ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.323.2024.1
sp. zn. 22 Cdo 323/2024-178
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. S., zastoupeného Mgr. Andreou Kuchařovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Prostřední 132, proti žalovanému J. S., zastoupenému Mgr. Davidem Chrbjátem, advokátem se sídlem v Praze, Ovocný trh 573/12, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 33/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2023, č. j. 19 Co 20/2023-154, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 10. 2022, č. j. 6 C 33/2022-95, vypořádal podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY a pozemku parc. č. XY, zapsaným na LV č. XY pro obec a k. ú. XY (výrok I – III). Dále vypořádal podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku parc. č. st. XY, zapsanému na LV č. XY pro obec a k. ú. XY (výrok IV – VI) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok VII) a státu (výrok VIII – IX).
2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č. j. 19 Co 20/2023-154, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II změnil (výrok I – II rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III, IV, V, VI, VII, VIII a IX potvrdil (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Má za to, že „má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Konkrétně se má jednat o posouzení technického stavu stavby č. p. XY, která je součástí pozemku parc. č. st. XY. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Dovolání trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat.
5. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )].
8. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
9. Dovolatel je také povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 882/2023).
10. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
11. Dovolatel těmto požadavkům v řešené věci nedostál.
12. Přípustnost dovolání vymezená tak, že „má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ neodpovídá žádnému ze zákonných předpokladů přípustnosti dovolání, a již z tohoto důvodu je dovolání žalovaného vadné.
13. I kdyby snad výše uvedenou formulací měl žalovaný na mysli hledisko přípustnosti dovolání, podle kterého by měla být jinak vyřešena dovolacím soudem již vyřešená právní otázka, ani tak by podmínka přípustnosti dovolání splněna nebyla. Ačkoliv žalovaný uvedl, že by právní otázka měla být posouzena jinak, není z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení právní otázky se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Neodkázal na žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nímž by nesouhlasil a požadoval přehodnocení vyřešené otázky, tj. jiné posouzení. Z dovolání dále není patrná ani obecná právní otázka, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá a kterou by se měl dovolací soud zabývat. Dovolání naopak představuje povšechnou polemiku s rozhodnutím odvolacího soudu; ta však přípustnost dovolání založit nemůže.
14. Lze tedy uzavřít, že dovolání žalovaného má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud se jím proto po věcné stránce nezabýval.
15. Jelikož dovolání žalovaného trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
Mgr. David Havlík
předseda senátu