ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.689.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 689/2023-19454
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2023 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných 1) R. B. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, 2) P. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚPVZD Brno, a 3) I. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2022, č. j. 1 To 131/2021-19022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 69 T 4/2018, takto:
Podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se věc obviněných R. B., P. Č. a I. K. postupuje velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2021, č. j. 69 T 4/2018-18240, byl obviněný R. B. uznán vinným v bodě I. B) 1) přečinem nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku a v bodě II. zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a taktéž za sbíhající se zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 12. 2015, č. j. 28 T 16/2013-8860, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, a za sbíhající se trestné činy nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a podle §279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 4. 2015, č. j. 31 T 41/2015-527, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 6 To 156/2015, byl obviněný podle §329 odst. 3, §108 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 roků a 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí celého majetku, podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních korporací na dobu 10 let a podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 12. 2015, č. j. 28 T 16/2013-8860, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, a z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 4. 2015, č. j. 31 T 41/2015-527, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 6 To 156/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Označeným rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný P. Č. uznán vinným v bodech I. A) a I. B) 4) přečinem nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku. Za tento přečin a taktéž za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku a zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 2. 2017, č. j. 68 T 11/2016-1773, byl obviněný podle §240 odst. 3, §108 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí majetku a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu nebo prokuristy obchodních korporací na dobu 10 let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 2. 2017, č. j. 68 T 11/2016-1773, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Obviněný I. K. byl shora označeným prvoinstančním rozsudkem uznán vinným v bodě I. A) 7) přečinem nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku. Za tento přečin a taktéž za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku a zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 10. 2019, č. j. 28 T 16/2013-11258, byl obviněný podle §240 odst. 3, §108 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 roků a 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, konkrétně finanční hotovosti ve výši 108 000 Kč a písemností přesně definovaných ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 11. 2019, č. j. 28 T 16/2013-11258, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněných S. B. (rozené C., nyní K.), P. B., R. D., M. K. a M. P. Podle §226 písm. c) tr. ř. byla spoluobviněná Ing. K. M. zproštěna obžaloby Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, neboť nebylo prokázáno, že v ní označený skutek spáchala obviněná.
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 69 T 4/2018, podal odvolání státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, a to v neprospěch (mimo jiné) obviněných R. B., P. Č. a I. K. Odvolaní podané ohledně těchto osob směřovalo proti výroku o jejich vině a ve vztahu k obviněnému R. B. i výroku o trestu. Rozsudek soudu prvního stupně napadl i obviněný R. B., který nesouhlasil s jeho výrokem o vině i trestu. Pro úplnost lze uvést, že odvolání podali i obvinění I. K., S. K. (dříve B.), R. D., M. K. a M. P. Obviněný M. P. vzal ještě před předložením věci odvolacímu soudu podané odvolání zpět, odvolání obviněného I. K. bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 12. 2021, č. j. 1 To 131/2021-18526, podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 2023, č. j. 1 To 131/2021-19097, byla podle §256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných S. K., dříve B., R. D. a M. K.
6. Z podnětu obou těchto řádných opravných prostředků byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2022, č. j. 1 To 131/2021-19022, podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušen ve vztahu k výrokům o vině a uložených trestech ohledně obviněných R. B., P. Č. a I. K. Současně bylo rozhodnuto tak, že podle §223 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo zastaveno trestní stíhání obviněných R. B., P. Č. a I. K. pro jednání popsané v usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 1. 2014 pod č. j. OKFK-500-24/TČ-2014-252503 pod bodem II., v případě obviněného I. K. rozšířeného trestního stíhání podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. podle usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 18. 10. 2016 pod č. j. NCOZ-903-1188/TČ-2016-417706 (které bylo opětovně popsáno i v tomto usnesení odvolacího soudu a uvedena i právní kvalifikace skutků jednotlivých obviněných), pro které byla Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci dne 21. 3. 2018 pod č. j. 2 VZV 1/2014-1597 s částečně pozměněnou právní kvalifikací podána obžaloba u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, a o nichž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2021 pod č. j. 69 T 4/2018-18240, neboť o těchto skutcích již bylo rozhodnuto pravomocnými odsuzujícími rozsudky, a to: ve vztahu k obviněnému R. B. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 12. 2015, č. j. 28 T 16/2013-8860, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, ve vztahu k obviněnému P. Č. rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 2. 2017, č. j. 68 T 11/2016-1773, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2018, č. j. 3 To 73/2017-2060, a ve vztahu k obviněnému I. K. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 10. 2019, č. j. 28 T 16/2013-11258, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2021, č. j. 2 To 36/2020-11578.
7. Podle usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 1. 2014, č. j. OKFK-500-24/TČ-2014-252503, se obvinění měli dopustit jednání pod bodem II. tím, že
„obvinění R. B., S. B., R. D., P. Č., M. K., P. B., K. M., I. K. a další dosud neustanovené osoby v období od 25. 10. 2012, kdy v trestní věci vedené policejním orgánem Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-2525503 došlo k zadržení mimo jiné obviněných R. B. a T. B. a jejich následnému vzetí do vazby, do současné doby a obviněný M. P. v období od června 2013 do současné doby, v Ostravě, Olomouci, ve Zlíně-XY a na dalších místech v České republice ve společném záměru ovlivnit probíhající trestní řízení v trestní věci vedené policejním orgánem Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-2525503 proti osobám R. B., T. B. a T. P. pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spočívajícího v nepřiznání a nezaplacení spotřební daně z nalezeného úmyslně ukrytého mimobilančního lihu v tajných skladech ve XY, XY a Olomouci-XY, dále ovlivnit probíhající trestní řízení v trestní věci vedené stejným policejním orgánem pod č. j. OKFK-619/TČ-2013-252503 proti osobě R. S. pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívajícího v nepřiznání a nezaplacení spotřební daně z nalezených úmyslně ukrytých lihovin v tajném skladu ve Zlíně na ulici XY a dále ovlivnit probíhající prověřování v trestní věci vedené policejním orgánem Policie České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování pod č. j. UOOZ-935/TČ-2013-292600 pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spočívajícího v nepřiznání a nezaplacení spotřební daně z nalezeného úmyslně ukrytého mimobilančního lihu v tajných skladech v Ostravě na ulici XY, v XY a v XY, dále pak ve společném záměru ovlivnit nestranné rozhodování o trvání vazby obviněného T. B.,
navzájem spolupracovali tak, že obviněný R. B. na základě jednoznačných příkazů, které předával z výkonu vazby ve Vazebních věznicích XY a XY přesně nezjištěným způsobem ve formě jeho vlastnoručně psaných textů nebo diktování přes dosud přesně nezjištěnou osobu z advokátů, kteří jej po celou dobu pravidelně navštěvovali ve vazebních věznicích, ven z prostředí vazby obviněné S. B., kterou určil jako hlavní řídící osobu k realizování jeho příkazů a pokynů mimo prostředí vazby, obměnil a nově zaměřil původní zločineckou skupinu jím řízených osob popsanou shora pod bodem č. I. ve zločineckou skupinu jím řízených osob vyjmenovaných v předchozím odstavci spočívající v ovlivňování probíhajících trestních řízení zejména proškolováním svědků a koncipováním jejich nepravdivých svědeckých výpovědí před orgány činnými v trestním řízení za finanční odměny jak svědkům, tak jejich školitelům, aby tato řízení byla zaměřena kýženým směrem vedoucím ke zproštění svého obvinění a dalších dosud stíhaných osob T. B., T. P. a R. S., respektive ke znemožnění zahájení trestního stíhání své osoby ve věci dosud probíhajícího prověřování, a v ovlivňování orgánů činných v trestním řízení jejich uplacením, konkrétně policistů provádějících úkony trestního řízení s cílem odstranit část spisového materiálu usvědčujícího jeho osobu a další obviněné, a dále dozorujícího státního zástupce a soudců rozhodujících o vazbě obviněného T. B. s cílem dosáhnout propuštění obviněného T. B., svého bratra, z vazby na svobodu,
když mezi obviněnými byly nastaveny vztahy vzájemné podřízenosti a nadřízenosti se stanovenými funkčními kompetencemi a vymezenou dělbou úkolů a činností, když konkrétní struktura, rozdělení úloh a vymezení činnosti jednotlivých osob v této organizované skupině uvedených obviněných bylo takové, že
obviněný R. B. zosnoval, organizoval a rozhodujícím způsobem řídil z místa výkonu své vazby ve Vazební věznici v XY a Vazební věznici v XY trestnou činnost ve zločinecké skupině jemu podřízených osob dosud nezjištěné osoby z advokátů navštěvujících jej pravidelně ve vazebních věznicích, kteří zajišťovali předávání jeho příkazů a pokynů z vazby do prostředí mimo vazbu dosud přesně nezjištěným způsobem spočívajícím ve vynášení listin s jeho vlastnoručně psanými texty nebo zapisováním příkazů a pokynů dle diktátu obviněného R. B. a dále zajišťovali zpětnou vazbu z prostředí mimo vazbu přinášením přepsaných příkazů a pokynů obviněného R. B. a jejich předkládáním ke kontrole, aby byla zajištěna realizace jeho příkazů a pokynů přesně tak, jak je zamýšlel,
dále prostřednictvím výše popsaného spojení v předchozím odstavci řídil činnost obviněné S. B., jeho manželky, kterou určil jako hlavní řídící osobu zajišťující realizaci jeho příkazů a pokynů v prostředí mimo vazbu tak, že jednak přímo sama prováděla ovlivňování svědeckých výpovědí konkrétně určených zamýšlených budoucích svědků v probíhajících trestních řízeních jejich školením dle přesných konceptů jejich výpovědí zpracovaných obviněným R. B. za slíbenou finanční odměnu, pokud přesně dodrží stanovený koncept výpovědi,
a dále řízení a úkolování jí podřízené osoby obviněné K. M., která prováděla přepisování z vazby ručně psaných textů s příkazy a pokyny obviněného R. B. prostřednictvím výpočetní techniky, jejich ukládání na paměťová zařízení typu flashdisců, aby mohli jednotliví školitelé přesně učit budoucí zamýšlené svědky jejich nepravdivé výpovědi zkoncipované obviněným R. B. a jejich tisk za účelem zpětné vazby pro obviněného R. B., aby mohl kontrolovat, že jím z prostředí vazby zadané příkazy a pokyny nebyly zkresleny nebo nepřesně pochopeny a kontrolovat tak jejich plnění,
dále řízení a úkolování jí podřízených osob obviněných R. D., M. K., I. K., P. Č. a od července 2013 také M. P., kteří měli kontaktovat a ovlivňovat svědecké výpovědi konkrétně zamýšlených budoucích svědků v probíhajících trestních řízeních jejich školením dle přesných konceptů jejich výpovědi zpracovaných obviněným R. B. za slíbenou finanční odměnu, pokud přesně dodrží stanovený koncept výpovědí, a případně i vyhledávat svědky nové, přičemž obviněná S. B. měla poté provádět závěrečnou kontrolu školení svědků, to jak mají naučeny své nepravdivé výpovědi, případně touto kontrolou pověřit jí podřízené obviněné R. D. a od července 2013 také M. P., přičemž pro tyto účely byl obviněným R. B. stanoven a průběžně aktualizován seznam svědků v pořadí určeném podle důležitosti, kterou jim sám přikládal,
obviněný R. D., ve své činnosti řízený obviněnou S. B., za finanční odměnu 300 Kč za hodinu prováděl jednak přímo sám ovlivňování svědeckých výpovědí konkrétně určených zamýšlených budoucích svědků v probíhajících trestních řízení jejich školením dle přesných konceptů jejich výpovědí zpracovaných obviněným R. B. za slíbenou finanční odměnu, pokud přesně dodrží stanovený koncept výpovědi, do července 2013 měl kontrolovat činnost obviněného P. Č. v ovlivňování svědeckých výpovědí konkrétně určených zamýšlených budoucích svědků a současně aktivně vyhledával kontakt na soudce zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, kteří měli rozhodovat o trvání vazby osoby T. B. tak, aby za finanční odměnu stanovenou obviněným R. B. dosáhl pravomocného propuštění T. B. z vazby,
obviněný M. K., ve své činnosti řízení obviněnou S. B., měl za finanční odměnu 200 Kč za hodinu jednak přemýšlet nad způsoby jak pomoci dosáhnout kýženého cíle obviněného R. B. spočívajícího v ukončení trestního řízení vedenému proti jeho osobě zproštěním obvinění, dále měl kontaktovat obviněným R. B. určené svědky a za finanční zálohu je přimět k následné schůzce, na které by další obvinění určení ke školení svědků vedli činnost směřující k ovlivnění jejich svědeckých výpovědí a konečně za slíbenou finanční odměnu získal a řídil dalšího obviněného P. B. k tomu, aby na domluvených schůzkách ovlivnil svědeckou výpověď jednoho z důležitých budoucích zamýšlených svědků,
obviněný M. P., ve skutečnosti zaměstnanec otce obviněného R. B. – V. B., od července 2013 ve své činnosti řízený obviněnou S. B., za finanční odměnu ve formě zvýšení platu o 25 % řídil činnost obviněného P. Č., kontroloval jeho fakticky vykonávanou práci v ovlivňování svědků a školení jejich nepravdivých výpovědí dle konceptu připraveného obviněným R. B. a povoloval vyplacení finančních odměn obviněnému P. Č. za tuto jeho činnost a dále měl dle pokynů obviněného R. B. přesvědčit k svědecké výpovědi konkrétní osoby, dále pak dle pokynů obviněného R. B. vypomáhal dle potřeby K. M. s přepisování ručně psaných textů s příkazy a pokyny obviněného R. B.,
obviněný I. K. za jednorázovou odměnu 30 000 Kč měl provést školení a dohlížet nad konkrétním svědkem, stejně obviněný P. B. měl provést ovlivnění a školení výpovědi konkrétního svědka,
obviněný P. Č., ve své činnosti řízený obviněnou S. B. a od července 2013 obviněným M. P., měl za finanční odměnu 300 Kč za hodinu vyhledávat a školit svědky v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-619/TČ-2013-252503 proti R. S., zejména ovlivnit žádaným směrem vedoucím ke zproštění obvinění R. S. u svědeckých výpovědí zaměstnanců společnosti VERDANA, s. r. o., a dodavatelem VAPA Drink,
obviněná K. M., ve skutečnosti zaměstnankyně V. B., otce obviněného R. B., na pozici asistentky prováděla přepisování ručně psaných textů s příkazy a pokyny obviněného R. B.,
obvinění S. B., R. D. a P. Č. na základě pokynu obviněného R. B. z důvodu konspirace a zamezení možnosti odposlechu či sledování k vzájemné komunikaci používali uzavřenou skupinu speciálně upravených telefonních přístrojů, kterou využívali pouze k domluvení osobních schůzek, osobní jednání i školení svědků pak uskutečňovali buď mimo území České republiky na Slovensku, nebo na území České republiky, avšak na místech vybraných tak, aby bylo znemožněno jejich sledování nebo odposlechnutí, všichni obvinění podřízeni ve své činnosti obviněné S. B. pak na základě opakovaných pokynů obviněného R. B. museli být obviněné S. B. nepřetržitě a v relativně krátké době k dispozici a za tím účelem mít neustále zapnuté mobilní telefony,
přičemž vědomi si zaměření a cílů této organizované zločinecké skupiny se v rámci těchto aktivit dopustili zejména následujících konkrétních jednání:
II. A
obviněný R. B. v období od 25. 10. 2012 dosud z místa výkonu vazby ve Vazební věznici XY a Vazební věznici XY stanovil a průběžně aktualizoval vyhledávání a způsob kontaktování svědků a jejich školení dle jím připravených konceptů nepravdivých výpovědí, které měla provádět na základě jeho pokynů jednak přímo obviněná S. B. a také jí řízení další obvinění R. D., P. Č., M. K., I. K. a od července 2013 M. P., respektive prostřednictvím obviněného M. K. další obviněný P. B., a další uvažované osoby (v pokynech obviněného R. B. navrhovaní R. M. a R. V. ve vztahu k zaměstnancům společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., dále L. K. a osoba označovaná jako Detektiv), u nichž nebylo dosavadním prověřováním zjištěno, zda tak ve skutečnosti činili, respektive další dosud neustanovené osoby tak, aby směřoval probíhající trestní řízení vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 proti své osobě, T. B. a T. P. ke zproštění obvinění, stejně tak i probíhající trestní řízení vedené pod č. j. OKFK-619/TČ-2012-252503 proti R. S. a tak, aby dosáhl toho, že prověřování vedené pod č. j. UOOZ-935/TČ-2013-292600 nebude ukončeno trestním stíháním jeho osoby,
přičemž ve svých pokynech, příkazech a formulovaných konceptech uvažovaných nepravdivých svědeckých výpovědí formuloval způsoby odměňování osob, které budou vyhledávat, kontaktovat, ovlivňovat a školit budoucí uvažované svědky, způsoby odměňování svědků, kteří přistoupí na podání nepravdivých svědeckých výpovědí dle jím formulovaného konceptu a zejména pak obecné zásady spočívající ve způsobu nakontaktování budoucího uvažovaného svědka a takovém místě, kde bude prováděno jako ovlivňování a školení tak, aby nemohlo dojít k jeho odsledování nebo odposlouchávání, tedy v prověřených místnostech bez oken, nejlépe pak mimo Českou republiku na Slovensku, a dále pak v tom, že takto ovlivněný budoucí uvažovaný svědek musí být před svou výpovědí proškolený na 100 %, svou připravenou nepravdivou výpověď musí znát nazpaměť jako básničku, musí být připraven a schopen odolat stresovému prostředí výslechu před policejním orgánem a umět odpovědi na připravené dotazy obhájců přítomných u výslechů s tím, že pokud by tomu tak nebylo, nesmí se k výslechu dostavit, naopak se musí omluvit pro nemoc a získat tím delší čas na přípravu své nepravdivé výpovědi, koncepty nepravdivých výpovědí budoucích uvažovaných svědků vedl obviněný R. B. obecně následujícími směry:
· aby zejména byla vyloučena jeho jakákoliv spojitost se společnostmi MORÁVIA-CHEM, s. r. o., Likérka Drak, s. r. o., VERDANA, s. r. o., a TOP DRINKS, s. r. o., a jakákoliv jeho spojitost s případným obchodováním lihem a lihovinami s tím, že mohl být viděn v objektech společnosti MORÁVIA-CHEM, s. r. o., případně ve styku s formálními jednateli a společníky vyjmenovaných společností s odůvodněním, že jim poskytoval konzultace a rady a se společností Likérka Drak, s. r. o., spolupracoval ona a jeho bratr T. B. na projektu prodejních automatů,
· aby vznikl nezpochybňovaný dojem o jeho faktickém vlastnictví nemovitosti de iure evidovaných na jeho bratra T. B. s tím, že pokud se jednalo o objekty s administrativními prostorami, o tyto se staral a měl o jejich užívání přehled jeho bratr T. B., avšak pokud se jednalo o objekty se skladovými prostory, o tyto se staral výlučně on sám a jeho bratr T. B. o jejich užívání neměl nejmenší ponětí, což směřoval v probíhajícím trestním řízení vedeným pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 výlučně k tomu, aby byla vyloučena jakákoliv odpovědnost jeho bratra T. B. za nalezený ukrytý mimobilanční líh ve skladové hale ve XY – XY,
· aby vznikl nezpochybňovaný více svědeckými nepravdivými výpověďmi dokladovaný dojem o tom, že razil politiku nejmenšího obtěžování nájemců v pronajímaných skladových prostorách tím, že nebyly prováděny kontroly jim pronajímaných prostor, a zejména pak zjišťování jejich totožnosti, bez sepsání písemné nájemní smlouvy za plnění na ruku bez evidování v účetnictví, což směřoval v probíhajícím trestním řízení vedeným pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 výlučně k tomu, že se mohlo stát, že v objektech, ve kterých byl formálně ve vlastnictví L. K., ve XY-XY, formálně ve vlastnictví jeho bratra T. B. a v Olomouci-XY, formálně ve vlastnictví jeho otce V. B., patřil jemu neznámým nájemcům, či nájemci, se kterým nebyla sepsána nájemní smlouva a nemohl tak mít on, ani jeho bratr T. B. ponětí o ukrytém mimobilančním lihu, což dále ve svých pokynech rozvíjel zpočátku tím směrem, aby budoucí uvažovaní svědci ve svých nepravdivých výpovědích zmiňovali pohyb nejlépe dvou osob v různém věkovém rozpětí ve zmíněných objektech, aby poté, co získá svědka, který by byl vyhledán a až těsně před ukončením vyšetřování ustanoven buď živý skutečný nájemce nebo v době ustanovení již nežijící nájemce, mohlo dojít k jeho poznání ovlivněnými svědky, přitom stanovil pro takovou žijící osobu finanční odměnu ve výši 10 milionů Kč uložených u notáře, 1 milion Kč po výpovědi, pak 100 tisíc Kč měsíčně za vazbu a po soudu 1 milion Kč za výpověď a následně 200 tisíc Kč měsíčně,
· a po výpovědi L. K. v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 před policejním orgánem dne 2. 8. 2013 upustil od strategie vyhledání vymyšleného nájemce charakterizovaného v předchozím bodě a zaměřil koncipování nepravdivých výpovědí budoucích uvažovaných svědků proti L. K., znevěrohodnění jeho výpovědi a pak usvědčení právě K. vlastnictví nalezeného mimobilančního lihu,
· dále aby v projednávané trestní věci vedené pod č. j. OKFK-619/TČ-2013-252503 proti R. S. ve věci nálezu ukrytých nezdaněných lihovin v utajovaném skladu ve Zlíně, XY, vznikl nezpochybňovaný dojem, že nalezené lihoviny nebyly ve vlastnictví R. S., nýbrž ve vlastnictví jistého S. P., který při dodávce těchto lihovin bez šarží pod falešnými etiketami Likérky Drak podvedl R. S. o jejich původu, nevystavil mu k nim slibované účetní doklady se záměrem poškodit společnosti Likérku Drak, s. r. o., a VERDANA, s. r. o.,
· dále aby v prověřované trestní věci vedené pod č. j. UOOZ-935/RČ-2013-292600, v rámci které došlo k nálezům ukrytého mimobilančního lihu v objektech v Ostravě na ulici XY, formálně ve vlastnictví jeho bratra T. B., XY ve vlastnictví jím vedené společnosti ENERGOINVESTMENT, s. r. o., a v Hrobicích ve vlastnictví jim fakticky řízené a ovládané společnosti BIOTECH Hrobice, s. r. o., v prostorách pronajatých jím ovládané společnosti ENERGOINVESTMENT, s. r. o., vznikl nezpochybňovaný dojem, že v těchto objektech vybudované a v podzemí pod betonovými podlahami ukryté kovové nádrže s mimobilančním lihem musely existovat ještě v době před tím, než vlastnictví k těmto objektům nabyly právě výše vyjmenovaní současní vlastníci, případně také nejlépe v době před rokem 2003 tak, aby případná trestní odpovědnost za nepřiznání a neodvedení spotřební daně z takto ukrytého mimobilančního lihu byla již promlčena,
přičemž na základě těchto pokynů a příkazů obviněného R. B. v blíže nezjištěnou dobu a na nezjištěném místě v uvedeném období od 25. 10. 2012 do současné doby zkontaktovali a ovlivnili výpovědi budoucích uvažovaných svědků minimálně následující vyjmenovaní obvinění v minimálně následujících případech:
· obviněný R. D.
- školení a ovlivnění výpovědi budoucího uvažovaného svědka J. B., kterého zkontaktoval a k dalším schůzkám, na kterých mělo probíhat školení, domluvil obviněný M. K., svědek J. B. nebyl policejním orgánem v probíhajícím trestním řízení pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 vyslechnut, ani nebyl jeho výslech uvažován, jeho výslech navrhován R. B. až ke konci vyšetřování při prostudování spisu, svědek J. B. po školení R. D. připraven k výpovědi dle výše zmíněných zásad a pokynů formulovaných obviněným R. B., a to zejména k vlastnictví nemovitosti mezi bratry B., o jejich pronajímání za hotové a výpovědi k objektu v Olomouci-XY, aby se podezření s nálezem lihu odklonilo od B. k neznámé osobě a k objektu ve XY, aby byla vyloučena odpovědnost T. B., výpověď o smyšlené hádce mezi bratry R. a T. B., která neměla dokládat skutečné vlastnictví nemovitostí R. B. a jejich formální vedení na T. B., nejprve slíbena odměna 20 tisíc Kč, později pokyny, že se jedná o strategického svědka, přesvědčit za každou cenu i víc peněz,
- našel podle pokynů R. B. okruh svědků v probíhající trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 k nemovitostem ve XY a v Olomouci-XY tak, aby podezření s nálezem lihu směřovalo k neznámé osobě, dle pokynů obviněného R. B. měl ke každému objektu vybrat dva svědky a provádět jejich školení, v poznámkách R. B. zaznamenána odezva, že je již připraven jeden svědek označovaný jako V.,
- kontaktoval a vedl činnost k ovlivnění výpovědi L. K. nejprve mezi 24. 12. 2012 a 31. 12. 2012 v lyžařském areálu XY, následně pak v lednu 2013 na své chatě v lyžařské centru XY tak, že podle pokynů obviněného R. B. požadoval po L. K., aby v případě své další svědecké výpovědi uvedl, že byl policisty ke svému vyjádření k objektu ve XY a jeho vlastnictví R. B. donucen, že ze strachu o svůj majetek vše hodil na R. B., že ve skutečnosti však objekt cihelny XY pronajal, smlouvu o pronájmu nemá, má ji pouze neznámý nájemce, dále pak obviněný R. D. předal L. K. flashdisk s dalšími pokyny R. B. S. B., následně pak obviněný R. D. v průběhu února a března 2013 žádal L. K. o další schůzky, směřování k ovlivnění jeho výpovědi tak, aby nalezený líh ve XY a v Olomouci byl přesměrován na tzv. bílého koně, když po tomto jednání obviněného R. D. se v blíže nezjištěnou dobu února nebo března 2013 setkala s L. K. ve Zlíně obviněná S. B., která po L. K. požadovala připravení fiktivní smlouvy na pronájem cihelny ve XY s prázdným místem v části, kde by měl být uveden nájemce a doba nájmu tak, aby líh nalezený v objektu cihelny XY byl přesměrován na tzv. bílého koně a tím určen orgánům činným v trestním řízení jiný vlastník lihu než obviněný R. B.,
- dne 24. 1. 2013 ve večerních hodinách prostřednictvím osoby označené jako K. zajistil předání písemného vzkazu svědkovi J. T., kde byly uvedeny pokyny obviněného R. B., jak má svědek J. T., předvolaný k výslechu na následující den, v trestní věci projednávané pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 před policejním orgánem vypovídat, přičemž tato zprostředkovaná forma s předáním písemného pokynu byla vysvětlena tím, že má mít policie u Takáče odposlouchávací zařízení, svědkovi J. T. dány v pěti bodech instrukce k výslechu, jak vypovídat k nemovitostem a dále k tomu, že má připustit schůzku s R. B. v době před jeho zadržením, neboť byla nahrána policií a jak k ní vypovídat neurčitě;
· obviněný M. K.
- podle pokynů a instrukcí obviněného R. B. zkontaktoval svědka J. B. a domluvil další jednání, aby mohl být tento svědek školen obviněným R. D.,
- podle pokynů obviněného R. B. vyhledal místo pobytu budoucího uvažovaného svědka L. T., označovaného jako důležitého svědka, neboť již vypovídal formou podání vysvětlení na úřední záznam k objektu v areálu XY XY a k R. B., přičemž vypovídal o tisícilitrových nádržích s tekutinou, kterou chutnal a označil ji za líh, obviněný M. K. se na základě pokynů obviněného R. B. s budoucím uvažovaným svědkem L. T. nesetkal, neboť to bylo vyhodnoceno obviněným R. B. jako rizikové v případě, že by L. T. nechtěl spolupracovat a mohl by pak označit osobu, která chtěla ovlivňovat jeho svědeckou výpověď, proto na základě pokynu obviněného R. B. k činnosti spočívající k ovlivnění budoucí výpovědi svědka L. T. použil svého prostředníka obviněného P. B., kterého v této činnosti řídil a který se svědkem L. T. opakovaně setkal přinejmenším na počátku května 2013 a 15. 5. 2013 ve Zlíně a přesvědčoval ho k výpovědi dle připraveného konceptu R. B.;
· obviněný P. B., na základě pokynů a vedení obviněným M. K., provedl v průběhu dubna až května 2013 opakovaný telefonický kontakt budoucího uvažovaného svědka L. T., osobně se s ním sešel minimálně na počátku května a dne 15. 5. 2013 ve Zlíně, kde se dle pokynů obviněného M. K. snažil ovlivnit svědka L. T. k výpovědi dle konceptu připraveného obviněným R. B. směřující k vyloučení podezření, že by R. B. jakkoli podnikal s lihem, respektive, že by v jeho objektech se s lihem manipulovalo tak, jak původně uvedl v úředním záznamu o podání vysvětlení, o zkreslení jeho výpovědi policisty, za nepravdivou výpověď svědkovi L. T. sliboval odměnu 50 tisíc Kč, přičemž k výslechu svědka L. T. policejním orgánem v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 nedošlo;
· obviněný P. Č.
- kontaktoval a provedl školení svědka J. S. v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-619/TČ-2013-252503, XY společnosti VERDANA se záměrem ovlivnit jeho výpověď dle konceptu připraveného obviněným R. B. takovým směrem, že v trestní věci nalezené ukryté nezdaněné lihoviny v tajném skladu ve Zlíně, XY, nebyly ve vlastnictví společnosti VERDANA, aby odpovědnost byla zaměřena na osobu S. P., který měl záměrně podvést R. S., ohledně původu, zdanění a vlastnictví předmětných lihovin,
- kontaktoval a provedl školení svědka Viktora Koláčka, jednatele společnosti VAPA DRINK, s. r. o., od které měly být nalezené lihoviny v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-619/TČ-2013-252503 podle obdobného konceptu jako u svědka J. S., avšak svědek ve věci nevypovídal,
- kontaktoval nezjištěné obchodní zástupce dodávající od společnosti VERDANA, s. r. o., do obchodních řetězců se zaměřením jejich výpovědí na to, že jednatelem a společníkem společnosti VERDANA, s. r. o., je R. S. a obviněný R. B. s ní nemá nic společného a potvrzení dalších skutečností, které měl pro ně obviněný P. Č. připravit,
- vyhledával vhodné svědky, jejichž nepravdivé výpovědi by mohly být zaměřeny proti svědkovi M. M., který v probíhající trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 vypovídal před policejním orgánem jako svědek dne 22. 4. 2013 v neprospěch obviněného R. B. o jeho propojení se společností Likérka Drak a údajných obchodech s lihovinami bokem tak, aby vyhledaní svědci znevěrohodnili tuto výpověď M. M.,
přičemž obviněný R. B. ve svých pokynech a reakcích na činnost obviněného P. Č. tuto jeho činnost potvrzuje, avšak hodnotí ji jako nekvalitní, a proto je na základě pokynů obviněného R. B. od července 2013 určen k dohlížení nad činností obviněného P. Č., jeho kontrolám a schvalováním odměn obviněný M. P.;
- v období srpna až počátku září 2013 na základě pokynů obviněného R. B. zkontaktoval v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 svědka P. H. a P. H., přičemž je přesvědčil k budoucí nepravdivé výpovědi při hlavním líčení u soudu směřující proti L. K. za uvažovanou odměnu 250 tisíc Kč s tím, že následující školení má dle pokynů obviněného R. B. vést obviněná S. B., která má být oprávněna slíbenou odměnu navýšit až na částku 500 tisíc Kč,
· obviněný I. K.
- na základě pokynů a vedený obviněnou S. B. přesvědčil v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 k opakované výpovědi svědka V. K., kterou ovlivnil podle pokynů a konceptu připraveného obviněným R. B. tak, že na rozdíl od předchozího výslechu před policejním orgánem odmítne vypovídat s tím, že by mohl ublížit sobě i dalším lidem a zpochybní svou předchozí výpověď k objektu ve XY za slíbenou odměnu 50 tisíc Kč a následně plat 15 tisíc Kč měsíčně,
- na základě pokynů obviněného R. B. a konceptu připraveného obviněným R. B. v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 se připravoval ke své budoucí zamýšlené opakované svědecké výpovědi, kterou měl směřovat obdobně jako výše citovaný zamýšlený svědek J. B. školený obviněným R. D. k nepravdivým údajům ve prospěch obviněného R. B. ve věci pronajímání nemovitostí B., užívání objektu v Ostravě na ulici XY a další, za slíbenou odměnu 75 tisíc Kč;
· obviněný M. P. v období od července 2013 do současné doby,
- v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-619/TČ-2013-252503 mimo dohled nad obviněným P. Č., jeho řízení, kontrolování jak obviněný P. Č. školí svědky a schvalování odměn obviněnému P. Č. za jeho činnost, jak je popsáno výše, na základě pokynů obviněného R. B. kontaktoval svědka Viktora Koláčka s cílem ovlivnit jeho výpověď před soudem tak, aby nepravdivě přiznal, že předmětné lihoviny nalezené v utajeném skladu ve Zlíně, XY, jsou jeho, případně osoby označované jménem V., dosud bez zaznamenaného výslechu,
II. B
obviněný R. B. v rámci prováděných výslechů svědků v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503, kteří byli jeho dlužníky, měli s ním, respektive s jeho bratrem T. B., z minulosti uzavřené dosud vůbec nebo částečně nesplacené platné závazky vyplývající ze smluv o půjčce zajištěných směnkami, se záměrem dosáhnout zpětného převedení svých pohledávek ze své osoby na osobu své manželky obviněné S. B., neboť v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 byla státním zástupcem vydána usnesení podle ustanovení §347 odst. 1 tr. ř. o zajištění výkonu trestu propadnutí majetku R. B. ze dne 25. 2. 2013 a T. B. ze dne 31. 1. 2013,
a v tomto záměru zaúkoloval obviněnou S. B., aby ve většině přesvědčila předvolané svědky – dlužníky, ať nejlépe nepřebírají poštu s předvolánkou k výslechu a v den plánovaného výslechu nejsou doma, aby nemohli být policejním orgánem vyhledáni, pokud již předvolánku k výslechu převzali, ať se z výslechu omluví pro nemoc a podobně, pokud se k výslechu dostaví, ať odmítnou vypovídat v případě možnosti z důvodu nebezpečí trestního stíhání své osoby nebo osoby blízké, eventuálně si nechají uložit i pořádkovou pokutu, a pokud budou schopni vypovídat v jeho prospěch, ať vypovídají dle jím zpracovaného obecného konceptu výpovědi k dlužníkům, včetně dodatků s případnými úpravami ke konkrétním osobám tak, že nepravdivě uvedou, že své závazky, včetně úroků a smluvních pokut, již v minulosti v plné výši vůči obviněnému R. B., respektive T. B., uhradili s tím, že k tomu mají doklady, které teprve musí pohledat, když takové antidatované doklady budou obviněným R. B. dodatečně připraveny, aby dále vypovídali o původu finančních prostředků na tyto půjčky tak, že je obviněný R. B. má částečně z dědictví po dědovi, že je dále znám tím, že se v devadesátých letech živil půjčováním peněz a že mu to dobře vynášelo a na úrocích vydělával přes deset milionů ročně, avšak učinil si tak spoustu nepřátel a od roku 2001 se půjčkám věnoval již jen okrajově, pokud by se jednalo o dlužníky, vůči kterým je již vedena exekuce tak, aby nevypovídali proti R. B., aby svou výpovědí neuškodili v rámci jeho probíhajícího trestního stíhání, za což má obviněná S. B. slíbit těmto svědkům převod smluv o půjčce na svou osobu za lepších podmínek spočívajících ve snížení úroků a penále na 65, případně až 50, procent jejich původní výše, v případě dlužníků, proti kterým vede exekuci jednorázovou finanční odměnu a slib, že v exekuci nebudu provádět žádné kroky směřující proti majetku dlužníků,
přičemž na základě těchto pokynů obviněného R. B. obviněná S. B. v blíže nezjištěnou dobu a na nezjištěném místě v uvedeném období od února do července roku 2013 zkontaktovala a ovlivnila výpověď svědků dlužníků minimálně v následujících případech
· S. P. – ovlivnění jeho výpovědi před policejním orgánem dne 22. 5. 2013 tak, že veškeré své závazky má vůči obviněnému R. B. již uhrazené, avšak nepamatuje si kdy, v jaké výši a zda má ještě o tom nějaký písemný doklad, za slíbené snížení smluvní pokuty a úroku na 35 % původní výše,
· R. M., který předvolání k výslechu svědka nikdy nepřevzal, za slíbené snížení smluvních pokut a úroků na 65 % původní výše,
· R. V. – ovlivnění jeho výpovědi před policejním orgánem dne 13. 6. 2013 tak, že odmítl vypovídat s odůvodněním, že by si mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání,
· Petr Zdražil, formálně jediný jednatel a společník slovenské společnosti TOP DRINKS, s. r. o. – ovlivnění jeho výpovědi před policejním orgánem dne 8. 7. 2013 tak, že vypovídal neurčitě o tom, že závazky společnosti byly R. B. již v minulosti v plné výši uhrazeny, avšak doklady o tom musí dohledat,
· K. M. – ovlivnění její výpovědi před policejním orgánem dne 17. 6. 2013 tak, že odmítla vypovídat, neboť obviněného R. B. považuje za osobu blízkou, za což jí byla slíbena odměna 15 000 Kč,
· M. Ch. – ovlivnění jeho výpovědi před policejním orgánem dne 2. 7. 2013 tak, že nezná přesný stav závazků, ale domnívá se, že závazky již obviněnému R. B. ve většině splatil, doklady dohledá, obecné formulace ve prospěch R. B. tak, že se domnívá, že za jeho trestním stíháním stojí velké likérky, neboť přišel s projektem prodejních automatů pro společnost Likérka Drak, za slíbené snížení penále na 65 % původní výše a úroků na 50 % původní výše,
· Z. G. – ovlivnění jeho výpovědi před policejním orgánem dne 25. 6. 2013 tak, že vypovídal neurčitě s tím, že o aktivitách R. B. nic neví a nezajímal se o to, s R. B. jej seznámil M. Ch., za odměnu 50 tisíc Kč, včetně zálohy ve výši 10 tisíc Kč,
· V. Ch. – který předvolání k výslechu svědka nikdy nepřevzal, za slíbenou odměnu ve výši 50 tisíc Kč, včetně zálohy ve výši 10 až 20 tisíc Kč,
· K. Č. – který předvolání k výslechu sice převzal, avšak dvakrát se omluvil pro nemoc a pak už byl nekontaktní, přičemž obviněný R. B. žádal, aby nevypovídal nic, co by mu mohlo uškodit, když pro jeho závazky již R. B. vede exekuci, za slíbenou odměnu ve výši 30 tisíc Kč, včetně zálohy ve výši 10 tisíc Kč,
· M. Š. – ovlivnění jeho výpovědi před policejním orgánem dne 21. 6. 2013 tak, že všechny jeho závazky vůči R. B. byly nejpozději v termínu splatnosti uhrazeny, dále k R. B. neurčitě, že nic neví o jeho podnikání, za slíbené snížení penále po splatnosti na nulu,
· P. B. – ovlivnění jeho výpovědi přesně dle pokynů obviněného R. B., předvolánku k výslechu svědka převzal, avšak dvakrát se omluvil pro nemoc, dostavil se až v třetím náhradním termínu, kdy vypovídal neurčitě až zmateně, avšak důrazně potvrdil, že celý dluh vůči R. B. již uhradil, doklady někde má, musí je pohledat, ale neví, kde, ke způsobu úhrad se vyjadřoval dále velice neurčitě, k R. B. uvedl, že je u něj dlouho v nájmu, pak vypovídal pouze o jeho činnosti v rámci společnosti ENERGOINVESTMENT, až na dotazy obhajoby uvedl přesně dle pokynů obviněného R. (chybně uvedeno R.) B., že hledal levnější nájem, že mu R. B. ukázal někdy v roce 2011 prostřední část haly ve XY – XY, měl klíče, prostor byl prázdný, v sousedních třetinách byli nájemci, dále se nedohodli, za takovou výpověď nejen k závazkům, ale i k té části objektu ve XY – XY, kde byl nalezen ukrytý mimobilanční líh tak, aby byla směřována ve prospěch a vyvinění T. B. slíbena odměna ve výši 50 tisíc Kč,
II. C
obviněný R. B. v období od 25. 10. 2012 poté, co byl v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 zadržen a následně vzat do vazby, do současné doby ve Vazební věznici XY a Vazební věznici XY jednak adresoval své pokyny mimo prostředí vazby obviněné S. B. a obviněnému R. D. a současně i sám prováděl kroky směřující k ovlivnění orgánů činných v trestním řízení v probíhajícím trestním řízení vedeným pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503, a to policistů z policejního orgánu Policie České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, s cílem odstranit část spisového materiálu s důkazy proti jeho osobě a dalším obviněným a dále dozorového státního zástupce a soudců rozhodujících o vazbě jeho bratra T. B. s cílem dosáhnout propuštění T. B. z vazby na svobodu, přičemž v uvedeném období se konkrétně jednalo o následující jednání, kterým:
· obviněný R. B. dne 15. 1. 2013 v době od 08:30 hod. do 11:00 hod., v té době vazebně stíhaný policejním orgánem Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování pod č. j. OKFK-4226TČ-2012-252503 pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve výslechové místnosti č. XY Vazební věznice XY v XY, XY, nabídl finanční částku ve výši 10 000 000 Kč příslušníkovi policejního orgánu Policie České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, J. K., který vedl prověřování trestní věci, pro kterou bylo proti obviněnému R. B. vedeno vazební trestní stíhání, a to za situace, kdy byl J. K. vedoucím oddělení útvaru, který se i nadále podílel na vyšetřování, přičemž za nabídnutou částku požadoval, aby J. K. ze své pozice orgánu činného v trestním řízení podílejícího se na vyšetřování trestní věci, pro kterou je obviněný R. B. trestně stíhán, ovlivňoval průběh trestního řízení, zejména tak, že by odstranil případné důkazy z počítačů zajištěných při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor, což považoval obviněný R. B. za nejrizikovější pro výsledek svého trestního stíhání, a to v předání kompletní utajené části spisu tak, aby obviněný R. B. mohl zvolit optimální způsob obhajoby, přičemž J. K. nic z požadovaného neučinil, nýbrž o výše popsaném požadavku obviněného R. B. a nabídce finanční částky učinil ihned poté oznámení svému nadřízenému;
· obviněný R. B. v uvedeném období od 25. 12. 2012 adresoval přímé pokyny a příkazy mimo prostředí vazby obviněné S. B., podle kterých formuloval jasné úkoly pro osobu označovanou jako Detektiv v tom směru, že má pracovat na příslušnících Policie ČR, ÚOOZ SKPV v Ostravě, tedy policejního orgánu, který vedl v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 prověřování a také i nadále po zahájení trestního stíhání a předání trestní věci k vyšetřování policejnímu orgánu Policie ČR, ÚOKFK SKPV se podílel na vyšetřování, že má zjišťovat k nim osobní informace tak, aby bylo možné vyhledat konkrétního policistu, kterého by bylo možné ovlivnit nebo „přitlačit k zemi“ s tím, že dle pokynů obviněného R. B. má osoba označovaná jako Detektiv najít takového policistu, od kterého by odkoupil kompletní utajenou část trestního spisu za finanční odměnu v rozpětí 300 tisíc Kč až 500 tisíc Kč, ke které by se jinak dostal později až při skončení vyšetřování, přičemž nebylo zjištěno, zda k faktickému uskutečnění takové činnosti a kontaktování příslušníků policejního orgánu došlo;
· obviněný R. B. v uvedeném období od 25. 12. 2012 adresoval přímé pokyny a příkazy mimo prostředí vazby obviněné S. B., podle kterých měla najít kontakty na dozorového státního zástupce v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 JUDr. Michala Galáta, státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, s tím, aby takový vyhledaný kontakt ovlivnil dozorového státního zástupce tím způsobem, že by při rozhodování o trvání vazby T. B. netrval na jejím dalším pokračování, a to za finanční odměnu ve výši 1 milion Kč, přičemž nebylo zjištěno, zda k faktickému uskutečnění, vyhledání kontaktu na dozorového státního zástupce a jeho kontaktování, došlo;
· obviněný R. B. v uvedeném období od 25. 12. 2012 adresoval přímé pokyny a příkazy mimo prostředí vazby obviněné S. B., podle kterých formuloval jasné úkoly pro obviněného R. D., aby intezivně pracoval na vyhledání kontaktů na soudce Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, kteří budou rozhodovat o odvoláních proti rozhodnutím Okresního soudu ve Zlíně o dalším trvání vazby jeho bratra T. B. v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-426/TČ-2012-252503, přičemž ve svých pokynech přímo tyto soudce, kteří by o odvolání proti rozhodnutím Okresního soudu ve Zlíně o dalším trvání vazby měli rozhodovat, označil jmény „Dufek, Holík, Káňová“ s tím, aby takový vyhledaný kontakt ovlivnil alespoň dva z těchto soudců tím způsobem, že by pravomocně rozhodli o propuštění T. B. z vazby, a to za finanční odměnu ve výši 1 milion Kč, přičemž nebylo zjištěno, zda k faktickému kontaktování uvedených soudců došlo;
obviněný R. B. tak ve výše vyjmenovaných případech buď přímo svým vlastním jednáním činil takové rozhodné a jednoznačné kroky, aby vzbudil v příslušníkovi Policie České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování J. K. rozhodnutí k tomu, že za finanční odměnu bude v rámci své účasti na úkonech trestního řízení vedeného pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 jako osoba se svěřenými rozhodovacími pravomocemi v trestním řízení vykonávat svou služební činnost v příkrém rozporu s ustanoveními zákona o Policii České republiky,
anebo ve svých pokynech adresovaných ven mimo prostředí vazby zcela jasně a konkrétně formuloval úkoly pro obviněnou S. B., obviněného R. D. a další neznámé osoby, aby dle jeho pokynů činili takové rozhodné a jednoznačné kroky vedoucí k tomu, aby vzbudili v určeném okruhu policistů policejního orgánu Policie České republiky, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování na expozituře v Ostravě takové rozhodnutí k tomu, že za finanční odměnu v rámci své účasti na úkonech trestního řízení vedeného pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 budou jako osoby se svěřenými rozhodovacími pravomocemi v trestním řízení vykonávat svou služební činnost v příkrém rozporu s ustanoveními zákona o policii České republiky,
a dále aby jmenovaní dle jeho pokynů činili takové rozhodné a jednoznačné kroky vedoucí k tomu, aby vzbudili v dozorovém státním zástupci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Brně, v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 takové rozhodnutí, že bude za finanční odměnu jako osoba se svěřenými rozhodovacími pravomocemi v trestním řízení vykonávat svou činnost v příkrém rozporu s ustanovením zákona o státním zastupitelství,
a dále aby jmenovaní dle pokynů činili takové rozhodné a jednoznačné kroky vedoucí k tomu, aby vzbudili v soudcích Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 takové rozhodnutí, že budou za finanční odměnu jako osoby se svěřenými rozhodovacími pravomocemi v trestním řízení vykonávat svou činnost v příkrém rozporu s ustanoveními zákona o soudu a soudcích“,
a v případě obviněného I. K. rozšířeného trestního stíhání podle §160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. dle usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 18. 10. 2016 pod č. j. NCOZ-903-1188/TČ -2016-417706 pro jednání, jehož se měl dopustit tím, že
- „v období před 25. 4. 2013 v přesně nezjištěnou dobu na základě pokynů obviněného R. B. zprostředkoval obviněnou S. B. a pod jejím vedením zkontaktoval osobu P. B., který měl být v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2012-252503 vyslechnut jako svědek, aby ho poučil a proškolil, jak má postupovat vůči orgánům činným v trestním řízení tak, že v případě předvolání se má výslechu vyhnout, dokud nebude stoprocentně připravený s tím, že v termíny předvolání nemá vycházet z domu do 16 hodin, neboť by tak mohl být předveden, a předvolánku si vyzvednout až za dva dny od data předvolání a bránit se, že policisté nedodrželi úložní lhůtu na poště, přičemž současně P. B. přiměl a školil k nepravdivé svědecké výpovědi přesně podle připraveného konceptu od obviněného R. B. i včetně dopředu připravených odpovědí na připravené otázky, které u výslechu položí přítomní obhájci, to vše za slíbenou odměnu pro svědka P. B. ve výši 50 tisíc Kč za výpověď podle konceptu a dalších 50 tisíc Kč za výpověď k areálu Agrocentrum podle připraveného dodatku, přičemž na základě výše popsaného jednání obviněného I. K. se svědek P. B. skutečně předvolání k výslechu vyhýbal (termíny 4. 4., 18. 4. a 25. 4. 2013) a dostavil se až v posledně jmenovaný termín, a to jen proto, že byl krátce před stanoveným časem výslechu osobně kontaktován policistou Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování a při tomto výslechu vypovídal shodně s připravenými instrukcemi, včetně odpovědí na otázky k areálu XY položené při výslechu obhájcem obviněného T. B.,
- dále pak v období po 30. 9. 2013 v přesně nezjištěnou dobu během měsíců říjen a listopad 2013 osobu P. B. podle instrukcí obviněného R. B. seznámil s areály XY a XY, včetně míst, kde se našel nelegální líh, aby tak mohl vypovídat přesně a věrohodně podle představ obviněného R. B., přičemž současně P. B. školil k nepravdivé svědecké výpovědi podle připraveného konceptu od obviněného R. B., když se jednalo o upravenou výpověď zaměřenou nově proti L. K., kterou měl přednést před Krajským soudem v Ostravě – pobočkou v Olomouci u očekávaného hlavního líčení v dané trestní věci poté, co již byla podána obžaloba, tentokrát za slíbenou odměnu pro svědka P. B. ve výši 250 tisíc až 350 tisíc Kč s možným bonusem dalších 100 tisíc Kč v případě výpovědi proti osobám M. M. a M. R. a motivační zálohou, když se svědek P. B. text připravené výpovědi dobře naučí, ve výši 50 tisíc až 100 tisíc Kč,
přičemž obviněný I. K. měl popisované školení P. B. vykonat za slíbenou odměnu ve výši 50 tisíc až 100 tisíc Kč s podmínkou, že dohlédne na P. B., aby si vše opsal a naučil se to a k tomu také za úhradu času stráveného při školení ve výši sazby, jakou by si vydělal v práci,
- v blíže nezjištěnou dobu v období roku 2013 na základě pokynů obviněného R. B. zprostředkovaných obviněnou S. B. a pod jejím vedením zkontaktoval osobu D. N., jehož výslech v postavení svědka v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-4226/TČ-2014-252503 obviněný R. B. očekával, aby ho přesvědčil k nepravdivé výpovědi podle konceptu, který mu obviněný R. B. připravil, přičemž D. N. předložil k přečtení přepsané pokyny obviněného R. B. směřující k jeho osobě obsahující požadavek, aby jako svědek vypovídal proti L. K. a dal vědět, jestli zná osoby M. M. a M. R., na což měl od D. N. dostat odpověď, že dotazované osoby nezná a získat určitý příslib pomoci, kterou obviněný R. B. vyžadoval“.
8. Tímto jednáním se podle shora označeného usnesení měl obviněný R. B. společně s jednáním popsaným pod bodem I. uvedeného usnesení dopustit zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (jednání pod body I., II. a pod body I. A., I. B., I. C., I. E., I. H., II. C), zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem I., body I. A., I. C., I. E., I. G., I. H.), zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu přípravy za použití §20 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem II. a pod bodem I. C.), a zločinu podplacení podle §332 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku alinea první tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem II. C.). V jednání obviněného P. Č. byl spatřován zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (jednání pod body II., II. A.) a přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod body II., II. A.). Obviněný I. K. se měl společně s jednáním popsaným pod bodem I. uvedeného usnesení dopustit zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (jednání pod body I., I. A., I. C., II., II. A. a rozšířeného popisu skutku) a současně i zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané pod bodem I., I. A., I. C.), a přečinu nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod body II., II. A. a rozšířeného popisu skutku).
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2022, č. j. 1 To 131/2021-19022, podal nejvyšší státní zástupce (dále též jen „dovolatel“) v zákonné lhůtě dovolání, směřující v neprospěch obviněných R. B., P. Č. a I. K. Odkázal v něm na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř. a namítl, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
10. Nejvyšší státní zástupce souhlasil se závěry odvolacího soudu, že v tomto řízení posuzované jednání obviněného R. B. a dalších osob, včetně obviněných P. Č. a I. K., nepochybně naplnilo znaky zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku. S dalšími právními názory odvolacího soudu vyjádřenými v napadeném rozhodnutí a především důvody, které jej vedly k zastavení trestního stíhání shora jmenovaných obviněných, se však již neztotožnil.
11. Nejvyšší státní zástupce se nejprve v teoretické rovině věnoval zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku i charakteristice trestného činu trvajícího. K tomu zdůraznil, že nepřekročitelným mezníkem, jenž z hlediska §12 odst. 11 tr. ř. ukončuje jeden trvající trestný čin a odděluje ho od dalšího, je i v tomto případě sdělení obvinění. Na tomto základě dovolatel konstatoval, že již v důsledku prvního usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 10. 2012, jímž bylo zahájeno trestní stíhání obviněného R. B. (a dalších obviněných), došlo k přerušení páchání trvající trestné činnosti, která byla nakonec pravomocně právně posouzena jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku. Předmětné usnesení nelze posoudit jinak než jako neopominutelnou překážku, jež přetrhla páchání trvajícího trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině. Právě tímto usnesením byl prvně vymezen skutek, a to bez ohledu na to, že byl původně kvalifikován toliko jako trestný čin daňový. V době zahájení trestního stíhání obviněného R. B. orgány činné v trestním řízení pochopitelně nemohly znát veškerý objem páchané trestné činnosti, který, jak se později ukázalo, byl zcela mimořádný co do trvání páchání trestné činnosti, jejího rozsahu, počtu zapojených osob do struktur zločinného uskupení, teritoriálního dosahu trestné činnosti i způsobeného následku. Posléze, jak byly s postupem trestního stíhání objasňovány další a další rozhodné skutečnosti, již byla původní právní kvalifikace daňového trestného činu pozměněna na trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny a zcela správně doplněna i o trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku.
12. V této souvislosti dovolatel vyzdvihl, že předmětem trestního stíhání je vždy určitý skutek, nikoli jeho právní kvalifikace, která může v průběhu řízení doznat změn. Proto již prvním zahájením trestního stíhání nejen v případě R. B., který celou činnost organizované zločinecké skupiny řídil, ale vzhledem k faktickým okolnostem i ve vztahu k dalším členům původní skupiny došlo k přetržce v trvání trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. Další činnost pachatelů je nutno posuzovat jako nový skutek, a jsou-li touto činností naplňovány i všechny znaky vymezené v §361 odst. 1 tr. zákoníku, rovněž jako další trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině. Dovolatel se neztotožnil s právním vyhodnocením odvolacího soudu, který na jedné straně předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 10. 2012 nepovažoval za zásadní formálně dělící okamžik, který by vedl k rozčlenění jednání organizované zločinecké skupiny osob ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. (nejméně ve vztahu k obviněnému R. B.), na druhé straně ovšem tímto ustanovením předpokládaný následek přiznal jinému usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř., když skutečné vymezení ukončení trvání činnosti organizované zločinecké skupiny a páchání relevantně trestněprávních jednání odvíjel teprve od okamžiku zahájení trestního stíhání komplexního jednání organizované zločinecké skupiny dne 14. 1. 2014. Uvedený přístup odvolacího soudu je přitom v příkrém rozporu s tím, že on sám na trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině nahlíží jako na trvající trestný čin, u něhož je nutno jednání posoudit jako jediný trestný čin trvale páchaný do doby zahájení trestního stíhání pro tento skutek.
13. Nejvyšší státní zástupce oponoval soudu druhého stupně i v tom, že se neztotožnil se závěrem o faktickém založení zcela nové organizované zločinecké skupiny zřízené za účelem masivního ovlivňování trestních řízení. Trval na tom, že v důsledku již prvního razantního zásahu orgánů činných v trestním řízení vůči pachatelům rozsáhlé a po velmi dlouhou dobu páchané hospodářské trestné činnosti v daňové oblasti, k němuž došlo na podzim roku 2012, za současného zohlednění všech okolností, jež provázely vydání prvního usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 10. 2012, jímž bylo zahájeno trestní stíhání R. B. a T. B. coby vůdčích osobností původní organizované zločinecké skupiny (zadržení těchto hlav skupiny, jejich vzetí do vazby, faktické zpřetrhání dosavadních vazeb, zavedených mechanismů a vžitých postupů atd.), došlo k faktickému ukončení činnosti této organizované zločinecké skupiny orientující se prioritně na daňovou trestnou činnost. Zjednodušeně uvedeno, vzetím do vazby řídících členů organizované zločinecké skupiny páchající daňovou trestnou činnost byla její činnost nenávratně rozvrácena. Z obsahu provedených důkazů je zřejmé, že od této doby přestala uvedená skupina v oblasti daňové trestné činnosti zcela fungovat. Byla úplně ukončena nelegální produkce mimobilančního lihu, jeho tajné navážení do jednotlivých úložišť a skrytých meziskladů, jeho pravidelná distribuce v celé síti odběratelů, následná nelegální výroba alkoholických nápojů, jakož i další činnosti sloužící k zakrytí těchto nelegálních aktivit.
14. Dovolatel se vyjádřil také k tvrzení odvolacího soudu, že obvinění se měli dopouštět daňové trestné činnosti i po prvotním zadržení a zahájení trestního stíhání obviněného R. B. Předně odmítl, že by trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku bylo možno považovat za trestný čin trvající, jak naznačil odvolací soud. Tento trestný čin může být spáchán v pokračování ve smyslu §116 tr. zákoníku několika dílčími útoky. U každého takového dílčího útoku však dojde k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle §240 tr. zákoníku k určitému okamžiku a u zkrácení daně nejde o udržování protiprávního stavu. Objevilo-li se v popisu skutku u některých dílčích útoků v předchozích odsuzujících rozhodnutích datum z května 2013, popř. další data následující po prvním sdělení obvinění R. B., bylo to jen v důsledku nalezení již dříve navezeného mimobilančního lihu do těchto tajných úložišť a skladů, které byly právě kvůli sofistikovanosti předchozí daňové trestné činnosti policejním orgánem odhaleny až později (naposledy v polovině května 2013). K navezení lihu do utajených úložišť ale jistě došlo již před sdělením obvinění. Přitom právě nejpozději k okamžiku nezákonné manipulace s lihem v podobě jeho uskladnění je nutno situovat okamžik dokonání daného trestného činu. Mělo-li být tedy vycházeno z §9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřební dani, ve znění účinném do 31. 12. 2014, rozhodující byl den nabytí vybraných výrobků a tento nastal před zahájením trestního stíhání a vzetím obviněného R. B. do vazby. Jednalo se tedy jen o odhalení následku již dávno dokonaného daňového trestného činu ze strany orgánů činných v trestním řízení. V mezidobí od zadržení a vzetí do vazby řídících členů této objektivně rozvrácené původní organizované zločinecké skupiny až do nálezu zbývajících tajných úkrytů lihu již nedošlo k vůbec žádné aktivní činnosti tohoto již neexistujícího zločineckého uskupení osob, která by směřovala k páchání daňové trestné činnosti a jíž by byly naplňovány znaky trestného činu podle §240 tr. zákoníku.
15. Vycházel-li odvolací soud z právního pojetí trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině jakožto trvajícího trestného činu, pod nímž mají být zastřešovány další úmyslné trestné činy, pak zásahem orgánů činných v trestním řízení na podzim roku 2012 došlo nejen k faktickému „rozprášení“ organizované zločinecké skupiny, ale nutně i k ukončení protiprávního stavu spočívajícího ve vytvoření a udržování této organizované zločinecké skupiny ve smyslu §361 tr. zákoníku. Pokud následně došlo k dalšímu trestně postihnutelnému jednání, jež vykazovalo všechny atributy činnosti organizované zločinecké skupiny, která byla nově v reakci na nastalou a předem nepředpokládanou situaci vystavěna na jen zčásti obdobném půdorysu, mělo by to být právně posouzeno jako založení nové organizované zločinecké skupiny, neboť šlo o vytvoření nového protiprávního stavu, tedy o zcela nový skutek a další trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku, případně s ním v souběhu páchaný další úmyslný trestný čin. Podle názoru dovolatele není rozhodující, že po personální stránce byla tato další organizovaná zločinecká skupina obsazena stejným řídícím článkem, ani to, že některými jejími členy se stali opět i vybraní bývalí členové původní organizované zločinecké skupiny. Nově zřízená skupina se vyznačovala významnými odlišnostmi, především v otázce hlavního zaměření na páchání diametrálně jiné úmyslné trestné činnosti. Dovolatel vyzdvihl, že na pozici hlavního vykonavatele v nové organizované zločinecké skupině nastoupila obviněná S. B., která se předtím na páchání daňové trestné činnosti (v rámci původní skupiny) vůbec nepodílela. Nutně se musely stát členy i další osoby nezapojené do nelegálních machinací s mimobilančním lihem a souvislostí neznalé. Odvolací soud také nesprávně interpretoval snahy obviněného R. B. o likvidaci zásob nelegálního lihu dne 25. 9. 2012 jako důkaz vyvracející založení nové organizované zločinecké skupiny. Toto počínání nesvědčí o nějaké transformaci původní organizované zločinecké skupiny, ale naopak prokazuje, že páchání daňové trestné činnosti skončilo a přežitá organizovaná zločinecká skupina tuto hospodářskou trestnou činnost zastřešující směřovala jednoznačně k ukončení své činnosti.
16. Nejvyšší státní zástupce rozporoval také argumentaci odvolacího soudu ohledně existence jednočinného souběhu trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině s jednotlivými trestnými činy, které byly spáchány ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Připustil, že popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání či obžalobě může evokovat pojetí trestných činů spáchaných v jednočinném souběhu, je tomu tak nicméně pouze z důvodu vyjádření znaku „zaměření na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti“ a nikoli proto, že by jednotlivé dílčí trestné činy měly být vždy nutně posuzovány jako spáchané v jednočinném souběhu s trestným činem účasti na organizované zločinecké skupině. Dovolatel opětovně upozornil, že předmětem trestního řízení je určitý skutek, který je nutno odlišovat od popisu skutku. Posléze se v obecné rovině zabýval podstatou skutku, včetně vymezení pojmů „jednání“ a „následek“. Přitom mimo jiné uvedl, že hlediskem rozlišujícím lidské jednání do skutků významných pro trestní právo, je následek. V konkrétní rovině připustil, že dosavadní rozhodovací praxe se spíše kloní k názoru, že spáchání dalšího trestného činu v rámci účasti na organizované zločinecké skupině lze postihovat jako jednočinný souběh trestného činu podle §361 tr. zákoníku jakožto ohrožujícího trestného činu a dalšího tzv. realizačního trestného činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 3 Tdo 684/2014, ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1589/2018, ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 6 Tdo 1300/2021). Na druhou stranu ovšem poznamenal, že aplikace §107 a 108 tr. zákoníku nevylučuje ve vztahu k trestnému činu podle §361 tr. zákoníku ani souběh vícečinný.
17. V této souvislosti dovolatel uvedl, že trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině je spáchán již samotným vytvořením protiprávního stavu, tedy založením organizované zločinecké skupiny, dále účastí na její činnosti nebo její podporou. Zdůraznil přitom, že ke spáchání tohoto trestného činu postačuje samotná účast v dané struktuře s tím, že není třeba, aby současně došlo také ke spáchání jiného trestného činu, na jehož páchání je činnost organizované zločinecké skupiny obecně zaměřena. Trestný čin podle §361 tr. zákoníku je možno spáchat jako trestný čin samostatný, bez jakéhokoli souběhu s trestným činem jiným. Pokud však současně s ním dojde ke spáchání další úmyslné trestné činnosti, jedná se o akty, u nichž nejsou zahrnuty znaky skutkové podstaty trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině, ale tuto skutkovou podstatu přesahují. Trvající podoba trestného činu podle §361 tr. zákoníku s ohledem na dikci tohoto ustanovení přitom ani nevyžaduje, aby pachatel vůbec provedl nějaké účastnící úkony, včetně aktivních kroků ke spáchání některého jiného trestného činu. Postačí, že je připraven poskytovat pomocné úkony k činnosti organizované zločinecké skupiny, jíž se stal účastníkem. Nabízí se tedy tyto další jednotlivé trestné činy posuzovat jako samostatné činy, které jsou příkladem nikoli jediného, trvajícího skutku, nýbrž příkladem souběžné, paralelní trestné činnosti, čemuž i odpovídá, že tyto jednotlivé trestné činy jsou kvalifikovány jako trestné činy spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny ve smyslu §107 odst. 1 tr. zákoníku.
18. Následně nejvyšší státní zástupce uvažoval nad případnými důsledky aplikace závěru odvolacího soudu, že trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině rámuje celou trestnou činnost takové skupiny a další trestné činy je nutné za každých okolností posuzovat v jednočinném souběhu s trestným činem podle §361 tr. zákoníku. Za absurdní považoval zejména to, že by odsouzení pachatele, jakožto člena organizované zločinecké skupiny, pro byť i jen nepatrnou a méně významnou část trestné činnosti spáchané ve prospěch dané skupiny, vytvářelo vždy překážku věci rozsouzené pro celou zbývající část trestné činnosti spáchané touto osobou ve prospěch předmětné skupiny. Přitom neoddiskutovatelným základním atributem organizované zločinecké skupiny je její zaměření na soustavné či alespoň dlouhodobé páchání trestné činnosti, která přitom může být i zcela různorodá a rozsáhlá. Při striktním trvání na konceptu jednočinného souběhu by bylo složité a v určitých situacích i nemožné postihnout členy organizované zločinecké skupiny pro další, třeba i významnější část trestné činnosti, která by byla odhalena později. Taková modelová situace je aktuální právě v případě organizované zločinecké skupiny řízené obviněným R. B., která existovala po velmi dlouhou dobu, během níž byla spáchána celá řada úmyslných trestných činů, a to i značně různorodých. Dovolatel se též pozastavil nad tím, zda právní názor vyjádřený odvolacím soudem není v rozporu např. s Úmluvou OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu ze dne 15. 11. 2000 (tzv. Palermskou úmluvou), konkrétně jejími články 5 a 11, či rámcovým rozhodnutím Rady 2008/841/SVV ze dne 24. 10. 2008 o boji proti organizované trestné činnosti.
19. Podle názoru dovolatele by uvedené pojetí jednočinného souběhu současně znamenalo, že zahájením trestního stíhání pro trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině by byl v zásadě vymezen skutek, který by byl předmětem trestního stíhání. Pokud by jeho součástí měly být i jednotlivé dílčí trestné činy, stačilo by, aby tato dílčí jednání byla následně v průběhu trestního řízení doplňována do popisu skutku, aniž by ovšem bylo nutné (a současně možné) zahajovat pro ně trestní stíhání zvláštním usnesením podle §160 odst. 1, 5 tr. ř. umožňujícím obviněnému brojit proti obvinění prostřednictvím opravného prostředku. Šlo by o až absurdní a zcela nežádoucí důsledek pojetí prosazovaného odvolacím soudem. Z uvedených důvodů vyslovil nejvyšší státní zástupce závěr, že trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku a další jednotlivé trestné činy spáchané v její prospěch je spíše třeba posuzovat jako samostatné, paralelní či souběžné skutky.
20. Dovolatel shrnul, že v dané věci jde o otázku povahy souběhu jednání, jehož podstata spočívá v samotném založení, v samotné účasti nebo v samotné podpoře organizované zločinecké skupiny na straně jedné (§361 tr. zákoníku), a dále jednání, které spočívá (původně) v krácení daně či (následně) v korupci nebo ovlivňování svědků a jiném maření objasňování trestné činnosti atd. (specifické trestné činy spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny). Jedná se o odlišná jednání i o odlišné následky, byť jednotlivé specifické trestné činy jsou „zarámovány“ existencí organizované zločinecké skupiny, což je vyjádřeno tím, že je aplikován §107 tr. zákoníku. Dovolatel vyzdvihl, že spáchání určitého dalšího trestného činu není obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu podle §361 tr. zákoníku. Definice organizované zločinecké skupiny zahrnuje pouze zaměření na páchání úmyslné trestné činnosti. Tento znak určuje záměr či cíl činnosti organizované zločinecké skupiny. Naproti tomu v případě specifických trestných činů jde o odlišná jednání, popsaná v jednotlivých skutkových podstatách předmětných trestných činů, která se zcela odlišují od jednání, které je znakem trestného činu podle §361 tr. zákoníku. Jsou-li tedy jednání kauzální pro určitý následek odlišná, nemělo by se jednat o jednočinný souběh trestných činů, nýbrž o souběh vícečinný. Ze samotného faktu, že účast na organizované zločinecké skupině jako trvající trestný čin časově ohraničuje i další jednotlivé trestné činy páchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny, které ale přesahují znaky skutkové podstaty trestného činu podle §361 odst. 1 tr. zákoníku nebo se s nimi zcela míjejí, nelze dovozovat, že musí jít o souběh jednočinný. Odlišení různých jednání vedoucí k posouzení trestných činů jako spáchaných ve vícečinném souběhu bude podle názoru dovolatele umožňovat řádné objasnění celé trestné činnosti organizované zločinecké skupiny a současně povede k zachování práv obviněných na spravedlivý proces.
21. S ohledem na popsané skutečnosti nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 1 To 131/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
22. Obviněný R. B. se ve své replice ze dne 13. 9. 2023 vyjádřil k jednotlivým bodům podaného dovolání. Neztotožnil se s názorem nejvyššího státního zástupce, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 10. 2012 je třeba považovat za předěl, který přerušil páchání trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku. Zdůraznil, že aplikace §12 odst. 11 tr. ř. je možná jedině tehdy, pokud obviněný pokračuje v jednání, pro které je stíhán. K ničemu takovému ovšem nedošlo. V usnesení ze dne 26. 10. 2012 totiž nejsou popsány žádné skutkové okolnosti týkající se účasti obviněného na organizované zločinecké skupině, jsou zde uvedeny pouze okolnosti nasvědčující tomu, že se dopustil daňového deliktu. Usnesením ze dne 26. 10. 2012 mu tedy nebylo sděleno obvinění z trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině, proto nemohl po uvedeném datu v této trestné činnosti pokračovat ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. Znaky takového jednání byly poprvé komplexně vymezeny až v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 1. 2014. Teprve toto usnesení lze hodnotit jako skutečnost, která zapříčinila přetržení páchání trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině. Obviněný dále poukázal na pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2017, sp. zn. 5 To 55/2016, podle kterého se měl jak daňové trestné činnosti, tak trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině dopustit nejméně od roku 2004 až do 16. 5. 2013. I pokud by měl tedy dovolatel pravdu a usnesením ze dne 26. 10. 2012 by došlo k rozčlenění jednání organizované zločinecké skupiny na dva skutky, nic to nemění na tom, že obviněný byl již pravomocně odsouzen za skutek (jednání) organizované zločinecké skupiny i po 26. 10. 2012.
23. Obviněný zpochybnil také názor dovolatele o existenci dvou organizovaných zločineckých skupin. On sám podporoval závěr odvolacího soudu, že i po dni 26. 10. 2012 se jednalo stále o totéž spolčení. V obecné rovině zdůraznil, že postačuje pouze rámcové vymezení činnosti organizované zločinecké skupiny, v konkrétní rovině pak připomenul, že původní organizovaná zločinecká skupina nebyla v rámci své činnosti zaměřena pouze na páchání hospodářské trestné činnosti, ale i na trestné jednání, které tato skupina potřebovala k tomu, aby mohla efektivně a především dlouhodobě fungovat. Z tohoto důvodu docházelo i k jednání směřujícímu k ovlivnění trestních a jiných řízení, jakož i k ovlivnění úředních osob. Popsané zaměření původní zločinecké skupiny bylo provedeným dokazováním prokázáno, nicméně dovolatel uvedenou skutečnost zcela pominul. Obviněný proto připomenul zjištění Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci v řízení vedeném v daňové věci pod sp. zn. 28 T 16/2013, že členové organizované zločinecké skupiny byli v rámci tzv. „konvojování“ vybaveni i vyšší finanční hotovostí, která měla být použita jako úplatek v případě kontroly transportu policií nebo celní správou. Dále obviněný poukázal na skutečnost, že v rámci organizované zločinecké skupiny se prokazatelně snažil ovlivnit trestní řízení ještě před svým zadržením dne 26. 10. 2012, konkrétně se jednalo o výpověď svědka J. T..
24. V neposlední řadě zmínil také trestní řízení, které probíhá v současné době u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 12/2022. To je vedeno pro jednání spočívající v tom, že obviněný s dalšími osobami ve společném záměru soustavně krátit daňové povinnosti a s cílem zajistit a rozvíjet dlouhodobé nepřetržité fungování jím řízené organizované zločinecké skupiny inicioval a za úplatu udržoval utajenou spolupráci s vícero příslušníky Celní správy ČR, které průběžně materiálně motivoval k tomu, aby skupině poskytovali jak aktivní podporu a různou míru součinnosti k zajištění ideálních podmínek pro páchání daňové trestné činnosti, tak ochranu před jejím odhalením. Ze znění obžaloby podané v této věci lze dovodit naprosto konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že trestná činnost v podobě ovlivňování trestních či jiných řízení a úředních osob byla páchána jako nedílná součást hospodářské trestné činnosti v rámci organizované zločinecké skupiny, která existovala již od roku 2004. Detailněji obviněný poukázal na skutek uvedený pod bodem V. 2. předmětné obžaloby, jenž spočíval právě v nezákonném ovlivnění trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 5/2007 proti obviněným D. N., P. Č. a I. K. pro daňovou trestnou činnost. Podle obžaloby měli I. K. a T. B. na základě instrukcí od obviněného za úplatu přesvědčit M. J., tehdy působícího u Celního úřadu Ostrava, ke svědecké výpovědi podle jejich představ. V důsledku této nepravdivé výpovědi byli obvinění D. N., P. Č. a I. K. zproštěni obžaloby v tehdy projednávané věci. Je tedy zjevné, že již v roce 2007 po dobu páchání hospodářské trestné činnosti v rámci organizované zločinecké skupiny došlo k úspěšnému ovlivnění trestního řízení.
25. Obviněný proto konstatoval, že shora popisované chování jím řízené organizované zločinecké skupiny z roku 2007 je prakticky shodné jako jednání z let 2012 a 2013 posuzované v této trestní věci. V podrobnostech se dále věnoval oběma případům, přičemž vyzdvihl další podobné rysy, jako například utlumení hospodářské trestné činnosti, prvořadé zaměření na ovlivňování trestního řízení i určité personální změny. V roce 2012 tudíž nedošlo k žádnému „rozprášení“ organizované zločinecké skupiny a ustanovení nové, nýbrž jen k obvyklé reakci stále stejné a fungující organizované zločinecké skupiny, která existovala nepřetržitě od roku 2004 do roku 2014, kdy došlo k zahájení trestního stíhání usnesením ze dne 14. 1. 2014. Obviněný kladl důraz na fakt, že doprovodná trestná činnost spočívající v ovlivňování celních i trestních řízení a příslušných úředních osob hrála důležitou roli při udržování dlouhodobého a nepřetržitého fungování organizované zločinecké skupiny a rozvoji jejího hlavního zaměření, tj. páchání daňové trestné činnosti.
26. Dovolatel podepřel svůj argument o existenci dvou zločineckých organizací také poukazem na odlišné personální složení obou z nich. Takové tvrzení je ale podle názoru obviněného v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Naopak platí, že struktura osob, které se podílely na činnosti organizované zločinecké skupiny před datem 26. 10. 2012 i po něm, byla z velké části stejná. Navíc i v minulosti docházelo k průběžným personálním obměnám. Dále obviněný v podrobnostech poukázal na činnost jednotlivých osob, které se měly na činnosti organizované zločinecké skupiny kontinuálně podílet bez ohledu na zásah orgánů činných v trestním řízení dne 26. 10. 2012. Obviněný M. K. byl pravomocně odsouzen pouze za ovlivňování trestního řízení, nicméně na trestné činnosti skupiny se podílel i před opakovaně zmiňovaným datem. Poté co byl policií odhalen mimobilanční líh v areálu v Olomouci-XY a objekt byl přes noc hlídán, měl být jmenovaný jedním ze skupiny osob, které do areálu vnikly a pokusily se líh zdenaturovat. Dále obviněný rozebíral, že i další osoby, které v rámci předmětného spolčení páchaly daňovou trestnou činnost, se dopouštěly jednání spočívajícího v nezákonném ovlivňování trestního řízení. Takto detailněji popsal činnost L. K., zemřelého V. K., J. N. či R. M. Existuje navíc podezření, že na ovlivňování trestního řízení se podíleli také V. D. a R. H., kteří byli taktéž pravomocně odsouzeni za daňovou trestnou činnost.
27. Obviněný akcentoval, že on sám zůstal vůdčí osobou při páchání trestné činnosti skupiny. Změna na druhém nejvyšším místě v hierarchii byla dána objektivními důvody – bratr obviněného T. B. byl vzat do vazby a následně začal spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, proto jej vystřídala bývalá manželka obviněného S. B. Panuje ovšem shoda na tom, že dvěma hlavními pilíři při páchání trestné činnosti zůstali i po 26. 10. 2012 L. K. a P. Č., první pokračoval ve svém nelegálním jednání do prosince 2012, druhý až do svého zadržení v lednu 2014. Obviněný zopakoval, že dílčí změny jak v zaměření činnosti organizované zločinecké skupiny, tak v jejím personálním složení nemohou nic změnit na závěru, že byla pouze jediná organizovaná zločinecká skupina. Opět připomenul, že k obdobným dílčím změnám docházelo i v minulosti. Kromě toho není pravdivé ani tvrzení dovolatele, že by po datu 26. 10. 2012 skupina zcela ukončila páchání daňové trestné činnosti. Je pravdou, že tato byla z logických, objektivních důvodů utlumena a priorita byla přiznána činnosti směřující k ovlivnění probíhajícího trestního řízení, avšak v určité míře pokračovala hospodářská trestná činnost i nadále. Obviněný znovu připomenul, že obdobný postup skupina zvolila již v průběhu trestního řízení v roce 2007, které bylo také doprovázeno změnami v činnosti skupiny i v jejím personálním složení, což doložil odkazem na změny v postavení osob L. K., R. M., D. N. a R. S. v rámci dané organizace. Za podstatnou označil obviněný skutečnost, že podle skutkové věty pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 5 To 55/2016 (ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 16/2013), mělo k hospodářské trestné činnosti (konkrétně tzv. fiktivním denaturacím, tj. činnosti mimo ukrývání mimobilančního lihu) docházet až do 16. 5. 2013.
28. Následně obviněný detailně přiblížil činnost jednotlivých osob v rámci zločinecké organizace, aby podpořil své tvrzení o pokračování v daňové trestné činnosti i po 26. 10. 2012. L. K. stále vykonával svou běžnou činnost spočívající ve vyzvedávání peněz za dodaný mimobilanční líh od odběratelů. Vybranou částku předával S. B., která navíc po dohodě s dlužníky obviněného na svou osobu převáděla poskytnuté půjčky. P. Č. stahoval doklady od odběratelů lihovin, zároveň však pokračoval v prodeji lihovin vyrobených z mimobilančního lihu (v množství 600 palet). Společně s R. S. účelově převáděli obchodní společnosti a nemovitosti nabyté za věci, které byly získány trestným činem. R. M. až do konce roku 2012 vystavoval fiktivní faktury pro fiktivní odběratele lihových výrobků, stále existoval také fiktivní nájemní vztah mezi společnostmi MORÁVIA-CHEM, s. r. o., a ENERGOINVESTMENT, s. r. o.
29. Obviněný dále podotkl, že k ovlivňování trestního řízení nezačalo docházet až po 26. 10. 2012, ale ještě dříve před jeho zadržením a vzetím do vazby. Stalo se tak již v souvislosti s událostmi nastalými dne 26. 9. 2012. Ten den byla provedena celá řada domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, při nichž byl nalezen líh. Zatčen byl P. Č. a došlo k zahájení trestního stíhání R. S. Na základě uvedeného nálezu začaly konat orgány činné v trestním řízení, celní správa i finanční správa. Na danou situaci samozřejmě musela organizovaná zločinecká skupina reagovat, aby zamezila odhalení další mnohem rozsáhlejší trestné činnosti. Reakcí bylo masivní ovlivňování všech řízení, která byla zahájena. Tyto aktivity spočívaly mimo jiné v setkávání se s celou řadou osob, snaze dodatečně zdenaturovat nalezený líh, započetí školení zaměstnanců ve společnostech LIKÉRKA DRAK, s. r. o., VERDANA, s. r. o., a MORÁVIA-CHEM, s. r. o., ohledně toho, jak mají před příslušnými orgány vypovídat, snaze přimět ke křivé svědecké výpovědi J. T. atd. V právě popsaném jednání bylo kontinuálně pokračováno i po vzetí obviněného do vazby dne 26. 10. 2012. Dovolatel se tedy hluboce mýlí, pokud datuje počátek snah o ovlivnění trestního řízení až po dni 26. 10. 2012, poněvadž skutečným impulzem byly již události ze dne 26. 9. 2012.
30. Obviněný dále srovnával svou věc – projednávanou v tomto trestním řízení a trestní věc S. Z., kterou se stručně zabýval i odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, a zaměřil se primárně na rozdíly mezi oběma kauzami.
31. V další pasáži vyjádření k podanému dovolání obviněný odmítl argumentaci nejvyššího státního zástupce týkající se vícečinného souběhu a paralelní trestné činnosti. On sám se přiklonil ke stanovisku, že mezi zločinem účasti na organizované zločinecké skupině a dílčím trestným činem spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny je vždy dán jednočinný souběh. Jeho právní názor navíc podporuje i příslušná odborná komentářová literatura. Trestný čin podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku je trvajícím trestným činem. Celý trestný čin trvající je nutno považovat za jeden skutek. Obviněný zdůraznil, že veškeré jednání, jež mu bylo kladeno za vinu, směřovalo k témuž následku, a to k účasti na organizované zločinecké skupině. Navíc i při úvahách o způsobení více následků je podstatné, že tyto byly způsobeny jedním jednáním v podobě účasti na organizované zločinecké skupině. Za tohoto stavu obviněný vyhodnotil jako správný závěr odvolacího soudu, že trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině má zastřešující charakter. Předmětný trestný čin tak vytváří určitý půdorys či základnu pro páchání jednotlivých dalších trestných činů ve prospěch organizované zločinecké skupiny, kdy mezi těmito trestnými činy je vždy dán jednočinný souběh. V případě jednočinného souběhu je nutno považovat celé jednání za jediný skutek, a proto musí být o všech sbíhajících se trestných činech rozhodováno jediným pravomocným výrokem o vině a trestu. Jinak řečeno, o jednom skutku nemůže být rozhodnuto dvěma rozsudky, a to v souladu se zásadou ne bis in idem .
32. Obviněným vyslovený právní názor potvrzuje také příslušná judikatura. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 494/2002, zdůraznil, že jednání v podobě ovlivňování trestního (či jiného) řízení, resp. ovlivňování úředních osob, bylo nezbytné (kauzální) ke způsobení trestněprávně významného následku v podobě zkrácení spotřební daně z lihu. Proto se jedná o týž skutek ve smyslu §11 odst. 1 písm. h) tr. ř. Dále obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 7 Tdo 635/2005, podle kterého nelze ohledně jednoho skutku, v němž obžaloba spatřuje dva trestné činy, současně rozhodnout jak odsuzujícím výrokem (ohledně jednoho trestného činu), tak zprošťujícím výrokem (ohledně druhého trestného činu). Obviněný měl spáchat více trestných činů, přičemž se jedná o jejich jednočinný souběh. Pro jeden (resp. několik) z těchto trestných činů již byl pravomocně odsouzen (v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 16/2013), což má za důsledek, že za druhý trestný čin (projednávaný v řízení před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 69 T 4/2018) již nemůže být stíhán ani odsouzen. Pravomocné odsouzení vytvořilo překážku věci rozhodnuté i pro další trestný čin spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem, pro který již byl obviněný pravomocně odsouzen.
33. V této souvislosti obviněný odmítl argument dovolatele o absurdních důsledcích přijetí právního názoru prezentovaného Vrchním soudem v Olomouci v posuzované trestní věci. Zdůraznil, že veškerá jeho trestná činnost mohla být projednána v jednom trestním řízení. To, že se tak nestalo, nebylo způsobeno postupným odhalováním další a další trestné činnosti spáchané organizovanou zločineckou skupinou v příslušném období, nýbrž laxním přístupem orgánů činných v trestním řízení.
34. S ohledem na veškeré skutečnosti výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265j tr. ř. dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl, jelikož není důvodné.
III. Splnění formálních podmínek dovolání
35. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší státní zástupce odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f), h) tr. ř. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto (mimo jiné) o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Na základě důvodu dovolání obsaženého v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak lze učinit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je zjevné, že námitky obsažené v dovolání nejvyššího státního zástupce byly z hlediska uvedených důvodů dovolání uplatněny relevantně.
IV. Věcné posouzení dovolacích námitek, ke sporné otázce povahy souběhu zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a tzv. realizačního trestného činu
36. Z obsahu dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu se podává, že významnými pro jeho rozhodnutí byly otázky založení „nové“ organizované zločinecké skupiny ve smyslu §129 tr. zákoníku, problematika naplnění zákonných znaků přečinu nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku u spolupachatelů trestného činu, a především pak samotná povaha zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku a její důsledky. Odvolací soud v této souvislosti upozornil na specifičnost tohoto zločinu spočívající „v zastřešujícím charakteru takového trestného jednání institucionální základny formy trestné součinnosti, mající na jednu stranu trvající charakter trestného jednání ve formě samotné účasti na ní a její součástí zpravidla je, i když tomu tak nemusí být ve všech případech, další páchání konkrétního trestného jednání, naplňující podstatu jejího zaměření ve smyslu §129 tr. zákoníku, tedy páchání konkrétní soustavné trestné činnosti jednotlivými pachateli“. Toto jejich souhrnné jednání je podle jeho závěrů nutno posoudit jako jediný skutek, jenž v jednočinném souběhu může naplňovat skutkové podstaty dvou i více trestných činů, za který může být pachatel odsouzen vždy jen jedním rozsudkem. Podle odvolacího soudu „nelze postupovat tak, aby o souběžné a spojené trestné činnosti skrze použitou zastřešující právní kvalifikaci podle §361 tr. zákoníku byla vedena samostatná řízení. O všech jednotlivých jednáních, které souhrnně naplňují účast pachatele na činnosti organizované zločinecké skupiny, tedy o dalším konkrétním trestném činu, musí být vedeno jen jedno řízení a rozhodnuto jediným rozsudkem či jinou formou rozhodnutí“ (bod 71. usnesení odvolacího soudu).
37. V důsledku tohoto právního názoru odvolací soud rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněných R. B., P. Č. a I. K. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. h) tr. ř., poněvadž měl za to, že o skutcích uvedených ve výroku jeho rozhodnutí již bylo rozhodnuto pravomocnými odsuzujícími rozsudky, a to ve vztahu k obviněnému R. B. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 28 T 16/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 5 To 55/2016, jímž byl tento obviněný uznán vinným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 tr. zákoníku, ve vztahu k obviněnému P. Č. rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 68 T 11/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 3 To 73/2017, jímž byl uznán vinným týmiž zločiny, a ve vztahu k obviněnému I. K. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 28 T 16/2013, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2021 sp. zn. 2 To 36/2020, kterým byl i tento obviněný uznán vinným stejnými zločiny.
38. Výhrady dovolatele se soustředily k problematice založení „nové organizované zločinecké skupiny“ a jednočinného souběhu zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku s jednotlivými dílčími trestným činy, které byly spáchány ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Z hlediska úvah senátu č. 8 o postoupení věci jmenovaných obviněných velkému senátu k rozhodnutí je významná právě druhá sporná otázka. Podle již reprodukované podrobné argumentace nejvyššího státního zástupce (viz body 17.–20. tohoto usnesení Nejvyššího soudu) neobstojí právní závěr odvolacího soudu, vycházející z dosavadní rozhodovací praxe soudů (včetně Nejvyššího soudu), týkající se jednočinného souběhu zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku s jednotlivými dílčími trestnými činy, které byly spáchány ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Není pochyb o tom, že odpověď na takto zformulovanou problematickou otázku má zásadní význam z hlediska řešení správnosti rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení trestního stíhání obviněných R. B., P. Č. i I. K.
39. Nejvyšší státní zástupce přiléhavě připustil, že jednání obviněných kvalifikované v obžalobě Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v případě obviněného R. B. jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea první tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (jednání pod body I., I. C obžaloby, původně v usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř. pod body II., II. C), zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku a ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod body I., I. C obžaloby, původně pod body II. a II. C usnesení), a zločin podplacení podle §332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 trestního zákoníku (jednání pod bodem I. C obžaloby, původně pod bodem II. C usnesení), v případě obviněných P. Č., jakož i I. K. jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá, alinea třetí tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečin nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku a ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku (v případě obou kvalifikací jednání pod body I., I. A obžaloby, původně pod body II., II. A usnesení) bylo popsáno tak, že evokovalo spáchání těchto trestných činů v jednočinném souběhu. Jeho námitky proti správnosti tohoto úsudku ale nelze ignorovat a senát č. 8 je shledává opodstatněnými.
40. Nejprve je vhodné v obecné rovině uvést, že pro posouzení otázek souvisejících se souběhem trestných činů je rozhodující vymezení pojmu „skutek“ a ujasnění si, kdy jde o jeden skutek a kdy o více skutků. Vícečinný souběh předpokládá více skutků (samostatných útoků) a každý z nich se posuzuje jako samostatný trestný čin. Naproti tomu při jednočinném souběhu jde o skutek jediný. Trestní zákoník ani trestní řád pojem skutku blíže nedefinují, byť se o něm na více místech zmiňují (např. §92 odst. 2 tr. zákoníku, §220 odst. 1 tr. ř.), a vymezení tohoto pojmu je tedy ponecháno teorii trestního práva a soudní praxi. Za jeden skutek, o který se mělo jednat v posuzovaném případě, se v nauce i praxi považují všechny ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním (k tomu srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 8/1985 Sb. rozh. tr.).
41. Podstatu skutku tvoří jednání. Jednání jako projev vůle ve vnějším světě může záležet jak v jednání omisivním, tak komisivním a může být spácháno úmyslně i z nedbalosti. Rámec aktů zahrnutých do jednání je však určen trestněprávně konkrétním následkem, jehož musí být jednání příčinou. Jedná se o následek, který je znakem některého jednotlivého trestného činu. Následek ve své konkrétní podobě spojuje dílčí útoky, akty do jednoho skutku a zároveň umožňuje dělit chování člověka na různé skutky (např. aby šlo o jediný skutek, musí být výstřel příčinou usmrcení). Aby se jednalo o jeden skutek, je třeba, aby akt jednání byl příčinou následku, který je znakem skutkové podstaty některého trestného činu, a v době jednání pachatel jednal zaviněně, resp. aby jednal v té formě zavinění, která je relevantní pro příslušnou skutkovou podstatu. Hlediskem, které rozlišuje lidské jednání do skutků významných pro trestní právo, je následek. Proto nelze pokládat za samostatné skutky takové akty, které všechny směřují k témuž následku relevantnímu pro trestní právo (např. více bodných ran, které vedly k usmrcení). Týž následek spojuje tyto akty, neboť je tu k němu příčinný vztah i zavinění. Při posuzování souběhu je tedy třeba především rozhodnout, zda je tu v konkrétním případě jediný skutek nebo více skutků (k tomu srov. NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné . Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 335, JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 342 až 345, dále např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 60/2012 Sb. rozh. tr., usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 143/02).
42. V daných souvislostech je vhodné též připomenout, že je třeba odlišovat pojmy jednota skutku a totožnost skutku. Totožnost skutku je pojem procesní, který je podstatný pro zjištění rozsahu žalobního návrhu obžaloby (návrhu na potrestání) podané proti určitému obviněnému. Jednota skutku je pojem hmotněprávní a je rozhodující pro určení, zda jde o souběh jednočinný nebo vícečinný (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1491/2017, aj.).
43. Podle §220 odst. 1 tr. ř. soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Povinnost soudu rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, je důsledkem uplatnění obžalovací zásady. Zároveň je tím formulován požadavek zachovat totožnost skutku, protože v hlavním líčení je soud limitován podanou obžalobou (návrhem na potrestání) v tom směru, že může rozhodovat jen o stejném skutku a o stejném obžalovaném, jak je uvedeno v obžalobě (návrhu na potrestání). Totožnost skutku bude zachována především při naprostém souladu mezi popisem skutku v žalobním návrhu a popisem skutku ve výrokové části rozhodnutí soudu. Pochybnosti o zachování totožnosti skutku však nebudou, jestliže při uvedené úplné shodě ve skutkových okolnostech je odchylné toliko právní posouzení skutku. Teorie a praxe nechápe totožnost skutku jen jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v žalobním návrhu a výrokem rozhodnutí soudu. Postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení, bez ohledu na to, zda zlepšují nebo zhoršují postavení obžalovaného. Některé skutečnosti v rozhodnutí soudu tedy mohou oproti obžalobě přibýt, některé mohou odpadnout, soud může upřesnit nepřesný popis z obžaloby, nesmí se ovšem změnit podstata skutku (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 6/1962, č. 19/1964, č. 9/1972 Sb. rozh. tr.). Totožnosti skutku se zpravidla nedotkne ani to, jestliže přistoupí okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby nebo jiná okolnost, jejíž právní zhodnocení zakládá znak činu přísněji trestného nebo znak dalšího trestného činu spáchaného v jednočinném souběhu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 50/1981 a č. 10/1982 Sb. rozh. tr.). Soud je sice vázán skutkem uvedeným v žalobním návrhu, ale nikoli jeho popisem v obžalobě (návrhu na potrestání). Proto není povinen bez dalšího převzít popis skutku z obžaloby (návrhu na potrestání), ale při zachování totožnosti skutku musí přizpůsobit jeho popis tak, aby odpovídal použité právní kvalifikaci skutku. Soud může posoudit zažalovaný skutek jako jiný trestný čin, než jaký v něm spatřovala obžaloba (návrh na potrestání), nebo u něj může použít jinou trestní sazbu, může jej posoudit v jednočinném souběhu jako další trestný čin (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 50/1981 Sb. rozh. tr.), či oproti obžalobě vypustit některou právní kvalifikaci téhož skutku.
44. Je tedy pouze na soudu rozhodujícím o vině obviněného, aby hmotněprávně posoudil skutek, pro nějž bylo zahájeno trestní stíhání a podána obžaloba, a proto soudu nic nebrání v tom, aby jednání obviněného popsané v žalobním návrhu ve smyslu hmotněprávním posoudil jako dva skutky, ačkoliv státní zástupce podávající obžalobu v předmětném jednání obviněného spatřoval pouze skutek jeden, pokud jednání popsané v žalobním návrhu i jednání popsané ve skutkové větě výroku o vině rozsudku, jímž je obviněný uznán vinným, obsahují skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na totožnost skutku podle výše uvedených kritérií, a je tedy z popsaných skutkových okolností zjevné, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno a obžaloba byla podána pro všechny tyto skutky v hmotněprávním smyslu, a je bezvýznamné, že byly v přípravném řízení orgány činnými v trestním řízení posuzovány jako skutek jeden.
45. Zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo založí organizovanou zločineckou skupinu (alinea první), kdo se činnosti organizované zločinecké skupiny účastní (alinea druhá), nebo kdo organizovanou zločineckou skupinu podporuje (alinea třetí). Podle §129 tr. zákoníku organizovaná zločinecká skupina je společenstvím nejméně tří trestně odpovědných osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Objektivní stránku označeného zločinu lze naplnit jednak jednáním zevnitř zločinecké organizované skupiny, a to jejím založením zakládajícím členem, případně účastí člena takové skupiny, jednak zvenčí poskytnutím morální či materiální podpory zločinecké organizované skupině třetí osobou.
46. Co do skutkové podstaty zločinu účasti na organizované zločinecké skupiny podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, o niž v těchto souvislostech jde, již ze znění zákona vyplývá, že je postihováno jednání v rámci činnosti organizované zločinecké skupiny. Účastnit se jednání organizované zločinecké skupiny může jak její člen, tak osoba stojící vně struktury této zločinecké organizace. Podle judikatury soudů k naplnění skutkové podstaty podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku postačí pouhé členství v organizované zločinecké skupině, aniž by bylo nutné páchání další úmyslné trestné činnosti, kdy jednání osoby nemusí naplňovat skutkovou podstatu žádného dalšího trestného činu podle zvláštní části trestního zákoníku, neboť postačuje, pokud tato činnost souvisí právě s jeho členstvím v organizované zločinecké skupině (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 6 Tdo 244/2018, ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 6 Tdo 1300/2021). Lze si však představit i aktivnější formu účasti na činnosti organizované zločinecké skupiny, aniž by takovým jednáním pachatel naplnil znaky některého jiného úmyslného trestného činu. Může jít např. o osobu, která pro zločinné spolčení, resp. jeho některé členy, zabezpečuje některé práce nebo služby, např. ekonomické nebo právní poradenství (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník . Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4538).
47. U zločinu podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku jde o trvající trestný čin, jak ostatně správně uvádějí odvolací soud i dovolatel, účast na činnosti organizované zločinecké skupiny tedy musí trvat určitou dobu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 6 Tdo 1300/2021). Jen pro úplnost lze doplnit, že trvající trestný čin je takový čin, kterým pachatel vyvolá protiprávní stav, jež následně udržuje. Znak trvání se vyznačuje plynulostí navozeného protiprávního stavu, který existuje nepřetržitě až do jeho ukončení. Trestné činy trvající se posuzují jako jediné jednání, ať protiprávní stav trvá sebedéle. Zákonodárce při vymezení trvajícího trestného činu spatřuje škodlivost činu právě v tom, že pachatel udržuje protiprávní stav a postihováno je toto udržování protiprávního stavu. Míra škodlivosti takového trestného činu pro společnost (srov. §12 odst. 2 tr. zákoníku) se postupem doby buď nemění, anebo se zvětšuje tím více, čím déle čin trvá. Trestný čin trvající se posuzuje jako čin jediný (viz rozhodnutí uveřejněná pod č. 7/1952 a č. 63/1954 Sb. rozh. tr.). Trvající podoba trestného činu není formou provedení trestného činu, která by tu někdy byla a jindy nebyla, nýbrž plyne ze zákona (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník . Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 273, rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/2015 Sb. rozh. tr.). Z právě uvedeného také plyne, že závěr o trvající podobě trestného činu nelze mechanicky vztáhnout k též dalším alinea ustanovení §361 odst. 1 tr. zákoníku.
48. V dané věci jde o otázku povahy souběhu jednání, jehož podstata spočívá v konkrétním případě v samotné účasti na organizované zločinecké skupiny na straně jedné (§361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku), a dále jednání, které spočívá (původně) v krácení daně či (následně) v korupci nebo ovlivňování svědků a jiném maření objasňování trestné činnosti atd. (specifické, tzv. realizační trestné činy spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny). Senát č. 8 má ve shodě s dovolatelem za to, že se jedná o odlišná jednání i o odlišné následky, byť jednotlivé tzv. realizační trestné činy jsou „zarámovány“ existencí organizované zločinecké skupiny, což je vyjádřeno tím, že je aplikován §107 tr. zákoníku.
49. V obecné rovině lze připomenout, že skutková podstata zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku postihuje samotné založení, podporu organizované zločinecké skupiny či členství v ní, aniž by obligatorním znakem tohoto trestného činu bylo spáchání určitého dalšího trestného činu. Tento závěr se beze zbytku týká i skutkové podstaty obsažené v §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, tedy účasti na činnosti organizované zločinecké skupiny. Definice organizované zločinecké skupiny ve smyslu §129 tr. zákoníku, jež je s ustanovením §361 tr. zákoníku úzce spojená a prvoplánově navozuje závěr o jednočinném souběhu zločinu podle §361 odst. 1 tr. zákoníku a tzv. realizačního trestného činu, zahrnuje pouze zaměření na páchání úmyslné trestné činnosti, což není znakem objektivní stránky trestného činu, ale spíše znakem subjektivním. Jde o znak, který určuje záměr či cíl činnosti organizované zločinecké skupiny. „Účastí na činnosti“ organizované zločinecké skupiny se zde s přihlédnutím k objektu chráněnému ustanovením §361 tr. zákoníku, jímž je zájem na potlačování organizované kriminality, a tedy i na ochraně společnosti a státu před touto vyšší formou společné trestné činnosti (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník . Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 273), nerozumí jednání vykazující znaky některého z tzv. realizačních trestných činů, k němuž ostatně může ale také nemusí dojít, ale samo zapojení, zařazení do struktury této zločinecké skupiny. Mimořádná nebezpečnost a škodlivost této formy trestné součinnosti (organizovaného zločinu) je totiž dána především její koordinovaností, promyšleností, stejně jako užívanými prostředky jejího utajení a zastírání její činnosti, znesnadňujícími její odhalení.
50. V případě specifických, tzv. realizačních trestných činů jde o odlišná jednání, jako je krácení daně, nabídka či poskytnutí úplatku, navádění ke křivé výpovědi, k zneužití pravomoci úřední osoby apod. Jsou to specifická jednání popsaná v jednotlivých skutkových podstatách předmětných trestných činů, která se zcela odlišují od jednání, které je znakem trestného činu podle §361 tr. zákoníku. Pokud jsou tedy jednání kauzální pro určitý následek odlišná, potom by se nemělo jednat o jednočinný souběh trestných činů, nýbrž o souběh vícečinný. Tento závěr ostatně nepřímo podporuje i ustanovení §107 tr. zákoníku o pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (a na něj navazující ustanovení §108 tr. zákoníku o ukládání trestu odnětí svobody takovému pachateli).
51. Ze samotného faktu, že účast na organizované zločinecké skupině jako trvající trestný čin časově ohraničuje i další jednotlivé trestné činy páchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny, které ale přesahují znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle §361 odst. 1 tr. zákoníku nebo se s nimi zcela míjejí, nelze dovozovat, že musí jít o souběh jednočinný. Takový právní názor v minulosti Nejvyšší soud zaujal již kupř. ve vztahu k trestným činům maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a krádeže podle §205 tr. zákoníku v usnesení ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 8 Tdo 838/2020, uveřejněném pod č. 13/2021 Sb. rozh. tr. Toto rozhodnutí bylo publikováno s právní větou vyúsťující v závěr, že dopustí-li se v průběhu páchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který je trvajícím trestným činem, trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, nejsou tyto trestné činy spáchány v jednočinném, nýbrž vícečinném souběhu.
52. Senát č. 8 souhlasí s poznámkou dovolatele, že pokud by byla bezvýhradně akceptována teze odvolacího soudu, že trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku jakožto trvající trestný čin rámuje jako „zastřešující“ celou trestnou činnost organizované zločinecké skupiny a že tyto další trestné činy je nutné za každých okolností posuzovat v jednočinném souběhu s trestným činem účasti na organizované zločinecké skupině, vedlo by to až k absurdním a zcela nežádoucím důsledkům. Tím základním je to, že by odsouzení pachatele, který je současně členem organizované zločinecké skupiny, pro byť i jen nepatrnou a méně významnou část trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny vytvářelo vždy překážku věci rozsouzené pro celou zbývající část trestné činnosti spáchané touto osobou ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Trestná činnost v případech organizovaného zločinu coby mimořádně závažné formy úmyslné trestné činnosti, vyznačujícího se sofistikovaností provedení a ztíženou možností odhalení, vychází najevo zpravidla postupně, s odstupem času a je nutno ji často řešit v samostatných oddělených kauzách. Lpění na právním názoru o jednočinném souběhu je z hlediska objasňování a důsledného trestání organizovaného zločinu kontraproduktivní, představa o řešení problému cestou mimořádných opravných prostředků, naznačovaná odvolacím soudem, je nereálná. Senát č. 8 naopak sdílí názor, že striktní trvání na konceptu jednočinného souběhu by ve svých důsledcích znamenalo, že by bylo složité a v určitých situacích i nemožné postihnout členy organizované zločinecké skupiny v důsledku překážky rei iudicatae pro další, třeba i významnější část daňové či jiné trestné činnosti, která by byla odhalena později. Takové důsledky právní úpravy a jejího výkladu zákonodárce jistě nezamýšlel, jdou proti smyslu a účelu zavedení skutkové podstaty trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a do trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (novelou trestního zákona č. 152/1995 Sb.), a posléze přejaté s dílčími změnami do §361 tr. zákoníku o zločinu účasti na organizované zločinecké skupině i do trestního zákoníku. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 152/1995 Sb. bylo ustanovení §163a tr. zák. přijato v zájmu předcházení organizované trestné činnosti. Povinnost předcházet a efektivně postihovat organizovanou kriminalitu ostatně pro Českou republiku plyne i ze závazků na úrovni mezinárodního práva (Úmluva OSN o boji proti mezinárodnímu zločinu, tzv. Palermská úmluva, publikovaná pod č. 75/2013 Sb.m.s., která pro Českou republiku vstoupila v platnost 24. 10. 2013, zde především články 5 a 11) i práva Evropské unie (rámcové rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. 10. 2008 o boji proti organizované trestné činnosti).
V. Důvod postoupení věci velkému senátu
53. Nejvyšší státní zástupce v textu dovolání zmínil rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž se i tento soud podle jeho mínění klonil spíše k názoru, že spáchání dalšího trestného činu v rámci účasti na organizované zločinecké skupině lze postihovat jako jednočinný souběh trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 tr. zákoníku jakožto ohrožujícího trestného činu a dalšího tzv. realizačního trestného činu. V této souvislosti označil konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 3 Tdo 684/2014, ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1589/2018, a ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 6 Tdo 1300/2021. Ani jedno z uvedených rozhodnutí však tuto otázku explicitně neřeší. V usnesení ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 3 Tdo 684/2014, Nejvyšší soud sice reagoval na námitku dovolatele týkající se nemožnosti jednočinného souběhu trestného činu účasti na organizované skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku se zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ale zabýval se pouze otázkou, zda mohl posledně uvedený trestný čin spáchat i jako člen organizované skupiny působící ve více státech, byl-li uznán vinným i trestným činem podle §361 odst. 1 tr. zákoníku. V usnesení ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1589/2018, se Nejvyšší soud věnoval otázce naplnění znaků trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a sbíhajícího se trestného činu podvodu, ale bez zaujetí vlastního stanoviska k problematice povahy souběhu těchto trestných činů. Odkázal mimo jiné na část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (bod 185. usnesení dovolacího soudu), v níž tento soud zaujal názor, že obvinění se jednání kvalifikovaného jako účast na organizované zločinecké skupině dopustili v jednočinném souběhu se závažnějším trestným činem. Nejvyšší soud upozornil, že proti této úvaze soudu prvního stupně námitky obviněného nesměřovaly, a proto není namístě ji ani učinit součástí přezkumu Nejvyšším soudem, který je v tomto ohledu vázán námitkami dovolatelů (dovolání totiž není založeno na revizním principu). Konečně v již dříve zmiňovaném usnesení ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 6 Tdo 1300/2021, Nejvyšší soud řešil otázku právní kvalifikace skutku jako zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, ale k otázce povahy souběhu se explicitně nevyjádřil a nereagoval na názor o ideálním souběhu těchto trestných činů prezentovaný státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství v jeho vyjádření (bod 25. usnesení dovolacího soudu).
54. Senát č. 8 ale může poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 7 Tdo 400/2015, v němž se senát č. 7 vypořádal i s námitkou týkající se jednočinného souběhu zločinu podle §361 odst. 1 tr. zákoníku a tzv. realizačního trestného činu (zločiny vraždy). Mimo jiné uvedl, že „členství ve skupině, případně podpora této skupiny byly spojujícím prvkem veškeré trestné činnosti páchané v rámci a ve prospěch této organizované zločinecké skupiny. Proto byly útoky proti jednotlivým poškozeným spáchány v jednočinném souběhu s tímto členstvím, případně podporou…“. V dalším pak přisvědčil odvolacímu soudu, rozhodl-li o zproštění obžaloby ohledně zde popsaného skutku (kvalifikovaného jako zločin loupeže), protože „nebyl spáchán v jednočinném souběhu s členstvím v organizované zločinecké skupině, protože ta byla založena za jiným účelem, předpokládala páchání jiné trestné činnosti a naprosto jiným způsobem“. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 5 Tdo 769/2013, v souvislosti s rozhodováním o užití aboličního článku (čl. II) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z 1. 1. 2013 senát č. 5 vyjádřil názor, že „v každém případě je nutné zdůraznit, že trvající trestný čin (v tomto případě trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák.) je spáchán až odstraněním protiprávního stavu, a tudíž je nutné jej chápat jako ¸zastřešující` celé období, po které trvá udržování tohoto protiprávního stavu včetně dalších protiprávních jednání po tuto dobu spáchaných, která mohou naplňovat znaky pokračování v jiném trestném činu, spáchaném v jednočinném souběhu s trestným činem trvajícím. Pokud tedy po dobu ¸trvání` trestného činu se pachatel v jednočinném souběhu dopouští pokračování v jednom či více trestných činů, není možné zastavit trestní stíhání pro ten ze sbíhajících se trestných činů, který by podléhal amnestijnímu rozhodnutí, neboť by to znamenalo rozhodnutí o celém skutku“.
55. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem je senát č. 8 Nejvyššího soudu přesvědčen, že zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a tzv. realizační trestné činy nejsou spáchány jedním skutkem v jednočinném souběhu, ale více skutky v souběhu vícečinném, v důsledku čehož ani o skutcích vykazujících zákonné znaky těchto tzv. realizačních trestných činů spáchaných ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku nebylo rozhodnuto odvolacím soudem zmiňovanými pravomocnými rozhodnutími soudů. Proto v souladu s ustanovením §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, postoupil věc obviněných R. B., P. Č. a I. K. k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, neboť zaujal ve věci právní názor rozporný s výkladem o jednočinném souběhu zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku s tzv. realizačním trestným činem [v konkrétním případě trestnými činy nadržování podle §366 odst. 1 tr. zákoníku či zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, spáchanými ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku], vyjádřeným v usnesení senátu č. 7, a to ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 7 Tdo 400/2015, či senátu č. 5 v jeho usnesení ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 5 Tdo 769/2013.
56. Pro úplnost je třeba dodat, že se zřetelem na zvolený způsob rozhodnutí se senát č. 8 nezabýval další částí námitek dovolatele. Z povahy tohoto rozhodnutí však plyne, že nepřisvědčil dovolacím námitkám, jimiž bylo opodstatňováno založení nové organizované zločinecké skupiny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu