ECLI:CZ:NS:2020:20.ND.509.2020.1
sp. zn. 20 Nd 509/2020-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce Sdružení pražských provozovatelů TAXIslužby z.s. se sídlem v Praze 2, Jugoslávská č. 620/29, identifikační číslo osoby 02447657, zastoupeného Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská č. 620/29, proti žalovanému Bolt Technology OÜ se sídlem Veerenni tn 24, Kesklinna, 10135, Tallin, Harju, Estonská republika, kód obchodního rejstříku 12417834, zastoupenému Mgr. Kateřinou Janstovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 404/19, o zdržení se nekalosoutěžního jednání, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2018, č. j. 15 Cm 17/2017-153, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2019, č. j. 15 Cm 17/2017-175, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cmo 71/2019, o přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cmo 71/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 3. 9. 2020 žalovaný navrhl, aby v záhlaví označená věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Vrchnímu soudu v Olomouci. Svůj návrh odůvodnil tím, že je nezbytné, aby se soudního řízení účastnili pověřené osoby žalovaného pocházející z Estonské republiky, přičemž v současné koronavirové pandemii, je pro ně mimořádně obtížné vycestovat do České republiky, respektive do Prahy, protože by po návratu do Estonské republiky z oblasti, kde míra infekce na 100 000 obyvatel přesahuje číslo 16, museli podstoupit povinnou karanténu. To by se následně negativně projevilo i na provozu řízení žalovaného, když standardní činnosti nezbytné pro jeho provoz nelze zajistit z izolace. Vzhledem k tomu, že se v oblasti Olomouce míra infekce pohybuje v hodnotách dvakrát až třikrát nižších než na území Prahy, je vhodné předmětnou věc přikázat Vrchnímu soudu v Olomouci, kde bude zajištěna vyšší rychlost projednání věci, neboť žalovaný nebude muset žádat o další odročení nařízeného soudního jednání z důvodu nemožnosti vycestovat do Prahy. Také do budoucna lze očekávat, že v Olomouci míra infekce nepřekročí číslo 16, protože Olomouc je menší město než Praha a dochází zde k menší kumulaci osob. Žalovaný má dále za to, že je nutné vzít v úvahu vzdálenost bydliště jednatelů žalovaného od místa sídla soudu. V současné situaci je více než pravděpodobné, že žalovaný bude muset cestu na soudní jednání absolvovat osobním automobilem, protože cestování hromadnými dopravními prostředky je značně omezeno, a cesta osobním automobilem do Prahy je o 2 hodiny delší než cesta do Olomouce. Přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci by tedy žalovanému zkrátilo náročnou cestu na soudní jednání. I přesto, že si je žalovaný vědom skutečnosti, že institut delegace vhodné není možné využít v případě, kdy je dána nedůvěra účastníka řízení k soudu, navrhuje věc postoupit Vrchnímu soudu v Olomouci i z důvodu, že Olomouc (na rozdíl od Prahy) není místem jeho působnosti. Databáze uživatelů mobilní aplikace Bolt je nastavena tak, že uživatele lze dohledat pouze na základě telefonního čísla či emailové adresy a žalovaný proto není schopen posoudit, zda jsou soudci Vrchního soudu v Praze projednávající tuto věc jejími uživateli či nikoliv, případně jaké jsou jejich zkušenosti s užíváním aplikace. Přitom již samotná skutečnost, že určitá osoba je uživatelem mobilní aplikace Bolt, zakládá určitý vztah k žalovanému, kvůli němuž je důvod pochybovat o její nestrannosti. Nevyhověním návrhu žalovaného by tak v tomto případě došlo k porušení práva žalovaného na projednání věci u nestranného soudu. Žalovaný uvedl, že právní kvalifikace služby poskytované žalovaným dosud nebyla českými soudy pravomocně vyřešena a není jasné, jakým způsobem je na místě na předmětnou službu nahlížet v rámci relevantních českých právních předpisů. Proto se domnívá, že vzhledem k hospodárnosti, rychlosti, spolehlivosti a důkladnosti, je k projednání věci vhodnější Vrchní soud v Olomouci, neboť již v minulosti rozhodoval v obdobné věci, v níž právně posuzoval konkurenční platformu UBER, a proto je schopen ve věci rozhodnout rychleji.
Žalobce s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí. Má za to, že návrh žalovaného je jen dalším obstrukčním procesním úkonem, ve kterém neuvádí ani neprokazuje žádné závažné a mimořádné skutečnosti, které by dostatečně odůvodnily delegaci věci Vrchnímu soudu v Olomouci. Povinnost 14 denní izolace se na občany Estonské republiky vztahuje při návratu z celého území České republiky, a nikoliv pouze z území Prahy, jak ve svém návrhu mylně uvádí žalovaný. Žalovaný má po návratu z České republiky možnost podstoupit test na SARS-CoV-2 a při negativním výsledku nebude nijak omezen. Žalobce také nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že by osoby oprávněné za něj jednat, nemohly vykonávat svoji pracovní činnost z izolace. Vzhledem k obvyklé pracovní náplni těchto osob, kdy se jedná především o výkon manažerské činnosti, lze tuto práci bezpochyby vykonávat i v rámci tzv. režimu home-office. Žalovaný je navíc právně zastoupen a jednání se může zúčastnit v zastoupení své advokátky sídlící v Praze. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 4 Nd 91/2011, ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 4 Nd 257/2000, ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. 7 Nd 273/2001, a ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 23 Nd 123/2017) žalobce uvedl, že sídlo žalobce, bydliště jednatelů žalobce i sídla právních zástupců obou stran, jsou v Praze a přikázáním věci jinému soudu by akorát došlo ke ztížení postavení žalobce, což odporuje smyslu ust. §12 odst. 2 o. s. ř. Žalobce odmítá tvrzení žalovaného o komplikovanosti dopravy z Estonska do Prahy. I přes koronavirovou krizi je dostupné letecké spojení Tallin - Praha a i při cestě z Talinnu do Prahy osobním automobilem je hlavní město logicky dostupnější než Olomouc. Delegace vhodná dle žalobce není prostředkem pro obranu vůči podjatosti soudců, která může být daná pouze v případě, že vzniknou pochybnosti založené na objektivních skutečnostech. Fakt, že žalovaný nepůsobí v Olomouci, sám o sobě neznamená, že soudci Vrchního soudu v Olomouci neznají mobilní aplikaci Bolt a nikdy ji nepoužili. Kdyby každý takový vztah, který by jen náznakem mohl navodit dojem, že soudce má ke kauze jistý poměr, měl vést k jeho vyloučení, byly by věci, které by nemohl soudit vůbec nikdo. Přikázání věci k Vrchnímu soudu v Olomouci by naopak vedlo k dalším průtahům v řízení a bylo by v rozporu s ústavně zakotveným právem na zákonného soudce.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Obecně přitom platí, že okolnosti toho druhu, že některý účastník, jeho zástupce či svědek musí překonat mezi místem svého bydliště či sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Současná situace týkající se šíření onemocnění SARS-Cov-2 a velká vzdálenost soudu od sídla žalovaného a bydliště jednatelů žalovaného, jimiž žalovaný zdůvodňuje svůj návrh na delegaci vhodnou, nejsou natolik zásadní a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K takovým důvodům lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v nyní posuzované věci bylo rozhodnuto o přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci, bylo by to nepříznivé pro žalobce, který s návrhem na delegaci nesouhlasil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 30 Nd 136/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 4 Nd 418/2009). S ohledem na nepředvídatelný vývoj současné pandemické situace nelze přisvědčit argumentu žalovaného, že by v případě postoupení věci Vrchnímu soudu v Olomouci, bylo jisté, že se v budoucnu bude vždy bez větších obtíží spojených s cestováním moci zúčastnit soudního jednání. V případě, že by žalovaný v důsledku šíření onemocnění SARS-Cov-2 nemohl vůbec vycestovat z Estonské republiky, může požádat o odročení soudního jednání, případně se jej může zúčastnit jeho právní zástupkyně, která má své sídlo v Praze.
Důvodem pro delegaci vhodnou podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. taktéž nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, ze dne 29. 11, 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, či ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013). Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že jakkoliv není tvrzená podjatost soudce důvodem k přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., má účastník právo vyjádřit se k osobě soudce a v souladu s ustanovením §15a o. s. ř. uplatnit námitku podjatosti, o níž rozhodne nadřízený soud. Žalovaný však ve svém návrhu ani neuvádí žádné konkrétní okolnosti, pro které by měl být konkrétní soudce z projednávané věci vyloučen. Pouze obecně tvrdí, že je možné, že některý ze soudců teoreticky má pozitivní či negativní zkušenost se službou provozovanou žalovaným.
Konečně důvodem k přikázání věci nemůže být ani to, že žalovaný považuje příslušný soud za méně kvalifikovaný než Vrchní soud v Olomouci. Tento subjektivní názor žalovaného nemůže být podkladem úsudku, že je vhodné, aby věc místo příslušného soudu projednal jiný soud, byť je to soud, který projednávanou problematiku již řešil. Svévolné přikázání věci jinému než příslušnému soudu pouze na základě toho, že jedna strana sporu pokládá příslušný soud za nekvalifikovaný, by ve skutečnosti znamenalo nepřípustný zásah do práva druhé strany na respektování toho, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (k tomu srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. 7 Nd 104/2001).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud neshledal důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 11. 2020
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu