ECLI:CZ:NS:2024:22.ND.14.2024.1
sp. zn. 22 Nd 14/2024-477
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka, a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců: a) C. M. F. I. K. y C. , a b) M. B. B. M. K. , oba zastoupení Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241/35, proti žalovanému městu Choceň , IČO 00278955, se sídlem v Chocni, Jungmannova 301, o určení vlastnictví, o žalobě na obnovu řízení podané žalobci proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 1. 2006, č. j. 8 C 10/2001-356, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 8 C 10/2001, o návrhu na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 8 C 10/2001 se nepřikazuje jinému soudu v Kraji Vysočina ani jinému soudu v Plzeňském kraji.
Odůvodnění:
1. Podáním doručeným Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne 13. 7. 2023 podali žalobci žalobu na obnovu řízení proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 1. 2006, č. j. 8 C 10/2001-356, v níž navrhli, aby byla věc „delegována k některému soudu v Kraji Vysočina nebo Plzeňském kraji“. Návrh na přikázání věci odůvodnili tím, že se „soudy České republiky, projednávající podle místní příslušnosti jednotlivé kauzy F. O. K.“ [otce žalobce a) a děda žalobce b)] „vzdaly jejich nezávislosti podáváním zpráv o stavu jednotlivých kauz ‚K.‘ úředníku Ministerstva spravedlnosti České republiky“, že „zprávy jednotlivých soudů vážně narušily důvěru žalobce v původním sporu, ale i současných žalobců, jeho potomků, v justici České republiky“, že se soudy „podvolily nezákonným požadavkům ministerstva“ a že v zájmu zajištění práva na spravedlivý soudní proces má být projednání jejich žaloby svěřeno jinému, byť místně nepříslušnému soudu, u kterého se původní žaloby v rámci žalob ‚K.’ neprojednávaly, a proto lze předpokládat, že budou rozhodovat objektivně a spravedlivě.
2. Žalovaný s návrhem na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nesouhlasí. Uvádí, že jakákoliv obnova řízení, od jehož pravomocného skončení uplynulo již 20 let, by znamenala narušení právní jistoty žalovaného. Souhlasí se žalobci, že v mezidobí od skončení původního řízení došlo k „personální obměně na soudech“, zdůrazňuje však, že ke stejné generační obměně došlo i u soudu místně příslušného. Namítá také, že v případě vyhovění návrhu by značně vzrostly náklady řízení.
3. Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
4. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený soudu příslušnému a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti splněny nejsou.
5. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 20 Nd 509/2020, uveřejněné, stejně jako i dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ). Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 21 Nd 156/2015).
6. Důvodem pro delegaci vhodnou nemůže být ani vyjádřená nedůvěra k práci konkrétního soudu, ani to, že řízení u soudu probíhá způsobem, který neodpovídá představám účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 21 Nd 576/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 30 Nd 159/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 4 Nd 10/2001). Tyto skutečnosti samy o sobě zákon nezohledňuje v úpravě místní příslušnosti, pro niž stanoví objektivní a jednoznačná pravidla v §84 až §89a o. s. ř., která nelze obcházet subjektivními názory účastníků. Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak je třeba postupovat podle ustanovení o vyloučení soudců (§14 a násl. o. s. ř.), neboť účastníci řízení mají právo se vyjádřit k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, a mohou uplatnit námitku jejich podjatosti (srov. §15a o. s. ř.); jsou-li vyloučeni všichni soudci příslušného soudu, je namístě delegace nutná (§12 odst. 1 o. s. ř.). Delegace vhodná podle §12 odst. 2 o. s. ř. tedy z uvedených důvodů nepřichází v úvahu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018).
7. Žalobci uvedené důvody přikázání věci jinému soudu nejsou způsobilé prolomit výše popsaný ústavní princip, protože žalobci neuplatňují žádné okolnosti, na jejichž základě by bylo možné usuzovat, že by požadovaná delegace věci k jinému soudu mohla vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu či po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci. Takové okolnosti neplynou ani z obsahu spisu. Uvedený závěr platí tím spíše, když žalovaný s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 21 Nd 369/2019, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. II. ÚS 4104/19, a nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 529/08, uveřejněný pod č. 55/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
8. Protože Nejvyšší soud v poměrech dané věci neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. (ani podle §12 odst. 1 o. s. ř.), rozhodl, že se věc k projednání a rozhodnutí jinému soudu v Kraji Vysočina, ani jinému soudu v Plzeňském kraji, nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2024
Mgr. David Havlík
předseda senátu