ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1173.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 1173/2023-204
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci péče o nezletilého AAAAA (pseudonym) , zastoupeného kolizním opatrovníkem městem Bystřice nad Pernštejnem, se sídlem městského úřadu v Bystřici nad Perštejnem, Příční č. 405, syna matky P. S. a otce M. P., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Brno, za účasti Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská č. 2210/28, o zbavení otce rodičovské odpovědnosti, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 4 P 11/2016, o dovolání Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2022, č. j. 16 Co 140/2022-166, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 11. května 2022, č. j. 4 P 11/2016-107, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Návrhem podaným dne 4. 1. 2022 se Okresní státní zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou (dále také jen „navrhovatel“) domáhalo vydání rozhodnutí, kterým bude otec zbaven rodičovské odpovědnosti k nezletilému AAAAA s odůvodněním, že otec byl uznán vinným pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 trestního zákoníku a v trestním řízení bylo dále zjištěno, že se o syna nezajímá, na jeho výživu ničím nepřispívá opakovaně a dlouhodobě, neudržuje se synem žádný osobní styk, nezajímá se o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a své rodičovské povinnosti tím zanedbává natolik závažným způsobem, že je v zájmu nezletilého, aby byl zbaven své rodičovské odpovědnosti.
2. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 11. 5. 2022, č. j. 4 P 11/2016
-107, návrh zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně na základě zjištění, že otec se ve vztahu k nezletilému dopustil úmyslného trestného činu zanedbání povinné výživy a byl opakovaně trestně stíhán i pro další trestnou činnost, že na péči o nezletilého se nikdy osobně nepodílel ani o nezletilého neprojevoval zájem a že nezletilý považuje za svého otce přítele matky, s nímž matka žije ve společné domácnosti od roku 2016, uzavřel, že otec výkon rodičovské odpovědnosti závažným způsobem zanedbával, ale s přihlédnutím k „určujícím zájmům nezletilého“ návrh zamítl. Nezletilý ani jeho matka doposud při plném zachování rodičovské odpovědnosti otce „nebyli omezeni“ při řešení nastalých životních situací (výběr škol, lékařů apod.) a je v zájmu nezletilého, aby se k navrhovanému opatření mohl vyjádřit. Obavu, že nezletilý může být negativně konfrontován na malém městě s trestní minulostí otce lze docílit změnou příjmení po dohodě rodičů, případně rozhodnutím soudu, aniž by bylo nutné omezení rodičovské odpovědnosti.
3. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 12. 2022, č. j. 16 Co 140/2022-166, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že otec výkon své rodičovské odpovědnosti závažným způsobem zanedbával, je však třeba zohlednit důvody, které mu ve výkonu rodičovské odpovědnosti objektivně bránily, a to že od července 2015 do ledna 2021 vykonával trest odnětí svobody a od ledna 2022 je ve vazbě; v době od ledna 2021 do února 2022 měl možnost navázat vztah s nezletilým, ale v situaci, kdy nezletilý není vůbec informován, kdo je jeho biologickým otcem a otce nezná, by navázání kontaktu s nezletilým bez předchozího vysvětlení, kdo je jeho biologickým otcem, mohlo mít zásadní a nevratný dopad do psychiky nezletilého; s přihlédnutím k zájmu, který otec deklaroval v tomto řízení, nelze dovodit předpoklady pro zbavení otce rodičovské odpovědnosti k nezletilému.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podalo dovolání Okresní státní zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou a uvedlo, že při hodnocení předpokladů pro zbavení rodičovské odpovědnosti se odvolací soud odchýlil od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 24 Cdo 4217/2019, v němž v obdobných skutkových poměrech dovodil, že dlouhodobé závadné chování jednoho rodiče má na vztah s dětmi „destrukční vliv“ a v situaci, kdy dítě rodiče ani nezná, nemůže změna postoje rodiče, o jehož odpovědnost se jedná, napravit důsledky jeho chování v minulosti. Odvolací soud nepřiléhavě citoval rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3909/2010, jehož závěry vycházejí z odlišného skutkového stavu, zejména potud, že byť byl otec odsouzen pro neplnění vyživovací povinnosti, měl s nezletilým vytvořen vzájemný citový vztah. V projednávané věci bylo zjištěno, že otec se o nezletilého nezajímá od narození, nemá k němu vytvořen žádný citový vztah, neplnění vyživovací povinnosti je pouze dokreslením nezájmu o nezletilého. Nelze proto argumentovat, že zásahem do rodičovské odpovědnosti by byla narušena citová (nebo jiná) vazba otce se synem.
5. Opatrovník nezletilého uvedl, že s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasí. Otec svoji rodičovskou odpovědnost dlouhodobě a závažným způsobem zanedbává.
6. Matka uvedla, že si „přeje“, aby byl otec rodičovské odpovědnosti zbaven.
7. Z vyjádření otce k dovolání se podává, že má zájem na zachování rodičovských práv k nezletilému.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
9. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
10. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.) a nejde ani o zákonnou výluku dle §30 z. ř. s.
11. V projednávané věci závisí rozhodnutí odvolacího soudu – mimo jiné – na vyřešení otázky hmotného práva, za jakých podmínek (předpokladů) lze zbavit rodiče (v daném případě otce) rodičovské odpovědnosti k nezletilému dítěti. Vzhledem k tomu, že při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání navrhovatele je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
12. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243 a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
13. Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven (§865 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“).
14. Pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte (§866 o. z.).
15. Nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení (§870 o. z.)
16. Zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon, anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává, soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví (§871 odst. 1 o. z.).
17. Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci – mimo jiné – zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 1 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. - nepodléhá), že rodiče nezletilého nikdy nežili ve společné domácnosti, matka nezletilého vychovávala sama, v dubnu 2016 si našla partnera, který se o nezletilého „stará jako o vlastního“, nezletilý ho bere „jako otce“, otec o nezletilého zájem neprojevoval, měl zato, „že si to matka nepřeje“; otec byl ve výkonu trestu od 22. 7. 2015 do 28. 1. 2021 a od 18. 1. 2022 je vazebně stíhán pro pokus vraždy, mimo jiné byl odsouzen pro zanedbání povinné výživy k odnětí svobody 6 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců a uložením povinnosti, aby dle schopností, možností a majetkových poměrů dluh uhradil a řádně platil běžné výživné; nezletilý vyrůstá v „úplné“ rodině, v níž rodičovskou roli převzal partner matky, nezletilý ho považuje za otce, o existenci biologického otce neví.
18. Ustálená soudní praxe dovolacího soudu k otázce důvodů pro zbavení či omezení rodičovské odpovědnosti (jejíž závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, v této souvislosti srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5461/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2432/2017) vychází z názoru (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1376/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 5036/2017), že zbavení rodičovské odpovědnosti má sankční charakter a představuje nejtvrdší zásah do vztahů mezi rodiči a dětmi. K naplnění skutkové podstaty zbavení rodičovské odpovědnosti musí být splněna jedna ze dvou skutečností předvídaných v hypotéze právní normy (srov. §870 a §871 odst. 1 o. z.), a to, že rodič svou rodičovskou odpovědnost nebo její výkon zneužívá, anebo ji závažným způsobem zanedbává. Aby byl tento zásah odůvodněný, nestačí ojedinělé vybočení nebo opomenutí rodičovské péče. Zejména v případě zanedbávání povinností rodičem musí být dán jeho tak značný stupeň (intenzita), že zbavení rodičovské odpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte, jedná se zejména o dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností k nezletilému, absolutní nezájem o nezletilého, o jeho výchovu a výživu, trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod. (srovnej stanovisko býv. Nejvyššího soudu SR ze dne 28. 6. 1989, sp. zn. Cpj 19/89, uveřejněné pod číslem 21/1990 Sbírky rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2873/2005).
19. Samotné neplnění vyživovací povinnosti rodičem, byť je lze považovat za soustavné a dlouhodobé, není důvodem pro omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti za situace, existuje-li vzájemný citový vztah mezi nezletilým dítětem a tímto rodičem, a tudíž takové opatření není v zájmu nezletilého (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2011, sp. zn. 21 Cdo 3909/2010, uveřejněný pod číslem 6/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
20. Dosavadní skutková zjištění tak odůvodňují závěr, že otec závažným způsobem zanedbává rodičovskou odpovědnost, dlouhodobě (prakticky od narození nezletilého) řádně neplní rodičovské povinnosti k nezletilému (mimo jiné byl uznán vinným pro přečin zanedbání povinné výživy), ale ani nerealizuje svá rodičovská práva, o nezletilého (o jeho výchovu a výživu) dlouhodobě neprojevuje opravdový zájem; nezletilý otce nezná a nemá k němu vytvořen žádný citový vztah.
21. Odvolací soud zohlednil „objektivní nemožnost“ otce „navázat“ s nezletilým kontakt z důvodu dlouhodobého pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody a jeho „snahu“ tuto situaci změnit, aniž by však cokoliv nasvědčovalo tomu, že jde skutečně o relevantní změnu postoje otce k rodičovské odpovědnosti. Měl-li odvolací soud zato, že změna v přístupu otce je reálná a vážně míněná (skutková zjištění pro takový závěr se však ze spisu nepodávají), bylo namístě posoudit, zda může převážit nad negativním chováním otce v minulosti (srov. stanovisko býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 3. 1. 1976, sp. zn. Cpj 41/76, uveřejněné pod číslem 41/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4366/2011) a zvrátit důsledky dlouhodobého nezájmu otce k nezletilému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, č. j. 24 Cdo 4217/2019).
22. I v případě, že je dán objektivní důvod vylučující výkon rodičovské odpovědnosti (srov. §871 odst. 1 o. z.), může soud přistoupit k opatření zasahujícímu do jejího výkonu pouze tehdy, jestliže takové opatření vyžaduje zájem dítěte (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011, uveřejněný pod číslem 102/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; a ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 24 Cdo 3173/2022).
23. Odvolací soud se kritériem nejlepšího zájmu nezletilého důsledně nezabýval a omezil se na konstatování, že participační právo nelze realizovat, neboť nezletilý o existenci (biologického) otce neví.
24. Lze přisvědčit tomu, že v projednávané věci na realizaci participačního práva (prozatím) nelze trvat, neboť neví-li nezletilý o existenci (biologického) otce, nemůže se ani vyjádřit k potenciálnímu zbavení jeho rodičovských práv (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, č. j. 24 Cdo 4217/2019), opačný postup by byl s nejlepším zájmem nezletilého v rozporu (nedošlo-li v mezidobí ke změně v informovanosti nezletilého).
25. To ale soudu nebrání, aby přihlédl i k dalším okolnostem konkrétního případu, z nichž lze usuzovat, zda a v jakém rozsahu je zásah do rodičovské odpovědnosti odůvodněn, a to i s přihlédnutím k principu minimalizace zásahu do práva dítěte na rodinný život (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j. 21 Cdo 5036/2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1686/2011). Vezme přitom rovněž v úvahu, že při výběru nejvhodnějšího opatření (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1836/2023), není vázán řešením navrhovaným dovolatelem. Z hlediska nejlepšího zájmu dítěte tak bude třeba mimo jiné namístě uvážit, nakolik dosavadní způsob života otce umožňuje reálně řádný výkon rodičovských práv a navázání vztahu s nezletilým a také do jaké míry je stabilní rodinné prostředí, ve které nezletilý žije (např. zda a v jakém rozsahu plní otcovskou roli partner matky nezletilého).
26. Z výše uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudu není úplné a tudíž správné. Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toho rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
27. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu