ECLI:CZ:NS:2024:11.TVO.14.2023.1
sp. zn. 11 Tvo 14/2023-5354
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal ve vazebním zasedání konaném dne 17. 1. 2024 stížnost státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, č. j. 11 To 79/2023-5257, v trestní věci obžalovaných J. M., M. N. , E. R., V. D., a již odsouzené L. K., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 16/2022 a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, č. j. 11 To 79/2023-5257, v celém rozsahu a nově se rozhoduje takto:
Podle §71 odst. 1 a §72 odst. 1, 3, 4 tr. řádu se obžalovaná M. N. , propouští z vazby na svobodu , přičemž jako náhrada vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. řádu se:
podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu nad obžalovanou M. N. vyslovuje dohled probačního úředníka a
podle §73 odst. 5 tr. řádu se obžalované M. N. současně ukládá omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v rámci odvolacího řízení rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že podle §71 odst. 1 a §72 odst. 1, 3 tr. řádu obžalovanou M. N. (dále také jen „obžalovaná“) propustil z vazby na svobodu, přičemž jako náhradu vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a písm. c) tr. řádu podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu přijal písemný slib obžalované ze dne 18. 11. 2022 a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu nad obžalovanou vyslovil dohled probačního úředníka.
2. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud předně konstatoval, že obžalovaná byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 6. 2023, sp. zn. 20 T 16/2022, uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, dále peněžitý trest v celkové výměře 50 000 Kč a trest propadnutí věci (v jejím bydlišti zajištěného pervitinu a marihuany). Současně odvolací soud poukázal na to, že soud prvního stupně se odchýlil od právní kvalifikace skutku uvedené v obžalobě, neboť tato byla podána pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Dále uvedl, že v předmětné věci nebylo státním zástupcem podáno odvolání v neprospěch obžalované, a tedy již nyní (ač dosud nebylo o odvoláních rozhodnuto) je třeba vycházet z toho, že obžalované hrozí trest odnětí svobody v maximální výměře osmi let. Připomněl rovněž skutečnost, že obžalovaná byla vzata do vazby usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 27. 5. 2021 z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. řádu a vazbu tak vykonává již dva roky a pět měsíců, což na jednu stranu odpovídá složitosti věci, četnosti obžalovaných i rozsahu shromážděných důkazů, avšak na druhou stranu plynutím takto dlouhého času dochází k oslabování důvodů vazby.
3. To pak podle názoru odvolacího soudu platí zejména v případě, když obžalovaná byla nakonec soudem prvního stupně nepravomocně uznána vinnou pro mírnější zločin, než který byl shledáván policejním orgánem a státním zástupcem, kdy již nelze uvažovat o hrozící trestní sazbě v rozmezí deseti až osmnácti let odnětí svobody, nýbrž maximálně o hrozícím trestu odnětí svobody až do výše osmi let. Odvolací soud připustil, že to je sice stále ve smyslu ustálené judikatury trest „vysoký“ a mající potenci odůvodnit předpoklad, že obžalovaná se bude chtít výkonu takového trestu vyhnout, avšak považoval za nutné přihlédnout také k tomu, že bude-li obžalovaná pravomocně uznána vinnou a bude-li jí takto vysoký trest skutečně uložen, muselo by v souladu s §92 odst. 1 tr. zákoníku následně dojít k započítání doby strávené ve vazbě do uloženého trestu, v důsledku čehož obžalované aktuálně hrozí nanejvýš výkon trestu odnětí svobody v trvání pěti let a sedmi měsíců. Konstatoval, že i takový hrozící trest může obžalovanou motivovat k tomu, aby se vyhýbala trestnímu stíhání a definitivnímu rozhodnutí o vině a trestu, aby výsledek procesu či samotný nástup do výkonu trestu v případě pobytu na svobodě oddalovala, obzvláště za situace, kdy je ze spisového materiálu zřejmé, že po psychické stránce pobyt ve věznici a řízení před soudem velmi špatně snáší a opakovaně v jeho závěru požadovala, aby probíhalo v její nepřítomnosti. Poukázal též na to, že riziko jejího útěkového jednání je v současnosti zcela jistě umocněno i okolností, že v její věci již byl vyhlášen odsuzující rozsudek, kterým jí byl uložen trest odnětí svobody dalece převyšující dobu strávenou ve vazbě [v tomto směru odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 88/01, podle něhož zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném odsuzujícím rozsudku není již považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), ale jedná se o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle čl. 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy – viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1968, §9]. Dodal, že fakticky tak nelze klást na tuto vazbu žádné zvláštní podmínky, které existují při aplikaci článku 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy; Evropský soud pro lidská práva v těchto případech vyžaduje pouze, aby byly splněny podmínky články 5 Úmluvy pro zbavení osobní svobody, zejména zákonnost takového zásahu do svobody jednotlivce. Uvedené tak odvolací soud shrnul s tím, že Úmluva tedy považuje zbavení osobní svobody po prvoinstančním odsuzujícím rozsudku za zásadně odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením.
4. Odvolací soud tak učinil závěr, že v případě obžalované důvod vazby podle §67 písm. a) tr. řádu nadále existuje, neboť stále trvá obava, že se v případě propuštění z vazby bude skrývat na neznámém místě či uprchne do ciziny, aby se tak výkonu trestu vyhnula. Nicméně po uvážení skutečností, že předpoklad jejího útěkového jednání již není tak silný jako na počátku trestního řízení, kdy byla stíhána pro trestný čin s dolní hranicí trestní sazby ve výši deseti let, že se s trváním vazby průběžně navyšovalo období započitatelné do výkonu eventuálního trestu odnětí svobody, že obžalovaná má dvě nezletilé děti, o které při pobytu na svobodě pečuje a které s ní v důsledku vazby ztratily minimálně osobní kontakt, což musí významně narušovat jejich životy, vztah k matce a zdravý vývoj, že právě zájem dětí by mohl eventuální myšlenky obžalované na útěk či skrývání se před orgány činnými v trestním řízení eliminovat, a že obžalovaná je jako nemajetná samoživitelka vázána i na pomoc dalších rodinných příslušníků, považoval odvolací soud za důvodné přiklánět se k tomu, že útěkovou vazbu lze nahradit jinými, a to mírnějšími zákonnými opatřeními.
5. Dále měl odvolací soud za to, že určitým způsobem u obžalované došlo, a to nejen plynutím času, i k oslabení důvodu vazby předstižné, pokud ta byla původně vyvozována z okolností, že je osobou bez dlouhodobých návyků z pracovního prostředí, bez legálního zdroje příjmů, dlouhodobou uživatelkou drog, jejichž výrobě a distribuci se podle soudu prvního stupně měla věnovat delší dobu, že v minulosti (do roku 2020) byla odsouzena již desetkrát, což ve svém souhrnu bylo vyhodnoceno jako reálné rizikové faktory pro případnou recidivu. Konstatoval, že v tomto směru se takřka nic nezměnilo, vyjma toho, že lze na základě rozsudku soudu prvního stupně shledat, že obžalované je kladeno k tíži její konkrétní jednání údajně páchané až od 12. 5. 2020, což svědčí o kratší době případné trestné činnosti oproti tomu, jak byla nastavena v přípravném řízení. Ačkoliv způsob života obžalované a její morální kredit nedovolují bezpečně spoléhat na to, že v případě propuštění na svobodu bude vést spořádaný život a vyvaruje se jakékoliv drogové trestné činnosti, považoval odvolací soud za potřebné vzít v úvahu i to, že v souvislosti s dlouhodobým pobytem obžalované ve vazbě lze v obecné rovině předpokládat oslabení rizika opakování trestné činnosti, neboť během delšího výkonu vazby u zadrženého může a mělo by obvykle dojít k určité sebereflexi, poučení, změně uvažování o způsobu života, k uvědomění si nepříznivých důsledků svého jednání na životy blízkých osob, k odhodlání vyvarovat se obdobným situacím a k započetí výchovného účinku a cesty nápravy, byť institut vazby není opatřením sankčně výchovným, nýbrž ve vztahu k vazebnímu důvodu podle §67 písm. c) tr. řádu opatřením předběžně preventivním. Odvolací soud uvedl, že obžalovaná si jistě uvědomila dopad svého jednání (minimálně toho, které doznala) především na životy svých dětí a matky, která o ně v současné době pečuje, čemuž nasvědčuje i její snaha o řešení závislosti na návykových látkách již v průběhu výkonu vazby, zajištění budoucího zaměstnání, ale i její doznání a spolupráce s orgány činnými v trestním řízení (když po celou dobu trestního stíhání brojí toliko proti právní kvalifikaci svých aktivit). Právě v tomto kontextu a v souladu se zásadou zdrženlivosti považoval odvolací soud za nezbytné uvažovat o možnosti náhrady tohoto konkrétního druhu vazby některým ze zákonných opatření. Dodal, že nadto rozhodování o vazbě musí reflektovat nejen předpoklad nejpřísnějšího možného výsledku trestního stíhání, ale rovněž počítat i s případnou a zároveň reálnou možností mírnější kvalifikace a postihu (což stále s ohledem na odvolání obžalované v úvahu přichází), aby mohla být plně respektována zásada zdrženlivosti a aby využití institutu vazby nakonec nevedlo k nepřiměřenému či dokonce nezákonnému zásahu do osobní svobody jednotlivce. Konečně zdůraznil, že vazba jakožto zásah do ústavně zaručených práv konkrétní osoby musí být nezbytný a přiměřený v každé fázi trestního řízení a jevit se opodstatněným při uvážení všech konkrétních okolností daného případu a dosud zjištěného stavu věci.
6. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že oba důvody vazby u obžalované sice stále existují, avšak oslabily natolik, že je možné v současnosti rozhodnout o jejich nahrazení jiným zákonem stanoveným způsobem. Za opatření dostačující a způsobilá k náhradě vazby v daném případě přitom považoval kombinaci dvou zákonných opatření uvedených v §73 tr. řádu. Za zásadní a nejúčinnější označil dohled probačního úředníka nad obžalovanou vyslovený v souladu s §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu; uvedl, že k probačnímu úředníkovi bude obžalovaná muset ve stanovených pravidelných intervalech docházet, tomuto bude muset umožnit kontrolu v místě bydliště, přičemž probační úředník bude kontrolovat, zda obžalovaná vede řádný život, jakým způsobem získává finanční prostředky k obživě a zda nemaří průběh trestního řízení. Druhým opatřením je pak podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu přijatý písemný slib obžalované, který předložila soudu prvního stupně u hlavního líčení konaného dne 18. 11. 2022 a jímž se zavázala k tomu, že v případě propuštění z vazby povede řádný a poctivý život, nedopustí se trestné činnosti ani přestupkového jednání, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci, policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a splní povinnosti a dodrží omezení, která se jí uloží, přičemž se bude trvale zdržovat na adrese XY, XY XY a v žádném případě nevycestuje do zahraničí.
7. Závěrem odvolací soud uvedl, že tímto zdrženlivým způsobem rozhodl zejména s ohledem na zásadu subsidiarity institutu vazby a nutnou výjimečnost jeho využití, ačkoliv nelze s ohledem na poznatky k osobě obžalované považovat zvolená opatření za zcela bezpečně zaručující, že tato dostojí svým povinnostem vyplývajícím z postavení obžalované a nebude ohroženo dosažení účelu trestního řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze stížnost, kterou následně odůvodnil státní zástupce uvedeného státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
9. Po stručné rekapitulaci důvodů napadeného usnesení odvolacího soudu státní zástupce uvádí, že se závěry daného soudu nelze souhlasit. Připouští sice, že zmírněním právní kvalifikace v rozsudku soudu prvního stupně došlo k částečnému oslabení důvodů útěkové vazby, nikoli však k takovému, že by neodůvodňovaly další pobyt ve vazbě, a to proto, že obžalované byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením dokonce do věznice se zvýšenou ostrahou. V této souvislosti poukazuje na rozhodovací praxi Ústavního soudu, jenž např. ve svém nálezu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03 (uveřejněném pod č. N 48/33 SbNU 3), hovoří o odůvodněnosti útěkové vazby vysokým trestem v případech, kdy obviněnému hrozí trest ve výměře osmi let, s tím, že zajisté neměl na mysli, aby se při každém přezkoumávání důvodů vazby od hrozícího trestu odečítala doba ve vazbě již strávená; byť v následujících nálezech se Ústavní soud vyslovuje, že se k době ve vazbě již strávené má přihlížet, nelze tento přístup zautomatizovat, neboť ad absurdum by docházelo k tomu, že vazební důvody by existovaly pouze na počátku trestního řízení a v jeho průběhu by museli být obvinění uvěznění z tohoto vazebního důvodu zákonitě propuštěni. Současně připomíná skutečnost, konstatovanou ostatně i samotným odvolacím soudem, že zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném odsuzujícím rozsudku, není již považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy.
10. Pokud jde o důvody vazby předstižné, vyslovuje státní zástupce názor, že tyto již nijak oslabeny nejsou. V tomto směru zdůrazňuje, že obžalovaná byla desetkrát soudně trestána včetně drogové trestné činnosti, naposledy v roce 2020, kdy jí byl uložen podmíněný trest, který se zcela minul výchovným účinkem, když obžalovaná ve zkušební době páchala předmětnou trestnou činnost, do níž byla mnohostranně zapojena – kromě toho, že se podílela na samotném varu, obstarávala suroviny i prekursory a drogy též distribuovala. Nejméně od roku 2015 řádně nepracovala ani nebyla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, tedy si řádné zaměstnání ani nehledala. Na svou trestnou činnost nemá dostatečný náhled, její doznání je jen částečné a nadto učiněné v bezvýchodné situaci, když byla přistižena přímo při varu; ve svém odvolání však svou vinu ve velké míře popírá, když uvádí, že většina soudem tvrzeného trestněprávního jednání z výroku rozsudku týkající se její osoby nebyla žádným způsobem prokázána. Státní zástupce je přesvědčen, že tedy stále panuje důvodná obava, že svou trestnou činnost bude opakovat. Jestliže odvolací soud poukazuje na snahu obžalované o řešení závislosti na návykových látkách v průběhu vazby, uvádí, že v rámci vazby má obžalovaná logicky přístup k drogám minimálně omezen, ne-li zamezen. Co se týče odvolacím soudem zmiňovaného vztahu k dětem, zdůrazňuje, že obžalovaná si během páchání trestné činnosti byla vědoma, že má nezletilé děti a že svou činností a jejími možnými následky může rodinné vztahy narušit, a svým chováním zahrnujícím zneužívání návykových látek na svobodě k jejich řádné výchově jistě ani mnoho nepřispívala. Úvahu odvolacího soudu, že lze v obecné rovině předpokládat oslabení rizika opakování trestné činnosti, neboť během delšího výkonu vazby může a mělo by dojít k určité sebereflexi a k započetí výchovného účinku a cesty nápravy, považuje za dosti spekulativní. Pokud jde o odvolacím soudem vyslovený dohled probačního úředníka nad obžalovanou, konstatuje, že tento opakování trestné činnosti či útěku nebo skrývání se obžalované nemůže fakticky zabránit vůbec či jen minimálně.
11. Státní zástupce tak uzavírá, že napadené usnesení odvolacího soudu se jeví jako nesprávné, neboť obžalovaná by měla být ponechána ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a) a písm. c) tr. řádu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušil a sám rozhodl tak, že obžalovaná se podle §72 odst. 1, 3 tr. řádu ponechává ve vazbě z důvodů podle §67 písm. a) a písm. c) tr. řádu.
12. K stížnosti státní zástupkyně odůvodněné státním zástupcem se vyjádřila obžalovaná prostřednictvím svého obhájce. Úvodem zdůrazňuje, že je ve vazbě již dva a půl roku, což je náročné jak pro ni, tak její děti, o něž se v současné době stará její matka. Rozhodnutí odvolacího soudu o propuštění z vazby nejenže znamená obrovskou radost pro děti, stejně jako pro ni, ale poskytuje jí i možnost být spolu s celou rodinou včetně babičky, s níž se pro její špatný zdravotní stav zřejmě v budoucnu již nesetká. Je přesvědčena, že odvolací soud rozhodl zcela správně a své rozhodnutí též náležitě a precizně odůvodnil s tím, že reflektoval změnu všech okolností, změnu právní kvalifikace, a tedy i změnu trestní sazby, dále dobu strávenou ve vazbě a s tím související oslabování vazebních důvodů, přičemž vzal správně v potaz i instituty nahrazující vazbu. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který opakovaně používal stereotypní formulace, nezabýval se konkrétními okolnostmi a nereagoval na její argumentaci, odvolací soud logicky a komplexním způsobem zdůvodnil veškeré okolnosti týkající se vazebního rozhodování. Co se týče vazby útěkové, konstatuje, že její útěk je zcela vyloučen, stejně jako jakékoli maření trestního řízení. V tomto směru zdůrazňuje, že se těší na setkání s rodinou, zejména s dětmi, přičemž právě zájem dětí naprosto eliminoval její eventuální myšlenky na útěk či skrývání. Nevyhýbala by se ovšem trestnímu řízení ani za situace, kdy by děti neměla, neboť za své jednání přijímá plnou odpovědnost. Uvádí rovněž, že je schopna začít pracovat a vydělávat si sama; ostatně její současná finanční situace, kdy je zcela nemajetná, jí uprchnout nedovoluje. Dále poukazuje na to, že opakovaně prohlásila, že bude plně spolupracovat s probačním úředníkem, a byla dána záruka důvěryhodné osoby, stejně jako opakovaně dala písemný slib. V souvislosti se skutečností, že jí nyní hrozí trest odnětí svobody v maximální výši osmi let, konstatuje, že lze žádat o podmíněné propuštění po polovině trestu, zatímco v případě původní právní kvalifikace by o toto bylo možné žádat až po dvou třetinách vykonaného trestu. Shrnuje, že situace se tedy výrazně změnila a důvody vazby útěkové byly oslabeny do té míry, že je možné rozhodnout o jejím propuštění z vazby. Obžalovaná se ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu i pokud jde o vazbu předstižnou, neboť souhlasí s jeho úvahou, že v souvislosti s dlouhodobým pobytem ve vazbě nastalo úplné oslabení rizika opakování trestné činnosti; došlo u ní totiž k zásadní sebereflexi, poučení, změně uvažování o způsobu života, k uvědomění si nepříznivých důsledků svého jednání na životy blízkých osob, přičemž v průběhu vazby řešila i svou závislost na návykových látkách a podařilo se jí zajistit si práci. Páchání další trestné činnosti je zcela vyloučeno také z toho důvodu, že s ohledem na probíhající odvolací řízení existuje teoretická možnost zmírnění trestu, o niž by se v případě jakéhokoliv závadného jednání připravila. K poukazu státního zástupce na její jen částečné doznání uvádí, že je jejím přirozeným právem se obhajovat a nesouhlasit s obžalobou, stejně jako je běžným způsobem obhajoby obsah odvolání, v němž nesouhlasí s odsuzujícím rozsudkem. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obžalovaná navrhuje, aby bylo rozhodnuto tak, že bude potvrzeno rozhodnutí odvolacího soudu o jejím propuštění z vazby.
13. Pokud se týká dalšího průběhu trestního řízení, považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že následně dne 4. 12. 2023 rozhodl odvolací soud v neveřejném zasedání mimo jiné též o odvolání obžalované M. N. proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 19. 6. 2023, č. j. 20 T 16/2022-5034 (srov. bod 2. tohoto usnesení), a usnesením podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d), odst. 2 tr. řádu citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve vztahu k obžalované v celém rozsahu. Podle §259 odst. 1 tr. řádu dále odvolací soud rozhodl, že se věc v rozsahu zrušení vrací soudu prvního stupně.
14. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu jsou v tomto směru splněny. Následně proto v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení podle §147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo.
15. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisu a v souladu se závěry odvolacího soudu konstatovat, že v trestní věci obžalované byla dodržena ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§72 odst. 1 a odst. 3 tr. řádu), jakož i ustanovení stanovující nejdelší přípustnou dobu trvání vazby (§72a tr. řádu). Nejvyšší soud též nezjistil v projednávané trestní věci žádné průtahy v postupu odvolacího soudu, které by měly negativní vliv na délku trvání vazby a ani konkrétní délku trvání vazby obžalované v řízení před soudem nepovažuje za nepřiměřeně dlouhou, a to především s ohledem na rozsah a složitost trestní věci.
16. Nejvyšší soud v rámci provedeného přezkumu však dospěl k závěru, že výrok napadeného usnesení, jímž odvolací soud podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu přijal jako náhradu vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), písm. c) tr. řádu písemný slib obžalované, předložený již soudu prvního stupně u hlavního líčení konaného dne 18. 11. 2022 (č. l. 4669), je nesprávný. Z tohoto důvodu také Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a ve věci sám rozhodl, a to ve vazebním zasedání, které konal dne 17. 1. 2024.
17. V rámci vazebního zasedání pak obžalovaná M. N. využila svého práva na osobní slyšení a vypověděla, že po propuštění na svobodu je schopná si sama zajistit práci, má byt, kde nyní bydlí její matka, která zajišťuje péči o její dvě nezletilé děti. Ještě před vzetím do vazby měla stanovený soudní dohled na obě děti, který probíhal dobře, dokonce jí byl tři měsíce před zadržením zrušen. Dále uvedla, že její děti jsou zvyklé na její osobu, chápe, že udělala něco, co udělat neměla. Vyjádřila přesvědčení, že jí děti potřebují, nyní je s nimi pouze v telefonickém kontaktu. K dotazu soudu obžalovaná doplnila, že považuje svůj zdravotní stav za vcelku dobrý, užívá pouze antidepresiva a prášky na spaní. Dále obžalovaná k dotazům soudu uvedla, že má předchozí zkušenost s drogami, ale není to tak, že by na nich byla úplně závislá a může se od nich úplně oprostit. V současné době abstinuje, má předchozí zkušenost s pervitinem, užívala ho v roce 2017 asi jeden krát za měsíc, nebylo to pravidelně. Když poznala pana M., tak užívala drogy častěji. Během pracovních dní, nebo když byly děti ve školce, však pervitin neužívala. Ke svým osobním poměrům obžalovaná k dotazu soudu uvedla, že její otec zemřel, když jí bylo 13 let, vyrůstala pouze s matkou, která je bez jakéhokoliv přestupku a má s ní velice dobrý vztah. Stará se jí o děti. S prarodiči je to podle obžalované horší, neboť babička je v léčebně dlouhodobě nemocných, dědeček ještě žije v rodinném domě za Prahou. Jinak má pouze své děti, o které nyní pečuje její matka se svým nynějším manželem. Pokud se týká dosaženého vzdělání, je vyučená, mám střední školu bez maturity. Ohledně zaměstnání obžalovaná uvedla, že před zadržením nebyla zaměstnána, prostředky k obživě si opatřovala tak, že jí pan M. platil za sex a platil docela dost. V roce 2017 jí skončila mateřská dovolená, a tak využívala jeho nabídek, platil jí za každou návštěvu. Brala také příspěvek na bydlení od Úřadu práce. Peníze však měla hlavně od pana M. Pracovala také jako kadeřnice, tuto práci vykonávala nelegálně doma. K dotazu soudu ohledně majetkových poměrů obžalovaná uvedla, že je aktuálně nemajetná. Její dědeček je jí ochoten do začátku pomoci, pomoc jí nabídla rovněž matka a její bývalý manžel. Má dluh u zdravotní pojišťovny asi 200 000 Kč. Tyto záležitosti řeší přes agenturu V. s paní M., která by jí chtěla zajistit insolvenční řízení. Nyní však není schopna svoje dluhy řešit, neboť nemá žádný příjem. Kromě toho má ostatní dluhy asi ve výši 500 000 Kč. K dotazu soudu dále uvedla, že v případě, že by byla propuštěna z vazby na svobodu, tak se bude zdržovat v bytě na adrese XY, XY, kde nyní bydlí její matka s jejími dětmi. Uvedený byt označuje za dostatečně velký, aby jej mohli všichni společně užívat. Byt dostala darem od svojí babičky a dědečka, když se jí narodil první syn AAAAA. Nyní je byt přepsaný na jejího nezletilého syna. Pokud se týká znalosti cizích jazyků, tak obžalovaná k dotazu soudu uvedla, že tyto ovládá minimálně. V roce 2018 byla na dovolené s dětmi v Řecku, jinak nikam necestuje. Je držitelkou cestovního pasu, domnívá se, že jeho platnost skončila 8. 1. letošního roku. Cestovní pas se pravděpodobně nachází v bytě, kde bydlí její matka. K dotazu soudu, zda je proti ní vedeno nějaké další trestní stíhání, obžalovaná uvedla, že nikoliv. K doplňujícím dotazům soudu obžalovaná uvedla, že nemá žádné zázemí v zahraničí, má příslib zaměstnání od svého bývalého manžela, který má řeznictví v XY – XY, pracovala by jako prodavačka. Dále jí nabídla pomoc při hledání zaměstnání paní M., která pomáhá hledat práci lidem, kteří mají záznam v Rejstříku trestů. Kázeňsky trestána ani odměňována obžalovaná podle svého sdělení ve výkonu vazby nebyla. K dotazu obhájce obžalovaná vyjádřila svoji ochotu odevzdat cestovní doklad, kterému již skončila jeho platnost. Závěrem svého výslechu obžalovaná uvedla, že je ve výkonu vazby velmi nešťastná.
18. Dále bylo ve vazebním zasedání provedeno dokazování listinnými důkazy. Z opisu z evidence Rejstříku trestů obžalované ze dne 16. 1. 2024 je zřejmé, že tato byla od roku 2009 do roku 2020 celkem desetkrát odsouzena, převážně pro přečin maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale i jinou trestnou činnost, v důsledku čehož na ní bylo působeno různými druhy trestů, a to včetně nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců, který vykonala dne 19. 12. 2016 [srov. bod 6) opisu z evidence Rejstříku trestů obžalované]. Naposledy byla obžalovaná trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 5 T 119/2020, který nabyl právní moci dne 16. 9. 2020, uznána vinnou přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na dobu dvou let. Dne 16. 12. 2022 bylo soudem vysloveno, že se obžalovaná ve zkušení době podmíněného odsouzení osvědčila [srov. bod 10) opisu z evidence Rejstříku trestů obžalované].
19. Nejvyšší soud také provedl dokazování, a to k aktuálním osobním a rodinným, ale též výdělkovým poměrům obžalované před jejím omezením na osobní svobodě. Ze zprávy Úřadu městské části Praha 4, Odboru sociálního ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. P4/495115/23/OSOC/REI, kterou si Nejvyšší soud vyžádal, především vyplývá, že obžalovaná má dvě nezletilé děti, a to syna AAAAA (pseudonym), narozeného XY a dceru BBBBB (pseudonym), narozenou XY. Obě děti byly svěřené do pěstounské péče jejich babičky, matky obžalované, paní R. P., narozené XY, nezletilá BBBBB rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2022, č. j. 0 P 170/2017-317, který nabyl právní moci dne 10. 6. 2022, a nezletilý AAAAA rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 10. 2021, č. j. 0 P 212/2016-269, který nabyl právní moci dne 17. 11. 2021. Současně z této zprávy vyplývá, že obě děti v minulosti často střídaly výchovné prostředí. Nezletilý AAAAA byl (mimo jiné) svěřen do péče obžalované, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 1. 2017, č. j. 0 P 212-2016-93, který nabyl právní moci dne 7. 3. 2017, když nad výchovou nezletilého byl nařízen dohled a současně bylo rozhodnuto o předběžné vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Pokud se týká kontaktu obžalované s nezletilými dětmi, tento spočívá v nepravidelném telefonickém kontaktu a rozhovory nezletilé děti vždy rozruší. Závěrem zpracovatel zprávy vyslovuje názor, že pokud by matka byla propuštěna na svobodu a projevila zájem děti převzít do své péče, musela by dlouhodobě prokázat, že její zázemí je stabilní a že již nemá nic společného s omamnými látkami a trestnou činností, aby se situace opět neopakovala a děti opětovně neprožívaly nestabilní a ohrožující prostředí, což by na ně nepochybně mohlo mít velmi negativní a destabilizující vliv.
20. Dále Nejvyšší soud provedl dokazování k majetkovým a výdělkovým poměrům obžalované, přičemž z výpisu z Rejstříku zahájených exekucí ze dne 16. 1. 2024 vyplývá, že proti obžalované je aktuálně vedeno celkově 17 exekučních řízení. Ze zpráv Pražské správy sociálního zabezpečení, České správy sociálního zabezpečení a Úřadu práce zjistil, že od 1. 1. 2015 do 19. 4. 2021 nebyla zaměstnána, nebyla evidována jako osoba samostatně výdělečně činná, ani jako osoba pobírající jakékoliv dávky či příspěvky od státu (č. l. 3725, 3729, 3735).
21. Za uvedené důkazní situace Nejvyšší soud přezkoumal důvody, které vedly odvolací soud k jeho závěrům o propuštění obžalované z vazby na svobodu, a to za současného nahrazení vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a písm. c) tr. řádu slibem obžalované a vyslovením dohledu probačního úředníka nad obžalovanou.
22. Podle §67 písm. a), písm. c) tr. řádu platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
23. Nejvyšší soud, zcela ve shodě s odvolacím soudem, předně akcentuje skutečnost, že obžalovaná M. N. byla soudem prvního stupně nepravomocně uznána vinnou pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku. Za tento trestný čin byl obžalované soudem prvního stupně uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, dále peněžitý trest v celkové výměře 50 000 Kč a trest propadnutí věcí (v jejím bydlišti zajištěného pervitinu a marihuany). Pokud na obžalovanou byla státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podána obžaloba pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, je zřejmé, že soud prvního stupně se od uvedené právní kvalifikace (a to i při částečné modifikaci skutkového děje) odchýlil. V této trestní věci pak nebylo podáno ze strany státní zástupkyně odvolání v neprospěch obžalované M. N. (pozn. odvolání nebylo podáno vůbec), a je tedy třeba vycházet z toho, že obžalované M. N. aktuálně hrozí trest odnětí svobody v maximální výměře osmi let, a to s ohledem na právní důsledky aplikace zásady zákazu změny k horšímu ( zákazu reformationis in peius ). Uvedený závěr je platný i za situace, kdy odvolací soud dne 4. 12. 2023 rozhodl v neveřejném zasedání mimo jiné též o odvolání obžalované proti rozsudku soudu prvního stupně a usnesením podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d), odst. 2 tr. řádu tento rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve vztahu k obžalované v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. řádu dále rozhodl, že se věc v rozsahu zrušení vrací soudu prvního stupně.
24. Za tohoto procesního stavu je obžalovaná podle názoru Nejvyššího soudu i nadále ohrožena „vysokým trestem“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, uveřejněný pod č. N 48/33 SbNU 3). Ve vztahu k obžalované, která výkon vazby velmi těžce snáší, se jedná o takovou konkrétní skutečnost, která zakládá důvodnou obavu, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak vyhýbala trestnímu stíhání nebo výkonu takového trestu. Současně však nelze odhlédnout od toho, že obžalovaná vykonává vazbu již po dobu dvou roků a více než sedmi měsíců, což jistě představuje podstatný faktor při posuzování útěkové vazby v této trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 980/14, uveřejněný pod č. N 125/73 SbNU 887). V tomto ohledu je podle Nejvyššího soudu zřejmé, že ačkoliv lze v případě obžalované učinit závěr o existenci vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu, je předpoklad jejího útěkového jednání značně zeslaben, a to v porovnání s dobou, kdy došlo k vyhlášení odsuzujícího, byť nepravomocného, rozsudku soudem prvního stupně, který však byl následně odvolacím soudem ve vztahu k obžalované zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena soudu prvního stupně (srov. a contrario nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14, uveřejněný pod č. N 56/73 SbNU 119).
25. Pokud se týká důvodu vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. řádu, lze konstatovat, že tento je i nadále dán. Obžalovanou je nutné hodnotit jako osobu bez dlouhodobých pracovních návyků, legálního zdroje příjmů, ocitající se ve značně složité dluhové situaci, s předchozí drogovou zkušeností a bohatou trestní minulostí. Všechny tyto skutečnosti nepochybně představují reálné riziko kriminální recidivy. Při hodnocení intenzity tohoto vazebního důvodu je však podle názoru Nejvyššího soudu nutné přiměřeně zohlednit též celkovou dobu trvání vazby obžalované, a to spolu se změnou procesní situace, ke které došlo po vydání napadeného usnesení odvolacího soudu (srov. bod 13. tohoto usnesení), a podpůrně též skutečnosti, že obžalovaná disponuje základním rodinným zázemím a určitou mírou sebereflexe (byť tyto jistě nelze v dané trestní věci přeceňovat, jak to ostatně správně uvádí státní zástupce v odůvodnění stížnosti). Uvedené skutečnosti však ve svém souhrnu přispívají k oslabení i tohoto vazebního důvodu.
26. Nejvyšší soud, ve shodě s odvolacím soudem, zdůrazňuje, že v rámci rozhodování o vazbě nemůže činit kategorické závěry o vině či případně nevině obžalované, stejně tak i o druhu a konkrétní výměře trestní sankce, která má být obžalované případně uložena. Takový požadavek by ostatně nebyl reálný ve většině případů při rozhodování o vazbě, resp. dalším trvání vazby. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že z obsahu předloženého trestního spisu je i po citovaném kasačním zásahu odvolacího soudu zřejmé, že v trestní věci, jsou dány konkrétní skutečnosti odůvodňující podezření z trestného činu vůči obžalované M. N. Takové skutečnosti vyplývají především z podané obžaloby a dále z provedeného dokazování v hlavním líčení před soudem prvního stupně.
27. Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že důvody vazby útěkové podle §67 písm. a) tr. řádu, stejně tak předstižné podle §67 písm. c) tr. řádu jsou u obžalované i nadále dány, avšak s ohledem na jejich konkrétní intenzitu je v současné době ještě možné účelu vazby (tj. předejití útěku nebo skrývání se či dalšímu páchání trestné činnosti ze strany obžalované) dosáhnout jinými prostředky ve smyslu §73 tr. řádu. Za zásadní a způsobilé opatření k náhradě uvedených vazebních důvodů považuje Nejvyšší soud, na rozdíl od státního zástupce, intenzivní dohled probačního úředníka nad obžalovanou podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Obžalovaná je tedy povinna se tomuto dohledu podrobit, zejména se ve stanovených lhůtách dostavit k probačnímu úředníkovi, změnit místo pobytu pouze s jeho souhlasem a v neposlední řadě mu též umožnit vstup do určeného obydlí nebo jeho části. V souladu s §73 odst. 5 tr. řádu současně Nejvyšší soud uložil obžalované omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, které vhodným způsobem doplní výkon dohledu probačního úředníka.
28. Co do možnosti dosažení účelu vazby jiným opatřením ve smyslu §67 ve spojení s §73 tr. řádu tedy Nejvyšší soud dospěl v podstatě ke stejnému závěru jako soud odvolací v napadeném usnesení (srov. zejména 9. a 10. napadeného usnesení). Jak již bylo uvedeno v bodě 16. tohoto usnesení, Nejvyšší soud v rámci provedeného přezkumu shledal, že výrok napadeného usnesení, jímž odvolací soud podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu přijal jako náhradu vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), písm. c) tr. řádu písemný slib obžalované, předložený již soudu prvního stupně u hlavního líčení konaného dne 18. 11. 2022 (č. l. 4669), je nesprávný.
29. Je tomu tak hned z několika důvodů. Předně musí Nejvyšší soud konstatovat, že z předloženého trestního spisu zjistil, že soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 11. 2022, č. j. 20 T 16/2022-4686, rozhodl ve vztahu k obžalované mimo jiné o tom, že její slib nepřijímá, neboť není k náhradě vazebních důvodů uvedených v §67 písm. a) a písm. c) tr. řádu dostatečný. V tomto ohledu je tedy zřejmé, že se soud prvního stupně s tímto slibem obžalované již řádně procesně vypořádal. Naproti tomu nelze z trestního spisu osvědčit, zda odvolací soud zjistil stanovisko obžalované ohledně obsahové aktuálnosti slibu, který učinila před více než jedenácti měsíci, resp. zda je i nadále připravena podrobit se tam uvedeným omezením. V této souvislosti nelze přehlédnout, že obžalovaná ve svém slibu mimo jiné uvedla, že se bude trvale zdržovat na adrese XY, XY, souhlasí s případným dohledem probačního úředníka a dále též s případnou kontrolou prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňující detekci pohybu a v neposlední řadě též prohlásila, že nevycestuje do zahraničí a okamžitě odevzdá cestovní pas. Uvedené skutečnosti považuje Nejvyšší soud za podstatné, byť nepřehlédl, že za zásadní opatření k náhradě vazby považoval odvolací soud dohled probačního úředníka a uvedený slib obžalované přijal „toliko“ k jeho podpoře. I přes posledně uvedenou skutečnost považuje Nejvyšší soud postup odvolacího soudu za nevhodný a ve svém důsledku též nesprávný. Z tohoto důvodu také přistoupil ke zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu.
30. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto usnesení. Současně Nejvyšší soud na tomto místě obžalovanou důrazně upozorňuje, že jestliže nesplní povinnosti vyplývající z uloženého dohledu probačního úředníka nad její osobou, může soud opětovně rozhodnout o jejím vzetí do vazby, a to případně i za využití nástrojů mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních. Negativní důsledky takového postupu jsou obžalované zcela jistě známé.
31. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že na podkladě stížnosti státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, č. j. 11 To 79/2023-5257, a to v celém rozsahu a nově rozhodl o propuštění obžalované M. N. z vazby na svobodu, přičemž jako náhradu vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a písm. c) tr. řádu vyslovil nad obžalovanou dohled probačního úředníka a současně jí uložil omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu