ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.2952.2023.3
sp. zn. 22 Cdo 2952/2023-991
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Michalem Kádou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 304/17, proti žalované H. P., zastoupené Mgr. Hanou Kuchyňkovou Palizovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 383/5, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 234/2014, o dovolání žalobce i žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 3. 2023, č. j. 19 Co 22/2022-938, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2023, č. j. 19 Co 22/2022-944, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Dovolání žalované se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 9 C 234/2014-740, vypořádal společné jmění účastníků tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal pozemky parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště XY, a uložil mu povinnost zaplatit žalované na vypořádací podíl 315 000 Kč (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti P. o. p. s.r.o. a uložil jí povinnost zaplatit žalobci na vypořádací podíl 183 000 Kč (výrok II). Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci z důvodu vypořádání příjmu za pronájem pozemku parc. č. XY za rok 2013 částku 70 000 Kč (výrok III) a z důvodu vypořádání pohledávky vůči společnosti P. o. p. s.r.o. částku 245 000 Kč (výrok IV). Zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 5 555 000 Kč z důvodu vypořádání pohledávky vůči společnosti P. o. p. s.r.o. (výrok V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok VI) a nákladů státu (výrok VII).
2. Doplňujícím rozsudkem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 9 C 234/2014-756, rozhodl, že „pohledávka za společností P. o. s. ve výši 5 800 000 Kč se přikazuje žalované“.
3. K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2023, č. j. 19 Co 22/2022-938, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2023, č. j. 19 Co 22/2022-944, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I – V změnil tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal pozemky parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, v ceně 1 770 000 Kč; do výlučného vlastnictví žalované přikázal obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti P. o. p. s.r.o. v hodnotě 1 099 000 Kč, pohledávku za společností P. o. p. s.r.o. ve výši 2 600 000 Kč a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl 769 750 Kč v měsíčních splátkách po 32 000 Kč. Žalobu v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 690 000 Kč z důvodu vypořádání pohledávky vůči společnosti P. o. p. s.r.o., zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále zastavil řízení o odvolání žalované (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a o náhradě nákladů státu (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba účastníci řízení dovolání.
5. Žalobce nesouhlasí s disparitním vypořádáním obchodního podílu ve společnosti P. o. p. s.r.o. a vylučuje, že by žalovaná vyvíjela zvýšené úsilí k nabytí a udržení tohoto majetku. Při úvaze o disparitním vypořádání se tak, podle mínění dovolatele, odvolací soud odchýlil zejména od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3843/2016, nebo rozsudku ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004. Dále dovolatel nesouhlasí se způsobem ocenění obchodního podílu ve společnosti P. o. p. s.r.o., který odvolací soud nechal ocenit ve stavu ke dni zániku společného jmění manželů, avšak nemovité věci v k. ú. XY nechal ocenit ke dni vypracování znaleckého posudku. Tento postup je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019. V řešené věci nejsou dány žádné specifické okolnosti, které by takový postup odůvodňovaly. Dovolatel rovněž brojí proti metodě ocenění aplikované v dodatku č. 1 ke znaleckému posudku č. 4779-1-2015 ze dne 25. 5. 2022, vypracovaného Českou znaleckou a.s. a neodůvodněnému zamítnutí návrhu žalobce na vypracování revizního znaleckého posudku. Za otázku doposud dovolacím soudem neřešenou považuje, zda „v případě, že si fyzická osoba (která je zároveň jediným společníkem společnosti s ručením omezeným) zapůjčí finanční prostředky a tyto zapůjčené finanční prostředky použije na financování výstavby nemovitosti ve vlastnictví společnosti s ručením omezeným, tak tím dochází k vložení zapůjčené finanční částky do společnosti“. V neposlední řadě nesouhlasí s umožněním žalované splácet vypořádací podíl ve splátkách. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu (ve znění opravného usnesení) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalovaná podává dovolání do výroku I rozsudku odvolacího soudu, a to v té části, kterou jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl 769 750 Kč v měsíčních splátkách po 32 000 Kč splatných počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. Namítá, že odvolací soud měl aplikovat princip disparity na 100 % podílu ve společnosti P. o. p. s.r.o., jelikož to byla jen a výhradně žalovaná, kdo měl zásluhu na tomto podnikání, a stejně tak měl vypořádat i pohledávku, která je s podílem ve společnosti P. o. p. s.r.o. „bytostně spjata“. Jako otázku dosud dovolacím soudem neřešenou formuluje, zda za daného skutkového stavu lze dospět k závěru, že půjčky žalované ve výši 2 600 000 Kč, opětovně investované žalovanou do společnosti P. o. p. s.r.o., teoreticky spadající do společného jmění manželů (přísně formálně nahlíženo), lze vypořádat. Zásluhovost ve vztahu k pohledávce za společností P. o. p. s.r.o. je tak výhradně na straně žalované. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Účastníci se k dovolání druhého účastníka nevyjádřili.
8. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Vzhledem k tomu, že k zániku společného jmění manželů došlo po 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání z hlediska vypořádání společného jmění manželů a rozhodl o nich podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)].
K dovolání žalobce:
11. Dovolání žalobce není přípustné.
12. K disparitnímu vypořádání obchodního podílu:
13. Dovolací soud ustáleně dovozuje, že rovnost podílů obou manželů na společném majetku je základním východiskem při vypořádání společného jmění manželů. Odklon od principu rovnosti podílů (tzv. disparita podílů) v řízení o vypořádání společného jmění manželů je postupem, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi případu [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 (tato i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )]; těmi mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i princip zásluhovosti, případně další okolnosti (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004). Tyto závěry se prosadí i při vypořádání společného jmění manželů podle zákona č. 89/2012 Sb. (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, uveřejněný pod č. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2362/2018).
14. Disparita se může vztahovat na veškeré součásti společného jmění manželů či jen na některé z nich. Rozdílná výše podílů manželů při vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví může být vyjádřena nejen procentuálně nebo zlomkem, ale i přikázáním určité věci jen jednomu z manželů, aniž by byl ohledně ní zavázán k finančnímu vypořádání (vyrovnání) s druhým manželem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, uveřejněný pod č. 103/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
15. Co se týče principu zásluhovosti, vychází judikatura z teze, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004). Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3000/2011, či již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019).
16. V poměrech posuzované věci považuje dovolací soud úvahu odvolacího soudu o disparitě podílů za řádně odůvodněnou a tuto úvahu neshledává jako zjevně nepřiměřenou. Odvolací soud rozhodl o disparitním vypořádání hodnoty obchodního podílu v poměru 75 % ve prospěch žalované a 25 % ve prospěch žalobce. Zohlednil především mimořádné zásluhy žalované na získání majetku ve společnosti P. o. p. s.r.o., přičemž žalobce se o vybudování a rozvoj společnosti nijak nezasloužil, naopak se ho snažil komplikovat. Pokud proto odvolací soud v konkrétních, individuálně určených poměrech projednávané věci rozhodl tak, že žalované na vypořádávaném obchodím podílu připadne podíl 75 % a žalobci podíl 25 %, a současně vzal v potaz všechny relevantní skutečnosti, pak postupoval v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu a jeho úvaha o disparitním způsobu vypořádání obchodního podílu není zjevně nepřiměřená. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolání tak není ani v této části přípustné.
17. K ocenění obchodního podílu:
18. Žalobce odvolacímu soudu vytýká, že na posuzovanou věc nesprávně aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, uveřejněného pod číslem 103/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále také „Rc 103/2020“), podle kterého při vypořádání společného jmění manželů zaniklého podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu.
19. Odvolací soud uvedl, že v průběhu odvolacího řízení bylo znaleckému ústavu uloženo, aby aktualizoval znalecký posudek tak, že určí tržní hodnotu obchodního podílu o velikosti 100 % ve společnosti P. o. p. s.r.o. ke dni vyhotovení dodatku znaleckého posudku, avšak podle stavu ke dni 24. 1. 2014. Pro tento postup odvolací soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1295/2021-799, když měl za to, že by vůči žalované nebylo spravedlivé zohlednit zvýšení hodnoty obchodního podílu v době po rozvodu manželství zvýšením vypořádacího podílu žalobce, neboť na zvýšení hodnoty obchodního podílu po zániku manželství neměl žalobce žádnou zásluhu. Odvolací soud proto při vypořádání vyšel z tržní hodnoty obchodního podílu ke dni vyhotovení dodatku znaleckého posudku, avšak podle stavu ke dni rozvodu manželství účastníků.
20. V rozhodnutí Rc 103/2020 Nejvyšší soud konstatoval: „Uvedené závěry činí Nejvyšší soud s vědomím, že ve specifických případech a s přihlédnutím k individuálním okolnostem může požadavku spravedlivého řešení více odpovídat potřeba zohlednění stavu vypořádávané věci v době zániku společného jmění manželů. Tak tomu bude např. v situaci, kdy dojde ke zhoršení stavu věci, který je přičitatelný tomu z manželů, kterému bude věc přikázána (srov. MELZER Filip, TÉGL Petr a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. §655-975. Praha: Leges, 2016, str. 592).“
21. Odvolacím soudem zvolené řešení proto samo o sobě není s tímto rozhodnutím v rozporu; dovolací soud je navíc považuje vzhledem k poměrům projednávané věci za přiměřené. V průběhu řízení bylo zjištěno, že v době, kdy společnost P. o. p. s.r.o. byla založena (v roce 2006), byl žalobce zásadně proti tomuto podnikání žalované, nesouhlasil s ním, naopak se ho snažil žalované „komplikovat“. V té době již bylo manželství účastníků v rozvratu a dcera účastníků byla zletilá a samostatná. Nelze proto ani uzavřít, že by žalobce poskytl jakoukoli protihodnotu podnikání žalované, například že by se snažil o péči o domácnost či společnou dceru; výlučná zásluhovost žalované je zde nepochybná. Vyšel-li proto odvolací soud za těchto okolností z tržní hodnoty obchodního podílu ke dni vyhotovení dodatku znaleckého posudku, avšak podle stavu ke dni rozvodu manželství účastníků, odpovídá jeho rozhodnutí aktuální rozhodovací praxi dovolacího soudu.
22. K námitkám vůči znaleckému posudku:
23. Žalobce v dovolání namítá, že vzhledem ke znalcem použité metodě ocenění v dodatku č. 1 ke znaleckému posudku č. 4779-1-2015 ze dne 25. 5. 2022, vypracovaného Českou znaleckou a.s., se obvyklá cena budovy přímo promítá do obvyklé ceny obchodního podílu. Nadto znalec učinil závěr, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, který obklopuje budovu č. p. XY a který není ve vlastnictví společnosti P. o. p. s.r.o., tvoří s touto budovou „funkční celek“. Tímto postupem došlo k významnému snížení obvyklé ceny obchodního podílu.
24. V usnesení ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, Nejvyšší soud uvedl, že otázka správnosti stanovení obvyklé ceny věci k tomu povolaným soudním znalcem není otázkou právní, ale skutkovou. Již z toho plyne, že pokud účastník řízení v dovolání nesouhlasí s obvyklou cenou vypořádávaných věcí, zjištěnou na základě znaleckého dokazování, nepřípustně nenapadá právní závěry, ale pouze skutková zjištění, která jsou pro právní závěry podstatná. Takové námitky pak nemohou přípustnost dovolání vůbec založit právě pro svou skutkovou povahu.
25. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010, vysvětlil, „pokud účastník nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, nezbývá mu než jeho závěry relevantně zpochybnit (není dostačující tvrzení, že posudek není správný, ale je třeba uplatnit konkrétní námitky). V případě zpochybnění metodiky znaleckého posouzení vychází dovolací soud z toho, že je výhradně na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže metodiku ocenění stanovit. Pokud se účastníkovi řízení podaří použitou metodiku relevantně zpochybnit, přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku.“
26. Nalézací soud podrobně vysvětlil, proč se přiklonil k závěru soudem ustanoveného znalce, vyložil, jakými úvahami se při hodnocení znaleckého posudku vypracovaného Českou znaleckou a.s., řídil, proč jeho závěry považuje za správné (odstavec 29) a z jakého důvodu nejsou opodstatněné námitky žalobce.
27. Pokud dovolatel namítal, že nebyl proveden jím navrhovaný důkaz revizním znaleckým posudkem, dovolací soud uvádí, že zákon nestanoví předpoklady, za kterých přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku, a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy bude záviset na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda bude mít pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné či nikoliv (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010). Ostatně z obsahu rozhodnutí odvolacího soudu je jednoznačně patrné, že odvolací soud považoval vyhotovení revizního znaleckého posudku za nadbytečné.
28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2128/2010, s odkazem na svou předchozí judikaturu vyjádřil závěr, podle kterého důkaz znaleckým posudkem podléhá volnému hodnocení důkazů ve smyslu §132 o. s. ř. Toto hodnocení je věcí nalézacích soudů a v řízení o dovolání jakožto mimořádném opravném prostředku je lze přezkoumat jen v případě, že je v rozporu s pravidly logického myšlení či s obecnou zkušeností, tedy jestliže je zjevně nepřiměřené. Takový závěr však v daném případě učinit nelze. Otázka, k jakému znaleckému posudku se soud přikloní a ze kterého vyjde, je tedy otázkou hodnocení důkazů. Hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) však nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).
29. Z uvedeného je zřejmé, že postup soudů nižších stupňů při stanovení ceny nemovitostí a hodnocení znaleckého posudku je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a proto není dovolání v této části podle §237 o. s. ř. přípustné.
30. K vypořádání pohledávky vůči společnosti P. o. p. s.r.o.:
31. Pokud dovolatel brojí proti zamítnutí žaloby v části, v níž se domáhal vypořádání pohledávky vůči společnosti P. o. p. s.r.o. v rozsahu 690 000 Kč, pak tato otázka nezakládá přípustnost dovolání.
32. Žalobce v této souvislosti formuluje jako otázku doposud dovolacím soudem neřešenou, zda „v případě, že si fyzická osoba (která je zároveň jediným společníkem společnosti s ručením omezeným) zapůjčí finanční prostředky a tyto zapůjčené finanční prostředky použije na financování výstavby nemovitosti ve vlastnictví společnosti s ručením omezeným, tak tím dochází k vložení zapůjčené finanční částky do společnosti“.
33. V souvislosti s touto otázku však především polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že finanční prostředky, které žalovaná poskytla společnosti P. o. p. s.r.o., získala půjčkou od A. B. Nepřípustně zde tedy napadá skutkové závěry odvolacího soudu.
34. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). Ani v této části proto není dovolání přípustné.
35. Dovolací soud upřesňuje, že dovolatel zde výslovně nenapadl právní závěr odvolacího soudu, podle kterého peněžní prostředky ve výši 1 400 000 Kč získané půjčkou od A. B. jsou výlučnými prostředky žalované a netvoří součást společného jmění účastníků. Tento právní závěr proto nebyl součástí dovolacího přezkumu.
36. K plnění vypořádacího podílu ve splátkách:
37. V této části dovolání žalobce pouze polemizuje se závěry odvolacího soudu s tím, že právní posouzení věci provedené odvolacím soudem mělo být jiné. Žalobce však neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěrů by se měl dovolací soud odchýlit.
38. V rozsudku ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, k uvedenému Nejvyšší soud poznamenal, že „podle §160 odst. 1 o. s. ř. je zpravidla lhůta ke splnění povinnosti (tzv. pariční lhůta) tři dny od právní moci rozsudku. Soud sice může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, měl by ale mít na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků [k tomu srovnej i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/65 (uveřejněné pod č. 67/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, části civilní)].
39. Nejvyšší soud neshledává v poměrech projednávané věci za zjevně nepřiměřenou ani úvahu odvolacího soudu (se kterou se Nejvyšší soud ztotožňuje) o tom, že vhledem k tomu, že žalovaná „není schopna zaplatit žalobci najednou více než 70 000 Kč, čemuž lze i s ohledem na doloženou ekonomickou rozvahu společnosti POP věřit, uložil odvolací soud žalované zaplatit žalobci vypořádací podíl 769 750 Kč ve splátkách tak, aby byl dluh uhrazen v judikatorně přijatelné lhůtě dvou let, tedy ve splátkách po 32 000 Kč, do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek“. Odvolací soud tuto úvahu taktéž řádně odůvodnil. V projednávané věci je nezbytné zohlednit, že odvolací soud se důkladně zabýval finanční situací žalované. Dovolání žalobce tak není ani v této části přípustné podle §237 o. s. ř., jelikož rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
K dovolání žalované:
40. Dovolání žalované není přípustné.
41. Žalovaná napadá závěry odvolacího soudu, v rámci kterých odvolací soud na vypořádání obchodního podílu ve společnosti P. o. p. s.r.o. aplikoval princip disparity a na vypořádání pohledávky ve výši 2 600 000 Kč (u které učinil závěr, že tato pohledávka byla součástí společného jmění manželů) tento princip neaplikoval a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci polovinu z částky 2 600 000 Kč. Rozhodnutí odvolacího soudu je však v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudu dovolacího a proto nezakládá přípustnost dovolání.
42. Jak již bylo i výše uvedeno, disparita se může vztahovat na veškeré součásti společného jmění manželů či jen na některé z nich. Rozdílná výše podílů manželů při vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví může být vyjádřena nejen procentuálně nebo zlomkem, ale i přikázáním určité věci jen jednomu z manželů, aniž by byl ohledně ní zavázán k finančnímu vypořádání (vyrovnání) s druhým manželem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, uveřejněný pod č. 103/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
43. Protože určení výše disparity vypořádacích podílů je – na základě zohlednění všech těchto okolností – na úvaze soudu, dovolací soud zpochybní úvahu soudů rozhodujících v nalézacím řízení o splnění či nesplnění podmínek pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání společného jmění manželů jen v případě, pokud by tato úvaha byla zjevně nepřiměřená (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 22 Cdo 3636/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 664/2018).
44. Odvolacím soudem nebyly shledány podmínky pro krácení pohledávky ve vztahu k žalobci a tento závěr dovolací soud neshledává zjevně nepřiměřený vzhledem k tomu, že pohledávka ve výši 2 600 000 Kč byla tvořena prostředky majícími původ ve společném jmění manželů.
45. V další části dovolání žalovaná pouze polemizuje s právním posouzením odvolacího soudu s tím, že toto právní posouzení má být jiné (a to takové, že částka 2 600 000 Kč by z důvodu nezájmu žalobce vůbec neměla být součástí společného jmění manželů).
46. Pokud však dovolatelka pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem či jeho procesním postupem s tím, že toto právní posouzení nebo procesní postup odvolacího soudu měly být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř., v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Prostřednictvím takových námitek dovolatelky nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř.
47. Protože dovolání žalobce ani žalované není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
48. V souladu s §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2024
Mgr. David Havlík
předseda senátu