Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.01.2024, sp. zn. 11 Tdo 1196/2023 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2024:11.TDO.1196.2023.1

sp. zn. 11 Tdo 1196/2023-2137 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání obviněného D. H. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. 10 To 77/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 T 14/2022, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3. 2. 2023, č. j. 7 T 14/2022-1913, byl obviněný D. H. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným: pod bodem I. - přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [body 1) – 22)], - přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [body 2) – 4), 6) – 14), 19) – 20), 22)], - přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [body 5), 9), 15), 17) – 18)], - přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [body 5), 15), 17)], pod bodem II. - přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pod bodem III. - přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem IV. - přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [body 1) – 4)], - přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [body 2) a 5)], pod bodem V. - přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, pod bodem VI. - zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. 2. Za spáchání výše uvedených trestných činů byl obviněný D. H. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Vyjma toho okresní soud uložil obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu dvou let, a dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, konkrétně klíčů od traktorbagru zn. JCB. Dále okresní soud podle §228 odst. 1 tr. řádu obviněnému uložil povinnost, aby společně s již dříve odsouzeným spoluobviněným P. Ř. nahradil škodu poškozeným fyzickým a právnickým osobám, jejichž rozsáhlý seznam (včetně vyčíslení jim způsobených škod) taxativně specifikoval ve výrokové části svého rozsudku – a to včetně uložení povinnosti k náhradě škody ve výši 7.825,08 Kč poškozené K. Š., povinnosti k náhradě škody ve výši 2.384 Kč poškozenému V. Š. a povinnosti k náhradě škody ve výši 24.656 Kč společnosti Agrotech Pleše s.r.o. Následně okresní soud stanovil, že obviněný D. H. je podle §228 odst. 1 tr. řádu povinen sám uhradit poškozené společnosti SETERM CB, a.s. škodu ve výši 42.830 Kč a poškozenému Jaromíru Šimkovi škodu ve výši 2.100 Kč. Naproti tomu poškozená společnost ROSSMANN s. r. o. byla podle §229 odst. 1 tr. řádu se svým nárokem na náhradu škodu ve výši 1.299 Kč odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově následně podali odvolání jak obviněný D. H., tak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Pelhřimově, který svůj řádný opravný prostředek podal v neprospěch obviněného, a to do výroku o vině i o trestu. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 8. 2023, č. j. 10 To 77/2023-2045 tak, že napadený rozsudek okresního soudu k odvolání obviněného H. podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil toliko ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným K. Š., V. Š. a společnosti Agrotech Pleše, s.r.o. a nově podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl, že obviněný D. H. je podle §228 odst. 1 tr. řádu povinen na náhradě škody zaplatit poškozené K. Š. částku 6.875,08 Kč, poškozenému V. Š. částku 1.984 Kč a poškozené společnosti Agrotech Pleše, s.r.o. částku 14.000 Kč. V ostatních výrocích pak ponechal napadený rozsudek okresního soudu beze změn. Naproti tomu odvolání státního zástupce krajský soud podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. 4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný D. H. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: I. pod body 1) a 21) sám a pod body 2) až 20) a 22) společně po předchozí vzájemné dohodě s P. Ř., nar. XY, v úmyslu opatřovat si finanční prostředky a věci pácháním majetkové trestné činnosti, ke které využívali různá motorová vozidla řízená D. H.: 1) v době od 12:30 hod. do 12:35 hod. dne 18. 9. 2020 v XY v ul. XY v prostorách prodejny XY z regálu odcizil 1 ks holicího strojku zn. Phillips One Blade v hodnotě nejméně 1.299 Kč, který uschoval do kapsy mikiny a následně bez zaplacení prošel přes pokladní zónu, kdy tak jednal k tíži společnosti ROSSMANN s.r.o., IČ: 61246093, se sídlem Na Pankráci 1683, 140 00 Praha, které odcizením věci způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 1.299 Kč, 2) v době od 17:00 hod. dne 02.10.2020 do 07:00 hod. dne 03.10.2020 v XY v ul. XY čp. XY vstoupil do volně přístupného areálu dočasně uzavřené firmy a za užití násilí poškodil okno v hodnotě nejméně 19.000 Kč u vstupní haly společnosti XY, tímto oknem vnikl do objektu, který prohledal, přičemž zde nic neodcizil, když tímto jednáním společnosti ITW Construction Products CZ s.r.o., IČ 47237821 byla poškozením okna způsobena celková škoda ve výši nejméně 19.000 Kč, 3) v době od 18:30 hod. dne 13. 11. 2020 do 06:35 hod. dne 14. 11. 2020 v ul. XY v XY, P. Ř., nar. XY, za užití násilí rozbil skleněnou výplň okna domu s čp. XY v hodnotě nejméně 970 Kč, poté postupně vnikli do provozovny společnosti XY, kterou prohledal, přičemž v prostoru prodejny P. Ř. vypáčil zásuvku pokladny a poškozením způsobil škodu ve výši 4.800 Kč, když z ní poté odcizili finanční hotovost ve výši nejméně 3.000 Kč k tíži V. C. a finanční hotovost ve výši nejméně 55.466 Kč k tíži Michala Prokopa, ze stolu pak odcizili nejméně mobilní telefon zn. Huawei Y6, tel. č. XY, v hodnotě nejméně 1.000 Kč, v koženkovém pouzdře v hodnotě nejméně 100 Kč, mobilní telefon zn. Huawei Y6 IMEI, tel. č. XY, v hodnotě nejméně 1000 Kč, v koženkovém pouzdře v hodnotě nejméně 100 Kč, dálkové ovládání nezjištěné značky k osvětlení prodejny v hodnotě nejméně 750 Kč, uzamčenou kovovou příruční pokladnu bez obsahu v hodnotě nejméně 850 Kč, navigaci zn. Garmin v hodnotě nejméně 1000 Kč, příslušenství k navigaci Garmin, přísavku na sklo a kabel, v hodnotě nejméně 100 Kč, čtečku tachografu zn. VDO v hodnotě nejméně 6290 Kč, přičemž dále svým jednáním na místě poškodil nejméně vodní hasící přístroj o objemu 9 l v hodnotě nejméně 145 Kč, plastový lapač střešních splavenin značky Alca Plast v hodnotě nejméně 328 Kč, kdy tak jednal k tíži jednak Michala Prokopa, IČ: 71850881, se sídlem Měřín čp. 434, 594 42 Měřín, kterému odcizením věcí způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 66.656 Kč a poškozením věcí celkovou škodu ve výši nejméně 6.243 Kč, a jednak V. C., nar. XY, které odcizením finanční hotovosti způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 3.000 Kč, 4) v době od 15:30 hod. dne 13. 11. 2020 do 09:30 hod. dne 14. 11. 2020 v ul. XY v XY, za užití násilí D. H. pomocí s sebou přineseného šroubováku odjistil a otevřel výklopné křídlo plastového okna u objektu s čp. 2012, přičemž došlo k poškození okna a plastového okenního rámu v hodnotě nejméně 17.500 Kč, následně P. Ř. vnikl do prostoru kanceláře, kterou prohledal, přičemž do samotné dílny nevnikl a objekt následně opustil, když tak jednal k tíži Miroslava Norka, IČ: 15821625, se sídlem Hodějovická čp. 2012, 393 01 Pelhřimov, kterému způsobili poškozením okna včetně okenního rámu celkovou škodu ve výši nejméně 17.500 Kč, 5) v době od 19:00 hod. dne 25. 11. 2020 do 06:00 hod. dne 26. 11. 2020 v ul. XY v XY, okr. XY, P. Ř., nar. XY, bez užití násilí neoprávněně vnikl do rodinného domu čp. XY, vstoupil do obytných prostor domu, kde z kuchyňské linky odcizil volně odloženou peněženku K. Š. v hodnotě nejméně 150 Kč, s obsahem finanční hotovosti ve výši nejméně 4.000 Kč, dvou platebních karet České spořitelny vydané k účtu č. XY v celkové hodnotě nejméně 400 Kč, platební karty ČSOB vydané k účtu č. XY v hodnotě nejméně 300 Kč, občanským průkazem v hodnotě nejméně 100 Kč, řidičským průkazem v hodnotě nejméně 200 Kč, kartou pojištěnce, věrnostními kartami do obchodních domů, vše na jméno K. Š., dále zde pak odcizil volně odloženou peněženku V. Š. v hodnotě nejméně 100 Kč, s obsahem finanční hotovosti ve výši nejméně 800 Kč, platební kartu Komerční banky vydanou k účtu č. XY v hodnotě nejméně 200 Kč, občanským průkazem v hodnotě nejméně 100 Kč, řidičským průkazem v hodnotě nejméně 200 Kč, kartou pojištěnce, vše na jméno V. Š., přičemž neoprávněně opatřenou platební kartou MASTERCARD č. XY České spořitelny, K. Š., použili k sedmi platbám dne 26.11.2020, když v 06:32 hod. provedli platbu v celkové hodnotě 339 Kč u BČS XY, v 07:04 hod. provedli platbu v celkové částce 349 Kč, v 07:05 hod. platbu v celkové částce 216 Kč, v 07:09 hod. platbu v celkové částce 430,78 Kč u BČS MOL XY, v 07:25 hod. provedli platbu v celkové částce 430 Kč, v 07:28 hod. platbu v celkové částce 422,80 Kč a v 07:30 hod. platbu v celkové částce 487,50 Kč v XY, přičemž z neoprávněně opatřené platební karty VISA č. XY Komerční banky, V. Š., se v době od 03:40:29 hod. do 03:41:18 hod. se nejméně ve třech případech pokusili z bankomatu provozního označení XY umístěného v XY vybrat finanční hotovost v celkové výši nejméně 30.000 Kč a dále pak tutéž platební kartu použili ke dvěma platbám dne 26. 11. 2020, když v 06:55 hod. a v 06:56 hod. provedli platbu v celkové hodnotě 492 Kč a platbu v celkové hodnotě 492 Kč u BČS XY v XY, kdy tak jednali k tíži jednak K. Š., nar. XY, které odcizením věcí a neoprávněnými platbami byla způsobena celková škoda ve výši nejméně 7.825,08 Kč, a jednak V. Š., nar. XY, kterému odcizením věcí a finanční hotovosti byla způsobena celková škoda ve výši nejméně 2.384 Kč, 6) v době od 05:55 hod. do 06:05 hod. dne 26. 11. 2020 v XY, okr. XY, v areálu XY, u budovy „střediska“ P. Ř. za užití násilí kamenem rozbil skleněnou výplň jednoho křídla dvoukřídlého plastového okna v hodnotě nejméně 2.500 Kč, přičemž poškodil i žaluzie okna v hodnotě nejméně 600 Kč, když došlo i k poškození vnitřní omítky místnosti v hodnotě nejméně 200 Kč, P. Ř. oknem vnikl do vnitřních prostor účtárny a technického zázemí váhy, které prohledal, avšak nic neodcizil, kdy tak jednal k tíži Zemědělského družstva Rodvínov, IČ: 00110701, se sídlem Rodvínov čp. 72, 377 01 Rodvínov, kterému poškozením věcí způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 3.300 Kč, 7) v době od 18:30 hod. dne 27. 11. 2020 do 06:50 hod. dne 28. 11. 2020 v ul. XY v XY P. Ř., nar. XY překonal 170 cm vysoké oplocení areálu u objektu s čp. 840 a následně za užití násilí u dílny rozbil kamenem skleněnou výplň jednoho křídla okna v dřevěném rámu v celkové hodnotě nejméně 2.550 Kč, přistavil si pod okno ocelový sud modré barvy a vnikl do prostor dílny, prošel do neuzamčené kanceláře, kde z kancelářského stolu odcizil notebook značky Acer v hodnotě nejméně 4.000 Kč, z první zasouvací přihrádky kancelářského stolu odcizil koženou peněženku v hodnotě nejméně 100 Kč, s obsahem finanční hotovostí ve výši nejméně 15.000 Kč, když tak jednal k tíži společnosti ZTS Jindřichův Hradec, s. r. o., IČ: 47216646, se sídlem Kostelní Radouň čp. 11, 378 42 Kostelní Radouň, které odcizením věcí a finanční hotovosti způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 19.100 Kč a poškozením věcí celkovou škodu ve výši nejméně 2.550 Kč, 8) v době od 16:00 hod. dne 27. 11. 2020 do 06:25 hod. dne 30. 11. 2020 v ul. XY v XY ve volně přístupném areálu společnosti XY s čp. XY D. H. za užití násilí po vypáčení oka petlice s visacím zámkem v hodnotě nejméně 100 Kč vnikli do buňky, ze které odcizili zejména sbíječku zn. Hilti v hodnotě nejméně 20.000 Kč, sbíječku zn. Bosch GSH5CE v hodnotě nejméně 8.000 Kč, sbíječku zn. Bosch GSH16-30 na kolečkách v hodnotě nejméně 15.000 Kč, sbíječku zn. Wurth v hodnotě nejméně 10.000 Kč, řezačku zn. Wurth na cihly v hodnotě nejméně 5.000 Kč, dva prodlužovací kabely na bubnu 220 V o délce 30 m v celkové hodnotě nejméně 1.000 Kč, kdy tak jednali k tíži společnosti I. Kamenická stavební a obchodní firma s.r.o., IČ: 60838531, se sídlem U Kulturního domu čp. 770, 394 70 Kamenice nad Lipou, které odcizením věcí způsobili celkovou škodu ve výši nejméně 59.000 Kč a poškozením věcí celkovou škodu ve výši nejméně 100 Kč, 9) v době od 21:30 hod. dne 1. 12. 2020 do 05:30 hod. dne 2. 12. 2020 v ul. XY v XY poškodili dřevěné oplocení pozemku u rodinného domu s čp. XY, dvě svislé dřevěné latě v celkové hodnotě nejméně 600 Kč, vzniklým otvorem vnikl na pozemek u domu, přičemž následně za užití násilí rozbil skleněnou výplň dveří verandy v hodnotě nejméně 535 Kč a přes vzniklý otvor odemkl klíčem zasunutým v zámku z vnitřní strany dveří, neoprávněně vnikl do obydlí jiného, do verandy domu, a zde prohledal dámskou kabelku, kdy z peněženky v ní uložené odcizil zejména finanční hotovost ve výši nejméně 1.000 Kč, načež za užití násilí rozbil skleněnou výplň dveří v hodnotě nejméně 535 Kč, dveře si odemkl stejným způsobem jak výše a vnikl do obytných prostor domu které prohledal, avšak nic neodcizil, kdy tak jednal k tíži jednak K. K., nar. XY, které odcizením finanční hotovosti způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 1.000 Kč, a jednak D. N., nar. XY, a Z. K., nar. XY, kterým způsobil poškozením věcí celkovou škodu ve výši nejméně 1.670 Kč, 10) v době od 17:00 hod. dne 2. 12. 2020 do 00:42 hod. dne 3. 12. 2020 v obci XY, okr. XY, D. H. za užití násilí po vypáčení visacího zámku zn. Extol Premium v hodnotě nejméně 200 Kč u zadní brány vedoucí do areálu XY vnikl do areálu XY s.r.o., s čp. XY, kde se za užití násilí pokusil vypáčit okno do skladu firmy, přičemž toto nejprve poškodil, a to i s fasádou budovy, načež rozbil i skleněnou výplň okna a způsobil tak na poškození okna a fasády celkovou škodu ve výši nejméně 24.656 Kč, vzniklým otvorem v okně odjistil kličku okna, okno otevřel a po spuštění zabezpečovací sirény utekl, kdy tak jednal k tíži jednak Rolnického družstva PLEVIS, IČ: 60066296, se sídlem Pleše čp. 110, 378 21, kterému poškozením visacího zámku způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 200 Kč, a jednak společnosti Agrotech Pleše s.r.o., IČ:26036053, se sídlem Pleše čp. 105, 378 21 Pleše, které poškozením věcí způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 24.656 Kč, 11) v době od 22:00 hod. dne 2. 12. 2020 do 01:30 hod. dne 3. 12. 2020 v ul. XY v XY, okr. XY u domu s čp. XY za užití násilí dosud blíže nezjištěným způsobem vyhákl pojistnou kličku u výklopného plastového okna ve sklepní kóji, kudy následně vnikl dovnitř, kóji prohledal a za užití násilí páčil jednokřídlé dveře bílé barvy vedoucí do dalších prostor budovy, jejichž poškozením a poškozením vložky FAB způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 1.280 Kč, když však tyto nevypáčil, načež objekt stejnou cestou opustil, přičemž u dalšího okna vedoucího do šatny zaměstnanců za užití násilí vyhákl pojistnou kličku výklopného plastového, kudy následně vnikl dovnitř, šatnu prohledal a odcizil z ní nejméně 1ks klíč k NA VOLVO, RZ: XY, v hodnotě nejméně 3.500 Kč, 1 ks klíč k NA VOLVO, RZ: XY, v hodnotě nejméně 2.000 Kč, 1 ks klíč k NA VOLVO, RZ: XY, v hodnotě nejméně 2.000 Kč, 1 ks klíč k NA SCANIA, RZ: XY, v hodnotě nejméně 3.000 Kč, 1 ks klíč k NA TOYOTA, RZ: XY, v hodnotě nejméně 1.600 Kč, 1 ks klíč k traktorbagru CATERPILLAR, RZ: XY, v hodnotě nejméně 1.500 Kč, 6 ks černých čipů k tankování nákladních automobilů v celkové hodnotě nejméně 1.500 Kč, 1 ks čipu k vjezdové bráně do areálu XY K. XY v hodnotě nejméně 100 Kč, přičemž v šatně P. Ř., nar. XY, odcizil látkovou peněženku maskáčového vzoru v hodnotě nejméně 200 Kč, která obsahovala nejméně finanční hotovost ve výši 4.100 Kč, řidičský průkaz a kartu řidiče na jméno O. Š., kdy tak jednal k tíži jednak společnosti Rybářství Kardašova Řečice s.r.o., IČ: 60827394, se sídlem ČÉČOVA čp. 662, 370 04 ČESKÉ BUDĚJOVICE, které odcizením věcí způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 15.200 Kč a poškozením věcí škodu ve výši nejméně 1.280 Kč, a jednak O. Š., nar. XY, kterému odcizením věcí a finanční hotovosti způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 4.300 Kč, 12) v době od 16:00 hod. dne 2. 12. 2020 do 06:45 hod. dne 3. 12. 2020 v ul. XY v XY, okr. XY, za užití násilí D. H. překonal vstupní dveře do objektu společnosti XY s čp. XY, když poškodil spodní plastovou část vstupních dveří v hodnotě nejméně 1.633 Kč a vzniklým otvorem vnikl do objektu a poté do kanceláře jednatele, kde ze skříně odcizil svazek s 9 ks klíči FAB v hodnotě nejméně 420 Kč od brány do areálu firmy, kdy tak jednal k tíži společnosti TIP-N+V s.r.o., IČ:28155254, se sídlem Petra Bezruče čp. 541, 392 01 Soběslav, které odcizením svazku klíčů způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 420 Kč a poškozením vstupních dveří celkovou škodu ve výši nejméně 1.633 Kč, 13) v době od 16:00 hod. dne 2. 12. 2020 do 06:45 hod. dne 3. 12. 2020 v ul. XY v XY, okr. XY, P. Ř., nar. XY za užití násilí u objektu skladu, budovy s čp. XY, rozbil nezjištěným způsobem zdvojenou skleněnou výplň plastového okna v hodnotě nejméně 3.436 Kč, vzniklým otvorem vnikl do prostor skladu, kde však nic neodcizil, kdy tak jednal k tíži společnosti PRO-DOMA, SE, IČ: 24235920, se sídlem Budčická čp. 1479, 190 16 Praha, které poškozením skleněné výplně okna způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 3.436 Kč, 14) v době od 02:15 hod. do 07:00 hod. dne 3. 12. 2020 v obci XY, okr. XY, za užití násilí vypáčil dvoukřídlá kovová vrata v zadní části budovy s čp., které nepoškodil, vnikl do přízemních prostor budovy, dílny pro zemědělské stroje, přičemž zde odcizili CO svářečku zn. Kütreiber v hodnotě nejméně 20.000 Kč s 1 kusem 20 l tlakové nádoby v hodnotě nejméně 3.146 Kč, 3 ks pneumatických utahovacích pistolí, celkem v hodnotě nejméně 5.700 Kč, 1 ks větší pneumatické utahovací pistole nezj. v.č. a značky v hodnotě nejméně 5.000 Kč, velkou gola sadu značky Tona v hodnotě nejméně 3.000 Kč, úhlovou brusku zn. Narex v hodnotě nejméně 3.500 Kč, klíč od zámku dveří a od zapalování vozidla Multikar v hodnotě nejméně 300 Kč, klíč od osobního vozidla zn. Dacia Logan v hodnotě nejméně 900 Kč, načež v budově vykopl dveře vedoucí z hlavní dílny do truhlářské dílny, přičemž tyto vylomil z pantů a způsobil tak škodu na poškození dveří ve výši 1.040 Kč, odkud následně odcizili ruční okružní pilu zn. Narex v hodnotě nejméně 2.000 Kč, načež vnikl do šaten zaměstnanců v prvním patře budovy, kterou prohledal a odcizil zde z volně odložené pracovní bundy šedozelené barvy, 7 ks různých klíčů k zámkům dveří budov zemědělského družstva v hodnotě nejméně 210 Kč, 3 ks čipů pro tankování nafty v hodnotě nejméně 600 Kč, 3 ks klíčů od garáže v celkové hodnotě nejméně 90 Kč, 1 ks silonové tašky s nápisem papír v hodnotě nejméně 50 Kč, 1 ks pracovní látkové bundy do pasu v hodnotě nejméně 500 Kč, načež vylomil horní západku dřevotřískových dvoukřídlých dveří ke skladu náhradních dílů, dveře poškodil v celkové hodnotě nejméně 2.150 Kč a zde odcizil sadu závitníků v hodnotě nejméně 2.000 Kč, kdy tak jednal k tíži jednak společnosti Zemědělské družstvu RADELO, IČ: 00110264, se sídlem Velký Ratmírov čp. 24, 377 01 Velký Ratmírov, které odcizením věcí způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 46.356 Kč a poškozením věcí celkovou škodu ve výši nejméně 3.190 Kč, a jednak Jaroslava Břehovského, nar. 25.07.1968, kterému odcizením věcí zejména pracovní bundy šedozelené barvy, 3 ks různých klíčů od zámků garáže, modré silonové tašky s nápisem "Papír" způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 640 Kč, 15) v době od 21:30 hod. dne 7. 12. 2020 do 03:55 hod. dne 08.12.2020 v obci XY, okr. XY, P. Ř. bez užití násilí vnikl do rodinného domu čp. XY, vstoupil do obytných prostor domu, kde ze stolu v kuchyni odcizil volně odloženou pánskou koženou peněženku černé barvy v hodnotě nejméně 50 Kč, s obsahem drobných písemností, finanční hotovosti ve výši nejméně 3.000 Kč, platební karty Moneta Money bank VISA vydanou k účtu číslo XY, čipovou zaměstnaneckou kartu XY v hodnotě nejméně 150 Kč, průkaz pojištěnce ZP Ministerstva vnitra, vše na jméno R. M., kdy tak jednal k tíži R. M., nar. XY, kterému odcizením věcí způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 3.200 Kč, 16) v době od 21:30 hod. dne 7. 12. 2020 do 03:55 hod. dne 08.12.2020 v obci XY, okr. XY, kdy P. Ř. hlídal přístupovou cestu, tak D. H. bez užití násilí vnikl u domu čp. XY do zde zaparkovaného neuzamčeného motorového vozidla zn. Škoda Felicia, RZ XY, VIN XY, ze kterého odcizil zejména batoh šedé barvy v hodnotě nejméně 450 Kč, ve kterém byla kalkulačka šedé barvy v hodnotě nejméně 150 Kč a drobné písemnosti bez hodnoty, kdy tak jednal k tíži M. H., nar. XY, kterému odcizením věcí způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 600 Kč, 17) v době od 12:30 hod. dne 8.12.2020 do 05:00 hod. dne 9. 12. 2020 v ul. XY v XY, okr. XY, bez užití násilí neoprávněně vnikli přes terasu, kde odcizili zejména 1 ks wifi krabičky k meteostanici zn. Hyundai v hodnotě nejméně 200 Kč, do neuzamčeného podkrovního pokoje v domě čp. 45, kde odcizili zejména dámskou nákupní tašku v hodnotě nejméně 50 Kč, v ní uloženou dámskou peněženku v hodnotě nejméně 50 Kč s obsahem finanční hotovosti ve výši nejméně 2.500 Kč, občanským průkazem v hodnotě nejméně 100 Kč, řidičským průkazem v hodnotě nejméně 200 Kč, průkazem pojištěnce, vše na jméno A. N., nar. XY, svazek 6 ks klíčů v hodnotě nejméně 600 Kč, čipovou kartu bez hodnoty, 9 ks jednorázových roušek v celkové hodnotě nejméně 135 Kč, 1 ks parfému zn. Versace v hodnotě nejméně 1.200 Kč, platební kartu Raiffeisenbank, a.s., vydanou k č. účtu XY, na jméno T. R., nar. XY, v hodnotě nejméně 100 Kč, kdy tak jednal k tíži jednak L. Š., nar. XY, kterému odcizením věci způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 200 Kč, dále A. N., nar. XY, které odcizením věcí způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 4.835 Kč, a jednak T. R., nar. XY, kterému odcizením platební karty způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 100 Kč, 18) v době od 10:27 hod. do 10:40 hod. dne 09.12.2020 ve XY v ul. XY v objektu zahradnictví XY čp. XY, D. H. zabavil M. T., nar. XY, načež P. Ř. nejprve bez užití násilí neoprávněně vnikl do penzionu, který včetně jeho pokojů prohledal, avšak nic neodcizil, poté vešel bočním vchodem do provozovny zahradnictví a za prodejním pultem z papírové krabičky odcizil finanční hotovost ve výši nejméně 3.500 Kč, kdy tak jednal k tíži M. T., nar. XY, kterému odcizením finanční hotovosti způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 3.500 Kč, 19) v době kolem 10:45 hod. dne 10. 12. 2020 v obci XY, okr. XY, se D. H. za užití násilí pokusil vniknout do objektu čp. XY společnosti XY, kdy se pokusil hozením kamene proti oknu objektu toto okno rozbít, aby si tak do objektu zajistil přístup, což se mu nepovedlo, přičemž došlo k poškození středového sloupku plastového okenního rámu dvoukřídlého okna v hodnotě nejméně 2.100 Kč, následně od svého úmyslu upustil a z místa odjel, kdy tak jednal k tíži Jaromíra Šimka, IČ: 43817858, se sídlem Nová Cerekev čp. 302, 394 15 Nová Cerekev, kterému poškozením okna způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 2.100 Kč, 20) v době od 10:00 hod. dne 22. 12. 2020 do 11:00 hod. dne 29. 12. 2020 v XY na odstavné ploše u garáží firmy XY, poblíž budovy čp. XY v ul. XY, za užití násilí dosud nezjištěným způsobem D. H. otevřel zadní pravé dveře zde zaparkovaného a uzamčeného osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Octavia, RZ XY, modré barvy, vnikl do vozidla, které prohledal, přičemž pod stínítkem nad sedadlem řidiče nalezl a odcizil ORV v hodnotě nejméně 50 Kč a doklad o povinném pojištění od předmětného vozidla, načež z vozidla odcizil zadní RZ v hodnotě nejméně 450 Kč, kdy tak jednal k tíži N. K., nar. XY, které odcizením věcí, ORV od vozidla a RZ způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 500 Kč, 21) v době od 10:55 hod. do 11:09 hod. dne 5. 1. 2021 v XY v ul. XY v prostorách XY čp. XY z regálu odcizil 1 ks balení ústní vody zn. Dentolux v hodnotě nejméně 29,90 Kč a 1 ks balení s holicím strojkem zn. Cien v hodnotě nejméně 99,90 Kč, která uschoval pod oblečené sako a následně při placení jiného zboží viditelně vloženého do nákupního košíku dané uschované zboží ponechal po celou dobu skryté a pokladní zónu opustil, aniž by za uschované zboží dodatečně zaplatil, přičemž byl následně za pokladní zónou osloven pracovníkem bezpečnostní agentury R. Š. s podezřením, že se dopustil krádeže, načež se k činu doznal, věci na místě ze saka vyndal na zem a pokusil se z místa odejít, v čemž mu R. Š. bránil, přičemž před vchodem do OD D. H. pracovníka ostrahy strčil oběma ruka do hrudníku a v místech uskladnění nákupních košíků jej udeřil rukou pěstí do obličeje a následně do něho strčil, čímž došlo k jeho pádu na kovové zábradlí, v důsledku čehož R. Š. utrpěl zejména podvrtnutí a natažení krční páteře, které si nevyžádalo pracovní neschopnost, kdy tak jednal k tíži společnosti Lídl Česká republika v.o.s., IČ: 26178541, se sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha, které odcizením věcí způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 129,80 Kč, 22) v době od 04:00 hod. do 04:58 hod. dne 6. 2. 2021 v XY v ul. XY bez užití násilí vnikl P. Ř. na oplocený pozemek u domu čp. XY, přičemž zde u administrativní budovy půjčovny nářadí XY za užití násilí rozbil skleněnou výplň okna v hodnotě nejméně 1.973 Kč u kanceláře v přízemí, okno otevřel a vnikl do vnitřních prostor, načež z neuzamčené zásuvky odcizil pokladničku v hodnotě nejméně 500 Kč s obsahem finanční hotovosti ve výši nejméně 3.000 Kč, kdy tak jednal k tíži Pavla Hvozdovského, IČ: 73476030, se sídlem Křelovice čp. 3, kterému odcizením pokladničky a finanční hotovosti způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 3.500 Kč a poškozením skleněné výplně okna škodu ve výši nejméně 1.973 Kč, přičemž shora uvedené finanční prostředky a věci si rozdělili a užili pro vlastní potřebu, a celkem tak svým jednáním způsobili škodu odcizením věcí ve výši nejméně 243.744,88 Kč a poškozením věcí ve výši nejméně 88.831 Kč, a takto jednal s vědomím, že byl rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 15. 6. 2015, č. j. 7 T 197/2014-2295, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 10. 2015, č. j. 14 To 230/2015-2345, pravomocně odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 60 měsíců, který vykonal dne 28. 7. 2019, II. 1) v období od 19. 9. 2020 do 10. 3. 2021 v přesně nejištěném počtu případů se bez povolení a bez vážných důvodů zdržoval na různých místech na území okresu Jihlava, 2) dne 7. 5. 2021 v době kolem 23:08 hod. se bez povolení a bez vážných důvodů zdržoval v obci Batelov, okr. Jihlava, a takto jednal s vědomím, že byl rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 15. 6. 2015 č. j. 7 T 197/2014-2295, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 10. 2015, č. j. 14 To 230/2015-2345, pravomocně odsouzen k trestu zákazu pobytu na území okresu Jihlava v trvání 48 měsíců a k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 60 měsíců, který vykonal dne 28. 7. 2019, III. ačkoli dne 1. 6. 2021 pod č. j. KRPJ-12360-28/TČ-2021-161771, převzal usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný dílem ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, v době od 14:00 hod. dne 13. 8. 2021 do 08:00 hod. dne 16.08.2021 z volně přístupného pozemku p. č. XY v katastru obce XY, okr. XY, po překonání zámku kabiny s sebou přineseným klíčem zn. JCB odcizil zde zaparkovaný traktobagr zn. JCB 2CX, RZ XY, v hodnotě nejméně 508.200 Kč, a spolu s ním 1 ks plastového kanystru o objemu 20 l v hodnotě nejméně 200 Kč, 1 ks registrační značky v hodnotě nejméně 450 Kč a 1 ks osvědčení o registraci vozidla v hodnotě nejméně 100 Kč, kdy tak jednal k tíži společnosti Seterm CB, a.s., IČ 26031949, se sídlem Nemanická 2765, České Budějovice, které odcizením věci způsobil škodu ve výši nejméně 508.950 Kč, a takto jednal s vědomím, že byl rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 15.06.2015 č.j. 7 T 197/2014-2295 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 10. 2015, č. j. 14 To 230/2015-2345, pravomocně odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 60 měsíců, který vykonal dne 28. 7. 2019, IV. ačkoli dne 1. 6. 2021 pod č.j. KRPJ-12360-28/TČ-2021-161771 převzal usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu mimo jiné pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, 1) dne 2. 6. 2021 v době kolem 15:51 hod. se bez povolení a bez vážných důvodů zdržoval v domě čp. XY v obci Zvolenovice, okr. Jihlava, 2) dne 8. 6. 2021 v době kolem 16:42 hod. se bez povolení a bez vážných důvodů zdržoval v Telči, okr. Jihlava, kde řídil osobní vozidlo zn. Škoda Felicia, a to přinejmenším po ul. Na Hrázi a ul. Hradecká, kde vozidlo kvůli svému pronásledování policejní hlídkou odstavil před uzavřenou bránou areálu společnosti Ekoplast Telč, z vozidla vystoupil, pohyboval se v jeho okolí a následně opět z místa řídil pryč, 3) dne 8. 6. 2021 v době kolem 17:05 hod. se bez povolení a bez vážných důvodů zdržoval na silnici III. třídy č. 11261 v k. ú. obce Hoštětice, okr. Jihlava, 4) dne 16. 6. 2021 v době kolem 09:00 hod. se bez povolení a bez vážných důvodů zdržoval v domě čp. XY v obci Zvolenovice, okr. Jihlava, 5) dne 13. 7. 2021 v době kolem 22:50 hod. v ul. Nádražní v Pelhřimově řídil osobní vozidlo zn. Peugeot 206, RZ XY, přičemž byl kontrolován hlídkou Policie ČR, a takto jednal s vědomím, že byl rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 15.06.2015 č. j. 7 T 197/2014-2295 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 10. 2015, č. j. 14 To 230/2015-2345, pravomocně odsouzen k trestu zákazu pobytu na území okresu Jihlava v trvání 48 měsíců a k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 60 měsíců, který vykonal dne 28. 7. 2019, a s vědomím, že byl rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3. 7. 2020, č.j. 7 T 9/2020-706, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 28. 4. 2021, č. j. 14 To 216/2020-809, pravomocně odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 18 měsíců, V. ačkoliv dne 21. 6. 2021 osobně převzal výzvu k nastoupení trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců s termínem nástupu do tří dnů od převzetí výzvy do Vazební věznice v Českých Budějovicích, který mu byl pravomocně uložen rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3. 7. 2020 č. j. 7 T 9/2020-706 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 28. 4. 2021, č. j. 14 To 216/2020-809, na tuto výzvu bez závažných důvodů následně nereagoval, výkon trestu nenastoupil a do výkonu trestu byl dodán až dne 30. 8. 2021, kdy byl na základě příkazu k dodání do výkonu trestu vydaného Okresním soudem v Pelhřimově dopaden policejním orgánem Policie ČR, Obvodní oddělení Kamenice nad Lipou, VI. 1) v přesně nezjištěných dnech v období od 1. 10. 2020 do 11. 3. 2021 na různých místech zejména v XY nejméně ve 20 případech poskytl látku zv. pervitin P. Ř. nar. XY, 2) přesně nezjištěného dne v období od 15. 12. 2020 do 31. 12. 2020 v XY přinejmenším v jednom případě poskytl v množství na jednu dávku výměnou za tablet zn. Asus látku zv. pervitin J. F., nar. XY, 3) v přesně nezjištěných dnech v období od 1. 12. 2020 do 28. 2. 2021 na různých místech v XY nejméně ve dvou případech prodal za celkovou částku 3 000 Kč látku zv. pervitin M. G., nar. XY, 4) dne 26. 12. 2020 v době kolem 1:00 hod. na přesně nezjištěném místě při jízdě osobním vozidlem pravděpodobně poblíž obce XY, okr. XY, nabídl 1 gram látky zv. pervitin za částku ve výši 2.000 Kč M. H., nar. XY; přičemž látka tzv. pervitin je zařazena jako látka psychotropní pod mezinárodním nechráněným názvem metamfetamin do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a činil tak s vědomím, že k nakládání s touto látkou je třeba zákonného přivolení, které neměl, a takto jednal s vědomím, že byl rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 15.06.2015 č. j. 7 T 197/2014-2295 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 10. 2015, č. j. 14 To 230/2015-2345, pravomocně odsouzen mimo jiné pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 60 měsíců, který vykonal dne 28. 7. 2019. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 5. Obviněný D. H. napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 8. 2023, č. j. 10 To 77/2023-2045, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3. 2. 2023, č. j. 7 T 14/2022-1913, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině i trestu. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první a třetí variantě, neboť podle jeho mínění jsou rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků projednávaných trestných činů ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž současně nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Vyjma toho dovolatel odkázal i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel striktně odmítl, že by se dopustil rozsáhlé trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. V této souvislosti vyjádřil své přesvědčení, že oběma soudy nižších stupňů byl vzhledem ke své trestní minulosti „stigmatizován“. Nicméně tvrdí, že po dobu, po kterou žil na svobodě, žil řádným rodinným životem, neboť má stálou partnerku a dceru, které jsou pro něj dostatečnou motivací, aby se napravil a žil již řádným životem. Soudy obou stupňů jej však shledaly vinným, a to na základě „velmi slabých“ důkazů. 7. S odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel namítl, že byl uznán vinným na základě výpovědí svědků z řad aktivních uživatelů drog, kteří však měli nemalý problém upamatovat se na prověřované okolnosti. V této souvislosti upozornil zejména na výpověď svědka P. Ř. z přípravného řízení a jeho následující výpověď, kterou učinil u hlavního líčení, přičemž obě se z obsahového hlediska značně lišily. Přitom u okresního soudu tento svědek otevřeně přiznal, že jeho osobu křivě obvinil ze vzteku a až následně si uvědomil dosah svého jednání, pročež již během hlavního líčení vypovídal stran prověřovaných skutečností pravdivě. Z tohoto důvodu obviněný navrhoval, aby okresní i krajský soud provedly důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jenž by posoudil obecnou i specifickou věrohodnost tohoto svědka. Tento důkaz však soud prvního stupně zamítl jako nadbytečný a soud druhého stupně se s jeho postupem ztotožnil. Dovolatel však na provedení tohoto důkazu i nadále trvá, neboť je přesvědčen, že odmítnutím tohoto důkazu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. 8. Obdobně obviněný poukázal na nezbytnost posouzení věrohodnosti dalších ve věci vyslechnutých svědků, zejména M. G., J. F. a M. H., neboť se v projednávané věci jedná o velmi podstatné důkazy. Nicméně odvolací soud podle vyjádření dovolatele i v jejich případě odmítl provedení odborného zkoumání jejich věrohodnosti s odůvodněním, že na nevěrohodnost jmenovaných nelze poukazovat toliko z důvodu dlouholetého zneužívání omamných látek. Dovolatel je však opačného názoru a dále tvrdí, že nejde pouze o prověření obecného užívání omamných látek těmito svědky (ve vztahu k zdravotním následkům těchto svědků), ale i o posouzení „míry ovlivnění drogou“ v průběhu konání hlavního líčení. Podle jeho mínění není soud oprávněn otázku věrohodnosti svědků posuzovat samostatně, neboť se jedná o otázku striktně odbornou, pročež je k jejímu posouzení nutné přibrat příslušného znalce. 9. Dále dovolatel brojí proti způsobu vedení výslechů jednotlivých svědků ze strany soudu prvního stupně, neboť je přesvědčen, že svědci prakticky neměli možnost se o věci tzv. rozmluvit. V protokolu navíc nejsou uvedeny dotazy, které byly svědkům kladeny, pročež má obviněný za to, že i z tohoto důvodu jsou dané výpovědi značně „pochybné“. 10. Následně dovolatel akcentoval, že se okresní soud nedostatečně zabýval provedením důkazů a jejich správnému vyhodnocení v každém z dvaadvaceti skutků, které jsou mu kladeny za vinu (jak by ostatně postupoval v případě, že by projednávaných skutků bylo méně). Stran spáchaných přečinů (podrobně popsaných pod bodem I. výroku o vině stran spáchaných přečinů krádeže, poškození cizí věci, porušování domovní svobody a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku) dovolatel své námitky níže detailněji konkretizoval. 11. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem I. 2) dovolatel namítl, že svědek Vaněk nikoho konkrétního neidentifikoval, a proto nejsou k dispozici žádné důkazy, které by jej v tomto ohledu usvědčily. Pokud jde o skutky pod bodem I. 3-4), nebyly podle jeho náhledu provedeny důkazy, které by jej jakkoli usvědčily. To samé lze uvést i v případě skutku popsaného pod bodem I. 5), ostatně na zajištěném videozáznamu obviněný nebyl nikterak identifikován. Ani stran dalších skutků popsaných pod bodem I. nebyly podle jeho mínění provedeny důkazy, které by prokázaly jeho vinu bez důvodných pochybností. Pro stručnost obviněný poukázal na argumentaci, kterou k jednotlivým skutkům (popsaným pod bodem I. výroku o vině) uvedl ve svém odvolání ze dne 31. 3. 2023 a žádá, aby se jimi dovolací soud zabýval a neopakoval chybný postup soudů nižších stupňů, které provedené důkazy hodnotily v jeho neprospěch. 12. Ve vztahu k trestnému jednání uvedeném pod bodem II. výroku o vině (stran zdržování se v místě, na které se vztahoval trest zákazu pobytu) dovolatel namítl, že se ke spáchání tohoto skutku doznal, nicméně má za to, že důvody, které jej vedly k porušení zákazu, nebyly soudy obou stupňů adekvátně zohledněny. K tomu doplnil, že zpočátku si ani neuvědomil, že porušuje zákaz pobytu, když byl pod vlivem touhy vidět se se svojí přítelkyní i dítětem, které spolu mají. Na tuto argumentaci dovolatel odkázal i ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem IV. výroku o vině, jenž se týká téže trestné činnosti. 13. Za zásadní dovolatel označil okolnosti skutku, kterým byl uznán vinným pod bodem III. výroku o vině. Stran tohoto jednání obviněný striktně odmítl, že by se dopustil odcizení traktorbagru zn. JCB a naopak trvá na tom, že okresnímu soudu dostatečně objasnil okolnosti jeho držení, když až následně zjistil, že se stran jeho držení sám stal obětí podvodu. V příčinné souvislosti s jeho údajným odcizením nemůže být ani okolnost, že nedržel tzv. velký technický průkaz. Navíc dovolatel tvrdí, že z hlediska dokazování nebylo prověřeno – kdo, kdy a jak předmětný stroj odvezl, respektive že tak učinila jeho osoba. Pokud soud prvního stupně odůvodnil jeho vinu záznamem o telekomunikačním provozu, obviněný k tomu namítl, že předmětnou SIM kartu ani neměl ve svém vlastnictví. Jako zásadní pochybení však hodnotí, že byl uznán vinným spácháním tohoto trestného činu, aniž by proti němu existoval jakýkoli přímý důkaz, pročež tvrdí, že v této věci byl odsouzen toliko na základě pouhých domněnek soudu. 14. K bodu V. výroku o vině obviněný namítl nesprávné doručení výzvy k nástupu do výkonu trestu, neboť nebyl o tomto termínu jakkoli zpraven. Vyjma toho ztratil svůj občanský průkaz, což mu objektivně zamezilo možnost splnit tuto svoji povinnost. 15. K bodu VI. výroku o vině dovolatel navrhl, aby bylo trestní řízení doplněno o znalecký posudek na posouzení obecné a specifické věrohodnosti svědka P. Ř., kterak uvedl výše a kterou považuje pro posouzení své viny (nejen tohoto skutku) za zcela zásadní. V této souvislosti dodal, že nebylo vyhověno ani jeho návrhu na výslech svědkyně Kateřiny Šíbrové, která mohla soudu dosvědčit řadu prokazovaných skutečností. 16. Podle názoru dovolatele se tedy oba soudy nižších stupňů dostatečně nevypořádaly s otázkou jeho viny napříč všemi skutky, které jsou mu kladeny za vinu, a to přesto, že v případě vyslovení viny musí být jednoznačně prokázáno, že jednání, které je předmětem obžaloby, se objektivně stalo a že obviněná osoba je skutečně tou, která toto jednání spáchala. Ostatně prokázání trestného činu musí být založeno na důkazech, které nepochybně vedou k výsledku, jenž je vyjádřen skutkovým zjištěním obsaženým v tzv. skutkové větě výroku o vině, a to prostřednictvím logického zhodnocení poznatků nabytých z důkazních prostředků, o něž se rozhodnutí opírá. 17. Jelikož v projednávané věci nebyly naplněny zákonné podmínky pro řádně prováděné dokazování, má dovolatel za to, že stávající závěry vedly oba soudy nižších stupňů k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení projednávaných skutků, pročež souběžně odkázal i na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. 18. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. 8. 2023, č. j. 10 To 77/2023-2045, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3. 2. 2023, č. j. 7 T 14/2022-1913, a to ve výroku o vině i trestu a věc některému z nich vrátil k opětovnému projednání a rozhodnutí. 19. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 21. 11. 2023, sp. zn. 1 NZO 848/2023-13, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která v prvé řadě odmítla tvrzení obviněného, že mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením existuje zjevný či extrémní nesoulad. Státní zástupkyně naopak vyjádřila své přesvědčení, že veškeré námitky, které obviněný vznesl, kvalitativně nepřekročily meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jaký význam je nutné tomu kterému důkazu připisovat z hlediska prokazovaného skutkového děje. 20. Následně státní zástupkyně rekapitulovala, že jednání obviněného H. bylo prokázáno především výpovědí spoluobviněného P. Ř. z přípravného řízení, který vypovídal o jednotlivých pokračujících jednáních, kterých se dopouštěl právě s osobou obviněného. Výpověď tohoto svědka označila za přesvědčivou, logickou a zejména dostatečně podrobnou, pročež vylučuje možnost, že by si svědek tak detailní okolnosti (stran jednotlivých skutků) vymyslel. V této souvislosti nelze přehlédnout ani skutečnost, že obě osoby se musely vždy dopravit na každé místo činu osobním automobilem, přičemž svědek P. Ř. nevlastní řidičské oprávnění a podle svých slov neumí řídit motorové vozidlo. Předmětný důkaz navíc není osamocen, ale je podpořen dalšími, zejména listinnými důkazy, jakož i výpověďmi dalších svědků. Za této situace oba soudy nižších stupňů správně dospěly k závěru, že vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, k posouzení věrohodnosti tohoto svědka je nadbytečné. Stejně tak byly jako věrohodné posouzeny i výpovědi svědků M. G., J. F. a M. H., a to přesto, že se zjevně jedná o dlouhodobé uživatele omamných látek. 21. Pokud jde o argumentaci dovolatele, že se nejprve domníval, že zákaz pobytu v okrese Jihlava neporušuje a až následně, kdy byl o tom informován, se pokusil učinit kroky k tomu, aby místo, kde se nacházelo bydliště jeho přítelkyně, bylo z trestu zákazu pobytu vyňato, státní zástupkyně rovněž odmítla, neboť obviněný si měl své osobní poměry (zahrnující i místo svého bydliště) uspořádat tak, aby uložený trest zákazu pobytu dodržoval. Ze stejného důvodu se neztotožnila ani s názorem, že okresní soud měl obviněného informovat za situace, kdy osobně prvostupňovému soudu sdělil, že bydlí ve XY, na což pracovníci soudu nikterak nereagovali. 22. Ve vztahu k maření výkonu úředního rozhodnutí ve věci nenastoupení trestu odnětí svobody obviněným v řádném termínu státní zástupkyně podotkla, že odvolací soud se argumentací obviněného podrobně zabýval, když konstatoval, že nebylo nutné doplňovat dokazování výslechem policistů, kteří doručovali písemnosti obviněnému s ohledem na to, že dovolatel prokazatelně převzal výzvu k nástupu nepodmíněného trestu odnětí svobody a souběžně s tím byl dostatečně poučen i o postupu, který je nutno dodržet za situace, kdy by mu zdravotní stav neumožňoval nepodmíněný trest řádně vykonávat. Jako podstatná se rovněž jeví okolnost, že obviněný byl ze strany věznice instruován, že má nastoupit výkon trestu i při ztrátě občanského průkazu. Přes tyto okolnosti obviněný do věznice nenastoupil a musel být do ní dodán až orgány policie. Jednání obviněného bylo tedy provedenými důkazy prokázáno a použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. 23. Závěrem státní zástupkyně uvedla, že meritorní rozhodnutí obou soudů nižších stupňů nejsou zatížena vadami, které by bylo nutné napravit cestou dovolání, přičemž deklarované dovolací důvody naplněny nebyly. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. 24. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena. III. Přípustnost dovolání 25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. 26. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 27. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 28. Obviněný ve svém dovolání předně odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., jímž byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. 29. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno. 30. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, neboť smyslem jeho zakotvení byla pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. 31. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem (k této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.) Ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je rovněž možné vznášet námitky ve vtahu k vadám výroku o trestu, nicméně za relevantní je možné posoudit pouze vady spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního (nikoli tedy námitky stran druhu či výměry trestu). 32. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. K meritu věci 33. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného D. H. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v §265b odst. 1 tr. řádu. 34. Obviněný ve vztahu k jím zpochybňovaným jednáním opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které namítl, že provedené důkazy ve svém souhrnu nevytvořily logickou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, z nichž by bylo možné dovodit závěr o jeho vině stran všech prokazovaných skutků. Jinými slovy dovolatel tvrdí, že soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti bez důvodných pochybností prokázat jeho vinu, v důsledku čehož došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. 35. Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že dovolatel svými výhradami toliko opětovně odmítá zásadní skutková zjištění, aby stran všech projednávaných trestných jednání, popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově, prosadil vlastní obhajobu, podle které nemělo být soudy nižších stupňů dostatečně prokázáno, že se dopustil všech výše uvedených trestných činů. Těmito tvrzeními však obviněný pouze demonstroval své subjektivní přesvědčení, že skutková zjištění jej z předmětných jednání neusvědčily, v důsledku čehož usiluje v rámci své obhajoby o zrušení napadených rozsudků a opětovné projednání jeho věci s cílem dosáhnout pro svoji osobu značně příznivějšího rozhodnutí. Takovouto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil toliko proti provedeným důkazům, což je však ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné. 36. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k opakované a kompletní revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud to odůvodňuje jedna ze tří alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 37. Takovéto zásadní pochybení v rámci uplatněného dovolacího důvodu obviněný sice namítl (vyjma druhé varianty), nicméně Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu konstatuje, že skutkový stav byl stran všech obviněným zpochybňovaných jednání řádně zjištěn a bez důvodných pochybností prokázán. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, tím méně pochybnosti klíčové. V. 1. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu 38. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nejprve - de facto paušálně - namítl, že jednotlivými trestnými činy byl uznán vinným na základě „velmi slabých důkazů“, aby následně zpochybnil v podstatě všechna zásadní a pro jeho osobu usvědčující skutková zjištění. 39. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu nejprve ověřil, že Okresní soud v Pelhřimově ve věci provedl rozsáhlé dokazování, zahrnující výpověď obviněného u hlavního líčení (v přípravném řízení obviněný využil svého zákonného práva a ve věci odmítl vypovídat), dále výpověď svědka P. Ř., jakož i dlouhou řadu svědků, kteří vypovídali zejména stran prověřovaných přečinů krádeže a distribuce omamných látek obviněným. Z listinných důkazů je vhodné zmínit především jednotlivé protokoly o ohledání místa činu s náčrtky a fotodokumentací, protokoly a záznamy o ohledání či vydání věci, řadu odborných vyjádření zaměřených zejména na zjištění způsobených škod, a dále z odvětví trasologie, daktyloskopie, genetiky, mechanoskopie. Z dalších listinných důkazů se jeví jako podstatné rovněž úřední záznamy a zprávy ČSOB, České spořitelny, Moneta Money Bank a Raiffeisenbank, vyhodnocení zachycených zpráv z telekomunikačního provozu, lékařské zprávy a testy na přítomnost omamných látek, zprávy Probační a mediační služby, jakož i výzva k nastoupení trestu s doručenkou či příkaz a následný protokol o dodání obviněného do věznice. 40. Všechny výše uvedené důkazy Okresní soud v Pelhřimově pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním následně přiřadil i odpovídající právní kvalifikace, přičemž s jeho postupem a závěry se plně ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací (s výjimkou výroku o náhradě škody, kterak bylo zmíněno výše). Současně se oba soudy nižších instancí v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly se všemi námitkami, jež byly ze strany obviněného v jednotlivých fázích trestního řízení vzneseny. 41. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů není možné prokázat jeho vinu stran všech projednávaných trestných činů, je třeba konstatovat, že obhajoba obviněného fakticky po celou dobu vedeného trestního řízení usiluje o zásadní zpochybnění celého procesu dokazování. Nejvyšší soud však v rámci svého přezkumu konstatuje, že okresní soud spolehlivě prokázal spáchání všech výše uvedených trestných činů, tj. spáchaných přečinů krádeže, poškození cizí věci, porušování domovní svobody, neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, jakož i spáchaného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. 42. Dovolatel v rámci svých námitek usiloval zpochybnit zejména výpověď klíčového svědka P. Ř. z přípravného řízení, jakož i výpovědi dalších svědků, zejména M. G., J. F. a M. H. s odůvodněním, že výše jmenovaní jsou osobami dlouhodobě zneužívajícími omamné a psychotropní látky, pročež má obviněný jejich výpovědi za zcela nevěrohodné. Souběžně vznesl i možnost jejich ovlivnění omamnou látkou v průběhu hlavního líčení, stejně jako to, že v příslušných protokolech o hlavních líčeních nejsou uvedeny dotazy, které byly svědkům kladeny, v čemž rovněž spatřuje pochybení soudu. S ohledem na tyto skutečnosti žádal prověřit otázku procesní věrohodnosti výše uvedených svědků svým návrhem na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. 43. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že svědek a zároveň spoluobviněný P. Ř. (stran jednání popsaného pod bodem I.) skutečně v rámci přípravného řízení rozsáhle vypovídal v neprospěch obviněného, neboť svědčil o trestné činnosti, které se dopustil společně s obviněným H. (č. l. 1463-1470). V porovnání s jeho výpovědí, kterou učinil u hlavního líčení (č. l. 1763-1766), však vyznívá jeho výpověď z přípravného řízení (u které byl navíc přítomný obhájce obviněného) přesvědčivě a logicky, a navíc obsahuje dlouhou řadu podrobností stran všech prokazovaných skutečností, že je prakticky vyloučeno, aby si je jmenovaný vymyslel a tak důvěryhodně a kompaktně o nich hovořil. 44. Usvědčující výpověď svědka Ř. rovněž nestojí důkazně osamocena, ale je podpořena dalšími, zejména listinnými důkazy, kamerovými záznamy, případně výpověďmi dalších svědků. Do linie prověřovaných okolností zcela logicky zapadla i skutečnost, že oba pachatelé se na místo činu dopravovali vždy motorovým vozidlem, přičemž svědek Ř. nevlastní řidičské oprávnění (a podle svého tvrzení ani osobní automobil nikdy neřídil a řídit neumí). Oba soudy nižších stupňů tedy oprávněně konstatovaly, že výpověď svědka Ř. učiněná u hlavního líčení vyznívá krajně nepřesvědčivě, neboť nemá oporu v provedeném dokazování, a byla prokazatelně vedena toliko snahou tohoto svědka o vyvinění obviněného z projednávaného jednání. Z těchto důvodů byla výpověď svědka Ř. učiněná u hlavního líčení dne 11. 5. 2022 vyhodnocena jako zjevně nevěrohodná, nepravdivá a u soudu prezentovaná toliko z ryze účelových důvodů. 45. Okresní soud se dostatečně zabýval i alternativní skutkovou verzí předloženou obviněným D. H., spočívající v tvrzení, že svědka P. Ř. toliko vozil na místa činu, tzn. že byl výhradně v pozici řidiče, avšak jeho trestné činnosti se nikterak neúčastnil. K tomu Nejvyšší soud pouze stručně dodává, že obviněným nabízená varianta průběhu skutkového děje, aby skutečně vedla k objektivním pochybnostem o jeho vině, musí být možná a uvěřitelná, což v daném případě není. Obviněným prezentovaná skutková verze je naopak založena na prostém „kličkování“ mezi nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje stran všech prověřovaných činů. Je totiž krajně nepravděpodobné, aby obviněný nebyl obeznámen o páchání trestné činnosti, když z provedených důkazů bylo jednoznačně prokázáno, že každému z útoků obou spoluobviněných vždy předcházela jejich dohoda s tím, že oba se již předem aktivně podíleli na typování objektů. Následně obviněný H. zajistil dopravu na místo činu, kde spáchal čin buď P. Ř. sám anebo ve spolupráci s dovolatelem (poskytujíc si vzájemnou pomoc), aby se posléze o zcizené věci či finance podělili rovným dílem. 46. Dovolatel (stran trestného jednání popsaného pod bodem VI.) ve svých námitkách dále usiloval zpochybnit výpovědi svědků M. G., J. F. a M. H., kteří u hlavního líčení potvrdili, že obviněný H. jim v jednom či více případů distribuoval psychotropní látku (v případě svědka H. mu v jednom případě metamfetamin nabídl). Podobně jako v případě svědka P. Ř. dovolatel namítl, že i tyto osoby dlouhodobě zneužívají omamné látky, pročež navrhl, aby byla znalecky posouzena jejich obecná i specifická věrohodnost. Nicméně tento návrh byl soudy obou stupňů oprávněně zamítnut. 47. Nejvyšší soud v minulosti opakovaně judikoval, že není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obviněného na provedení dalších důkazů. V takovém případě by se soud provinil proti jiné procesní zásadě, kterou je zásada rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud má povinnost provést pouze takový (obhajobou navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a toto odmítnutí řádně odůvodnit. Z připojeného spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že oba soudy nižších stupňů návrh obviněného stran zpracování znaleckých posudků ve vztahu k výše jmenovaným svědkům odmítly, přičemž tato odmítnutí patřičně zdůvodnily (okresní soud v bodě 15., krajský soud v bodech 11. až 12. odůvodnění svých rozsudků). 48. Stran svědka P. Ř. oba soudy nižších stupňů shodně konstatovaly, že jeho výpověď z přípravného řízení je věrohodná s ohledem na to, že je zcela v souladu s dalšími ve věci učiněnými skutkovými zjištěními. Proto bylo oprávněně provádění dalších důkazů stran prověření věrohodnosti tohoto svědka odmítnuto jako nadbytečné. 49. V případě výpovědí svědků M. G., J. F. a M. H. oba soudy odmítly zkoumání jejich věrohodnosti toliko na základě obviněným namítaného důvodu, že se jedná o dlouholeté uživatele omamných či psychotropních látek. Pokud se svědci ve svých výpovědích učiněných u hlavního líčení podstatně odchýlili od svých výpovědí z přípravného řízení, okresní soud jim procesně přiléhavým postupem jejich obsah předestřel a ti na ně vesměs odkázali. Proti takovému postupu přitom nelze ničeho namítat. Především však výpovědi jmenovaných svědků nezůstaly ve věci osamoceny, neboť byly ověřeny dalšími skutkovými zjištěními, zejména listinnými důkazy, ze kterých je zřejmé, že obviněný sám pervitin užíval i s ním obchodoval. 50. Vyjma toho samotná okolnost, že jmenovaní svědci jsou dlouhodobými uživateli pervitinu, v projednávané věci naopak přispělo ke zjištění, že byl prostřednictvím osoby obviněného skutečně distribuován právě metamfetamin. To soudu potvrdil svědek J. F., který zakoupený metamfetamin užil injekčně a účinky hodnotil jako běžné (č. l. 1820 verte). Také svědkyně M. G. u hlavního líčení uvedla, že od obviněného H. v obou případech zakoupila pervitin, který si aplikovala nitrožilně, nicméně potvrdila jeho slabší účinky, neboť se po něm necítila „akční“, ale naopak po jeho užití „šla normálně spát“ (č. l. 1882 verte). 51. Dále z přiloženého spisového materiálu nikterak nevyplynulo, že by tito svědci byli během hlavního líčení pod vlivem omamných a psychotropních látek, respektive že by skutečně byli ve stavu, který by jim neumožňoval vypovídat (viz svědek J. F. na č. l. 1820 verte, svědek M. H. na č. l. 1826 verte, svědkyně M. G. na č. l. 1883, která navíc v den konání hlavního líčení vyjádřila svoji ochotu podrobit se testování na aktuální přítomnost omamných látek). Ostatně pokud by jmenovaní svědci skutečně vykazovali během svých výpovědí aktuální vliv intoxikace, jistě by tuto okolnost reflektovala jak předsedkyně senátu, tak přítomní obhájci, což se však nestalo. 52. Námitku obviněného, v rámci které tvrdí, že problematika věrohodnosti svědka je otázkou ryze odbornou, kterou je věcně příslušný posoudit toliko znalec, Nejvyšší soud kategoricky odmítá. 53. Svědek je vždy osobou podávající vlastními slovy zprávu o určité události. Pro orgány činné v trestním řízení je nejdůležitější očitý svědek, tedy osoba, jež se prověřované situace nějakým způsobem sama zúčastnila a vypovídá tedy o skutečnostech, které sama svými smysly vnímala. Takový svědek je schopen poskytnout orgánům činným v trestním řízení cenný „neodvozený“ důkaz. Věrohodnost vyslechnutého svědka je však vždy nutné hodnotit v kontextu ostatních ve věci provedených důkazů, a to v míře, v jaké je s nimi v souladu či jak je případně doplňuje. To však neznamená, že by každý rozpor automaticky znamenal nevěrohodnost takovéto výpovědi. Je totiž zjevné, že svědek popisuje událost, jejíž obraz má uložený ve své paměti. Nicméně tato informace (respektive její paměťová stopa) se s časem, který od události uběhl, oslabuje. Prostá okolnost, že svědek si na nějaký údaj již nevzpomíná, tedy nemůže být důvodem k závěru o jeho nevěrohodnosti. 54. Byť nelze zcela vyloučit určitý vliv užívání omamných látek na zpětné vybavování si prověřovaného děje (na který je svědek dotazován), není možné zjištění takové skutečnosti a priori chápat jako podmínku pro oslovení znalce za účelem posouzení otázky věrohodnosti vyslýchaného (či vyslýchaných) svědků, pokud o nich nepanují zásadní pochybnosti. V projednávaném případě neměly okresní ani krajský soud o této otázce žádnou pochybnost, neboť svědectví výše jmenovaných svědků obsahově zcela zapadla do kontextu prověřovaných skutkových zjištění. Současně je namístě připomenout, že posouzení věrohodnosti výpovědi svědka je otázkou hodnocení důkazů, ke kterému jsou oprávněny toliko orgány činné v trestním řízení, a to postupem podle §2 odst. 6 tr. řádu, a nikoli otázkou, jíž by byl oprávněn řešit znalec, kterému je hodnocení důkazů výslovně zapovězeno ustanovením §107 odst. 1 tr. řádu. 55. Nad výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podotýká, že Okresní soud v Pelhřimově důsledně postupoval v duchu zásady in dubio pro reo , když oproti obžalobě uznal jednání spočívající v poskytnutí pervitinu A. H. a J. P. za neprokázané, pročež tuto část jednání vypustil z výrokové části rozsudku. V duchu téže procesní zásady upravil i jednání obviněného spočívající v poskytnutí pervitinu svědkům Ř. a G., když např. v případě této svědkyně, která u hlavního líčení přiznala výrazné obtíže vybavit si konkrétní počet případů získaného pervitinu od obviněného (když v přípravném řízení uvedla šest případů, naproti tomu u hlavního líčení uvedla, že to bylo pouze dvakrát), načež po předestření své výpovědi z přípravného řízení uvedla, že při výslechu na policii si zřejmě věc pamatovala lépe (č. l. 1882 verte). Nicméně přesto okresní soud vyšel – zjevně ve prospěch obviněného – z jednoznačně prokázaného počtu odebrané omamné látky a ve výroku o vině uvedl, že této svědkyni prodal pervitin „nejméně ve dvou případech“. 56. Lze tedy shrnout, že výše uvedené námitky stran údajné nevěrohodnosti ve věci vypovídajících svědků Nejvyšší soud neshledal důvodnými, neboť mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními neshledal žádný, natož zjevný nesoulad. Rovněž návrhy obviněného na doplnění dokazování stran znaleckého prověření jejich hodnověrnosti soudy nižších instancí správně odmítly, přičemž tuto skutečnost v rámci odůvodnění svých rozsudků řádně odůvodnily. 57. Nejvyšší soud odmítl rovněž procesní námitku obviněného, že okresní soud neuvedl v protokolech z hlavního líčení konkrétní otázky soudu, státního zástupce ani obhájce obviněného, jež byly jednotlivým svědkům položeny. 58. Pokud však měl obviněný (a jeho obhajoba) za to, že výslech jmenovaných osob není prováděn zákonným způsobem, měl tyto námitky uplatnit v rámci probíhajícího hlavního líčení, případně je měl vznést ihned po vypracování protokolů z hlavních líčení a nikoli až v rámci mimořádného opravného prostředku, který (s ohledem na taxativně stanovené dovolací důvody) již neumožňuje takové námitky vznášet. Navíc s výjimkou výslovně uvedenou v §55b odst. 3 tr. řádu platí, že protokol z hlavního líčení zachycuje toliko podstatný obsah tohoto úkonu. Není proto povinností soudu vyhotovovat doslovný obsah jednotlivých prováděných důkazů, tzn. ani přesný obsah otázek, které obviněnému H. či vyslýchaným svědkům, popř. znalci, kladly procesní strany. Ostatně tento požadavek zjevně nebyl ze strany obviněného (či státního zástupce) ani vznesen. Jednotlivé protokoly z hlavních líčení tedy bez důvodných pochybností vyhovují předepsaným zákonným požadavkům. 59. Ze stejného důvodu nebylo možné akceptovat námitku obviněného, že svědci se údajně neměli možnost o věci tzv. rozmluvit. Z předmětných protokolů naopak vyplývá, že jmenovaní vypovídali nejprve spontánně a až následně zodpovídali doplňující dotazy ze strany předsedkyně senátu, státního zástupce i obhájce obviněného, kterak je to obvyklé. 60. V další části svého dovolání dovolatel namítl, že okresní soud se při procesu dokazování dostatečně nezabýval provedením důkazů a jejich správným vyhodnocením v každém z dvaadvaceti skutků, které jsou mu kladeny za vinu. Jinými slovy obviněný k jednotlivým skutkům popsaným pod body I. až VI. v podstatě namítl, že ve všech případech nebyly provedeny důkazy, které by skutečně prokázaly jeho vinu. 61. Tímto tvrzením obviněný i v rámci dovolacího řízení opětovně odmítá všechna zásadní skutková zjištění, aby prosadil vlastní obhajobu, ve které tvrdí, že soudy nižších stupňů nebylo dostatečně prokázáno, že se dopustil všech výše uvedených trestných činů. Takovým tvrdošíjným popíráním učiněných skutkových závěrů však obviněný všechny své námitky znovu zaměřil proti způsobu, jakým soudy obou nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy, a to přesto, že dovolání není v žádné své procesní variantě (vzhledem k zásadě dvojinstančního řízení) určeno ke kompletní kontrole všech skutkových zjištění. 62. Znovu je nutné zopakovat, že do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen pokud to odůvodňuje jedna ze tří alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tak zásadní pochybení v rámci uplatněného dovolacího důvodu obviněný sice namítl (vyjma druhé varianty dovolacího důvodu), nicméně Nejvyšší soud po přezkumu předloženého spisového materiálu konstatuje, že skutkový stav byl stran všech obviněným zpochybňovaných jednání oběma soudy nižších stupňů řádně prokázán, pročež v dané věci nemá žádné pochybnosti o správnosti jejich skutkových závěrů, tím méně pochybnosti klíčové. 63. Stran jednotlivých skutků podřazených pod bodem I. výroku o vině je nutné zdůraznit, že okresní soud ve věci provedl obsáhlé dokazování, v rámci kterého vyslechl poškozené osoby (respektive zaměstnance poškozených firem) a na základě těchto výpovědí (a dále protokolů o ohledání místa činu s náčrtky a fotodokumentací, příp. kamerových záznamů) byl zjištěn způsob vniknutí do jednotlivých objektů, jejich poškození, soupis odcizených věcí a jejich hodnota. Zneužití platebních karet bylo prokázáno rovněž zprávami jednotlivých peněžních ústavů. Na základě takto provedeného dokazování není pochyb, že do jednotlivých objektů bylo vniknuto způsobem uvedeným v obžalobě, resp. rozsudku soudu prvního stupně, přičemž byla souběžně prokázána i výše způsobené škody. 64. V tomto smyslu bylo nutné prověřit otázku věrohodnosti usvědčující výpovědi svědka P. Ř. z přípravného řízení, kterou tento klíčový svědek u hlavního líčení z větší části popřel. Okresní soud v Pelhřimově však v odůvodnění svého rozsudku dostatečně objasnil důvody, pro které skutkově vycházel z výpovědi tohoto svědka z přípravného řízení, kterak bylo již konstatováno výše. Předmětné svědectví navíc nezůstalo osamoceno, ale bylo podpořeno dalšími ve věci provedenými důkazy. V této souvislosti nelze opomenout ani skutečnost, že ve prospěch majetkové trestné činnosti svědčí i rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 7 T 75/2021, kterým byl P. Ř. odsouzen (mimo jiné) za majetkovou trestnou činnost, když části jednání se zjevně dopustil ve spolupachatelství s osobou identifikovanou jako D. H.. Skutky, pro které byl P. Ř. uznán vinným (v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 T 75/2021), jsou tedy do značné míry shodné s těmi, pro které stál před soudem v nyní posuzované věci obviněný D. H. 65. Pokud obviněný ve svém dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl, že např. stran skutku popsaného pod bodem I. 2) svědek Vaněk nikoho konkrétního neidentifikoval, nebo že stran skutku popsaného pod bodem I. 5) nebyl nikterak identifikován na zajištěném videozáznamu, jedná se o námitky ve vztahu k provedeným skutkovým závěrům již zcela nepodstatné. Naopak za zásadní lze označit skutečnost, že okresní soud své rozhodnutí dostatečně odůvodnil a toto odůvodnění reflektuje i obhajobu obviněného, kterou soud odmítl, přičemž své skutkové závěry objasnil dostačujícím a logickým způsobem, se kterým se plně ztotožnil i soud odvolací. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů (zejména na odůvodnění soudu prvního stupně v bodě 10. a odvolacího soudu v bodě 10.). 66. Ke skutku popsanému v bodě III. výroku o vině (stran přečinu krádeže traktorbagru zn. JCB 2CX v hodnotě 508.200 Kč spolu s osvědčením o registraci vozidla) se obviněný vyjádřil tak, že se jeho odcizení jednoznačně nedopustil a dodal, že naopak se sám v této věci stal obětí podvodu. 67. Všechny podstatné okolnosti skutku, tj. změna markantů traktorbagru, absence vlastnictví velkého technického průkazu, zjištění profilu DNA na volantu předmětného pracovního stroje s DNA profilem obviněného, záznamy o uskutečněném telekomunikačním provozu mobilního telefonu obviněného, ale i učiněné svědecké výpovědi (zejména svědkové K. P., T. P., S. K., zaměstnanci firmy S., a.s., kteří se vyjádřili ke způsobu změny markantů u traktobagru s tím, že byl poškozen i VIN na skle) však předmětnou trestnou činnost obviněného H. spolehlivě prokázaly. Vzhledem k těmto okolnostem tak nemohla v žádném ohledu obhajoba obviněného obstát. 68. Tvrzení dovolatele, že nebyl ze spáchání tohoto přečinu usvědčen přímým důkazem, Nejvyšší soud odmítá kategoricky. Ve své judikatuře již opakovaně zdůraznil, že nepřímé důkazy mají v praxi trestního procesu podstatný význam, neboť jsou mnohdy jedinými dostupnými důkazy. Pouze jediný nepřímý důkaz nemůže stačit k prokázání dokazované skutečnosti, protože je-li hodnocen odděleně, umožňuje několik rozdílných výkladů dokazované skutečnosti. Nepřímý důkaz má tedy svoji důkazní hodnotu pouze ve spojení s jinými, a proto musí takové důkazy ve svém souhrnu vytvořit logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících skutkových zjištění, které spolehlivě prokazují dané skutečnosti, a proto je z nich možné vyvodit jediný spolehlivý závěr a současně vyloučit možnost závěru jiného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1970, sp. zn. 7 Tz 84/69, uveřejněné pod č. 38/1970 Sb. rozh. tr.). Za této situace pak odsouzený nemůže relevantně tvrdit, že jeho trestná činnost nebyla prokázána s poukazem na absenci přímých důkazů. Vina obviněného byla prokázána na podkladě uzavřeného řetězce důkazů nepřímých, v důsledku čehož mu byl uložen odpovídající spravedlivý trest. 69. Nejvyšší soud konstatuje, že předmětné trestné jednání obviněného D. H. je přímo ukázkovým příkladem toho, jak lze ze shromážděných nepřímých důkazů pečlivě objasnit skutek tak, aby byl prokázán bez důvodných pochybností. Již předmětný výpis z telekomunikačního provozu mobilního telefonu jednoznačně prokázal, že se obviněný po určitou dobu pohyboval na místě, kde došlo k odcizení předmětného traktorbagru. Tento důkaz ve spojení s následujícím jednáním obviněného, kdy se strojem nakládal jako s vlastním, prováděl na něm úpravy, přičemž neměl k dispozici tzv. velký technický průkaz, nemohl soud vést k jinému než učiněnému závěru o jeho vině. 70. Nelze rovněž přehlédnout, že obhajobu obviněného o údajné zástavě předmětného traktorbagru nebylo možné vyhodnotit jako přesvědčivou – už jenom proto, že svědek R. T. (jenž měl údajně dát předmětný stroj obviněnému do zástavy) dne 13. 9. 2021 zemřel a písemné vyhotovení zástavní smlouvy nebylo soudu předloženo, neboť se údajně ztratilo (když ji přítelkyně obviněného údajně zasílala do věznice). Taktéž výrok obviněného, že se měl stát obětí podvodu, nepotvrdil žádný z vyslechnutých svědků. Učiněný skutkový závěr soudů nižších stupňů nemohla ohrozit ani čistě polemická tvrzení obviněného, že ve svém vlastnictví neměl SIM kartu nebo že měl být ve věci odsouzen toliko na základě pouhých domněnek soudu. Ani v případě tohoto jednání nebyla ze strany dovolatele předložená alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by byla natolik důvěryhodná a důkazně podložená, aby soud vedla k pochybnostem o jeho vině. Naopak řetězec provedených nepřímých důkazů je pevně uzavřen, a proto umožnil okresnímu soudu dospět k jednoznačnému závěru o vině obviněného. 71. Veskrze totožná situace panuje i u dalších projednávaných skutků, a proto se k nim Nejvyšší soud vyjádří již stručně. Ve vztahu k jednáním popsaným pod body II. a IV. výroku o vině (tedy ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, kdy se obviněný bez povolení a vážného důvodu zdržoval v obci Batelov, okres Jihlava, na které se vztahoval trest zákazu pobytu), dovolatel namítl, že byl pod vlivem touhy být společně se svou přítelkyní a s dítětem, které spolu mají. Tato čistě polemická výhrada je však pod uplatněný dovolací důvod nepodřaditelná, nehledě na to, že obviněný nepochybně měl povinnost si své osobní poměry uspořádat tak, aby uložený trest zákazu pobytu plně respektoval a dodržoval. 72. K bodu V. výroku o vině dovolatel namítl, že o doručení výzvy k nástupu do výkonu trestu nevěděl, přičemž současně ztratil svůj občanský průkaz, což mu objektivně zamezilo splnit svoji povinnost. Rovněž tato obhajoba je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela bezpředmětná a navíc se ani nezakládá na pravdě. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že obviněnému byla výzva k nástupu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody prokazatelně doručena dne 21. 6. 2021, přičemž ze strany věznice byl dostatečným způsobem poučen, jaký postup je povinen dodržet v situaci, která by mu neumožňovala nepodmíněný trest řádně nastoupit z důvodu jeho aktuálního zdravotního stavu. Stejně tak byl řádně instruován o nutnosti nástupu do výkonu trestu i v případě, že by ztratil občanský průkaz. Jelikož obviněný H. i přes řádné doručení výzvy výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody nenastoupil, musel být do věznice dodán orgány policie až dne 30. 8. 2021. 73. K bodu VI. výroku o vině dovolatel znovu zopakoval svůj návrh, aby bylo trestní řízení doplněno o znalecký posudek na posouzení obecné a specifické věrohodnosti svědka P. Ř. Vyjma toho uvedl, že mu rovněž nebylo vyhověno stran jeho návrhu na slyšení svědkyně K. Š., která mohla dosvědčit řadu prokazovaných skutečností. 74. Jak bylo konstatováno již výše, soud projednávající daný případ má procesní povinnost provést pouze takový (obhajobou navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud navrhovaný důkaz vyhodnotí jako nadbytečný, je jeho povinností své důvody objasnit v odůvodnění svého rozhodnutí. K návrhu na zpracování znaleckého posudku svědka P. Ř. se soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí explicitně vyjádřily (okresní soud v bodě 15., krajský soud v bodě 11.), stejně jako k návrhu obviněného na výslech dalších osob, konkrétně K. Š., M. B. a policistů O. M., M. D. a J. V. V reakci na tyto návrhy okresní soud jasně konstatoval, že projednávané skutky byly provedenými důkazy již dostatečně objasněny, v důsledku čehož tak další výslechy obviněným navrhovaných osob oprávněně vyhodnotil jako nadbytečné (viz bod 16. odůvodnění rozsudku), s čímž vyjádřil plný souhlas i krajský soud. 75. Lze tedy shrnout, že přestože dovolatel tvrdí, že se soudy nižších stupňů dostatečně nevypořádaly s otázkou jeho viny napříč všemi skutky, které jsou mu kladeny za vinu, Nejvyšší soud i tuto vše shrnující námitku kategoricky odmítl, neboť oba soudy nižších stupňů v rámci svého postupu jednoznačně prokázaly, že jednání, která jsou předmětem obžaloby, se objektivně stala a obviněný je bez důvodných pochybností osobou, která je spáchala. V. 2. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu 76. Jelikož dovolatel tvrdí, že v projednávané věci nebylo řádně provedeno dokazování, vyjádřil souběžně s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu své přesvědčení, že oba soudy nižších stupňů projednávanou trestnou činnost posoudily nesprávně i z hlediska hmotněprávního, a to v jeho neprospěch. 77. Dovolatel je však s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu oprávněn vznést toliko výhrady, že zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán ve výroku o vině, není takovým trestným činem (či trestnými činy), za které je soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkových podstat trestných činů, jež byly dovolateli přisouzeny. Proto je obviněný (s poukazem na předmětný dovolací důvod) oprávněn namítnout pouze skutečnost, že dotčený skutek či skutky buď vykazují znaky jiných trestných činů, anebo nejsou žádným trestným činem. 78. Jelikož dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku žádné hmotněprávní námitky nevznesl, Nejvyššímu soudu nezbylo, než i výše uvedené tvrzení odmítnout jako zcela irelevantní. V. 3. Latentní námitky obviněného proti uloženému trestu 79. Dovolatel v úvodu svého písemného podání uvedl, že trvá na tom, že trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, se nikterak nedopustil. Tím v podstatě vznesl i námitku proti výroku o uloženém trestu, který zjevně hodnotí jako nepřiměřený (respektive nepřiměřeně přísný), byť k tomu žádné bližší argumenty již neuvedl. 80. Nejvyšší soud ve své judikatuře mnohokrát uvedl, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, dovolací soud není povinen je za obviněného domýšlet (srov. např. sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i sp. zn. I. ÚS 452/07). V projednávané věci je zřejmé, že dovolatel v konečném důsledku usiluje o snížení jemu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, popřípadě zmírnění či zrušení dalších doplňkových sankcí. Naznačenou námitku však nebylo možné akceptovat hned z několika důvodů. 81. Především platí, že námitky namířené proti výroku o trestu je možné vznášet pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, když právě tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obviněný neodkázal. Ostatně podle §283 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný v nyní posuzované věci ohrožen trestem odnětí svobody v zákonném rozmezí od dvou do deseti let, přičemž Okresní soud v Pelhřimově mu uložil trest odnětí svobody ještě pod polovinou zákonné trestní sazby, přičemž nelze pominout, že se jedná o trest úhrnný. Trest uložený v této výši tedy svým druhem, jakož i výměrou zcela odpovídá zákonodárcem předepsané sankci podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, a proto jej nelze hodnotit jako nepřiměřeně přísný. 82. Okresní soud při svých úvahách o druhu a výši trestu mimo jiné zohlednil, že obviněný H. je osobou s trvalými sklony k páchání úmyslné trestné činnosti, když v minulosti byl soudně trestán již ve třinácti případech, a to pro různorodou (zejména majetkovou) trestnou činnost. Přitěžující okolnost byla správně shledána i ve skutečnosti, že obviněný se dopouštěl předmětné trestné činnosti poté, co byl v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 T 9/2020 propuštěn z vazby na svobodu (byl tedy v této věci stíhán na svobodě), přičemž ani reálná hrozba dalšího trestního stíhání mu nezabránila v páchání další trestné činnosti. Je rovně zjevné, že obviněný nerespektoval uložený trest zákazu pobytu či trest zákazu řízení všech druhů motorových vozidel. Za této situace tak mohly soudy nižších stupňů přistoupit i k uložení přísnější sestavy trestů. 83. Na druhé straně však oba soudy nižších instancí akceptovaly, že nejpřísnějšího trestného činu, tj. distribuce omamné látky, se obviněný dopustil vůči poměrně malému okruhu tří osob, včetně jedné nabídky omamné látky (u dalších dvou osob nebylo poskytnutí pervitinu prokázáno). Taktéž míru společenské škodlivosti maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (ať spočívalo v tom, že se bez povolení a vážného důvodu zdržoval v místě, na které se vztahoval trest zákazu pobytu či že bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody) oba soudy vyhodnotily jako méně intenzivní, pročež se nakonec přiklonily (i přes zjevnou recidivu obviněného a díky tomu i nepochybně ztíženou možnost jeho nápravy) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody stanovenému pod polovinou zákonné trestní sazby. Přitom oprávněně vzaly v úvahu i skutečnost, že obviněný se částečně dopustil trestné činnosti v souvislosti s řízením motorového vozidla, pročež bylo nutné mu souběžně s tím uložit též trest zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu dvou let. 84. V rámci dovolacího řízení je však podstatné, že námitka směřující proti nepřiměřenosti trestu není podřaditelná ani pod obviněným výslovně označené, ale ani pod žádné jiné dovolací důvody taxativně vymezené v §265b odst. 1 tr. řádu, pročež byl Nejvyšší soud nucen námitku spočívající v celkové nespokojenosti obviněného s uloženou sestavou trestů striktně odmítnout. VI. Závěr 85. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jenž uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je přitom prostá polemika dovolatele s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. V tomto směru je však namístě připomenout, že odlišná interpretace skutkových zjištění nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, a to při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny. 86. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní posuzované věci patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno. Úplnost skutkových zjištění nenarušila ani námitka obviněného stran toho, že soudy nižších stupňů neprovedly jím navrhované důkazy (které ve své procesní situaci vyhodnotil jako podstatné), které však soudy nižších stupňů odmítly jako nadbytečné, přičemž své rozhodnutí v tomto směru patřičným způsobem odůvodnily. 87. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 88. Rovněž námitku, jejímž prostřednictvím dovolatel naznačil, že jemu vyměřený nepodmíněný trest odnětí svobody (stejně jako trest zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel) hodnotí jako nepřiměřeně přísný, bylo třeba z hlediska zákonného vymezení dovolacích důvodů odmítnout, neboť platný trestní řád neumožňuje takové námitky podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, taxativně vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. řádu. 89. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 8. 2023, č. j. 10 To 77/2023-2045, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3. 2. 2023, č. j. 7 T 14/2022-1913, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného D. H. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu). V Brně dne 17. 1. 2024 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu