ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.3660.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 3660/2023-216
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Česká republika – Ministerstvo vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, identifikační číslo osoby 00007064, proti žalované RESPILON Group s. r. o. , se sídlem v Brně, Jaselská 197/14, identifikační číslo osoby 29245770, zastoupené Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem se sídlem v Brně, U Červeného mlýna 570/3, o zaplacení částky 487.360,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 218 C 28/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2023, č. j. 70 Co 104/2022-185, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 218 C 28/2021-133, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 487.360,95 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a vůči státu (výrok III.).
K odvolání žalované a společnosti RESPILON Trade s. r. o., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, identifikační číslo osoby 08464413, odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), odvolání společnosti RESPILON Trade s. r. o. odmítl (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
K dovolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné a navrhuje, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.).
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že nákladové výroky nezpochybňuje; výroky o nákladech řízení se dovolací soud proto nezabýval.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka předně namítá, že soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily otázku účastenství. Uvádí, že soudy „věc přibrání dalšího účastníka“ nesprávně právně kvalifikovaly, když zamítly návrh dle §92 o. s. ř. Dle názoru žalované měly soudy vyhodnotit předmětný návrh dle §93 o. s. ř. Dle dovolatelky je tak společnost RESPILON Trade s. r. o. účastníkem řízení s právem odvolat se proti rozhodnutí, které se jejího procesního postavení týká.
Pokud však dovolatelka zpochybňuje rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání podaného společností RESPILON Trade s. r. o. jako osobou neoprávněnou dle §218 písm. b) o. s. ř. s ohledem na to, že tato společnost nebyla a není účastníkem řízení, tj. rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu druhého výroku, přehlíží, že k podání dovolání v tomto rozsahu není subjektivně oprávněna. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu §243c odst. 3 a §218 písm. b) o. s. ř. – posouzení jeho tzv. subjektivní přípustnosti. Podle §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá, třeba i ne příliš významná, újma na jejích právech, kterou lze odstranit zrušením rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože vznik případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší; v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5373/2008, ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015, ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2611/2021, či ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1741/2023). Nadto proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu není dovolání přípustné ani objektivně [srov. §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]
Dovolání pak není přípustné ani v rozsahu, ve kterém směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Dovolatelka v tomto směru namítá, že odvolací soud bez ohledu na ostatní tvrzené skutečnosti podepřené důkazními návrhy, které svědčí žalované i společnosti RESPILON Trade s. r. o., nesprávně dovodil existenci nároku žalobkyně z bezdůvodného obohacení, jelikož přeprava byla uskutečněna na základě smluvního vztahu. Odvolací soud nezohlednil tvrzené okolnosti dohody účastníků řízení a důkazní návrhy k ní a důkazy nesprávně hodnotil. Dovolatelka rovněž namítá, že odvolací soud při hodnocení otázky rozsahu bezdůvodného obohacení vyšel pouze ze skutečností tvrzených žalobkyní a jejích důkazů. Uvádí, že odvolací soud není oprávněn posuzovat skutečnosti, ke kterým je třeba odborných znalostí, a měl tedy nařídit žalovanou navrhovaný znalecký posudek. Závěry odvolacího soudu tak dle dovolatelky konstruují hypotetický neprokázaný stav a pohybují se pouze v dimenzích pravděpodobnosti.
Odvolací soud však v projednávané věci konstatoval, že žádným z provedených důkazů existence tvrzené nepojmenované smlouvy prokázána nebyla. Odvolací soud dále doplnil dokazovaní sdělením znalce z oboru letecká doprava a ekonomika, kdy tímto sdělením bylo prokázáno, že v posuzované věci je stanovení ceny obvyklé za přepravu vzhledem k nestandardní situaci prakticky nemožné vzhledem k blíže popsaným okolnostem souvisejícím s celosvětovou pandemií způsobenou nemocí Covid-19. Odvolací soud tedy vycházel z toho, že s ohledem na datum uskutečnění přepravy mezinárodní letecká přeprava, kterou by bylo možno označit za obvyklou, v dané době neexistovala. Jelikož výši nároku nebylo možné za těchto okolností zjistit, určil ji soud prvního stupně podle své úvahy dle §136 o. s. ř., což odvolací soud považoval za jediný možný způsob. Při stanovení výše nároku se odvolací soud ztotožnil s postupem žalobkyně, která z celkové částky ceny přepravy požadovala po žalované příslušný podíl odpovídající hmotnosti jejího zboží. Tato volná úvaha pak byla dle odvolacího soudu v souladu s provedenými důkazy před soudy obou stupňů, kdy odvolací soud poukázal rovněž na sdělení znalce.
Dovolatelka tak pomíjí, že přípustnost dovolání nemohou založit námitky založené na zpochybňování skutkových zjištění a na kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu přitom není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 517/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4182/2018). Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani z něj vycházející právní posouzení odvolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2912/2017, nebo ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4586/2017).
Dovolací soud konečně poukazuje na to, že námitky vad řízení nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání a dovolací soud se jimi nemohl zabývat, neboť k vadám řízení by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá.
Dovolací soud dodává, že dovolání posoudil dle jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) jako dovolání podané žalovanou, nikoli též společností RESPILON Trade, s. r. o.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu