ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.3479.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 3479/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných A) Simona Roberta Thomase a B) Thomase Davida Chadwicka Strawa , soudem ustanovených likvidátorů společnosti GBI INVESTMENTS LIMITED, se sídlem v Londýně, 20 Old Bailey, EC4M 7AN, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo osoby 03137619, zastoupených JUDr. Pavlem Fráňou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti povinnému R. Š. , za účasti manželky povinného J. Š. , oběma zastoupenými JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, a za účasti vydražitelky P. J. , pro 240 962 784,21 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň - město, pod sp. zn. 094 EX 3144/16, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. dubna 2023, č. j. 27 Co 302/2022-1031, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného a jeho manželky usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 27 Co 302/2022-1031, potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň - město (dále „exekutor“), ze dne 22. 9. 2022, č. j. 094 EX 03144/16-728, ve výroku, jímž exekutor udělil vydražitelce P. J. za nejvyšší podání 549 000 Kč příklep k nemovité věci ve společném jmění povinného a jeho manželky, a to pozemku č. parc. St. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je garáž bez čp/če, zapsanému na listu vlastnictví č. XY katastru nemovitostí pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY (dále rovněž „pozemek“), a ve výrocích s tím spojených (viz výrok I. usnesení odvolacího soudu); zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi manželkou povinného, oprávněnými a vydražitelkou (výroky II. a III.).
2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že manželka povinného pozemek nabyla za trvání manželství s povinným v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, takže „v obecné rovině nepochybně platí, že nemovitá věc byla nabyta do společného jmění manželů“ (dále „SJM“). V řízení pak manželka povinného neprokázala, že by pozemek zakoupila ze svých výlučných finančních prostředků získaných darem od své (již zemřelé) matky. Jestliže za uvedeného stavu podala žalobu na vyloučení pozemku z exekuce (§267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. s. ř.“), nelze takovou skutečnost považovat za důvod pro odročení dražebního jednání (čehož se povinný se svou manželkou u exekutora domáhali), neboť v posuzovaném případě jde o žalobu zjevně bezúspěšnou, představující zneužití žalobního práva s cílem oddálit dražbu pozemku. Nedošlo-li v důsledku udělení příklepu k porušení zákona, odvolací soud postup exekutora aproboval a usnesení o příklepu potvrdil jakožto „věcně“ správné.
3/ Usnesení odvolacího soudu napadla manželka povinného dovoláním, jehož přípustnost v úvodním textu dovolání vymezila s odkazem na ustanovení §237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V závěru dovolání upřesnila, že „otázky výše vznesené nebyly doposud dovolacím soudem vyřešeny, respektive jsou dovolacím soudem komparativně rozhodovány rozdílně“ . Navrhla současně, aby Nejvyšší soud odložil „vykonatelnost“ napadeného usnesení s ohledem na závažnost újmy, která dovolatelce neprodlenou exekucí na jejích právech hrozí.
4/ Dovolatelka v podrobnostech uvedla, že o vylučovací žalobě exekutora informovala před konáním dražby přípisem ze dne 21. 9. 2022, k němuž stejnopis žaloby včetně příloh připojila. Exekutor přesto dražbu provedl, a „zcela zjevně tak postupoval protizákonným způsobem“, jak je zřejmé z ustanovení §336k odst. 4 o. s. ř. K argumentaci odvolacího soudu obsažené v napadeném usnesení dovolatelka „opakovaně“ uvedla, že „se domáhala určení výlučného vlastnictví, které přímo plyne z katastru nemovitostí, bez ohledu na povahu pohledávky jako takové“. S důvody napadeného usnesení se proto „nelze (…) ztotožnit“, zvláště za situace, kdy o vylučovací žalobě nebylo doposud pravomocně rozhodnuto ani v prvním stupni. Odvolací soud měl podle názoru dovolatelky usnesení o příklepu změnit, jak vyplývá z judikatury dovolacího soudu (např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 779/2005).
5/ Oprávnění se k dovolání vyjádřili podáním ze dne 18. 8. 2023 a označili dovolání za nepřípustné, neboť právní otázky „vymezené v rámci dovolacích námitek“ odvolací soud v napadeném usnesení řešil v souladu s konstantní rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit.
6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání manželky povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, načež po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
7/ Dovolání manželky povinného předně trpí již samotným vymezením předpokladu přípustnosti dovolání, neboť dovolatelka tvrzením, že „otázky výše vznesené nebyly doposud dovolacím soudem vyřešeny, respektive jsou dovolacím soudem komparativně rozhodovány rozdílně“, předkládá dvě hlediska přípustnosti dovolání, která ve vztahu k jednotlivé rozhodné právní otázce nemohou platit současně, resp. vzájemně se vylučují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 431/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3673/2013). Zároveň musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje či jaká rozhodnutí dovolacího soudu jsou svými závěry kontradiktorní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč.).
8/ Dalším nezbytným předpokladem pro vymezení přípustnosti dovolání je formulace právní otázky, kterou odvolací soud napadeným rozhodnutím řešil a na jejímž vyřešení rozhodnutí závisí (tj. pro výsledek řízení se jeví rozhodná). Z obsahu posuzovaného dovolání taková právní otázka není zřejmá, neboť dovolatelka se převážně zaměřila na kritiku postupu exekutora a odvolacího soudu směřující do fáze přípravy a provedení dražebního jednání, prostřednictvím čehož prosadit přípustnost dovolání a způsobilý dovolací důvod nelze, neboť dovolací přezkum je vyhrazen výlučně otázkám právním - §241a odst. 1 o. s. ř. (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2017, sp. zn. 32 Cdo 176/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 16. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 3004/17, odmítl, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2022, sp. zn. 20 Cdo 289/2022). Dovolací soud si právní otázku nemůže vymezit sám, neboť by tím porušil esenciální procesní zásady, na nichž je dovolací řízení založeno, především pak zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2017, sp. zn. 22 Cdo 5378/2016, nebo ze dne 25. května 2022, sp. zn. 20 Cdo 591/2022).
9/ Nad rámec věcné (ne)přezkoumatelnosti předmětného dovolání Nejvyšší soud považuje za vhodné odkázat na svou rozhodovací praxi, podle níž je přípustná možnost, aby soudní exekutor sám zhodnotil vylučovací žalobu podanou za účelem vyloučení postižených věcí z exekuce, a shledá-li takovou žalobu zjevně bezúspěšnou, což značí, že její podání představuje jen neopodstatněné a účelové průtahy provedení exekuce, nemusí postupovat doslovně podle ustanovení §336i o. s. ř., a dražební jednání odročovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2004, sp. zn. 20 Cdo 689/2003, uveřejněné pod číslem 49/2005 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 2740/2019). Z důvodů napadeného usnesení je zřejmé, že odvolací soud z uvedené možnosti vycházel a svými závěry se nedostal s citovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu do rozporu, podala-li u Okresního soudu v Pardubicích excindační žalobu ze dne 21. 9. 2022 ohledně shora specifikovaného pozemku k tomu nelegitimovaná manželka povinného (tj. účastnice exekučního řízení - §36 odst. 2 ex. řádu). Ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015 přivodilo změnu právní ochrany manžela (manželky) povinné osoby v tom směru, že na rozdíl od vylučovací žaloby, která náležela obraně manžela (manželky) povinné osoby v období do 30. 6. 2015, slouží nyní k jeho (její) ochraně výlučně návrh na zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí); ochrana v podobě vylučovací žaloby zůstala zachována pouze třetím osobám (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2019, sp. zn. 20 Cdo 1176/2019, srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 759/2012, ze dne 26. června 2013, sp. zn. 20 Cdo 3451/2012, nebo ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 979/2016).
10/ Prostřednictvím námitek, jimiž dovolatelka mínila označit vady řízení před exekutorem a před odvolacím soudem, nelze přípustnost dovolání založit, neboť k případným vadám řízení, tedy i těm, které by vznikly a mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud v případě nepřípustného dovolání nepřihlíží (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
11/ Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12/ Návrhem dovolatelky na odklad „vykonatelnosti“ napadeného usnesení odvolacího soudu (u něhož lze z podstaty věci toliko odložit právní moc) se Nejvyšší soud nezabýval se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, který vyslovil, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o návrh akcesorický. Nejvyšší soud nadto odmítl dovolání manželky povinného v přiměřené lhůtě (srov. tentýž nález Ústavního soudu).
13/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 1. 2024
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu