti přiměřenosti trestu, založené na nedostatečném vyhodnocení hledisek rozhodných pro ukládání trestu, však nelze subsumovat ani pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném rozhodnutí nespatřoval.
20. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
21. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémní rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17). O takovou situaci se ale v posuzované věci nejedná.
22. Pouze pro úplnost lze doplnit, že odvolací soud se žádného excesivního pochybení při ukládání trestu odnětí svobody obviněnému nedopustil. Obviněný byl shledán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byl soudem prvního stupně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Tento trest byl pak odvolacím soudem zrušen a obviněný byl nově odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný byl v nyní projednávané věci ohrožen trestem odnětí svobody až na 3 léta (§358 odst. 2 tr. zákoníku). Soud prvního stupně v rámci svých úvah jako polehčující okolnost hodnotil, že obviněný spáchání předmětného skutku doznal, je ochoten uhradit způsobenou škodu, jakož i to, že obviněný předmětný konflikt nevyprovokoval, přičemž v důsledku neadekvátní reakce obviněného M. Ž. utrpěl závažné zranění. Jako přitěžující okolnosti označil, že se obviněný dopustil více deliktů a že již byl v minulosti pro úmyslný trestný čin odsouzen. K osobě obviněného M. J. pak konstatoval, že již byl v minulosti soudně trestán a nachází se ve zkušební době podmíněného odsouzení. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zjevné, že tento se s hodnocením polehčujících a přitěžujících okolností v rámci úvah o trestu se soudem prvního stupně z velké části ztotožnil, měl však za to, že soud prvního stupně nepřiznal patřičnou váhu skutečnosti, že obviněný se stíhaného jednání dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení pro typově obdobné jednání – agresi vůči třetím osobám. Odvolací soud měl za to, že obviněný již byl v minulosti dostatečně a důrazně pobídnut k vedení řádného života pohrůžkou přeměny podmíněného trestu v trest nepodmíněný, a jestliže jej ani tento apel nepřiměl k vedení řádného života, pak postrádá logiku vršit na sebe další podobný apel, když ten předchozí ke kýženému efektu nevedl. Z uvedeného důvodu výrok o trestu uložený soudem prvního stupně zrušil, a nově obviněnému uložil trest odnětí svobody v 1/3 zákonné trestní sazby spojený s jeho přímým výkonem.
23. Je evidentní, že odvolací soud důkladně zvažoval druh a výměru jím uloženého trestu a pečlivě odůvodnil svůj názor o nevhodnosti opakovaného uložení podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody. S ohledem na předpoklad, že obviněnému bude přeměněn původně podmíněně odložený trest odnětí svobody 18 měsíců uložený v jiné trestní věci v trest nepodmíněný, uložil odvolací soud trest odnětí svobody toliko ve výši 1 roku (na rozdíl od soudem prvního stupně uložených 15 měsíců). Dovolatel především nesouhlasil s tím, že odvolací soud vyhodnotil jeho jednání jako další agresivní jednání, aniž by důsledně vyhodnotil okolnosti, za jakých k jeho jednání došlo. V tomto směru však odvolacímu soudu nelze podle dovolacího soudu ničeho vytknout. Byť jednání obviněného M. J., který v reakci na předchozí provokaci a obtěžování ze strany obviněného M. Ž. do tohoto strčil, ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že M. Ž. je pod vlivem alkoholu a strčení do jeho osoby může vézt, respektive při dané intenzitě odstrčení povede k jeho pádu a případnému zranění, nelze považovat za jakousi hrubou agresi, obecně jeho jednání spočívající ve strčení jiné osoby za jednání agresivní považovat lze. Za agresivní lze totiž považovat jakékoliv napadení či útočné jednání, a to dokonce i pouze slovní, natož pak fyzické, ať už jakkoliv mírné (např. spočívající právě toliko ve strčení jiné osoby), obzvlášť když v jeho důsledku může dojít k následkům na zdraví napadené osoby. Se závěrem odvolacího soudu, že obviněný se dopustil typově obdobného jednání, a to agrese vůči třetím osobám, za které již byl v minulosti odsouzen, tak lze souhlasit. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je také zjevné, že odvolací soud pečlivě zvažoval okolnosti, za jakých došlo ke strčení M. Ž. a jeho pádu (body 20., 21. odůvodnění napadeného rozsudku), zejména vzal v úvahu, že M. Ž. byl pod vlivem alkoholu a podrobně se pak věnoval tomu, jakou představu o následcích na zdraví M. Ž. v případě odstrčení jeho osoby ve stavu opilosti mohl obviněný M. J. mít. Skutečnost, že M. Ž. upadl po jeho strčení ze strany obviněného M. J. v důsledku své opilosti, nelze přičítat ku prospěchu dovolatele, když tento si byl opilosti M. Ž. vědom, sám mu bezprostředně před projednávaným incidentem dával napít alkoholu, a jako člověk s určitými životními zkušenostmi (jak výstižně konstatoval i odvolací soud) si musel být vědom toho, že opilý člověk má výrazně zhoršenou stabilitu a jeho odstrčení může vést k jeho pádu (a případným následným zraněním). Nutno uzavřít, že trest, který byl obviněnému uložen, není nejenže ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, ale v konkrétním případě jej rozhodně nelze vnímat ani jako trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, což jediné by opodstatňovalo výjimečný zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího.
24. Obviněný tak uplatnil v dovolání námitky stojící nejen mimo jím deklarované důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ale nekorespondující s žádným z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
25. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na odložení či přerušení výkonu trestu odnětí svobody, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 7. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu