ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.3800.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 3800/2023-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Malým v právní věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, o 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 259/2017, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2021, č. j. 54 Co 427/2020-95, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. září 2020, č. j. 42 C 259/2017-84, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Co 427/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2022, č. j. 4 Co 218/2022-139, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2022, č. j. 54 Co 427/2020-133, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2021, č. j. 54 Co 427/2020-95, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. září 2020, č. j. 42 C 259/2017-84 podal žalobce u Městského soudu v Praze dne 12. 4. 2021 žalobu pro zmatečnost, v níž požádal o osvobození od soudních poplatků pro řízení o této žalobě.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 54 Co 427/2020-126 vyzval žalobce k doplnění žaloby, přičemž ve výzvě konkrétně a podrobně uvedl, jak má být žaloba doplněna, aby ji bylo možno považovat za určitou a srozumitelnou. Žalobce žalobu v soudem stanovené desetidenní lhůtě nedoplnil, soud proto usnesením ze dne 10. 8. 2022, č. j. 54 Co 427/2020-133 žalobu pro zmatečnost podanou dne 12. 4. 2021 odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), s odůvodněním, že žalobce neodstranil vady žaloby ani k výzvě soudu a že v řízení proto nelze pokračovat ve smyslu §43 odst. 2 o. s. ř.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 12. 2022, č. j. 4 Co 218/2022-139, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil a ve výroku II změnil tak, že se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje.
Proti posledně uvedenému usnesení odvolacího soudu a jím potvrzenému usnesení soudu prvního stupně podal žalobce (nezastoupený advokátem) dne 20. 3. 2023 (č. l. 149) dovolání, v němž také požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Podáním dovolání mu vznikla poplatková povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 2023, č. j. 54 Co 427/2020-168, které bylo žalobci doručeno dne 8. 11. 2023, vyzval žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve smyslu ustanovení §241 o. s. ř. a k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč. Současně jej poučil, že nebudou-li uvedené podmínky splněny, soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu nereagoval.
Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že žalobce po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládal své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (dovolací soud zde odkazuje například na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 3174/2019, sp. zn. 23 Cdo 144/2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022, sp. zn. 22 Cdo 2705/2022 nebo sp. zn. 29 Cdo 365/2023, v poměrech projednávané věci potom uvedený postup žalobce vyplývá z přehledu uvedeného na č. l. 243 spisu). Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalobce tak lze označit za obstrukční a sudičské (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022).
Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalobce procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s §41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
Nejvyšší soud proto k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, která byla obsahově obdobná jako jeho předchozí neúspěšné žádosti (stručný přehled na č. l. 125), nepřihlížel.
Protože dovolatel nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, č. j. 54 Co 427/2020-168, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2022, č. j. 4 Co 218/2022-139, podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. §201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením §243b o. s. ř. zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2022, č. j. 54 Co 427/2020-133 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 1. 2024
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu