ECLI:CZ:NS:2024:11.TDO.1186.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 1186/2023-3463
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2024 o dovolání obviněných 1. P. Š. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a 2. J. D. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 6 To 13/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 10/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. Š. a J. D. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2022, sp. zn. 53 T 10/2020, byl obviněný P. Š. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí. Obviněný J. D. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a 1 (jednoho) měsíce. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí. Podle §80 odst. 1 tr. ř. mu byly vráceny ve výroku rozsudku uvedené věci.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
obviněný P. Š.
- od nezjištěného dne na jaře roku 2011 do 1. 11. 2018 na nezjištěném poli v XY, okres XY, a na zahradě v místě svého bydliště v XY, XY, opakovaně každý rok, s výjimkou roku 2015, kdy využíval přebytky z předešlé bohatší sklizně, pro účely vlastní konzumace a další distribuce pěstoval pokaždé nejméně jednu rostlinu konopí, z toho v roce 2017 dvě rostliny konopí a v roce 2018 čtyři rostliny konopí, a z vypěstovaných rostlin konopí vyráběl marihuanu,
- ve dnech 21. 7. 2017, 26. 7. 2017 a 1. 8. 2017 na různých místech v XY a okolí za využití zprostředkovatele odsouzeného I. L., nar. XY, prodal samostatně stíhanému M. H., nar. XY, marihuanu pokaždé v množství 1 kg v ceně 50 000 Kč za 1 kg, tj. marihuanu v celkovém množství 3 kg, obsahující nezjištěné množství účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol, přičemž dne 1. 8. 2017 tak obviněný učinil společně s obviněným J. D.,
- dne 30. 7. 2017 na nezjištěném místě v XY a okolí společně s obviněným J. D. za využití zprostředkovatele odsouzeného I. L., nar. XY, prodal neustanoveným odběratelům z Rakouska marihuanu v množství 1 kg v ceně 50 000 Kč, obsahující nezjištěné množství účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol,
- dne 26. 8. 2018 na nezjištěném místě v XY a okolí za přítomnosti zprostředkovatele odsouzeného I. L., nar. XY, prodal za nezjištěnou částku odsouzenému L. Š., nar. XY, marihuanu v množství 1 kg s nezjištěným obsahem účinné látky
delta-9-tetrahydrokanabinol,
- od nezjištěného dne roku 2018 až do 1. 11. 2018 měl uloženu v místě svého bydliště v XY, XY, marihuanu a další toxikomansky využitelné části rostliny konopí v množství 4 323,75 gramů, obsahující celkem 162,58 gramů účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol, a v místě svého podnikání na adrese XY, XY, marihuanu v množství 10,73 gramů, obsahující celkem 1,4 gramu účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol, než tyto byly dne 1. 11. 2018 zajištěny Policií České republiky,
přičemž rostlina konopí patří ve smyslu ustanovení §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi omamné látky, zařazené do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedeného v Příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a látka delta-9-tetrahydrokanabinol patří ve smyslu ustanovení §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi psychotropní látky, zařazené do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedeného v Příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
obviněný J. D.
- v období let 2011 až 2014 dvakrát měsíčně na nezjištěných místech v XY, okres XY, poskytoval v mezidobí osvědčenému O. Š., nar. XY, zdarma marihuanu, pokaždé v množství 1 gram, s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol, se kterým se v roce 2014 dohodl, že mu obviněný bude každý rok zdarma poskytovat sazenice rostlin konopí, které bude O. Š. pěstovat a marihuanu z jedné vzrostlé rostliny pak obviněnému dávat zdarma zpět, a takto poté pravidelně do roku 2018 obviněný poskytoval O. Š. každoročně nezjištěný počet sazenic, z nichž mu po vypěstování O. Š. každý rok dával marihuanu v množství 300 gramů, tj. celkem 1 200 gramů, s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol,
- od 8. 12. 2011 do 1. 11. 2018 opakovaně v nezjištěném počtu případů s četností v řádech několika dnů až měsíců na nezjištěných místech v XY prodával I. K., nar. XY, marihuanu za cenu 50 Kč za gram, přičemž od roku 2015 tak činil zdarma, a takto obviněný předal I. K. marihuanu v celkovém množství 1 000 gramů s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol,
- od 27. 3. 2012 do 1. 11. 2018 v XY a okolí poskytl V. K., nar. XY, opakovaně v nezjištěném počtu případů zdarma marihuanu v množství uživatelských dávek s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol a ve dvou případech sazenice rostlin konopí, které V. K. vypěstoval a ze kterých následně vyrobil nezjištěné množství marihuany s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol,
- nezjištěného dne v červnu 2013 v XY odkoupil od v mezidobí osvědčeného R. M., nar. XY, marihuanu v množství 96 gramů za částku 150 EUR, dále v průběhu května 2013 se domluvil s R. M., že mu dá tři rostliny konopí, které R. M. vypěstuje a jednu vypěstovanou rostlinu pak obviněnému vrátí zpět, přičemž nezjištěného dne obviněnému R. M. sazenice předal, během pěstování mu radil, jak se o rostliny starat, a po vypěstování rostlin nezjištěného dne v říjnu 2013 převzal od R. M. marihuanu v množství 300 gramů s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol, dále v průběhu března 2014 se obviněný domluvil s R. M., že mu dá čtyři rostliny konopí, které R. M. pro obviněného vypěstuje, z nichž po jejich vypěstování sklizenou marihuanu obviněnému předal jednak v nezjištěném období měsíců červen a červenec 2014 a jednak v říjnu 2014 vždy v nezjištěném množství s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol,
- nezjištěného dne v lednu 2013 na nezjištěném místě odkoupil od trestně nestíhaného J. N., nar. XY, marihuanu v množství 500 gramů za částku 12.000 Kč, dále v období
dubna 2013 se obviněný s J. N. domluvil, že mu dá dvě sazenice rostliny konopí, z nichž J. N. zaplatil pouze jednu v částce 300 Kč, s tím, že J. N. je za to bude pěstovat a jednu vypěstovanou rostlinu pak obviněnému vrátí zpět, dne 11. 5. 2013 obviněný J. N. tři sazenice rostliny konopí předal, během pěstování mu radil, jak se o rostliny starat, a po vypěstování rostlin nezjištěného dne v říjnu 2013 koupil od J. N. za částku 1000 Kč 300 gramů marihuany s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol,
- od 15. 3. 2017 do 1. 11. 2018 se opakovaně v šesti případech domlouval na odkoupení marihuany v celkovém množství 6 000 gramů od trestně nestíhaného Z. K., nar. XY, přičemž marihuanu v množství 220 gramů za cenu 55 Kč za 1 gram s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol od Z. K. nezjištěného dne v září 2018 na nezjištěném místě odkoupil,
- dne 1. 8. 2017 v XY a okolí společně s obviněným P. Š. za využití zprostředkovatele odsouzeného I. L., nar. XY, prodal samostatně stíhanému M. H., nar. XY, marihuanu s nezjištěným množstvím účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol v množství 1 kg za částku 50.000 Kč,
- dne 30. 7. 2017 na nezjištěném místě v XY a okolí společně s obviněným P. Š. za využití zprostředkovatele odsouzeného I. L., nar. XY, prodal neustanoveným odběratelům z Rakouska marihuanu v množství 1 kg v ceně 50 000 Kč, obsahující nezjištěné množství účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol,
- dne 2. 9. 2018 na nezjištěném místě v XY a okolí za využití zprostředkovatele odsouzeného I. L., nar. XY, prodal neustanoveným odběratelům z Rakouska marihuanu v množství 1 kg v ceně 50 000 Kč, obsahující nezjištěné množství účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol,
- od nezjištěné doby až do 1. 11. 2018 měl v místě svého bydliště v XY, XY, pro účely další distribuce uloženu marihuanu a další toxikomansky využitelné části rostliny konopí v celkovém množství 7 534,3 gramu, obsahující celkem 432,27 gramu účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinol, než tyto byly dne 1. 11. 2018 zajištěny Policií České republiky,
přičemž rostliny konopí patří ve smyslu ustanovení §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi omamné látky, zařazené do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedeného v Příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, látka delta-9-tetrahydrokanabinol patří ve smyslu ustanovení §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi psychotropní látky, zařazené do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedeného v Příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
3. Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 6 To 13/2023, o odvolání státního zástupce a obviněného J. D. tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek k odvolání státního zástupce podanému v neprospěch obviněného P. Š. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu odnětí svobody uloženém obviněnému P. Š. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému P. Š. za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného J. D. zamítnuto.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
4. Proti výše označeným rozsudkům soudů nižších stupňů podali oba obvinění prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřeli o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) [pozn. s ohledem na slovní vyjádření měl být správně jako poslední uveden dovolací důvod podle písm. m)] tr. ř.
5. Oba obvinění zastoupeni týmž obhájcem nejprve zrekapitulovali dosavadní průběh řízení. Následně shodně namítali, že marihuanu pěstovali a přechovávali pouze pro svoji osobní potřebu, a tak se mohli dopustit nanejvýš trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku. Odkazovali přitom jak na své vlastní výpovědi, tak na výpovědi ostatních slyšených svědků, na údaje o telekomunikačním provozu, na způsob uložení usušeného konopí, výsledky domovní prohlídky a kriminalistickou chemickou expertízu. Dále rozporují množství zajištěné marihuany s tím, že některé policejním orgánem zkoumané vzorky představují pouze toxikomanicky nevyužitelný odpad, a neměl by tak být započítán do celkového množství omamné a psychotropní látky. V těchto souvislostech odkázali na svědeckou výpověď I. L. Extrémní rozpor dovolatelé spatřují i v případě prodejů, k nimž vágně vypovídal také I. L., kdy podle jejich názoru není, kromě jeho vyjádření, ve spise žádný důkaz prokazující množství prodané marihuany. Rozporovali rovněž, že by byl řádně odůvodněn závěr o prodeji marihuany neustanoveným kupujícím z Rakouska dne 30. 7. 2017 a prodej L. Š. Podle dovolatelů se soudy přiklonily k verzi obžaloby, avšak řádně nevysvětlily, jak se vypořádaly s argumenty obhajoby a proč neuvěřily skutkové verzi obviněných (§125 odst. 1 tr. ř.).
6. Obviněný P. Š. dále namítal existenci opomenutých důkazů, a to v neprovedení osobního slyšení zpracovatele kriminalistických expertíz, dále znaleckého posudku s ohledem na tyto expertízy, a neprovedení znaleckého posudku předloženého obhajobou.
7. Obviněný J. D. směřoval své námitky rovněž do výroku o trestu, neboť soudu prvního stupně vytýkal, že jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, aniž by se podrobněji zabýval jednotlivými zákonnými kritérii a uvedl důvody pro takové rozhodnutí. Takové rozhodnutí potom považuje za nepřezkoumatelné.
8. Závěrem svých mimořádných opravných prostředků oba obvinění navrhli, aby bylo ve věci nově rozhodnuto tak, že rozsudek vrchního soudu bude zrušen a „nově bude Nejvyšším soudem rozhodnuto ve znění Rozsudku Krajského soudu v Brně,“ neboť tento považují obvinění za spravedlivý.
9. Opis dovolání obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že přestože jsou dovolací námitky obviněného P. Š. formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolací námitky obviněného J. D. pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obě dovolání jsou zjevně neopodstatněná.
10. V první řadě je třeba konstatovat, že oba dovolatelé prostřednictvím valné většiny svých dovolacích námitek pouze setrvale opakují svoji obhajobu z předchozích fází řízení, přičemž odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vypovídají o tom, že se soudy s otázkou jejich důvodnosti vypořádaly náležitým, zákonu odpovídajícím a přesvědčivým způsobem.
11. Ani popírání rozsahu trestné činnosti s poukazem na vágnost tvrzení I. L. není relevantní. Je nutné upozornit, že nalézací soud vycházel při posuzování viny a rozsahu páchání trestné činnosti především z důkazů objektivní povahy jako jsou výsledky domovních prohlídek, kriminalistických expertíz, z odposlechů a ze zajištěné facebookové komunikace. S těmi se přitom zcela logickým a zákonu odpovídajícím způsobem vypořádal, přičemž poukázal rovněž na konspirativní způsob zajištěné komunikace. Vyslechnuto bylo v trestním řízení značné množství svědků. Pokud se jedná o rozsah páchané trestné činnosti a namítanou vágnost I. L., s touto námitkou se pregnantním způsobem vypořádal odvolací soud.
12. Pokud se jedná o namítaný zajištěný "odpad", je třeba odkázat na kriminalistickou chemickou expertízu ze dne 27. 11. 2018, jež dokládá, že rostlinná hmota byla zkoumána toliko v její toxikomanicky využitelné části. Pokud se jedná o plesnivost stopy č. 15, lze odkázat na bod 92. rozsudku nalézacího soudu. Jedná-li se o související výtky dovolatele J. D., ani v jeho případě kriminalistická expertíza ze dne 19. 11. 2018 neposuzovala toxikomanicky nevyužitelné části rostlin (k tomu srov. bod 92. rozsudku nalézacího soudu).
13. Ani dovolatelem J. D. vznesená námitka opomenutých důkazů nemá opodstatnění. Pokud jde o znalecký posudek předložený obhajobou, ten byl v hlavním líčení se souhlasem stran čten podle §211 odst. 5 tr. ř. Není tak pravda, že by nebyl v hlavním líčení proveden a mohl představovat opomenutý důkaz. Pokud se jedná o další navrhované důkazy, nalézací soud je v bodech 91. a 92. svého rozsudku zamítl pro nadbytečnost, přitom tu zcela vyčerpávajícím způsobem popsal.
14. Pokud se jedná o námitku dovolatele J. D. týkající se jeho zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou, nelze než konstatovat, že není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů. Samotná polemika se způsobem výkonu trestu postrádá ústavněprávní relevanci (v této souvislosti srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2020 sp. zn. II. ÚS 2066/20), přitom samotný dovolatel J. D. ani v podaném dovolání neuvádí žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by soudy mohly nebo měly využít (navíc fakultativního) ustanovení §56 odst. 3 tr. zákoníku.
15. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
17. Nejvyšší soud shledal, že v případě obou obviněných jsou dovolání přípustná, dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájce, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
18. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., na které je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
19. Obvinění ve svých dovoláních odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
20. Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
21. Obvinění dále odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
22. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
23. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání kromě jiného podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř.
24. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů, zejména soud prvního stupně, provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též §216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
25. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
26. Podle názoru Nejvyššího soudu se v projednávané trestní věci zejména soud prvního stupně ve svém rozhodnutí velmi podrobně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze mu vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. (k tomu v podrobnostech srov. bod 130 a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Většina námitek dovolatelů již byla rozebrána v rámci nalézacího i odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňovali, přičemž soudy nižších stupňů se jimi dostatečně zabývaly.
27. Pokud jde o výhrady obviněných spočívajících ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, opírající se o tvrzení, že soudy se řádně nevypořádaly s námitkami obhajoby, tak těmito námitkami ve skutečnosti toliko polemizují s rozsahem a kvalitou odůvodnění napadených rozhodnutí, k čemuž Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265 odst. 4 tr. ř.).
28. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, Nejvyšší soud obviněné odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné.
29. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněné upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy, zejména soud prvního stupně, řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, přičemž mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků souzeného trestného činu, kterým byli obvinění uznáni vinnými, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.
30. Nejvyšší soud ve zkratce podotýká, že pokud se týká námitky obviněných, v níž rozporovali množství zajištěné marihuany s tím, že některé policejním orgánem zkoumané vzorky představují pouze toxikomanicky nevyužitelný odpad, a neměl by tak být započítán do celkového množství omamné a psychotropní látky, Nejvyšší soud odkazuje na zcela vyčerpávající a správné závěry soudu prvního stupně, jak jsou zachyceny v bodech 88 a násl. a dále 133 a násl. odůvodnění rozsudku. Ze závěrů kriminalistické expertizy soudy zjistily, že i tzv. odpad obsahuje vyžadované množství delta-9-THC, a proto je neopodstatněná námitka obviněných, kterou se domáhali jeho nezahrnutí do množství zajištěného konopí (k tomu srov. zejména body 135, 151, 152 odůvodnění rozsudku soudku prvního stupně).
31. Pakliže dovolatelé spatřují extrémní rozpor v případě prodejů, k nimž vágně vypovídal svědek I. L., kdy podle jejich názoru není, kromě jeho vyjádření, ve spise žádný důkaz prokazující množství prodané marihuany, k čemuž dodali, že nebyl ani řádně odůvodněn závěr o prodeji marihuany neustanoveným kupujícím z Rakouska dne 30. 7. 2017 a L. Š., je možné plně odkázat na bod 131 a 159 a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a na bod 24 a 25 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kdy odvolací soud se dostatečně a správně vypořádal s věrohodností a použitelností výpovědi zmiňovaného I. L. a s určením množství jím zprostředkovaného prodeje marihuany. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že obvinění se tak v podstatě domáhají toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jejich představám odpovídajícím způsobem. Existenci tzv. zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat z toho, že soudy hodnotí důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obhajoby o správném způsobu hodnocení důkazů.
32. K námitce obviněných, že marihuanu pěstovali a přechovávali pouze pro svoji osobní potřebu, a tak se mohli dopustit nanejvýš trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku, je třeba uvést, že takto nastíněné úvahy obviněných jsou v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními, k nimž dospěl soud prvního stupně a jejichž správnost potvrdil také odvolací soud. K tomu rovněž Nejvyšší soud odkazuje např. na bod 155, 183, 201, 228 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde se soud zabývá pěstováním marihuany pro vlastní potřebu obviněných.
33. Obviněný P. Š. uplatnil též výše rozvedenou námitku týkající se opomenutých důkazů. Ohledně této problematiky považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že k otázce tzv. opomenutých důkazů se opakovaně vyslovil Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 904/14, nález sp. zn. IV. ÚS 251/04 a další), když mj. konstatoval, že zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také pokud jim nevyhoví ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. V usnesení sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení sp. zn. 8 Tdo 1352/2014) Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod). Za opomenuté důkazy v daných rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další). Zároveň bylo konstatováno, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.
34. Soud prvního stupně vzal v projednávané trestní věci v potaz obviněným učiněné důkazní návrhy, přičemž sice stručně, ale věcně a přesvědčivě odůvodnil, proč považoval jejich provedení za nadbytečné. Pokud tedy obviněný vznáší výhrady vztahující se k otázce neprovedených důkazů, potom Nejvyšší soud odkazuje na skutečnosti zmíněné v rozhodnutí soudu prvního stupně a dodává, že na návrhy dovolatele na doplnění dokazování bylo uvedeným soudem reagováno a tento soud, i když stručně, přesto dostatečně vysvětlil, proč nepovažuje provádění dalšího dokazování za nezbytné (viz bod 93 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
35. Obviněný J. D. ve svém dovolání namítal, že soud prvního stupně jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, aniž by se podrobněji zabýval jednotlivými zákonnými kritérii a uvedl důvody pro takové rozhodnutí. Nejvyšší soud již např. ve svém rozhodnutí ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 17/2022, uvedl, že uplatněnou výhradu by bylo možno za určitých okolností podřadit pod alternativu „jiného nesprávného hmotněprávního posouzení“ (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1408/2011, ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1088/2015). V jejím rámci lze totiž namítat některé vady vztahující se k výroku o trestu (pokud nejde o otázky druhu a výměry trestu), jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Pod tento důvod dovolání by bylo tudíž možno subsumovat námitky, že obviněný byl do určitého typu věznice zařazen v rozporu se zákonnými podmínkami uvedenými v §56 odst. 1 tr. zákoníku nebo že došlo k pochybení v aplikaci §56 odst. 3 tr. zákoníku apod. V projednávaném případě argumentace obviněného spočívá v tom, že soudu prvního stupně vytýká, že jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou, aniž by se dostatečně zabýval důvody pro takové rozhodnutí.
36. Dovolateli byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 9 let a 1 měsíce, tedy trest těsně nad čtvrtinou zákonné trestní sazby, která je stanovena v rozmezí od 8 do 12 let a v souladu se zákonem jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Soud prvního stupně rovněž stručně, ale věcně uvedl, proč nepostupoval podle §56 odst. 3 tr. zákoníku a obviněného nezařadil do věznice jiného typu (v podrobnostech srov. bod 230 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud potvrdil postup soudu prvního stupně a vyhodnotil, že v případě obviněného D. se nejedná o nepřiměřeně přísný trest (srov. bod 34 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
37. Z uvedeného se podle Nejvyššího soudu podává, že uložený druh trestu je zákonem přípustný a vyměřený v rámci trestní sazby respektující zákonné mantinely, přičemž soud prvního stupně nepochybil ani při zařazení obviněného do věznice se zvýšenou ostrahou. Nejvyšší soud tedy nemá žádný relevantní důvod nahlížet na rozhodnutí o nepodmíněném trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, jako na rozhodnutí ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody nepřiměřeně přísné, excesivní a zjevně nespravedlivé.
38. Závěrem lze tedy konstatovat, že námitkami, které oba obvinění uplatnili v dovoláních, se již soudy nižších stupňů zabývaly, jak již bylo shora konstatováno, přičemž je nutné dodat, že svá rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, tudíž nelze konstatovat, že by tato vykazovala znaky libovůle při hodnocení. Nejvyšší soud považuje za potřebné z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
39. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněných P. Š. a J. D. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu