ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1408.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 1408/2023-274
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) V. P. a b) M. P , zastoupených JUDr. Františkem Siegelem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 1094/4, proti žalovaným 1) M. B. a 2) E. B. , zastoupeným JUDr. et PhDr. Jiřím Novotným, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, o zdržení se neoprávněného zásahu do výkonu věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 15/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2022, č. j. 64 Co 261/2022-241, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení 817 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Františka Siegela.
III. Žalovaná 2) je povinna zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení 817 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Františka Siegela.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 8. 2022, č. j. 14 C 15/2021-171, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 9. 2022, č. j. 14 C 15/2021-181, rozhodl, že žalovaní č. 1 a č. 2, kteří zamezili žalobcům a) a b) ve vstupu na pozemek původně označený jako pozemek – stavební parcela parc. č. st. XY v katastrálním území XY, dnes označený jako pozemek – pozemková parcela parc. č. XY v katastrálním území XY, jsou povinni zdržet se tohoto zásahu do výkonu věcného břemene dle ust. §59a) zák. č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, spočívajícího v právu žalobců a) a b) mít a užívat studnu na pozemku původně označeném jako pozemek – stavební parcela parc. č. st. XY v katastrálním území XY, dnes označeném jako pozemek – pozemková parcela parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 12. 2022, č. j. 64 Co 261/2022-241, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní (dále i „dovolatelé“) včasné dovolání.
4. Dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu a uvádějí následující důvody dovolání:
1) Nesprávné skutkové zjištění soudu prvního stupně, že k vybudování studny byl udělen konkludentní souhlas, a nesprávný právní závěr odvolacího soudu, že otázka souhlasu není v dané věci stěžejní.
2) Nemožnost zřízení věcného břemene „mít studnu“ na cizím pozemku.
3) Nadržování ze strany soudu prvního stupně formulací petitu a nevypořádání se s námitkou takového nadržování ze strany odvolacího soudu řádným způsobem.
4) Nesprávný postup soudu prvního stupně při provedení a hodnocení důkazu rozhodnutím ONV a absence vyjádření ze strany odvolacího soudu k presumpci správnosti správního aktu, na kterou žalovaní poukazovali.
5) Nesprávný právní názor soudu prvního stupně, že vznik vodního díla není spojen s kolaudací dokončené stavby, ale s okamžikem, kdy je stavba způsobilá plnit své funkce, a absence vyjádření odvolacího soudu k námitce žalovaných, že tento závěr se v rozsudku Nejvyššího soudu, na který soud prvního stupně odkazuje, nenachází.
6) Nesprávný právní názor soudu prvního stupně, že studna není součástí pozemku, kterou učinil na základě skutkového zjištění, že je tvořena převážně podzemní konstrukcí tvořenou z betonových skruží, a absence vyjádření odvolacího soudu k odvolací námitce, že na pozemku žalovaných byly ještě před stavebními pracemi žalobců historicky umístěny dva vodní zdroje, které byly součástí pozemku žalovaných, a případné udržovací či sanační práce žalobců nemohou právní status studny změnit.
7) Porušení zásady rovnosti procesních stran v průběhu celého řízení, zejména skutečnost, že soudkyně soudu prvního stupně na obhájce žalovaných při jednáních dne 6. 1. 2022 a 25. 11. 2021 zcela bezdůvodně křičela, aniž by ten ke křiku zavdal jakoukoli příčinu. Tímto postupem soudu prvního stupně se odvolací soud dostatečně nezabýval, neboť pouze uvedl, že jednání probíhala v poněkud dusné atmosféře plynoucí z komunikace mezi soudkyní a právním zástupcem žalovaných, šlo však o jednání vedená v souladu s §117 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).
5. Navrhují, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobu zamítne a žalovaným přizná náhradu nákladů řízení, případně rozsudek odvolacího soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení.
6. Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že si nejsou vědomi, že by žalovaní v dovolání uváděli otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Dle názoru žalobců je podané dovolání pouze pokusem o další přezkoumání skutkových závěrů soudů obou stupňů, neboť přestože žalovaní v dovolání uvádějí, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávným právním závěrům, ve skutečnosti jim vyčítají, že dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Vyjádřili se také ke skutkovým a právním závěrům odvolacího soudu, které považují za správné, a navrhují, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
7. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 , dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 , dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
10. Posouzení zákonných náležitostí dovolání stanovených občanským soudním řádem, a to včetně řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání, není ze strany Nejvyššího soudu přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 , či stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ).
11. Žalovaní sice v úvodu dovolání uvádějí, že splnění předpokladů přípustnosti dovolání vymezují „následovně“, žádný z předpokladů uvedených v §237 o. s. ř. však dále neuvádí. Uvádí sice, které skutkové či právní posouzení pokládají za nesprávné, ve vztahu k rozhodovací praxi dovolacího soudu však žádnou konkrétní právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, nevymezují. Nesprávné právní posouzení představuje jediný přípustný důvod dovolání (§241a odst. 1 o. s. ř.), nikoli předpoklad přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.). Dovolatelé neodkazují na žádná rozhodnutí dovolacího soudu s tím, že odvolací soud taková rozhodnutí dovolacího soudu nerespektoval, neoznačují ani žádná rozhodnutí dovolacího soudu, ve kterých byla konkrétní právní otázka řešena rozdílně nebo podle názoru dovolatelů nesprávně, neformulují ani žádnou právní otázku, kterou by považovali za dovolacím soudem dosud neřešenou. Pokud odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 909/2003, pak namítají rozpor procesního postupu soudu prvního stupně (nikoli odvolacího soudu) s tímto rozhodnutím.
12. Namítané vady řízení samy o sobě k přípustnosti dovolání vést nemohou, jsou subsidiárním dovolacím důvodem (§241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.). Ani ve vztahu k namítaným vadám řízení dovolatel žádnou konkrétní právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, nevymezil, dovolací soud by proto mohl k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že by z jiného důvodu posoudil dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
13. Dovolání žalovaných postrádá řádné vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě ( §241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 10. 1. 2024
Mgr. David Havlík
předseda senátu